Registrace k DPH, daním z příjmů a související ustanovení daňového řádu

Daňový řád vymezuje, že přihlášku k registraci a oznámení o změně registračních údajů lze podat pouze na tiskopise vydaném Ministerstvem financí nebo na tiskovém výstupu z počítačové tiskárny, který má údaje, obsah i uspořádání údajů shodné s tímto tiskopisem. Tato podání je možno učinit také prostřednictvím datové zprávy ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně, podepsané uznávaným elektronickým podpisem a odeslané prostřednictvím datové schránky nebo s ověřenou identitou podatele způsobem, kterým se lze přihlásit do jeho datové schránky. Pokud bude přihláška k registraci (popř. oznámení o změně registračních údajů) poslána správci daně prostřednictvím datové zprávy bez uznávaného elektronického podpisu nebo za použití jiných přenosových technik, které je správce daně způsobilý přijmout, má tento úkon účinky podání pouze, pokud je toto podání do 5 dnů ode dne, kdy bylo doručeno správci daně, potvrzeno nebo opakováno s uznávaným elektronickým podpisem, a to prostřednictvím datové schránky nebo s ověřenou identitou podatele, způsobem, kterým se lze přihlásit do jeho datové schránky.

Registračnímu řízení je věnována Hlava I ve třetí části daňového řádu nazvané „Zvláštní část o správě daní“. Je zde obecně vymezeno, že registrační povinnost vzniká daňovému subjektu, kterému vznikne povinnost podat přihlášku k registraci k jednotlivé dani. V přihlášce k registraci je daňový subjekt povinen uvést předepsané údaje potřebné pro správu daní. Oznamovací povinnost registrovaných daňových subjektů je blíže specifikována v § 127 daňového řádu. Pokud dojde ke změně údajů, které je povinen daňový subjekt uvádět při registraci, je povinen tuto změnu oznámit správci daně do 15 dnů ode dne, kdy nastala, popřípadě, jsou-li pro to dány důvody, požádat o zrušení registrace. Tuto oznamovací povinnost lze splnit pouze prostřednictvím oznámení o změně registračních údajů. Ustanovení § 127 daňového řádu dále registrovanému daňovému subjektu ukládá povinnost předložit správci daně:

Výše popsaná oznamovací povinnost se netýká údajů, jejichž změnu může správce daně automatizovaným způsobem zjistit z rejstříků či evidencí, do nichž má zřízen automatizovaný přístup. Okruh těchto údajů musí správce daně zveřejnit na své úřední desce a způsobem umožňujícím dálkový přístup.

Pokud má správce daně pochybnosti o správnosti nebo úplnosti údajů uvedených daňovým subjektem v přihlášce k registraci nebo v oznámení o změně registračních údajů, vyzve daňový subjekt, aby údaje vysvětlil, doložil, popřípadě doplnil nebo změnil, a zároveň stanoví lhůtu, v níž je daňový subjekt povinen tak učinit. V případech, kdy daňový subjekt této výzvě ve stanovené lhůtě vyhoví, se hledí na přihlášku k registraci nebo na oznámení o změně registračních údajů, jako by bylo podáno bez vady v den původního podání. Naproti tomu, pokud je výzvě vyhověno až po uplynutí stanovené lhůty, jsou přihláška k registraci nebo oznámení o změně registračních údajů považovány za podané tímto dnem.

Daňový řád ukládá správci daně rozhodnout o registraci ve lhůtě 30 dnů ode dne podání přihlášky, popřípadě ode dne odstranění jejích vad. Ve zvlášť složitých případech dává daňový řád možnost prodloužení této lhůty nejblíže nadřízeným správcem daně. Pokud správce daně rozhodne zcela v souladu s přihláškou k registraci nebo s oznámením o změně registračních údajů, rozhodnutí se neodůvodňuje. Dle § 129 daňového řádu správce daně podle povahy věci rozhodne z moci úřední o registraci, nebo o zrušení registrace, pokud je to důvodné a pokud daňový subjekt nepodá přihlášku k registraci, nepodá oznámení o změně registračních údajů, nebo nevyhoví výzvě k odstranění pochybností v registračních údajích. Správce daně formou úředního záznamu provádí změnu registračních údajů na základě oznámení o změně registračních údajů nebo na základě vlastního zjištění.

