Podávání přiznání k dani z příjmů a úhrada této daně

Vydáno: 23 minut čtení

Podat daňové přiznání k dani z příjmů a také vyrovnat svou daňovou povinnost je základní povinností jak fyzických, tak i právnických osob. Ustanovení § 135 zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „DŘ “), stanovuje, že řádné daňové přiznání je povinen podat každý daňový subjekt a dále je povinen si sám vyčíslit daň a uvést i případné další okolnosti rozhodné pro vyměření daně. Lhůty pro podání daňových přiznání jsou následně stanoveny v § 136 DŘ , na základě něhož plyne povinnost podat daňové přiznání nejpozději do 3 měsíců po uplynutí zdaňovacího období. Pokud se bude jednat o daňový subjekt, kterému je zákonem uložena povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem nebo je mu daňové přiznání zpracováváno daňovým poradcem, je nutno podat daňové přiznání nejpozději do 6 měsíců po uplynutí zdaňovacího období. V tomto případě je však nutno pamatovat na povinnost s ohledem na doručení plné moci, která je udělena daňovému poradci, příslušnému správci daně, a to nejpozději do 3 měsíců po skončení zdaňovacího období. Uvedené je platné v případě, že zdaňovací období trvá 12 měsíců. Poplatník má také možnost požádat místně příslušného správce daně o prodloužení zákonné lhůty pro podání daňového přiznání. Tu lze prodloužit za podmínky, že žádost o prodloužení lhůty byla podána před jejím uplynutím. Lhůtu může příslušný správce daně prodloužit až o 3 měsíce. V případě, že součástí předmětu daně jsou i příjmy, které jsou předmětem daně v zahraničí, může být lhůta pro podání daňového přiznání prodloužena správcem daně až na 10 měsíců po uplynutí zdaňovacího období.

Podávání přiznání k dani z příjmů a úhrada této daně
Ing.
Milena
Otavová
Ph. D.
 
Podávání daňových přiznání k dani z příjmů
Zdaňovacím obdobím u fyzických osob je vždy kalendářní rok, tj. období od 1. 1. do 31. 12. Je to rozdíl oproti právnickým osobám, pro které může být zdaňovacím obdobím kalendářní rok, hospodářský rok nebo období od rozhodného dne fúze nebo rozdělení obchodní
korporace
převodu jmění na společníka do konce kalendářního roku nebo hospodářského roku, ve kterém se přeměna nebo převod jmění staly účinnými, nebo účetní období, pokud je toto účetní období delší než nepřetržitě po sobě jdoucích 12 měsíců. Uvedené vyplývá z § 21a zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“). Pokud bychom tedy měli konkrétně vymezit lhůty pro podávání daňových přiznání k dani z příjmů za rok 2014 při zdaňovacím období, které je kalendářním rokem (ve většině případů se jedná právě o toto zdaňovací období), bylo by daňové přiznání v řádném termínu podáváno nejpozději do 1.4.2015 a v případě prodlouženého termínu nejpozději k 1.7.2015. Jak už bylo řečeno, uvedená data platí, pokud je pro poplatníka zdaňovacím obdobím kalendářní rok, zároveň ale také pokud uvedené termíny připadají na pracovní dny. V případě, že uvedený termín připadne na sobotu či neděli, posouvá se termín pro podání daňového přiznání na nejbližší pracovní den. Tato situace však v roce 2015 nenastane, protože oba termíny připadají na středu.
Pokud je daňové přiznání podáno až po nejzazším termínu pro podání daňového přiznání, je nutno počítat s pokutou za opožděné tvrzení daně. Ta činí 0,05% ze stanovené daně, případně 0,01% v případě daňové ztráty za každý následující den prodlení, nejvýše však 5% daně, případně daňové ztráty. Zde je však nutno uvést, že v případě opožděného podání daňového přiznání jsou sankce vyměřovány, pokud je toto zpoždění delší než 5 pracovních dnů. Sankce tedy nabíhá postupně počínaje 6. pracovním dnem po termínu podání do maximální výše 300 000 Kč. Pokuta za opožděné podání daňového přiznání se nepředepíše a daňovému subjektu nevzniká povinnost ji uhradit, dosáhne-li její výše částky menší než 200 Kč.
V nejzazším termínu pro podání daňového přiznání je daň splatná. Pokud k úhradě nedojde, je pozdější úhrada sankcionována. Uvedené vyplývá z § 252 DŘ, na základě kterého daňový subjekt v prodlení má povinnost uhradit úrok z prodlení za každý den prodlení. Tento úrok z prodlení je vyměřován počínaje 5. pracovním dnem následujícím po splatnosti daně až do dne platby včetně. Výše úroku z prodlení odpovídá roční výši repo sazby, která je platná pro první den příslušného kalendářního pololetí stanovené Českou národní bankou zvýšené o 14 procentních bodů. Úrok z prodlení je uplatňován nejdéle za 5 let prodlení, zároveň se nepředepíše, nepřesáhne-li v úhrnu u jednoho druhu daně u jednoho správce daně za jedno zdaňovací období nebo za jeden kalendářní rok u jednorázových daní částku 200 Kč (§ 253 DŘ).
 
