Zálohy na daň z příjmů v roce 2015

Povinnost placení záloh na daň vyplývá z § 174 zákona číslo 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen DŘ). Podle tohoto paragrafu je daňový subjekt povinen platit zálohy na daň ve výši a lhůtách stanovených zákonem nebo rozhodnutím správce daně.

U daně z příjmů určuje podmínky, za kterých vzniká zálohová povinnost, a výši záloh § 38a zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP).

V § 38a odst. 1 ZDP je uvedeno, že zálohy na daň z příjmů se platí v průběhu zálohového období. To je v období od prvního dne následujícího po uplynutí posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání za minulé zdaňovací období do posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání v následujícím zdaňovacím období.

Výši a periodicitu záloh spočítá poplatník z poslední známé daňové povinnosti. Za poslední známou daňovou povinnost se považuje částka, kterou si poplatník sám vypočetl a uvedl v daňovém (dodatečném) přiznání za období bezprostředně předcházející zdaňovacímu období, s platností od následujícího dne po termínu pro podání daňového (dodatečného) přiznání, a bylo-li daňové (dodatečné) přiznání podáno opožděně, s platností od následujícího dne po dni jeho podání do účinnosti další změny poslední známé daňové povinnosti podle tohoto ustanovení, nebo zvláštního předpisu. Poplatník daně z příjmů fyzických osob pro účely výpočtu poslední známé daňové povinnosti vyloučí příjmy a výdaje podle § 10 ZDP. To jsou ostatní příjmy, při kterých dochází ke zvýšení majetku, pokud nejde o příjmy podle § 7 až § 9 ZDP.

Po skončení zdaňovacího období nebo období, za něž je podáváno daňové přiznání, se zaplacené zálohy na daň, splatné v jeho průběhu, započítávají na úhradu skutečné výše daně. Ze záloh, u nichž došlo k prodlení s placením, se na úhradu skutečné výše daně započítají pouze zálohy zaplacené do lhůty pro podání daňového přiznání. Do poslední známé daňové povinnosti se nezahrnuje daň připadající na samostatný základ daně podle § 20b ZDP.

Pro informaci

Do samostatného základu daně podle § 20b ZDP se zahrnují veškeré příjmy z podílů na zisku, vypořádacích podílů, podílů na likvidačním zůstatku nebo jim obdobná plnění, a to ve výši včetně daně sražené v zahraničí, plynoucí poplatníkům uvedeným v § 17 odst. 3 ze zdrojů v zahraničí v příslušném zdaňovacím období. Do samostatného základu daně se nezahrnují příjmy osvobozené od daně. Jednotlivý příjem z vypořádacího podílu nebo podílu na likvidačním zůstatku anebo z obdobného plnění zahrnovaného do samostatného základu daně se snižuje o nabývací cenu podílu na obchodní korporaci. Obdobně se postupuje i u poplatníka uvedeného v § 17 odst. 4 ZDP, pokud se příjmy z podílů na zisku, vypořádacích podílů, podílů na likvidačním zůstatku nebo jim obdobná plnění plynoucí ze zahraničí přičítají jeho stálé provozovně umístěné na území České republiky. Toto ustanovení se nevztahuje na fondy penzijní společnosti.

U poplatníka, který je společníkem veřejné obchodní společnosti nebo komplementářem komanditní společnosti, je součástí samostatného základu daně i část příjmů veřejné obchodní společnosti nebo komanditní společnosti, podle § 20b odst. 1 ZDP; přitom se tato část samostatného základu stanoví u společníka veřejné obchodní společnosti ve stejném poměru, v jakém je rozdělován zisk podle společenské smlouvy, jinak rovným dílem. U komplementáře komanditní společnosti se stanoví ve stejném poměru, jakým je rozdělován zisk nebo ztráta komanditní společnosti na tohoto komplementáře podle zvláštního právního předpisu.

Ustanovení § 38a odst. 2 ZDP určuje, že zálohy neplatí poplatníci, jejichž poslední známá daňová povinnost nepřesáhla 30 000 Kč, dále obce a kraje a zůstavitel ode dne jeho smrti.

Postup při placení pololetních záloh na běžné zdaňovací období nalezneme v § 38a odst. 3 ZDP. Platí je poplatníci, jejichž poslední známá daňová povinnost přesáhla 30 000 Kč, avšak nepřesáhla 150 000 Kč, a to ve výši 40% poslední známé daňové povinnosti. Pololetní zálohy jsou splatné do 15. dne šestého měsíce zálohového období a druhá je splatná do 15. dne dvanáctého měsíce zálohového období.

Čtvrtletní zálohy platí ti poplatníci, jejichž poslední známá daňová povinnost přesáhla 150 000 Kč, a to ve výši 1/4 poslední známé daňové povinnosti. Čtvrtletní zálohy jsou splatné do 15. dne třetího, šestého, devátého a dvanáctého měsíce zdaňovacího období (§ 38a odst. 4 ZDP).

Jestliže by se poslední známá daňová povinnost týkala jen části zdaňovacího období nebo zdaňovacího období delšího než 12 měsíců, je poplatník daně z příjmů právnických osob povinen si pro placení záloh dopočítat poslední známou daňovou povinnost tak, jako by se týkala zdaňovacího období v délce 12 měsíců. Propočet se provede tak, že poslední známá daňová povinnost, týkající se části zdaňovacího období nebo zdaňovacího období delšího než 12 měsíců, se vydělí počtem měsíců, za které poplatník pobíral příjmy podléhající dani, a násobí se 12 (§ 38a odst. 6 ZDP).