Daňovému subjektu, který není dosud registrován k žádné dani, je správcem daně přiděleno daňové identifikační číslo. Daňový řád v § 130 odst. 1 vymezuje, že daňové identifikační číslo obsahuje kód „CZ“ a kmenovou část, kterou tvoří obecný identifikátor, nebo vlastní identifikátor správce daně. Pokud se jedná o fyzickou osobu, je jejím obecným identifikátorem rodné číslo, popřípadě jiný obecný identifikátor, stanoví-li tak zákon. U právnické osoby je obecným identifikátorem identifikační číslo (IČ). Pokud není daňovému subjektu obecný identifikátor přidělen, přidělí mu správce daně vlastní identifikátor prostřednictvím rozhodnutí. Daňový řád dále ukládá daňovému subjektu povinnost uvádět daňové identifikační číslo ve všech případech, které se týkají daně, k níž byl pod tímto daňovým identifikačním číslem registrován, při styku se správcem daně a dále v případech stanovených zákonem.

Vznikne-li daňovému subjektu současně s registrační povinností povinnost nově platit daň, pro kterou zákon stanovuje zálohy, uvede daňový subjekt údaje potřebné pro stanovení této zálohy při registraci. Správce daně zálohy stanoví na základě žádosti daňového subjektu nebo z moci úřední s přihlédnutím k očekávané daňové povinnosti.

Zákon o dani z přidané hodnoty rozlišuje povinnou a dobrovolnou registraci plátce k dani z přidané hodnoty. Přihlášku k registraci k dani z přidané hodnoty i oznámení o změně registračních údajů je možné podat pouze elektronicky na elektronickou adresu podatelny zveřejněnou správcem daně. Toto ustanovení však neplatí pro identifikované osoby.

Povinnou registrací plátce se zabývá § 94 potažmo § 6 zákona o dani z přidané hodnoty, který říká, že plátcem se stane osoba povinná k dani se sídlem v tuzemsku, jejíž obrat za nejvýše 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců přesáhne 1 000 000 Kč, s výjimkou osoby, která uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně. Taková osoba povinná k dani je plátcem od prvního dne druhého měsíce následujícího po měsíci, ve kterém překročila stanovený obrat, nestane-li se podle tohoto zákona plátcem dříve. Osoba povinná k dani, která splní výše uvedené zákonem stanovené podmínky, je povinna podat přihlášku k registraci do 15 dnů po skončení kalendářního měsíce, v němž překročila stanovený obrat.

Pro úplnost výše uvedeného ustanovení, zákon o dani z přidané hodnoty v § 5 vymezuje, kdo je osobou povinnou k dani. Tou je fyzická nebo právnická osoba, která samostatně uskutečňuje ekonomické činnosti, a dále i právnická osoba, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání, pokud uskutečňuje ekonomické činnosti (blíže viz § 5 zákona o dani z přidané hodnoty).

Daňové subjekty, které se staly plátci na základě ustanovení v § 6a až 6e zákona o dani z přidané hodnoty, jsou povinny podat přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne, v němž se staly plátcem. V § 6a je vymezeno, že plátcem je osoba povinná k dani, která je společníkem společnosti, v jejímž rámci se uskutečňuje plnění s nárokem na odpočet daně, a to ode dne, kdy se stal plátcem kterýkoli z ostatních společníků, nestane-li se podle zákona o dani z přidané hodnoty plátcem dříve. Druhou alternativou, vymezenou v § 6a, kdy se osoba povinná k dani stává plátcem, je skutečnost, že se tato osoba stane společníkem společnosti, v jejímž rámci uskutečňuje plnění s nárokem na odpočet daně společně s plátcem. V takovém případě je plátcem ode dne, kdy se stala tímto společníkem. Další případy vzniku plátcovství vymezuje zákon o dani z přidané hodnoty v § 6b až 6e. V § 6b je vymezeno, že osoba povinná k dani je plátcem ode dne nabytí majetku, pokud nabývá tento majetek pro účely uskutečňování ekonomických činností na základě rozhodnutí o privatizaci podle zákona upravujícího podmínky převodu majetku státu na jiné osoby, nebo od plátce nabytím obchodního závodu. Osoba povinná k dani je plátcem ode dne zápisu přeměny obchodní do obchodního rejstříku, pokud na ni při této přeměně přechází nebo je převáděno jmění zanikající nebo rozdělované obchodní , která byla plátcem. Právnická osoba, která při změně právní formy na jinou formu nezaniká ani její jmění nepřechází na právního nástupce, pouze se mění její vnitřní právní poměry a právní postavení jejích společníků, nepřestává být plátcem.