Lhůty pro podání daňového přiznání v případě přeměn obchodních korporací
Problematika přeměn obchodních korporací výlučně souvisí s daní z příjmů právnických osob. V případě přeměn se stává, že je zdaňovací období kratší než jeden rok. Poté platí, že se podává daňové přiznání za podmínek a ve lhůtách pro podání daňového přiznání za zdaňovací období, které činí nejméně 12 měsíců. V souvislosti s přeměnami obchodních společností nemá povinnost podat na základě § 38mb písm. d) ZDP daňové přiznání zanikající nebo rozdělovaná obchodní
korporace
za období od rozhodného dne přeměny do dne zápisu přeměny do obchodního rejstříku.
Daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob se podává také za období, za které se podává daňové přiznání, přičemž se nejedná o zdaňovací období (§ 38ma ZDP).
Na základě tohoto ustanovení podává poplatník daňové přiznání také za období:
-
předcházející rozhodnému dni fúze nebo převodu jmění na společníka anebo rozdělení obchodní
korporace
, za které nebylo dosud daňové přiznání podáno, není-li tento rozhodný den prvním dnem kalendářního roku nebo hospodářského roku [§ 38ma odst. 1 písm. a) ZDP],
-
od rozhodného dne přeměny do dne zápisu přeměny do obchodního rejstříku za zanikající nebo rozdělovanou obchodní korporaci nebo za její část, u které je právním nástupcem poplatník daně z příjmů právnických osob, který je daňovým nerezidentem a který nemá ke dni zápisu přeměny do obchodního rejstříku stálou provozovnu na území České republiky [§ 38ma odst. 1 písm. e) ZDP].
Daňové přiznání v těchto případech se podává nejpozději do tří měsíců od konce měsíce, do kterého spadá tzv. „rozhodná skutečnost“. Touto rozhodnou skutečností je u obchodní
korporace
den rozhodnutí nejvyššího orgánu obchodní
korporace
o fúzi, převodu jmění na společníka nebo rozdělení obchodní
korporace
, pokud je tento den dnem pozdějším rozhodnému dni fúze, převodu jmění na společníka nebo rozdělení, není-li rozhodný den fúze nebo převodu jmění na společníka anebo rozdělení obchodní
korporace
prvním dnem kalendářního roku nebo hospodářského roku.
V souvislosti s podáváním daňového přiznání je třeba rozlišit daňové přiznání zanikajících společností a nástupnické společnosti a také různé lhůty k podání daňového přiznání. Při fúzi má povinnost podat daňové přiznání za období (případně jeho část) předcházející rozhodnému dni zanikající společnost. Jak už bylo výše řečeno, za zdaňovací období od rozhodného dne do zápisu fúze do obchodního rejstříku (tedy do zániku společnosti) tuto povinnost obecně nemá. Nástupnická společnost ale podává daňové přiznání jak za období předcházející rozhodnému dni, tak i za období, které tímto dnem počíná.
Významnou roli zde sehrává stanovení rozhodného dne. Subjekty se mohou dostat do odlišných režimů pro řešení daňové povinnosti s ohledem na různé varianty stanovení rozhodného dne. Jedná se o dva případy stanovení rozhodného dne, a sice:
-
rozhodný den je stanoven jako první den běžného účetního období,
-
rozhodný den je stanoven na jiné datum v průběhu roku.
Pokud se rozhodný den shoduje s prvním dnem kalendářního, resp. hospodářského roku účetní jednotky, pak je daňové přiznání podáváno v obvyklých termínech, tj. ve lhůtě 3, případně 6 měsíců po skončení zdaňovacího období. Lhůta 6 měsíců se uplatní v případě, že daňové přiznání zpracovává daňový poradce nebo pokud má společnost povinnost auditu. V případě zpracování daňového přiznání daňovým poradcem musí být jemu udělená plná moc včas uplatněna u příslušného správce daně před uplynutím tříměsíční lhůty. Zároveň je nutno připomenout, že zdaňovacím obdobím je období od rozhodného dne fúze nebo rozdělení obchodní
korporace
