Odpovědnost provozovatele za obsah na internetu

Vydáno: 19 minut čtení

Problematika odpovědnosti subjektů, které na internetu podnikají anebo jej používají k propagaci svých služeb, se vynořila velmi rychle, aniž by na to byla připravena legislativa nebo soudy. Prostřednictvím internetu mohou být porušována autorská práva nebo může docházet k trestné činnosti, např. šíření dětské pornografie nebo propagace závadných ideologií. Zatímco za použití „běžných“ prostředků by nebylo složité dobrat se osoby odpovědné za takové jednání, v internetovém prostředí se např. na porušování autorských práv svým způsobem podílí už provider, který poskytuje připojení k internetu, poskytovatel webhostingu nebo provozovatel portálu, který poskytuje e-mailové schránky nebo umožňuje zveřejnění textu nebo upload či download audio nebo audiovizuálních souborů.

Odpovědnost provozovatele za obsah na internetu
JUDr.
Eva
Janečková
Jedna z otázek, kterou je třeba řešit, je odpovědnost poskytovatelů zprostředkovatelských služeb souvisejících s internetem, kterými rozumíme zejména poskytovatele připojení k internetu (accessprovider) a poskytovatele hostingu a jeho různých podob (hostprovider) - tito umožňují šíření cizího obsahu, na němž se sami nepodílejí. Tuto oblast upravuje především zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů (zákon o některých službách informační společnosti), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 480/2004 Sb.“).
Základní principy týkající se mimo jiné odpovědnosti za cizí obsah na internetu přinesla Evropská směrnice 2000/31/ES o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (dále jen „směrnice o elektronickém obchodu“). Účelem směrnice o elektronickém obchodu bylo zvýšit právní jistotu tohoto obchodu s cílem posílit důvěru uživatelů internetu. Měla vytvořit stabilní právní rámec tím, že podřídila služby informační společnosti zásadám vnitřního trhu (volný pohyb a svoboda usazování) a že zavedla omezený počet harmonizovaných opatření.
Vedle toho upravila směrnice problematiku spamu, byť nechala jednotlivým zemím k volné úvaze, jak přísnou regulaci zvolí (ČR se přiklonila k té přísnější). Směrnice rovněž uložila členským státům povinnost, aby jejich právní řády umožňovaly uzavírání smluv elektronickou cestou (přičemž definovala výčet výjimek).
Směrnice o elektronickém obchodu byla implementována do českého právního řádu prostřednictvím zákona č. 480/2004 Sb. - do té doby se zmíněnou problematikou česká
legislativa
vůbec nezabývala! Principem úpravy odpovědnosti poskytovatelů tzv. zprostředkovatelských služeb je jejich privilegované postavení, které vychází ze skutečnosti, že ačkoliv může prostřednictvím jimi nabízených služeb docházet k rozšiřování nelegálního obsahu či sdělení,