Osoba povinná k dani se sídlem v tuzemsku, která poskytuje služby s místem plnění v tuzemsku, s výjimkou služeb osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně, nebo která uskutečňuje zasílání zboží do tuzemska s místem plnění v tuzemsku, a to prostřednictvím své provozovny umístěné mimo tuzemsko, je plátcem ode dne poskytnutí těchto služeb nebo dodání tohoto zboží. Naproti tomu, osoba povinná k dani, která nemá sídlo v tuzemsku a která uskuteční zdanitelné plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku, s výjimkou plnění, u kterých je povinna přiznat daň osoba, jíž jsou tato plnění poskytována, nebo plnění na která se použije zvláštní režim jednoho správního místa, je plátcem ode dne uskutečnění tohoto zdanitelného plnění. V případě, kdy osoba povinná k dani, která nemá sídlo v tuzemsku a není osvobozenou osobou, uskuteční dodání zboží do jiného členského státu, přičemž dané zboží je odesláno nebo přepraveno z tuzemska touto osobou, pořizovatelem nebo zmocněnou třetí osobou, a to osobě, pro kterou je pořízení zboží v jiném členském státě předmětem daně, je takováto osoba povinná k dani plátcem ode dne dodání tohoto zboží.

Osoba povinná k dani, která je členem skupiny a která uskuteční zdanitelné plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku svou částí umístěnou mimo tuzemsko, je plátcem ode dne uskutečnění tohoto plnění.

Dědic, který majetek nabyl po zemřelém plátci a který pokračuje v uskutečňování ekonomických činností, je plátcem ode dne přechodu daňové povinnosti zůstavitele. Přičemž pokračováním v uskutečňování ekonomických činností se pro účely zákona o dani z přidané hodnoty rozumí pokračování v podnikání na základě živnostenského nebo jiného oprávnění nebo pokračování v jiných ekonomických činnostech.

Zákon o dani z přidané hodnoty umožňuje osobě povinné k dani se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku, která uskutečňuje nebo bude uskutečňovat plnění s nárokem na odpočet daně, podat přihlášku k registraci k dani z přidané hodnoty. Stejně tak může podat přihlášku k registraci osoba povinná k dani, která nemá sídlo ani provozovnu v tuzemsku a která bude uskutečňovat plnění s nárokem na odpočet daně s místem plnění v tuzemsku. Jedinou omezující podmínkou je, že tyto osoby povinné k dani mohou podat přihlášku k registraci nejdříve po uplynutí 1 roku ode dne, kdy jim byla zrušena registrace plátce z důvodu závažného porušení povinností vztahujících se ke správě daně. Osoby povinné k dani se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku, které uskutečňují nebo budou uskutečňovat plnění s nárokem na odpočet daně, jsou plátcem ode dne následujícího po dni oznámení rozhodnutí, kterým jsou tyto osoby registrovány. To znamená následující den po doručení rozhodnutí o registraci. Naproti tomu osoby povinné k dani, které nemají sídlo ani provozovnu v tuzemsku a které budou uskutečňovat plnění s nárokem na odpočet daně s místem plnění v tuzemsku, jsou plátcem ode dne následujícího po dni oznámení rozhodnutí, kterým jsou tyto osoby registrovány.

