Právní nástupce může převzatou daňovou ztrátu odečítat od základu daně maximálně do výše základu daně připadající na stejné činnosti vykonávané poplatníkem, který zanikl, a to v období, za které byla daňová ztráta vyměřena. Tato výše základu se stanoví na základě poměru tržeb za vlastní výkony zaúčtované do výnosů připadajících na stejné činnosti zanikající společnosti v období, za které byla ztráta vyměřena, k celkovým tržbám za vlastní výkony a zboží zaúčtovaných do výnosů. Pokyn GFŘ D-6 k § 38na stanoví, co se nepovažuje za tyto výnosy. Nevíme, zda do celkových tržeb za vlastní výkony a zboží se mají počítat i účty 611-Změna stavu nedokončené výroby, 613-Změna stavu výrobků, 621-Aktivace materiálu a zboží, 624-Aktivace dlouhodobého majetku, 642-Tržby z prodeje materiálu, 648-Inventurní přebytky, 648-Přefakturace plynu a elektřiny nájemníkům, popř. 648-Jiné provozní výnosy?
Uplatnění daňové ztráty u nástupnické společnosti po fúzi
Vydáno:
3 minuty čtení
Uplatnění daňové ztráty u nástupnické společnosti po fúzi
Ing.
Jiří
Vychopeň
Související předpisy:
-
pokyn GFŘ D-6,
-
Český účetní standard pro podnikatele č. 019, bod 4.2.
Podle ustanovení § 38na odst. 4 zákona o daních z příjmů se část základu daně, do jejíž výše může právní nástupce poplatníka odčítat převzatou daňovou ztrátu, stanoví na základě poměru tržeb za vlastní výkony a zboží zaúčtovaných do výnosů podle zvláštního právního předpisu připadajících na stejné činnosti vykonávané zanikající nebo rozdělovanou společností v období, za které byla daňová ztráta vyměřena, k celkovým tržbám za vlastní výkony a zboží zaúčtovaným do výnosů podle zvláštního právního předpisu. Z odkazu na zákon o účetnictví je pak zřejmé, že pro daný daňový účel je třeba vycházet z platné právní úpravy účtování tržeb za vlastní výkony a zboží podle účetních předpisů. Pro účtování tržeb za vlastní výkony a zboží je podle Směrné účtové osnovy uvedené v Příloze č. 4 k účetní prováděcí vyhlášce pro podnikatele č. 500/2002 Sb. a podle bodu 4. 2. Českého účetního standardu pro podnikatele č. 019 výslovně určena účtová skupina 60. Žádný z účtů uvedených v dotazu do této účtové skupiny nespadá, tudíž částky zaúčtované do výnosů na těchto účtech nejsou z účetního hlediska tržbami za vlastní výkony a zboží a podle mého názoru by neměly být považovány za tržby za vlastní výkony a zboží ani pro účely § 38na zákona o daních z příjmů.
K obsahovému vymezení tržeb za vlastní výkony a zboží není v pokynu GFŘ D-6 stanoveno nic nového. Je k tomu pouze uvedeno, že za tržby za vlastní výkony a zboží zaúčtované do výnosů podle zvláštního předpisu (v pokynu se nepřesně hovoří o „tržbách za zboží a vlastní výkony“) se nepovažují výnosy, které nelze přiřadit přímo k jednotlivým činnostem nebo výnosy vyplývající z účetních metod. Dále jsou zde uvedeny příklady výnosů, které nelze přiřadit přímo k jednotlivým činnostem (např. výnosy z prodeje hmotného nebo nehmotného majetku, úroky, kurzové zisky, výnosy z prodeje cenných papírů apod.), které však, jak bylo již výše uvedeno, nemají s tržbami za vlastní výkony a zboží podle prováděcích účetních předpisů pro podnikatele nic společného.
Podle § 38na odst. 7 zákona o daních z příjmů může poplatník v případě pochybností o tom, zda jsou splněny podmínky stanovené v odstavcích 1 až 6, požádat správce daně o závazné posouzení skutečnosti, zda lze v daném případě uplatnit daňovou ztrátu. V této žádosti je poplatník povinen uvést mimo jiné i přehled veškerých tržeb za vlastní výkony a zboží dosažených v období, za které má být daňová ztráta uplatněna jako položka odčitatelná od základu daně, a to v členění podle činností vykonávaných tímto poplatníkem. Od 1.1.2013 podléhá tato žádost o závazné posouzení správnímu poplatku ve výši 10 000 Kč.