Přípustnost dvojího výkladu jednoho a téhož ustanovení

Nález Ústavního soudu ze dne 12.12.2013. sp. zn. III. ÚS 3221/11, http://nalus.usoud.cz.

Z hlediska veřejného zájmu je třeba si uvědomit, že důvodem kasačního zásahu Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 1611/07 nebyla protiústavnost lhůty pro vyměření daně jako takové, ale nejasnost příslušného zákonného ustanovení, jež umožňovalo dvojí výklad, přičemž bylo třeba - za konkrétních okolností daného případu - použít ten z nich, jenž je ve prospěch daňového poplatníka, a to s ohledem na princip in dubio pro libertate. Ústavní soud tedy nejenže nevidí důvod, proč by měl být veřejný zájem nějak dotčen, ale naopak postup podle dosavadního výkladu daného zákonného ustanovení odpovídá nosné myšlence, jenž je obsažena v uvedeném nálezu Ústavního soudu.

Daňové právo je specifické v tom, že v případě více konkurujících si interpretací zákona má vždy přednost ta, která je ve prospěch daňového subjektu. Jak se však zachovat v situaci, kdy jedna zákona může být s ohledem na okolnosti jednou ku prospěchu a jednou ku neprospěchu daňového subjektu? Příkladem budiž zde řešená pro stanovení daně. Má-li správce daně v úmyslu daň doměřovat, je v zájmu daňového subjektu, aby lhůta byla co nejkratší. Pokud má však daňový subjekt v úmyslu skrze dodatečné daňové tvrzení snižovat svou daňovou povinnosti, je v jeho zájmu, aby byla lhůta co nejdelší. Již dlouho se tak nabízí „kacířská“ myšlenka, aby jedno a totéž ustanovení daňového zákona bylo s ohledem na okolnosti interpretováno rozdílně. Nynější názor Ústavního soudu pak tuto myšlenku podporuje. Bude proto velmi zajímavé, zda se tato skutečně uchytí, či naopak skončí na smetišti ději obdobně, jak tomu bylo ohledně nutnosti pochyb pro zahájení daňové kontroly.