Jak v případě povinné, tak i dobrovolné registrace platí, že pokud se osoba povinná k dani, která je společníkem společnosti, stane plátcem, je o tom povinna informovat ostatní společníky do 15 dnů ode dne, ve kterém se stala plátcem. V přihlášce k registraci plátce je osoba povinná k dani povinna mimo jiné uvést také čísla všech svých účtů u poskytovatelů platebních služeb, pokud jsou používány pro ekonomickou činnost. Má však právo určit, která čísla účtů budou zveřejněna způsobem umožňujícím dálkový přístup.

Zákonem o dani z přidané hodnoty je stanoveno, že správce daně zveřejní údaje z registru plátců a identifikovaných osob způsobem umožňujícím dálkový přístup. Jedná se o údaj daňového identifikačního čísla plátce nebo identifikované osoby, obchodní firmu nebo jméno a dodatek ke jménu, sídlo plátce nebo identifikované osoby a číslo účtu určené ke zveřejnění v přihlášce k registraci plátce nebo údaj, že žádné takové číslo účtu nebylo určeno.

Zákon o dani z přidané hodnoty rozlišuje zrušení registrace plátce na zrušení registrace z moci úřední a zrušení registrace na žádost. Na základě ustanovení § 106 zákona o dani z přidané hodnoty zruší správce daně registraci plátce z moci úřední, pokud plátce přestal uskutečňovat ekonomické činnosti, neuskutečnil bez oznámení důvodu správci daně za 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců plnění v rámci ekonomické činnosti, nebo pokud uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně. Dále správce daně zruší registraci plátce, který závažným způsobem poruší své povinnosti vztahující se ke správě daně, a současně:

Proti rozhodnutí o zrušení registrace z moci úřední, vystavenému na základě výše popsaných skutečností, se může daňový subjekt odvolat a toto odvolání má odkladný účinek. Při zrušení registrace skupině na základě výše popsaných skutečností může správce daně tuto registraci zrušit pouze k poslednímu dni kalendářního roku. Skupina pak přestává být plátcem dnem zrušení registrace. Zákon o dani z přidané hodnoty ale vymezuje i další případy, kdy správce daně zruší registraci z moci úřední. Jedná se o případy plátce, který nemá v tuzemsku sídlo ani provozovnu a v bezprostředně předcházejícím kalendářním roce neuskutečnil v tuzemsku zdanitelné plnění a plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně. V případě, že plátci vznikne členství ve skupině, zruší mu správce daně registraci ke dni předcházejícímu dni vzniku jeho členství ve skupině. V § 106 odst. 6 je dále stanoveno, že plátce přestává být plátcem dnem nabytí právní moci rozhodnutí, kterým je mu zrušena registrace nebo dnem předcházejícím dni přechodu daňové povinnosti zůstavitele.

Zrušením registrace na žádost se zabývá § 106b zákona o dani z přidané hodnoty. O zrušení registrace může plátce, který má sídlo v tuzemsku a který není skupinou, požádat, pokud splňuje následující podmínky:

Plátce, který nemá sídlo v tuzemsku, může požádat o zrušení registrace, pokud splňuje jednu z následujících podmínek:

V § 106b odst. 3 zákona o dani z přidané hodnoty je vymezeno, že plátce podle § 6b nebo 6e zákona o dani z přidané hodnoty může požádat o zrušení registrace, pokud uplynuly 3 měsíce ode dne, kdy se stal plátcem, a současně jeho obrat nepřesáhl za 3 bezprostředně předcházející po sobě jdoucí kalendářní měsíce 250 000 Kč. (Jedná se například o osobu povinnou k dani, která se stala plátcem v důsledku nabytí majetku od plátce nabytím obchodního závodu, nebo o dědice, který majetek nabyl po zemřelém plátci a pokračuje v uskutečňování ekonomických činností.) Plátce, který je společníkem společnosti, může požádat o zrušení registrace pouze v případě, že zaniklo jeho členství ve společnosti nebo při zániku společnosti po vypořádání majetku. Ke zrušení registrace společníka společnosti na žádost § 106c zákona o dani z přidané hodnoty dále vymezuje, že obrat společníka společnosti se pro účely zrušení registrace stanoví jako součet obratu tohoto společníka dosahovaný mimo společnost a obratu dosahovaného společně všemi společníky společnosti připadajícího na tohoto společníka. Přičemž obrat připadající na každého společníka společnosti je stejný, není-li ve společenské smlouvě určen jiný poměr.