Daňový řád umožňuje, vyplývá tak z § 174 odst. 6, daňovému subjektu, kterému nově vznikne povinnost platit daň, pro kterou zákon stanoví zálohy, aby správcem daně stanovil zálohy s přihlédnutím k očekávané daňové povinnosti. Toto rozhodnutí bude správcem daně vydáno na základě žádosti, nebo z moci úřední. Pokud půjde o daňový subjekt, kterému vzniká zároveň registrační povinnost, uvede údaje potřebné pro stanovení této zálohy při registraci.

Postup placení záloh u poplatníků, u nichž základ daně tvoří součet dílčích základů daně, nalezneme v § 38a odst. 5 ZDP. Tato situace se týká poplatníků fyzických osob, u nichž je základ daně tvořen součtem základů daně, například z příjmů ze závislé činnosti, příjmů z kapitálového majetku, příjmů ze samostatné činnosti a příjmů z pronájmu.

Poplatník pololetní a čtvrtletní zálohu podle § 38a odst. 3 a 4 ZDP neplatí, pokud je jedním ze základů daně i dílčí základ daně z příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků, ze kterých měl plátce povinnost srazit zálohy na daň (§ 38h ZDP), a tento dílčí základ daně je roven nebo činí více než 50% z celkového základu daně.

Jestliže činí dílčí základ daně ze závislé činnosti a funkčních požitků, ze kterých měl plátce povinnost srazit zálohy na daň (§ 38h ZDP), 15% a více, avšak méně než 50%, platí se pololetní či čtvrtletní zálohy v poloviční výši.

Pokud činí dílčí základ daně ze závislé činnosti a funkčních požitků, ze kterých měl plátce povinnost srazit zálohy na daň (§ 38h ZDP), méně než 15%, platí poplatník zálohy podle § 38a odst. 3 a 4 ZDP v plné výši, tj. z celkového základu daně.

Varianta a) Dílčí základ daně z příjmů ze závislé činnosti činí 350 000 Kč, což je více než 50% z celkového základu daně. V tomto případě poplatník zálohy na daň na rok 2015 neplatí.

Varianta b) Dílčí základ daně ze závislé činnosti je 200 000 Kč. Z celkového základu daně je to více než 15%, ale méně než 50%. Poplatník platí pololetní zálohy na daň, a to v poloviční výši.

Varianta c) Dílčí základ daně ze závislé činnosti je 60 000 Kč. Z celkové části základu daně je toto méně než 15%. Poplatník bude v tomto případě platit pololetní zálohy podle § 38a odst. 4 ZDP v plné výši.

V odůvodněných případech stanoví správce daně zálohy nižší, popřípadě povolí výjimku z povinnosti daň zálohovat, a to i za celé zdaňovací období (§ 174 odst. 5 DŘ).

Mezi odůvodněné případy patří například snížení příjmů při nemoci, zmenšení výrobních či prodejních kapacit v důsledku živelné pohromy apod. Poplatník tento důvod uvede do své žádosti (doloží potvrzením, popřípadě ekonomickým rozborem), kterou podá u svého správce daně. Žádost je potřebné podat s dostatečným předstihem tak, aby o ní mohl správce daně včas rozhodnout.

Dle § 38a odst. 8 ZDP není poplatník povinen platit zálohy na daň, jestliže ukončil činnost, z níž mu plynuly zdanitelné příjmy, nebo zanikl zdroj zdanitelných příjmů, a to od splátky následující po dni, v němž došlo ke změně rozhodných skutečností. Tyto skutečnosti oznámí poplatník správci daně v souladu s § 127 DŘ do 15 dnů ode dne, kdy tato změna nastala.

Placení záloh se nevztahuje na příjmy ze závislé činnosti a funkčních požitků, nemá-li poplatník současně jiné příjmy podrobené dani. Jedinou výjimkou jsou příjmy ze závislé činnosti plynoucí poplatníkovi ze zahraničí, nemá-li poplatník současně jiné příjmy podrobené dani. Jedná se o příjmy, které poplatník uvede v daňovém přiznání na řádek 35, tedy příjmy z řádku 31 daňového přiznání, u kterých neměl zahraniční plátce daně povinnost srazit zálohy na daň, zvýšené o povinné pojistné podle § 6 odst. 13 ZDP. Tím jsou myšleny například příjmy ze závislé činnosti plynoucí poplatníkům za práci pro zahraniční zastupitelské úřady a další příjmy ze zahraničí. Zahraniční zastupitelské úřady se podle § 38c ZDP nepovažují za plátce daně, a proto nesrážejí u svých zaměstnanců zálohy na daň. Jedná-li se o poplatníka podle § 2 odst. 2 ZDP (daňového rezidenta), který má příjmy ze zdrojů v zahraničí ze státu, s nímž Česká republika neuzavřela smlouvu o zamezení dvojího zdanění, uvede na řádek 35 také tyto příjmy zvýšené o povinné pojistné a snížené o daň zaplacenou z tohoto příjmu v zahraničí.

Má-li jenom tyto příjmy, jsou pro výpočet záloh dílčím základem daně podobně jako příjmy u podnikatelů.

Pokud má kromě toho i příjmy ze závislé činnosti, ze kterých měl plátce daně povinnost srazit zálohy na daň, bude postupovat shodně s § 38a odst. 5 ZDP.

Bude-li poplatník mít ještě dílčí základ daně jako podnikatel, připočítá jej k dílčímu základu daně z řádku 35 daňového přiznání a dále bude při výpočtu záloh postupovat shodně s předchozími odstavci.