Významná novela zákoníku práce

Obě komory Parlamentu České republiky – Poslanecká sněmovna v červnu a Senát v červenci – schválily vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, zrušuje zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, a zrušují nebo mění některé další zákony. Zákon byl ve Sbírce zákonů vyhlášen v částce 83/2015 dne 17.8.2015 a účinnosti tak nabude dnem 1.10.2015.

Zákon představuje významnou novelu zákoníku práce především v tom směru, že zajišťuje do budoucna , jakožto samostatné a ve vztahu k občanskému zákoníku zvláštní právní úpravy , podle sice platného, leč dosud neúčinného zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců. Proto také novela zákoníku práce a soustřeďuje tak napříště právní úpravu náhrady majetkové i nemajetkové újmy, tj. škody na majetku a újmy na zdraví vzniklé v pracovněprávních vztazích na jednom místě komplexně. Současně dosavadní pracovněprávní úpravu náhrady škody a nemajetkové újmy v pracovněprávních vztazích do jisté míry Konkrétně je z hlediska věcného posunu třeba z nejdůležitějších opatření novely zmínit, že v pracovněprávní úpravě náhrady újmy na zdraví v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání se napříště zákonem pevně stanoví oproti dosavadnímu stavu podstatně zvýšená a to (tedy nárůst o více než 100%), a zároveň je Novela zákoníku práce ve shodě s občanskoprávní úpravou více než dosud . Vyjmenovávat další jednotlivé změny (především změny terminologické) není na tomto místě účelné a uživatel právní normy je snadno odhalí.

K datu účinnosti novely zákoníku práce musí nabýt účinnosti též , který nahradí dosavadní přechodný postup při hodnocení bolesti a ztížení společenského uplatnění podle „novým“ občanským zákoníkem již zrušené vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění vyhlášky č. 50/2003 Sb. Půjde o nařízení vlády, které připravuje Ministerstvo zdravotnictví ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí.

Rozhodnutí podložené shodnou vůlí účastníků tripartity (Rady hospodářské a sociální dohody) o zachování samostatné pracovněprávní úpravy náhrady škody a nemajetkové újmy vzniklé z titulu pracovního úrazu nebo onemocnění nemocí z povolání v zákoníku práce umožnilo současně, aby byl předmětnou novelou zákoníku práce , o jehož neživotaschopnosti po několikerém odkladu jeho účinnosti již není pochyb. Tento zákon již svým obsahem neodpovídá současné společensko ekonomické situaci. Přes zachování zvláštní úpravy odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání v zákoníku práce bude však nutno do budoucna vyřešit otázku, kdo má správu zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatelů za pracovní úrazy a nemoci z povolání nadále zajišťovat, protože systém dvou zákonem určených pojišťoven (Česká pojišťovna a Kooperativa) je kritizován. Ve hře je několik variant od zpřístupnění trhu tohoto pojištění i dalším komerčním pojišťovnám až po svěření správy státní institucí – České správě sociálního zabezpečení. O nejvhodnější variantě musí rozhodnout vláda. Zrušení zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců zároveň doprovází i zrušení nebo změna dalších souvisejících právních předpisů; v těchto případech jde však o nezbytné legislativně technické zásahy.

Přestože cílem schválené novely zákoníku práce bylo především řešení otázek souvisejících s náhradou majetkové a nemajetkové újmy, jako vždy, když se zákoník práce otevře, sejde se celá řada dalších návrhů na jeho změny, a proto i tato většinou shodně navrhované oběma sociálními partnery (zástupci zaměstnavatelů a zaměstnanců). Z těchto změn připomeňme:

a sociální dohody odborovým organizacím a organizacím zaměstnavatelů právo na úhradu nákladů vzniklých činností těchto organizací při vzájemných jednáních na celostátní a krajské úrovni týkajících se důležitých zájmů pracujících.

Závěrem je třeba upozornit, že ostatní touto novelou v zákoníku práce provedené změny jsou , některé dokonce odstraňují terminologické nedostatky způsobené některými z předchozích jeho novelizací (např. změny pojmů v souvislosti s přijetím zdravotnických zákonů, především například zákona o specifických zdravotních službách.

Současně však již v této době , a to nejen z iniciativy Ministerstva práce a sociálních věcí, ale též s ohledem na podněty z aplikační praxe, především ze strany významných zaměstnavatelských seskupení a zástupců zaměstnanců reprezentovaných odborovými centrálami. Je tedy nasnadě, že ještě v tomto volebním období lze očekávat další novelizaci zákoníku práce směřující k odstranění největších aplikačních problémů, s nimiž se praxe dlouhodobě potýká.