nebo převodu jmění na společníka do konce kalendářního roku nebo hospodářského roku, ve kterém se přeměna nebo převod jmění staly účinnými [§ 21a písm. c) ZDP]. Pokud tedy dojde k zápisu přeměny ještě tentýž rok, bude daňové přiznání podáno za běžný kalendářní, resp. hospodářský rok. V případě, že by ale byl zápis proveden až následující rok, pak by bylo daňové přiznání podáváno za 24 měsíců - tedy došlo by ke spojení dvou běžných zdaňovacích období.
Příklad 1
Rozhodný den přeměny je stanoven na 1.1.2014. Pokud by k zápisu fúze došlo např. v měsíci září 2014 - trvalo by zdaňovací období od 1.1.2014 do 31.12.2014, v případě že by k zápisu fúze došlo až v roce 2015, bylo by zdaňovacím obdobím období od 1.1.2014 do 31.12.2015.
V případě, který nastává méně často, a sice že rozhodný den je jiný den než počátek účetního období, lze vysledovat podobně jako u účetního období dvě dílčí období. Zde je již nutno rozlišit zkrácené období předcházející rozhodnému dni a zdaňovací období tímto dnem počínající. S tím souvisí i problematika podávání daňových přiznání.
Za období od počátku kalendářního (hospodářského) roku do rozhodného dne fúze podávají subjekty na této přeměně zúčastněné každý za sebe zvlášť daňové přiznání a to za období, které předchází fúzi či rozdělení obchodní
korporace
, za které nebylo dosud daňové přiznání podáno. Termín pro podání daňového přiznání bude následně záviset na vztahu rozhodného dne a dne rozhodnutí nejvyššího orgánu obchodní
korporace
o fúzi nebo rozdělení obchodní
korporace
. V případě, že rozhodnutí nejvyššího orgánu obchodní
korporace
schvalující fúzi následuje po rozhodném dni nebo se s ním shoduje, poté se daňové přiznání podává nejpozději do konce třetího měsíce následujícího po měsíci, do něhož spadá den rozhodnutí obchodní
korporace
o fúzi. Pokud ale rozhodnutí nejvyššího orgánu obchodní
korporace
schvalující fúzi připadá na den, který předchází datum rozhodného dne, je daňové přiznání podáváno do konce třetího měsíce od konce měsíce, do kterého spadá den předcházející rozhodnému dni fúze, tj. den, který je posledním dnem období za které se daňové přiznání podává (§ 38ma odst. 2 ZDP).
Pokud by fúze nebyla do konce roku do obchodního rejstříku zapsána, tak by nedošlo u zanikající ani nástupnické společnosti k uzavření účetnictví a vstoupily by bez uzavřeného účetnictví do dalšího účetního období. Může také nastat situace, na základě které k zapsání přeměny obchodní
korporace
do obchodního rejstříku nedojde (např. společnosti od fúze odstoupí). Poté je nutno respektovat § 38ma odst. 3 ZDP, který jasně uvádí, že podáním daňového přiznání za zkrácené období není splněna povinnost podat daňové přiznání za zdaňovací období, pokud nedojde k zapsání přeměny obchodní
korporace
do obchodního rejstříku. To následně znamená, že musí dojít k opětovnému otevření účetních knih jednotlivých společností, účetnictví musí být zpracováno a následně musí být jednotlivými společnostmi podáno daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob za dané zdaňovací období.
Další lhůty pro podání daňového přiznání ve specifických případech:
-
nejpozději do 30 dnů ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku při insolvenčním řízení je povinnost na základě § 244 odst. 1 DŘ podat řádné daňové tvrzení za část zdaňovacího období, která uplynula do dne předcházejícího účinnosti tohoto rozhodnutí a za kterou dosud nebylo podáno;
-
ke dni předložení konečné zprávy se daňové přiznání zpracovává za uplynulou část zdaňovacího období, za kterou nebylo podáno - přiznání se podává do 15 dní ode dne, ke kterému mělo být zpracováno (§ 244 odst. 2 a 3 DŘ);
-
při přechodu daňové povinnosti - za situace, kdy daňová povinnost, která vznikla zůstaviteli, přechází na jeho dědice nebo správce dědictví - ten je povinen podat daňové přiznání a uhradit daň za část zdaňovacího období, tj. od počátku zdaňovacího období do úmrtí. Daňové přiznání se podává do 3 měsíců ode dne úmrtí.
 
