Sdružení bez právní subjektivity versus společnost

Vydáno: 25 minut čtení

Podnikání lze provozovat buď samostatně jako fyzická osoba, nebo ve společenství více osob formou obchodní korporace (nejčastěji jako s. r. o.). Pokud dvě nebo více fyzických osob chtěly sice podnikat společně, ale neměly zájem zakládat nový právní subjekt, tak do konce roku 2013 padla obvykle volba na tzv. sdružení bez právní subjektivity. Právní základ pro tato sdružení stanovoval § 829 až 841 zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále „ObčZ“). Ovšem příchod nového občanského zákoníku - zákona č. 89/2012 Sb. , dále jen „NOZ“ - od 1.1.2014 zrušil ObčZ , a tím skončila možnost dalšího vytváření populárních sdružení bez právní subjektivity. NOZ ale nabízí plnohodnotného nástupce těchto sdružení, kterého označuje - společnost (bez přívlastků) - a je rovněž bez právní subjektivity, resp. v souladu s novou terminologií bez právní osobnosti.

Sdružení bez právní subjektivity
versus
společnost
Ing.
Martin
Děrgel
 
Právní shrnutí
Především je třeba uklidnit účastníky dosavadních sdružení bez právní subjektivity založených smlouvou o sdružení uzavřenou do konce roku 2013, tedy ještě za éry ObčZ a podle jeho pravidel. Tato „stará“ sdružení, resp. ze smlouvy o sdružení vyplývající práva a povinnosti účastníků, neskončily s nástupem NOZ. Pamatuje na ně všeobecné přechodné ustanovení § 3028 NOZ, podle kterého se právní poměry vzniklé před 1.1.2014, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, i nadále řídí dosavadními právními předpisy. Zjednodušeně: „Co vzniklo za starého práva, také ve starém právu žije a končí“. Výjimkou jsou pouze obecné základní zásady občanského práva uvedené v § 1 až 14 NOZ, které je nutné použít u všech „starých“ smluv, tedy i u smluv o sdružení bez právní subjektivity z doby před 1.1.2014. Čímž se není nutno příliš znepokojovat, protože jde o obecné „samozřejmosti“ typu ústavní konformity výkladu ustanovení s respektem k obecným právním zásadám, důraz na obecnou presumpci a ochranu dobré víry, zákaz zneužití práva apod. Současně ale mají smluvní strany možnost dohodnout se, že se nově zcela podřídí NOZ, v tom případě mohou ObčZ dát do sběru.
Nové označení - společnost - evokuje bohužel představu, že jde o druh
korporace
a tedy o právnickou osobu, pravděpodobně bude často zaměňována s obchodními společnostmi. Navíc „společnost“ jako legislativní zkratku definuje již § 1 odst. 1 zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) - dále „ZOK“. Obdobně bude v praxi potíž s novým označením účastníků smlouvy o společnosti - se společníky - na což si řadoví podnikatelé budou obtížně zvykat. Je mimo realitu představa, že
klient
nebo tazatel sám od sebe
a priori
uvede, že je:
a)
společníkem (členem) obchodní společnosti nebo
b)
společníkem sdruženým ve společnosti bez právní osobnosti.
Všichni ještě dlouho budou jednoduše říkat, že jsou buď společníkem (což bude neurčité sdělení vyžadující další upřesnění), nebo členem sdružení.
Právní vymezení společnosti - dále v textu tím budeme rozumět společnost bez právní osobnosti, která je pohrobkem sdružení bez právní subjektivity - najdeme v § 2716 až 2746 NOZ. Principy zůstaly zachovány, právní úprava je ale podstatně obsažnější a pečlivější. Pro běžnou praxi postačí několik základních pravidel.
Písemná forma společenské smlouvy je nutná pouze, bylo-li ujednáno sdružení (vložení) majetku, ale samozřejmě platí „co je psáno, to je dáno“. Peněžní prostředky a zuživatelné věci (zjednodušeně: movité věci určené ke spotřebě, prodeji a jinému použití, § 500 NOZ), jakož i věci určené podle druhu (např. cihly, ovce) vložené do společnosti, se stávají spoluvlastnictvím společníků, kteří vklady přispěli. Jejich spoluvlastnické podíly se určí poměrem hodnot majetku, který každý společník do společnosti vloži