Zásada legitimního očekávání

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29.4.2015, sp. zn. 9 Afs 274/2014,

www.nssoud.cz

K předpisům:

Ze závěrů, k nimž dospěl odvolací orgán v pozdějším rozhodnutí ve věci daně z přidané hodnoty (soud zde vychází ze shodného tvrzení účastníků, že rozhodnutí č. j. 11781/12-1301-702127 bylo vydáno dne 16.8.2012) nelze dovozovat rozpor dřívějšího rozhodnutí ve věci daně z příjmů (vydaného dne 13.7.2012) se základními zásadami správního řízení. O porušení zásady legitimního očekávání (§ 8 odst. 2 daňového řádu: „Správce daně dbá na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly.“) se v tomto případě nejedná, neboť napadené rozhodnutí ve věci daně z příjmů bylo vydáno dříve než rozhodnutí ve věci daně z přidané hodnoty. O porušení zásady legitimního očekávání by bylo možné hovořit leda ve vztahu k pozdějšímu rozhodnutí ve věci daně z přidané hodnoty. Toto rozhodnutí však není v posuzované věci předmětem přezkumu.

U Nejvyššího správního soudu byla řešena otázka vzájemného vlivu rozhodnutí ve vztahu k dani z příjmů a ve vztahu k dani z přidané hodnoty. Z důvodu podobnosti se totiž daňová řízení zpravidla budou vzájemně ovlivňovat. Nelze pak připustit, aby tato rozhodnutí byla diametrálně odlišná. Bohužel, v praxi se jedná o ne zcela řídký jev zapříčiněný tím, že Odvolací finanční ředitelství má pro přímé a nepřímé daně dva samostatné odbory. Mezi těmito pak dochází k třenicím, kdy nastávají situace, kdy rozhodují proti sobě. To ve stylu „kdo dřív přijde, ten dřív mele“. Citovaný rozsudek je tak způsobem, jak na tuto nezákonnost reagovat.