Cestovní náhrady jednatelů a společníků

Náš A, s. r. o., vyplácí měsíční odměny fyzickým osobám B a C. Obě dvě osoby pracují pouze na základě smluv o výkonu činnosti a to A jako jednatel a B jako společník. Ve smlouvách mají zakotvena stejná práva na cestovní náhrady, benefity (dovolené, příspěvky na cvičení) apod. jako ostatní zaměstnanci, kteří spadají pod zákoník práce. U těchto osob máme problém při tuzemských cestovních náhradách do 12 hodin. Dostali jsme informaci, že u jednatelů a společníků je zde výjimka a za pracovní cestu od 5 do 12 hodin jim cestovní náhrady nepřísluší, i když jejich odměňování spadá stejně jako u zaměstnanců pod § 6 ZDP a na vyšší cestovní náhrady (u pracovní cesty nad 12 hodin) mají stejný nárok jako zaměstnanci. U zahraničních cest mají B a C normální nárok na cestovní náhrady, tedy už od délky nad 1 hodinu v zahraničí?

Související předpisy:

Dle § 6 odst. 1 písm. b) ZDP se příjmy společníka společnosti s ručením omezeným a dle § 6 odst. 1 písm. c) ZDP se příjmy člena orgánu právnické osoby (jednatel společnosti s ručením omezeným) považují za příjmy ze závislé činnosti. V ustanovení § 6 odst. 2 ZDP je potom uvedeno, že poplatník s příjmy ze závislé činnosti je pro účely ZDP považován za zaměstnance a plátce příjmů za zaměstnavatele. Pokud tedy ustanovení § 24 odst. 2 písm. zh) ZDP uvádí, že pro zaměstnavatele jsou daňově uznatelné náhrady cestovních výdajů vyplacené zaměstnancům do výše určené zákoníkem práce a § 6 odst. 7 písm. a) ZDP říká (zjednodušeně), že tyto přijaté cestovní náhrady nejsou u zaměstnanců předmětem daně z příjmů ze závislé činnosti, vztahuje se to i na společníka a jednatele jako zaměstnance a na s. r. o. jako zaměstnavatele.

Tuto skutečnost potvrzuje i Pokyn GFŘ D-6, který v části věnované § 24 odst. 2 pod bodem 32 uvádí, že za pracovní cesty se považují také cesty členů statutárních orgánů vykonávané v souvislosti s výkonem této funkce, pokud se příslušná jednání konají na jiném místě, než je sídlo společnosti (družstva). Obdobně se posuzují i cesty jednatelů jako statutárních orgánů.

Nutnou podmínkou pro vyplacení cestovních náhrad společníkovi a jednateli s. r. o. je, že jim plyne příjem ze závislé činnosti - § 6 odst. 7 písm. a) ZDP. Takže z pohledu cestovních náhrad se na jednatele i společníka pohlíží jako na jakéhokoliv jiného zaměstnance společnosti, přičemž za pracovní cestu se nepovažují cesty do sídla společnosti. Společníkovi i jednateli vzniká nárok na stravné po 5 hodinách trvání pracovní cesty a stejně tak mají nárok na zahraniční stravné po 1 hodině strávené v zahraničí (za předpokladu že jim za dobu strávenou na pracovní cestě v ČR nevznikl nárok na tuzemské stravné, v takovém případě vzniká nárok na zahraniční stravné až po 5 hodinách strávených v zahraničí - § 170 odst. 3 zákoníku práce).

Pro s. r. o. jsou cestovní náhrady vyplacené jednateli a společníkovi považovány za daňově uznatelný náklad a u jednatele ani u společníka nejsou tyto přijaté cestovní náhrady předmětem daně z příjmů ze závislé činnosti.