Kdo nemá povinnost podat daňové přiznání k dani z příjmů
 
Fyzické osoby nemající povinnost podat daňové přiznání
Daňové přiznání dle obecného vymezení nepodávají osoby, které získaly příjmy osvobozené od daně, případně mají příjmy, které tvoří samostatný základ daně a byly zdaněny srážkovou daní (zvláštní sazbou daně). Jedná se například o příjmy z titulu dohod o provedení práce do 10 000 Kč včetně v případě, že poplatník podepsal prohlášení k dani nebo o příjmy autorů, v případě, že jejich úhrn od téhož plátce nepřesáhl za kalendářní měsíc 10 000 Kč.
Ustanovení § 38 g odst. 1 ZDP uvádí, kdy poplatník (fyzická osoba) daňové přiznání podat musí. V souladu s tímto ustanovením je povinen podat daňové přiznání například každý:
-
jehož roční zdanitelné příjmy za uplynulé zdaňovací období přesáhly částku 15 000 Kč (do stanoveného limitu se nezapočítávají příjmy od daně osvobozené nebo příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně),
-
podání daňového přiznání je také nezbytné, pokud poplatník daně vykazuje daňovou ztrátu, a to i tehdy, pokud zdanitelné příjmy nepřesáhly 15 000 Kč,
-
fyzická osoba, která má kromě příjmů ze závislé činnosti i jiné příjmy dle § 7 až § 10 ZDP (např. ze samostatné činnosti nebo nájmu) vyšší než 6 000 Kč za zdaňovací období.
-
pokud pobírá příjmy souběžně od více zaměstnavatelů, z nichž je povinen odvést zálohu na daň.
Na základě vymezených případů, kdy je povinností poplatníka podat daňové přiznání, lze tedy odvodit, které fyzické osoby tuto povinnost nemají.
 
Právnické osoby nemající povinnost podat daňové přiznání
Pro některé právnické osoby platí výjimky v souvislosti s podáváním daňových přiznání, a sice že tuto povinnost nemají. Jedná se o:
-
veřejně prospěšné poplatníky (s úzkým základem daně), pokud nemají příjmy, které jsou předmětem daně, nebo májí pouze příjmy od daně osvobozené případně příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně,
-
společenství vlastníků jednotek, pokud má pouze příjmy, které nejsou předmětem daně, příjmy od daně osvobozené nebo příjmy, které podléhají výběru daně srážkou podle zvláštní sazby daně,
-
veřejné obchodní společnosti,
-
zanikající obchodní společnosti nebo družstva za období od rozhodného dne přeměny do dne zápisu přeměny do obchodního rejstříku.
 
