Právní úprava zastoupení v novém občanském zákoníku a daňovém řádu

Vydáno: 21 minut čtení

V právním systému České republiky máme možnost setkat se s institutem zastupování v různých formách a za různými účely. Některé zákony se zaměřují výhradně na zastupování. Příkladem může být zákon č. 201/2002 Sb. , o Úřadu pro zastupování ve věcech majetkových, ve znění pozdějších předpisů, či zákon č. 283/1993 Sb. , o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, který mimo jiné vymezuje státní zastupitelství jako soustavu úřadů státu, určených k zastupování státu při ochraně veřejného zájmu ve věcech svěřených zákonem do působnosti státního zastupitelství. Se zastupováním je možné se setkat i v zákoně č. 90/2012 Sb. , o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích ), upravujícím podmínky zastoupení společníka (popř. akcionáře) na valné hromadě (popř. člena družstva na členské schůzi). Zastupování v občanském soudním řízení pak upravuje zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Obdobně zastupování ve správním soudním řízení řeší zákon č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní , ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 353/2003 Sb. , o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, upravuje problematiku povolení k ustanovení daňového zástupce pro zasílání vybraných výrobků. Se zastoupením je možné se setkat i v zákoně č. 500/2004 Sb. , správní řád , ve znění pozdějších předpisů, v hlavě III. - Účastníci řízení a zastoupení. Zastupování v daňovém řízení se však týká především právní úprava zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád “), a občanského zákoníku, zákon č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“).

Právní úprava zastoupení v novém občanském zákoníku a daňovém řádu
Ing.
Libor
Novotný
Při listování novým občanským zákoníkem narazíme na vícero druhů zastupování. V druhé části zabývající se rodinným právem je vymezeno zastupování manželů ale i rodičovská odpovědnost spočívající mimo jiné v zastupování dítěte. V § 696 je popsáno vzájemné zastupování manželů, kdy manžel má právo zastupovat svého manžela v jeho běžných záležitostech. To však neplatí v případech, kdy manžel, který má být zastoupen, předem sdělí, že se zastoupením nesouhlasí, tomu, s nímž jeho manžel má právně jednat nebo to má v úmyslu. Toto zastupování nelze uplatnit v případech, kdy soud zrušil na návrh manžela zástupčí právo druhého manžela. Podobně toto právo manžel nemá ani tehdy, kdy spolu manželé nežijí za situace, kterou blíže vymezuje § 691 odst. 2.
Zastoupením se ve velkém rozsahu zabývá hlava III části I občanského zákoníku. Primárně je zde zastoupení rozčleněno na smluvní zastoupení a zákonné zastoupení. Před vymezením konkrétních druhů zastoupení je žádoucí
deskripce
a definice institutu zastoupení jako takového. Zástupce je ten, kdo je oprávněn právně jednat jménem jiného. Není-li však zřejmé, že někdo jedná za někoho jiného, platí vždy, že jedná vlastním jménem. Zástupce jedná osobně. Pouze v případech, kdy je to se zastoupeným ujednáno nebo vyžaduje-li to nutná potřeba, může zástupce pověřit k zastupování dalšího zástupce. Platí však, že prvotní zástupce je odpovědný za řádný výběr osoby tohoto dalšího zástupce. V případech, kdy má zastoupený pro stejnou záležitost více zástupců, se má za to, že každý z těchto zástupců může jednat samostatně.
Zastoupit jiného nemůže ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného. Výjimkou jsou případy smluvního zastoupení, ve kterých zastoupený o tomto rozporu věděl nebo muse