Pracovní oděvy a stejnokroje v daňové judikatuře

Vydáno: 47 minut čtení

Spory o to, zda určitý druh oblečení či příspěvky na něj jsou či nejsou daňovým nákladem, jsou již letité. Na jedné straně stojí oprávněný požadavek daňových subjektů zohlednit náklady, které je potřeba při jejich profesi vynaložit. Na straně druhé stojí snaha finančních orgánů zabránit možnosti daňově optimalizovat výdaje na „soukromé šatníky“ daňových poplatníků. Judikatuře z této oblasti se bude věnovat náš dnešní příspěvek.

Pracovní oděvy a stejnokroje v daňové judikatuře
Ing.
Zdeněk
Burda
daňový poradce, BD Consult, s.r.o.
Spory u pracovních oděvů a stejnokrojů se vedou i o zdanění u příjemce (obvykle zaměstnance firmy). Ty pak mohou být ve své podstatě ještě komplikovanější než otázka uznání předmětných plnění do daňových nákladů firmy. Je tomu tak proto, že v případě, kdy by se firma smířila s tím, že bude provedeno zdanění daní z příjmů ze závislé činnosti (a odvedeno sociální a zdravotní pojištění), příslušný „sporný“ výdaj si u sebe daňově obhájí, pokud dané plnění vykáže jako součást mzdy (ať již v peněžní či naturální podobě). To však není výhodné ani pro firmu (z důvodů nutnosti odvést sociální a zdravotní pojištění), ani pro zaměstnance (tomu je navíc sražena ještě daň ze závislé činnosti). Proto firmy vede snaha tato plnění obhájit jako stejnokroje či pracovní oděvy. Důvodem je především § 6 odst. 7 písm. b) a c) zákona o daních z příjmů, ve kterém zjistíme (mimo jiné), že: „Za příjmy ze závislé činnosti se nepovažují a předmětem daně nejsou...
b)
hodnota osobních ochranných pracovních prostředků, pracovních oděvů a obuvi, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků a ochranných nápojů poskytovaných v rozsahu stanoveném zvláštním předpisem, včetně nákladů na udržování osobních ochranných a pracovních prostředků, pracovních oděvů a obuvi, jakož i hodnota poskytovaných stejnokrojů, včetně příspěvků na jejich udržování, dále hodnota pracovního oblečení, určeného zaměstnavatelem pro výkon zaměstnání, včetně příspěvku na jeho udržování,
c)
částky přijaté zaměstnancem zálohově od zaměstnavatele, aby je jeho jménem vydal, nebo částky, kterými zaměstnavatel hradí zaměstnanci prokázané výdaje, které za zaměstnavatele vynaložil ze svého tak, jako by je vynaložil přímo zaměstnavatel,...“
 
Z judikatury
 
Komentář k judikátu č. 1 až 3
Oblast pracovního oblečení a stejnokrojů není jednoduchá ani pro soudy. V daném případě nešlo o doměrek daně z příjmů, ale o posouzení pro účely placení pojistného na sociální pojištění. Protože však předmětem sporu byla právě definice pracovních oděvů a stejnokrojů ve smyslu ustanovení zákona o daních z příjmů, je daná kauza plně využitelná i daňově.
Podstata prvního rozsudku by se dala zjednodušit tak, že daňový subjekt požadoval uznání i takových oděvů, které nebyly označeny logem a Nejvyšší správní soud je neuznal za stejnokroje (a v podstatě tak akceptoval názor státní správy, který není obsažen přímo v zákoně ale „pouze“ v metodických pokynech (
judikát
č. 1). Daňový subjekt se však s výsledkem sporu nespokojil a věc předal k Ústavnímu soudu (
judikát
č. 2). Ten Nejvyššímu správnímu soudu vytknul, že se ve svém rozsudku zabýval pouze pojmem „stejnokroj“ a nevypořádal se s případnou možnou zařaditelností daného plnění do jiných variant výše zmíněného § 6 odst. 7 zákona o daních z příjmů. Tím se kauza vrátila zpět k Nejvyššímu správnímu soudu. Ten se pak (
judikát
č. 3) zaměřil především na skutečnost, že v daném případě nebylo oblečení poskytováno v naturální podobě, ale formou peněžního příspěvku zaměstnavatele. Předmětem sporu pak byl výklad pojmu „hodnota“ pracovního oblečení, tedy zda tím může být myšleno i poskytnutí v peněžní podobě či zda je připuštěna pouze naturální podoba. Soud došel k názoru, že peněžní příspěvek v daném případě neakceptuje a nepřiznal tedy osvobození od daně ze závislé činnosti.
 
1. Příspěvek na stejnokroj
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu 3 Ads 35/2011-59 ze dne 26.1.2012.)
       
Shrnutí k judikátu
Podstatou projednávané věci byla právní otázka, zda žalobci vznikl nedoplatek na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti z důvodu, že nezahrnul do vyměřovacího základu pro odvod pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti příspěvek na ošatné v úhrnné výši 699 900 Kč, který zúčtoval zaměstnancům v období měsíce únor 2007. Za účelem zodpovězení této otázky pak bylo stěžejní objasnit, zda uvedený příspěvek byl příjmem ve smyslu § 3 odst. 1 písm. a) a § 6 zákona o daních z příjmů, přesněji řečeno, zda uvedený příspěvek nebyl za příjem ze závislé činnosti a předmět daně z příjmů vyloučen z důvodu vymezeného buď v § 6 odst. 7 písm. b) nebo v § 6 odst. 7 písm. d) zákona o daních z příjmů.
V žalobě žalobce argumentoval tím, že na skutkovou podstatu dané věci dopadá ustanovení § 6 odst. 7 písm. d) citovaného zákona. Žalobce vydal s platností od 1.1.2007 „Vnitropodnikovou směrnici k používání stejnokrojů pro personál prodejen Letiště - Ruzyně“. V ní zavázal vyjmenované zaměstnance povinností používat stejnokroj a povinností udržovat stejnokroj v čistém stavu a bez viditelného opotřebení. Náklady na pořízení stejnokroje hradil žalobce formou paušálních částek na období kalendářního roku. Tyto náklady vyplácel zaměstnancům formou záloh a to ve výši 1/12 za každý měsíc, který byl zaměstnanec v pracovním poměru. A