Posuzování prekluze v soudním řízení

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25.9.2014, sp. zn. 4 Afs 142/2014, www.nssoud.cz

K předpisům:

Nakonec se Nejvyšší správní soud musel vypořádat se stížnostní námitkou, podle níž krajský soud po závěru o neunesení důkazního břemena právního předchůdce stěžovatele ve vztahu k doručení platebního výměru a o nemožnosti tuto skutečnost prokazovat v soudním řízení se již dále nezabýval otázkou prekluzivní lhůty pro vyměření daně a rozhodnutí prvního stupně nezrušil. S touto námitkou Nejvyšší správní soud souhlasí. Jestliže totiž krajský soud uvedené závěry učinil, musel logicky dovodit, že platební výměr nebyl doručen uplynutím desetidenní úložní lhůty podle § 47 odst. 2 daňového řádu a že tak do konce roku 2011 nedošlo k oznámení rozhodnutí o stanovení daně. Za této situace se měl krajský soud zabývat tím, zda v posuzované věci došlo k uplynutí prekluzivní lhůty pro stanovení daně či nikoliv, a to obzvláště za situace, kdy žalobkyně v žalobě výslovně namítla, že v důsledku pochybení při doručování platebního výměru došlo k prekluzi nároku oprávnění státu na stanovení daně z přidané hodnoty za 4. čtvrtletí 2007. Nelze tedy souhlasit se závěrem krajského soudu o předčasnosti posuzování této právní otázky. Tou se přitom nemůže prozatím Nejvyšší správní soud zabývat, neboť jeho úkolem jako kasačního soudu je přezkoumávat správnost závěrů učiněných v žalobním řízení.

V této věci stěžovatel namítal, že krajský soud se nedostatečně vypořádal s jeho námitkou uplynutí lhůty pro vyměření daně. Nejvyšší správní soud pak této námitce přisvědčil. Dojde-li tak správní soud v rámci přezkumu k závěru, že lhůta pro stanovení daně uplynula již před tím, než bylo vydáno žalovaného rozhodnutí, je jeho povinností tento svůj závěr v soudním řízení patřičně zohlednit. To skrze ustanovení § 78 odst. 3 DŘ, které soudu umožňuje společně s žalovaným rozhodnutím zrušit i rozhodnutí jemu předcházející. Smyslem soudního přezkumu je totiž nejenom zrušovat žalovaná rozhodnutí, avšak nemělo-li v řízení k vydání rozhodnutí vůbec dojít, pak i rozhodnutí žalovanému rozhodnutí předcházející. Tím je dosaženo efektivního vyřešení celé věci, když žalobce již nemusí po úspěchu v soudním řízení vyčkávat, než se jeho věcí opět začne správní orgán zabývat.