Kdy se vyplatí fyzické osobě podat daňové přiznání i když tuto povinnost nemá?
Daňové přiznání se vyplatí podat těm poplatníkům, kteří byli v průběhu zdaňovacího období zaměstnáni pouze některé měsíce, a zároveň jim byla vyčíslena záloha na daň. Jedná se např. o studenty, důchodce či poplatníky, kteří po část roku pobírali podporu v nezaměstnanosti, apod. V případě, že dosahovali zdanitelné příjmy, mohou v přiznání uplatnit základní slevu na poplatníka ve výši roční hodnoty, tj. 24 840 Kč bez ohledu na to, kolik měsíců v průběhu zdaňovacího období trvalo zaměstnání. Taktéž ostatní slevy mohou být uplatněny v roční výši, pokud po celé zdaňovací období platil titul dané slevy. V uvedených případech totiž vzniká přeplatek na dani, který na základě žádosti, která je součástí daňového přiznání, finanční úřad vyplatí.
 
Vyrovnání daňové povinnosti z titulu daně z příjmů
Obecně podle daňového řádu je daň splatná v poslední den lhůty stanovené pro podání řádného daňového tvrzení, což vychází z § 135 odst. 3 DŘ. Pro daň z příjmů je typické, že je hrazena prostřednictvím záloh a následně tyto zálohy podléhají vyúčtování na základě podaného daňového přiznání nebo v případě fyzických osob je také možno v určitých případech využít ročního zúčtování daně, které svým zaměstnancům zpracovává zaměstnavatel. V následujícím textu se budeme věnovat problematice placení daně z příjmů na základě podávaných daňových přiznání.
V první části tohoto příspěvku bylo vymezeno zdaňovací období, kromě něj je nutné také vymezit období zálohové.
Zálohové období je období od prvního dne následujícího po uplynutí posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání za minulé zdaňovací období do posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání v následujícím zdaňovacím období. Uvedené vyplývá z § 38a ZDP.
Z vymezení pojmů zálohové a zdaňovací období vyplývá, že se jedná o období, která nejsou shodná, tj. časově se nekryjí. Jak už bylo výše uvedeno, u většiny subjektů je zdaňovacím obdobím kalendářní rok, kdežto zálohové období téměř vždy zasahuje do dvou kalendářních roků. Pokud je tedy pro subjekt zdaňovacím obdobím kalendářní rok, zasahují do něho dvě zálohová období. Zároveň platí, že zálohové období může být rovno 12 měsícům, ale také může být kratší nebo delší než 12 měsíců.
Příklad 2
Pokud je daňové přiznání za rok 2014 podáváno do 1.4.2015, bude začínat zálohové období 2.4.2015 a končit 1.4.2016, pokud i za rok 2015 bude tento poplatník podávat daňové přiznání v základním termínu, tj. do 1.4.2016. V případě, že by poplatník využil pro rok 2015 služeb daňového poradce, trvalo by zálohové období od 2.4.2015 do 1.7.2016. V tomto případě by zálohové období trvalo 15 měsíců.
 