Pokud plátce, který žádá o zrušení registrace, prokáže, že splňuje podmínky pro zrušení registrace, správce daně tuto registraci zruší. Platí, že proti rozhodnutí, kterým je zrušena registrace na žádost plátce, nelze uplatnit opravné prostředky. Plátce přestává být plátcem dnem následujícím po dni oznámení rozhodnutí, kterým je mu zrušena registrace. Pokud plátce, kterému byla na žádost zrušena registrace, nesplňuje podmínky pro zrušení registrace identifikované osoby, stává se identifikovanou osobou dnem následujícím po dni, kdy přestal být plátcem. Stejně tak tomu je v případě, že v žádosti o zrušení registrace uvedl, že se chce stát identifikovanou osobou.

Registrace identifikované osoby je vymezena v § 97 zákona o dani z přidané hodnoty. Identifikovaná osoba je povinna podat přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne, ve kterém se stala identifikovanou osobou. Zákon č. 196/2014 Sb., kterým se mění zákon o dani z přidané hodnoty, vkládá nově do daňového řádu § 97a zabývající se dobrovolnou registrací identifikované osoby. Je zde vymezeno, že osoba povinná k dani může podat přihlášku k registraci, pokud má sídlo nebo provozovnu v tuzemsku, není plátcem a bude poskytovat vybrané služby v rámci zvláštního režimu jednoho správního místa. Zákon o dani z přidané hodnoty v případě zrušení registrace identifikované osoby rozlišuje zrušení registrace z moci úřední a zrušení registrace na žádost. Zrušení registrace identifikované osoby z moci úřední je popsáno v § 107 zákona o dani z přidané hodnoty a zrušení registrace identifikované osoby na žádost pak v § 107a téhož zákona.

Skupinám je přidělováno speciální daňové identifikační číslo začínající CZ699. Pokud je přihláška k registraci skupiny podána nejpozději do 31.10. běžného kalendářního roku, stává se skupina plátcem od 1.1. následujícího kalendářního roku. V případě, že je přihláška podána po 31.10. běžného kalendářního roku, stává se skupina plátcem až od 1.1. druhého kalendářního roku následujícího po podání přihlášky k registraci. Blíže se skupinovou registrací zabývá § 95a zákona o dani z přidané hodnoty. Zrušení registrace skupiny je pak popsáno v § 106e zákona o dani z přidané hodnoty a podmínky zániku členství člena skupiny nalezneme v § 106f téhož zákona.

V § 79 zákona o dani z přidané hodnoty jsou vymezeny podmínky nároku na odpočet daně při registraci a zrušení registrace. Platí, že osoba povinná k dani má nárok na odpočet daně u přijatého zdanitelného plnění pořízeného v období 12 po sobě jdoucích měsíců přede dnem, kdy se stala plátcem, pokud toto plnění je ke dni, kdy se stala plátcem, součástí jejího obchodního majetku. Naproti tomu povinnost plátce snížit uplatněný nárok na odpočet daně při zrušení registrace u majetku, který je ke dni zrušení registrace jeho obchodním majetkem a u kterého si uplatnil nárok na odpočet daně nebo jeho část, je vymezena v § 79a zákona o dani z přidané hodnoty.

Registrační povinností poplatníka daně z příjmů fyzických osob se zabývá § 39 části páté zákona o daních z příjmů. V souvislosti s registrací k dani z příjmů fyzických osob je žádoucí nejprve vymezit, kdo je poplatníkem daně z příjmů fyzických osob. V § 2 první části zákona o daních z příjmů jsou poplatníci daně z příjmů fyzických osob definováni jako fyzické osoby, přičemž poplatníci jsou daňovými rezidenty České republiky, nebo daňovými nerezidenty.

