Poskytnutí plnění osobou odlišnou od osoby na dokladu

Rozsudek Soudního dvora EU ze dne 13.2.2014, Maks Pen, C-18/13,

dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí

K předpisům:

Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty musí být vykládána v tom smyslu, že brání osobě povinné k dani, aby provedla odpočet daně z přidané hodnoty uvedené na fakturách vystavených dodavatelem v případě, že plnění sice bylo poskytnuto, ale ve skutečnosti patrně nikoli tímto dodavatelem ani jeho subdodavatelem, zejména proto, že tyto osoby nedisponovaly nezbytným personálem, hmotnými prostředky ani aktivy, že náklady na tato plnění nebyly zaznamenány v jejich účetnictví a že se totožnost osob, které podepsaly některé dokumenty jako dodavatelé, ukázala jako sporná, jsou-li splněny dvě podmínky, a sice že tyto skutečnosti představují podvodné jednání a že s ohledem na objektivní informace předložené daňovými orgány je prokázáno, že osoba povinná k dani věděla nebo musela vědět, že plnění uplatňované k odůvodnění nároku na odpočet bylo součástí tohoto daňového úniku, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

Obecně platí, že pro uplatnění odpočtu daně z přidané hodnoty musí plátce disponovat daňovým dokladem. Tento pak musí obsahovat jméno plátce uskutečňujícího zdanitelné plnění. V rámci správy daní pak je povinností daňového subjektu prokázat, že přijaté plnění poskytla skutečně osoba uvedená na dokladu. V opačném případě neobhájí svůj nárok na odpočet.

V praxi existuje mnoho případů, kdy daňové subjekty navzdory nezpochybněné existenci zboží neustály své důkazní břemeno co do prokázání přijetí zdanitelného plnění od deklarované osoby. Stal-li se pak daňový subjekt součástí daňového podvodu, kde se s železnou pravidelností všichni dodavatelé stávají nekontaktní, jen málokdy dokázal své důkazní břemeno unést. Na uvedené zde reaguje Soudní dvůr EU, kdy od zmiňované podmínky v těchto případech upouští. Stane-li se tak daňový subjekt součástí podvodu na DPH, bude naopak povinností správce daně prokázat, že o tomto podvodu daňový subjekt věděl nebo musel vědět. Již tak nebude rozhodné, kdo v rámci takovéto transakce plnění fakticky uskutečnil. Tím se u daňových subjektů výrazně zvyšuje šance na obhájení nároku na odpočet daně.