Způsob stanovení výše a četnosti záloh
Způsob stanovení výše a četnosti záloh je odvozen z poslední známé daňové povinnosti, což je daň, která byla naposledy pravomocně vymezena. Za poslední známou daňovou povinnost se pro stanovení periodicity a výše záloh v zálohovém období považuje rovněž částka, kterou si poplatník sám vypočetl a uvedl v daňovém přiznání za období bezprostředně předcházející zdaňovacímu období, s platností od následujícího dne po posledním dni lhůty pro podání daňového přiznání. Poslední známá daňová povinnost se u fyzických osob musí ještě snížit o daň připadající na ostatní příjmy (§ 10 ZDP), kdy se většinou jedná o jednorázové příjmy.
Poslední známá daňová povinnost je základem pro výpočet záloh, které jsou platné až do konce zálohového období. Samotná výše poslední známé daňové povinnosti je rozhodující s ohledem na výpočet záloh. Na základě § 38a ZDP zálohy neplatí poplatníci, jejichž poslední známá daňová povinnost nepřesáhla 30 000 Kč. Poplatníci, jejichž poslední daňová povinnost je vyšší než 30 000 Kč, ale nepřesáhla 150 000 Kč, platí zálohy na daň ve výši 40% poslední známé daňové povinnosti a poplatníci, jejichž daňová povinnost přesáhla 150 000 Kč, platí zálohy ve výši 1/4 poslední známé daňové povinnosti.
Tab.: Zálohy na daň z příjmů podle poslední známé daňové povinnosti (PZDP)
 I-----------------------I-------------I--------------I-----------------------I I PZDP (Kč)             I Výše zálohy I Periodicita  I Splatnost             I I                       I             I    záloh     I jednotlivých záloh    I I-----------------------I-------------I--------------I-----------------------I I PZDP <= 30 000 Kč     I      0      I  neplatí se  I -                     I I-----------------------I-------------I--------------I-----------------------I I 30 000 < PZDP <=      I  40% PZDP   I šestiměsíční I 15. den 6. a 12.      I I <= 150 000 Kč         I             I              I měsíce zdaňovacího    I I                       I             I              I období                I I-----------------------I-------------I--------------I-----------------------I I PZDP > 150 000 Kč     I  1/4 PZDP   I  tříměsíční  I 15. den 3., 6., 9. a  I I                       I             I              I 12. měsíce            I I                       I             I              I zdaňovacího období    I I-----------------------I-------------I--------------I-----------------------I 
Zálohy na daň se zaokrouhlují na celé stokoruny nahoru, dle § 146 DŘ.
 
Specifické stanovení zálohy na daň z příjmů u fyzických osob
Fyzické osoby s ohledem na stanovení záloh podle poslední známé daňové povinnosti musí sledovat, zda ve zdaňovacím období vykazují dílčí základ daně podle § 6 (ze závislé činnosti) a současně vykazují příjmy z § 7 až § 9 ZDP (tj. ze samostatně činnosti, kapitálového majetku, nájmu). Pokud poplatník vykazuje dílčí základ daně (DZD) podle § 6, platí pro něj stanovení záloh specifickým způsobem, kdy je nutno posuzovat poměr mezi dílčím základem daně dle § 6 a dílčími základy daně podle § 6 až § 9 ZDP (DZD§6 / DZD§6-9). Pokud dílčí základ daně dle § 6 je roven nebo je vyšší než 50% celkového základu daně, nemusí tento poplatník zálohy platit. Činí-li tento poměr více než 15%, avšak méně než 50% celkového základu daně, jsou zálohy placeny v poloviční výši. Pokud je poměr nižší než 15% celkového základu daně, hradí se zálohy v plné výši.
Po posouzení poměru P = DZD§6 / DZD§6-9 x 100, mohou poté nastat tyto případy:
 I-----------------------------------------------------------I I P >= 50                  záloha se neplatí                I I-----------------------------------------------------------I I P >= 15 a zároveň < 50   záloha se platí v poloviční výši I I-----------------------------------------------------------I I P < 15                   záloha se platí v plné výši      I I-----------------------------------------------------------I 
 