Poplatníci jsou daňovými rezidenty České republiky, pokud mají na území České republiky bydliště nebo se zde obvykle zdržují. Vymezením bydliště na území České republiky a poplatníků, kteří se obvykle zdržují na území České republiky, se zabývá § 2 odst. 4 zákona o daních z příjmů. Jedná se o ty poplatníky, kteří pobývají minimálně 183 dnů v příslušném kalendářním roce na území České republiky, a to jak souvisle nebo v několika obdobích. Poplatníci, kteří jsou daňovými rezidenty České republiky podle výše uvedené definice, mají daňovou povinnost vztahující se jak na příjmy plynoucí ze zdrojů na území České republiky, tak i na příjmy plynoucí ze zdrojů v zahraničí. Takoví poplatníci jsou povinni podat přihlášku k registraci k dani z příjmů fyzických osob u příslušného správce daně do 15 dnů ode dne, ve kterém buď přijali příjem ze samostatné činnosti, nebo započali vykonávat činnost, která je zdrojem příjmů ze samostatné činnosti.

Naproti tomu jsou poplatníci daňovými nerezidenty, pokud nejsou daňovými rezidenty České republiky podle výše uvedené definice nebo pokud to o nich stanoví mezinárodní smlouvy. Daňovými nerezidenty jsou také poplatníci, kteří se na území České republiky zdržují pouze za účelem studia nebo léčení, a to i v případě, že se na území České republiky obvykle zdržují. Poplatníci, kteří jsou daňovými nerezidenty, mají daňovou povinnost vztahující se pouze na příjmy, které jim plynou ze zdrojů na území České republiky. Co se považuje za tyto příjmy ze zdrojů České republiky, je blíže vymezeno v § 22 zákona o daních z příjmů. Poplatníci, kteří jsou daňovými nerezidenty, jsou povinni podat přihlášku k registraci k dani z příjmů fyzických osob za stejných podmínek jako daňoví rezidenti, pokud započali vykonávat na území České republiky činnost, která je zdrojem příjmů ze samostatné činnosti, nebo pokud přijali příjem ze samostatné činnosti ze zdrojů na území České republiky. Pro poplatníky daně z příjmů fyzických osob, kteří jsou daňovými nerezidenty, dále platí, že jsou povinni podat přihlášku k registraci k dani z příjmů fyzických osob u příslušného správce daně do 15 dnů ode dne, v němž získali povolení nebo oprávnění vykonávat činnost, která je zdrojem příjmů, vydané tuzemským orgánem veřejné moci, nebo ode dne, ve kterém jim na území České republiky vznikla stálá provozovna. Obecně pro poplatníky daně z příjmů fyzických osob platí, že nejsou povinni podat přihlášku k registraci, pokud přijímají pouze příjmy, které nejsou předmětem daně, nebo příjmy, které jsou od daně osvobozené, anebo příjmy, ze kterých je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně.

Registrační povinnost poplatníků daně z příjmů právnických osob je popsána v § 39a zákona o daních z příjmů. V souvislosti s jejím vymezením je zapotřebí definovat, kdo je poplatníkem daně z příjmů právnických osob. Dle § 17 zákona o daních z příjmů jím je právnická osoba, organizační složka státu, podílový fond podle zákona upravujícího investiční společnosti a investiční fondy, svěřenský fond podle občanského zákoníku, jednotka, která je podle právního řádu státu, podle kterého je založena nebo zřízena, poplatníkem, dále pak podfond akciové společnosti s proměnným základním kapitálem podle zákona upravujícího investiční společnosti a investiční fondy a dále fond penzijní společnosti, kterým se pro účely zákona o daních z příjmů rozumí fond obhospodařovaný penzijní společností podle zákona upravujícího důchodové spoření a podle zákona upravujícího doplňkové penzijní spoření. Stejně jako u daně z příjmů fyzických osob jsou poplatníci daně z příjmů právnických osob rozděleni na daňové rezidenty České republiky a daňové nerezidenty.

