Poplatníci s příjmy ze živnosti z hlediska daně z příjmů (za zdaňovací období roku 2013)

Příjmy ze živnosti jsou příjmy poplatníků, kteří podnikají na základě zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů. Přitom živnosti řemeslné jsou živnosti, které jsou uvedeny v příloze č. 1 tohoto zákona.

Základem daně, popřípadě dílčím základem daně, jsou příjmy ze živnosti. Tyto příjmy se snižují o výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení. Pro zjištění základu daně, popřípadě dílčího základu daně, použije poplatník ustanovení § 23 až 33 ZDP.

Většina poplatníků s příjmy ze živnosti jistě ráda využije možnosti uplatnit výdaje procentní sazbou. Budou se přitom řídit ustanoveními § 7 odst. 7 a 8 ZDP. Při uplatňování těchto výdajů je však třeba pečlivě rozlišit o jaký typ živnosti se jedná, neboť procentní výdaje, které nahrazují výdaje prokazatelně vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, může poplatník uplatnit ve výši 80% z příjmů ze živností řemeslných a ve výši 60% z příjmů ze živností s výjimkou příjmů ze živností řemeslných a 40% z příjmů z jiného podnikání podle zvláštních právních předpisů (advokát, lékař apod.).

Způsob uplatňování výdajů podle § 7 odst. 7 ZDP (procentní sazbou) nelze zpětně měnit.

Pokud poplatník uplatní výdaje procentní sazbou, jsou v částce výdajů zahrnuty veškeré výdaje poplatníka vynaložené v souvislosti s dosahováním příjmů z podnikání.

Poplatník si nemůže jako položku snižující základ daně uplatnit výdaj na pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na všeobecné zdravotní pojištění.

Poplatník, který uplatňuje paušální výdaje, je povinen vždy vést záznamy o příjmech a evidenci pohledávek vzniklých v souvislosti s podnikatelskou nebo jinou samostatnou výdělečnou činností. Zároveň se má za to, že v částce výdajů jsou zahrnuty veškeré výdaje poplatníka vynaložené v souvislosti s dosahováním příjmů z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti.

Poplatník si může uplatnit základní slevu na dani, která je za zdaňovací období roku 2013 stanovena ve výši 24 840 Kč. Pozor, daň se nesnižuje u poplatníka, který k 1. lednu zdaňovacího období pobírá starobní důchod z důchodového pojištění nebo ze zahraničního povinného pojištění stejného druhu.

S platností od 1.1.2013 byl do ZDP vložen nový § 35ca, který pro daňové subjekty přinesl určitá omezení při uplatňování slev na vyživovanou manželku a při uplatňování daňového zvýhodnění. Ze znění § 35ca ZDP vyplývá, uplatní-li poplatník u dílčího základu daně podle § 7 výdaje podle § 7 odst. 7 nebo u dílčího základu daně podle § 9 výdaje podle § 9 odst. 4 a součet dílčích základů, u kterých byly výdaje tímto způsobem uplatněny, je vyšší než 50% celkového základu daně, nemůže snížit daň podle § 35ba odst. 1 písm. b) ZDP a uplatnit daňové zvýhodnění.

Ustanovení ZDP je v tomto směru jasné. Ale jak postupovat, jestliže by si chtěla daňové zvýhodnění uplatňovat manželka poplatníka s paušálními příjmy, která mu vypomáhá. Postup si ukážeme na příkladu.

Bude-li mít manželka jen příjmy a výdaje jako spolupracující osoba, může si úlevu na děti odečíst ve svém přiznání. Přestože na ni převedete podíl příjmů a výdajů, které byly stanoveny paušální sazbou, restrikce by se na ni nevztahovaly. Vychází se totiž z toho, že spolupracující osoba nemá možnost ovlivnit způsob uplatnění výdajů u poplatníka (manžela), který na ni rozděluje příjmy a výdaje, a tudíž sama z titulu výpomoci neuplatňuje výdaje procentní sazbou, jak potvrdilo i stanovisko GFŘ (zápis z jednání Koordinačního výboru s komorou daňových poradců, viz příspěvek 392/20.02.13).

Jestliže poplatník uplatňuje výdaje prokazatelně vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů je povinen účtovat v souladu se zákonem č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, nebo vést daňovou evidenci.

Předpokládáme, že většina poplatníků s příjmy ze živnosti bude vést daňovou evidenci, a proto některá důležitá ustanovení, které se jí týkají, si přiblížíme.

Zákonná úprava daňové evidence je uvedena v § 7b ZDP. Z této úpravy je potřeba připomenout, že daňová evidence obsahuje údaje o:

Dále je třeba vědět, že pro ocenění majetku a závazků v daňové evidenci, se hmotný majetek oceňuje podle § 29 ZDP. Pohledávky se oceňují podle § 5 ZDP. Závazky se oceňují při vzniku jmenovitou hodnotou. Rovněž peněžní prostředky a ceniny se oceňují jejich jmenovitými hodnotami.