Zálohy na daň z příjmů v případě přeměn obchodních korporací
V případě přeměn obchodních korporací se postupuje při placení záloh na daň z příjmů specifickým způsobem uvedeným v § 38a odst. 10 ZDP. Podle tohoto ustanovení zálohy v průběhu zdaňovacího období podle § 21a písm. c) ZDP platí do dne předcházejícího zápisu přeměny do obchodního rejstříku za nástupnickou obchodní korporaci zanikající nebo rozdělovaná obchodní
korporace
a to ve výši a periodicitě stanovené standardně dle § 38a ZDP. Zálohy tedy platí od rozhodného dne do dne předcházejícího dni zápisu do obchodního rejstříku nadále zúčastněné společnosti v původní výši a periodicitě, jako by k přeměně nedošlo. Výjimkou je fúze sloučením, kdy nástupnická obchodní
korporace
není korporací nově vzniklou a kdy si hradí zálohy sama i před zápisem fúze do obchodního rejstříku.
Ode dne zápisu přeměny do obchodního rejstříku platí zálohy již pouze nástupnická obchodní
korporace
ve výši a periodicitě odvozené ze součtu posledních známých daňových povinností všech zaniklých obchodních korporací s případným dopočtem dle § 38a odst. 6 ZDP (jedná se o případy, kdy se poslední známá daňová povinnost týkala jen části zdaňovacího období nebo zdaňovacího období kratšího či delšího než 12 měsíců), který se při sloučení dále zvýší o poslední známou povinnost nástupnické obchodní
korporace
. Uvedené vyplývá z § 38a odst. 10 ZDP. Zálohy zaplacené zanikajícími obchodními korporacemi v průběhu celého zdaňovacího období dle § 21a písm. c) ZDP se započtou na celkovou daňovou povinnost nástupnických obchodních společností.
U přeměny rozdělením stanoví nástupnickým korporacím výši záloh na část zdaňovacího období ode dne zápisu přeměny do obchodního rejstříku správce daně rozhodnutím podle zvláštního právního předpisu, kterým stanoví i způsob rozdělení záloh zaplacených zanikající nebo rozdělovanou obchodní korporací k zápočtu na daňovou povinnost nástupnických obchodních korporací.
 
Nedoplatek případně přeplatek na dani
Nedoplatek případně přeplatek na dani z příjmů se vyčíslí v daňovém přiznání tak, že od vypočtené daně odečteme zaplacené zálohy na daňovou povinnost. V případě, že poplatníkovi vznikl nedoplatek na dani, musí jej uhradit nejpozději v nejzazším termínu pro podání daňového přiznání. Vznikl-li poplatníkovi přeplatek na dani, má možnost o něj požádat příslušný finanční úřad. Po skončení zdaňovacího období se tedy zaplacené zálohy na daň z příjmů splatné v jeho průběhu započítávají na úhradu skutečné výše daně. Při vyplňování daňového přiznání je zapotřebí správně započíst zaplacené zálohy. Zálohy, které lze započíst jsou pouze ty, které byly splatné v průběhu zdaňovacího období. U záloh, u kterých došlo k prodlení s placením, se na úhradu daně mohou započíst pouze ty, které byly zaplaceny do lhůty pro podání daňového přiznání. Úhradu daně i záloh je možné realizovat v hotovosti na pokladně finančního úřadu, prostřednictvím složenky nebo z bankovního účtu. Pokud platíme převodem z účtu, je datem zaplacení daně případně zálohy až datum, kdy je platba připsána na bankovní účet příslušného finančního úřadu. Při pozdní platbě záloh je vyměřen správcem daně úrok z pozdní platby shodně jako u pozdní platby vlastní daně.
V souvislosti s placením záloh na daň z příjmů je vhodné na závěr upozornit na možnost, kdy v odůvodněných případech mohou být stanoveny zálohy nižší, popřípadě může být povolena výjimka z povinnosti daň zálohovat, a to i za celé zdaňovací období. Uvedená možnost vyplývá z § 174 odst. 5 DŘ. Pokud ale hodlá poplatník tuto možnost využít, musí podat příslušnému správci daně žádost, která musí být náležitě odůvodněna a zároveň musí být podána před termínem splatnosti zálohy na daň z příjmů. S ohledem na důvod, který by mohl vést ke snížení či úplnému zrušení povinnosti hradit zálohy, se jedná např. o nemoc, pokles ekonomické výkonnosti firmy atd.