Daňovými rezidenty České republiky jsou pak poplatníci mající na území České republiky své sídlo nebo místo svého vedení (dále jen „sídlo“). Tímto místem se rozumí adresa místa, ze kterého je poplatník řízen. Opět platí, že daňoví rezidenti České republiky mají daňovou povinnost vztahující se jak na příjmy plynoucí ze zdroje na území České republiky, tak i na příjmy plynoucí ze zdrojů v zahraničí. Zákon o daních z příjmů v § 17 odst. 3 dále definuje, že pokud je poplatník, který není právnickou osobou, založen nebo zřízen podle právních předpisů České republiky, má se za to, že má na území České republiky sídlo. Poplatníkům daně z příjmů právnických osob, kteří jsou daňovými rezidenty České republiky, dává zákon o daních z příjmů povinnost podat přihlášku k registraci k dani z příjmů právnických osob u příslušného správce daně do 15 dnů od svého vzniku.

Naproti tomu daňovými nerezidenty jsou poplatníci daně z příjmů právnických osob, pokud nemají na území České republiky své sídlo nebo to o nich stanoví mezinárodní smlouvy. Opět platí, že tito daňoví nerezidenti mají daňovou povinnost vztahující se pouze na příjmy ze zdrojů na území České republiky. Poplatníci daně z příjmů právnických osob, kteří jsou daňovými nerezidenty, jsou povinni podat přihlášku k registraci k dani z příjmů právnických osob do 15 dnů ode dne, v němž započali vykonávat činnost na území České republiky, která je zdrojem příjmů, nebo ode dne, ve kterém přijali příjmy ze zdrojů na území České republiky, anebo ode dne, v němž obdrželi povolení nebo získali oprávnění vykonávat činnost, která je zdrojem příjmů, vydané tuzemským orgánem veřejné moci. Poplatník daně z příjmů právnických osob, který je daňovým nerezidentem a vznikla mu na území České republiky stálá provozovna, je povinen podat přihlášku k registraci k dani z příjmů právnických osob u příslušného správce daně do 15 dnů od vzniku této provozovny.

Společenstvím vlastníků jednotek a veřejně prospěšným poplatníkům (blíže viz § 17a zákona o daních z příjmů) dává zákon o daních z příjmů za povinnost podat přihlášku k registraci k dani z příjmů právnických osob u příslušného správce daně do 15 dnů ode dne, kdy začnou přijímat příjmy, anebo ode dne, kdy začnou vykonávat činnost, která je zdrojem příjmů. Poplatníci daně z příjmů právnických osob, kteří jsou daňovými nerezidenty a současně se jedná o společenství vlastníků jednotek nebo veřejně prospěšné poplatníky, nejsou povinni podat přihlášku k registraci, pokud přijímají pouze příjmy, které nejsou předmětem daně, příjmy, které jsou osvobozené od daně, nebo příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně.

Plátcem daně je dle vymezení v § 38c zákona o daních z příjmů poplatník se sídlem nebo bydlištěm na území České republiky, s výjimkou fondu penzijní společnosti, pokud je tento poplatník povinen odvést správci daně daň nebo zálohu na daň, které jsou vybrány od jiných poplatníků nebo jiným poplatníkům sraženy, nebo úhradu na zajištění daně. Podle § 38c odst. 2 zákona o daních z příjmů se plátcem daně rozumí také poplatníci daně z příjmů fyzických a právnických osob, kteří jsou daňovými nerezidenty, mající na území České republiky stálou provozovnu (vymezena v § 22 odst. 2 zákona o daních z příjmů) nebo zaměstnávající zde své zaměstnance déle než 183 dnů s výjimkou případů ve smyslu ustanovení § 22 odst. 1 písm. c) zákona o daních z příjmů a s výjimkou zahraničních zastupitelských úřadů v tuzemsku. Blíže se vymezením plátce daně dále zabývá § 38c zákona o daních z příjmů. Plátce daně je dle ustanovení v § 39b zákona o daních z příjmů povinen podat přihlášku k registraci k dani z příjmů fyzických nebo právnických osob u příslušného správce daně nejpozději do 8 dnů ode dne, kdy mu vznikla povinnost vykonávat zákonem o daních z příjmů stanovené úkony plátce daně. Ve výše vymezené lhůtě je plátce povinen podat přihlášku i za plátcovu pokladnu (viz § 21). Při registraci plátcovy pokladny pak plátce daně určí osobu oprávněnou jednat za tuto plátcovu pokladnu jeho jménem.