Připomínáme, že pořizovací cenou pozemku je cena včetně porostu, pokud se nejedná o pěstitelský celek trvalých porostů. Hmotným majetkem se totiž podle § 26 ZDP rozumí pěstitelské celky trvalých porostů s dobou plodnosti delší než tři roky. Tímto se rozumějí:

V případě vedení daňové evidence je poplatník povinen zjišťovat skutečný stav zásob, hmotného majetku, pohledávek a závazků. Toto zjištění provede vždy k poslednímu dni zdaňovacího období. O tomto zjištění provede zápis. O případné rozdíly upraví základ daně podle § 24 a 25 ZDP.

Poplatník je též povinen uschovávat daňovou evidenci za všechna zdaňovací období, pro která neskončila lhůta pro vyměření daně stanovená ZDP nebo DŘ.

Poplatník se někdy nemůže vyhnout, zejména v počátcích svého podnikání, vzniku daňové ztráty. Pod daňovou ztrátou si představujeme situaci, kdy výdaje (náklady) upravené podle § 23 ZDP převyšují příjmy upravené podle § 23 ZDP.

Daňovou ztrátu, která vznikla a byla vyměřena za předchozí zdaňovací období nebo jeho část, lze odečíst, a to nejdéle v 5 zdaňovacích obdobích následujících bezprostředně po období, za které se daňová ztráta vyměřuje (§ 34 odst. 1 ZDP).

Při stanovení termínu pro podání daňového přiznání budeme vycházet ze znění § 135 až 136 DŘ. Daňové přiznání podá poplatník nejpozději do tří měsíců po uplynutí zdaňovacího období, které činí nejméně 12 měsíců. Pokud mu přiznání zpracovává a předkládá daňový poradce, podává daňové přiznání nejpozději do šesti měsíců po uplynutí zdaňovacího období. Podle § 36 DŘ může správce na žádost daňového subjektu nebo z vlastního podnětu prodloužit až o 3 měsíce lhůtu pro podání řádného daňového přiznání. Jestliže předmět daně tvoří i příjmy, které jsou předmětem daně v zahraničí, může správce daně na žádost daňového subjektu v odůvodněných případech prodloužit lhůtu pro podání daňového přiznání až na 10 měsíců po uplynutí zdaňovacího období.

Častým důvodem pro prodloužení termínu pro podání daňového přiznání bývá i povinnost zahrnout do přiznání příjmy ze zahraničí.

Daňové přiznání je poplatník povinen podat na tiskopise vydaném ministerstvem nebo na počítačových sestavách, které mají údaje, obsah i uspořádání zcela totožné s tiskopisem vydaném ministerstvem. Součástí daňového přiznání jsou i přílohy, které jsou vyznačené v příslušném tiskopise. Za zdaňovací období roku 2013 se přiznání podává na tiskopise MFin 5405 vzor č. 20.

Závěrem si připomeneme, že podáním daňového přiznání a uhrazením daně nemusí daňové povinnosti na dani z příjmů fyzických osob skončit. Zbývá ještě povinnost platit zálohy na daň z příjmů, která vyplývá z ustanovení § 174 DŘ. U daně z příjmů určuje podmínky, za kterých vzniká zálohová povinnost a výši záloh, § 38a ZDP. V § 38a odst. 1 ZDP je uvedeno, že zálohy na daň z příjmů se platí v průběhu zálohového období, tj. v období od prvního dne následujícího po uplynutí posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání za minulé zdaňovací období do posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání v následujícím zdaňovacím období.

Při výpočtu výše a periodicity záloh se vychází z poslední známé daňové povinnosti. Za poslední známou daňovou povinnost se pro výpočet periodicity a výše záloh v zálohovém období považuje částka, kterou si poplatník sám vypočetl a uvedl v daňovém (dodatečném) přiznání za období bezprostředně předcházející zdaňovacímu období, s platností od následujícího dne po termínu pro podání daňového (dodatečného) přiznání a bylo-li daňové (dodatečné) přiznání podáno opožděně, s platností od následujícího dne po dni jeho podání, do účinnosti další změny poslední známé daňové povinnosti podle tohoto ustanovení, nebo zvláštního předpisu.

Poplatník uvedený v § 2 ZDP (poplatník daně z příjmů fyzických osob) pro účely výpočtu poslední známé daňové povinnosti vyloučí příjmy a výdaje podle § 10 ZDP (ostatní příjem).

Ustanovení § 38a odst. 2, 3 a 4 ZDP určují, jakou výši záloh a v jakých termínech mají poplatníci tyto zálohy platit:

Činí-li dílčí základ daně ze závislé činnosti a funkčních požitků, ze kterých měl plátce povinnost srazit zálohy na daň (§ 38h ZDP), 15% a více, avšak méně než 50%, platí se pololetní či čtvrtletní zálohy v poloviční výši.

Pokud činí dílčí základ daně ze závislé činnosti a funkčních požitků, ze kterých měl plátce povinnost srazit zálohy na daň (§ 38h ZDP), méně než 15%, platí poplatník zálohy podle § 38a odst. 3 a 4 ZDP v plné výši.

Z výše uvedeného znění ZDP je zřejmé, že poplatník z příkladu bude platit pololetní, či čtvrtletní zálohy v poloviční výši.