Obnova daňového řízení

Vydáno: 33 minut čtení

V daňové oblasti se čas od času stává, že se původní rozhodnutí správce daně ukáže jako nesprávné a není již možné ho napravit řádným opravným prostředkem (např. odvoláním či rozkladem). V úvahu pak přicházejí mimořádné opravné prostředky a dozorčí prostředky (obnova řízení a nařízení přezkoumání rozhodnutí). Dnešní výběr daňové judikatury je věnován obnově řízení.

Obnova daňového řízení
Ing.
Zdeněk
Burda
daňový poradce, BD Consult, s.r.o.
Změny původního rozhodnutí je možno dosáhnout použitím mimořádného opravného prostředku - návrhu na obnovu řízení (podává příjemce rozhodnutí) či dozorčího prostředku - nařízení obnovy řízení (vychází z aktivity správce daně). Vzhledem k tomu, že nejde o řádný opravný prostředek, použití obnovy řízení je komplikovanější a je nutno splnit především následující vstupní podmínky:
a)
vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které nemohly být bez zavinění příjemce rozhodnutí nebo správce daně uplatněny v řízení již dříve a mohly mít podstatný vliv na výrok rozhodnutí,
b)
rozhodnutí bylo učiněno na základě padělaného nebo pozměněného dokladu anebo dokladu obsahujícího nepravdivé údaje, křivé výpovědi svědka nebo nepravdivého znaleckého posudku,
c)
rozhodnutí bylo dosaženo trestným činem, nebo
d)
rozhodnutí záviselo na posouzení předběžné otázky a příslušný orgán veřejné moci o ní dodatečně rozhodl jinak způsobem, který má vliv na toto rozhodnutí a jemu předcházející řízení.
Jak je patrné z výše uvedených požadavků, zdaleka ne u každého rozhodnutí, u kterého může existovat předpoklad, že daň nebyla stanovena správně, budou splněny podmínky pro obnovu řízení. Převážná většina sporů o možnost či nemožnost obnovy řízení se koncentruje do posuzování otázek, zda důvody, které jsou uváděny jako argument pro obnovu řízení, jsou skutečně natolik nové a zásadní, že nemohly být uplatněny v původním, již skončeném řízení. I když většina rozsudků pochází ještě z éry zrušeného zákona o správě daní a poplatků (ZSDP), pro velmi obdobnou úpravu v daňovém řádu jsou vybrané judikáty použitelné i v dnešní době.
 
1. Dodatečně nalezené doklady a obnova řízení
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 1 Afs 43/2012-42 ze dne 11.7.2012.)
 
Komentář k judikátu č. 1
Daňovému subjektu chyběly doklady, které prokazovaly jeho tvrzení uvedené v daňovém přiznání. Proto mu byla doměřena daň a neuspěl ani v odvolání. Dodatečně pak zjistil, že předmětné dokumenty byly založeny omylem u jiného daňového subjektu, požádal proto o obnovu řízení. Ta mu však povolena nebyla, neboť nešlo o nové doklady, které by bez jeho zavinění nebylo možno v původním řízení použít. Jinými slovy, skutečnost, že doklady byly, byť neúmyslně, chybně uloženy a našly se až dodatečně, není možno chápat jako novou skutečnost, a proto obnova řízení povolena nebyla.
      
Shrnutí k judikátu
Správce daně, který o žádostech stěžovatele o povolení obnovení řízení rozhodoval, musel zvážit několik aspektů relevantních v daném případě, aby mohl podle tohoto ustanovení obnovu řízení povolit. Dospěl-li by totiž k závěru, že některá ze zákonných podmínek splněna není, neměl by možnost obnovení řízení povolit. Musel mít jisto v tom, zda řízení, jejichž obnovy se strana domáhá:
-
byla ukončena pravomocným rozhodnutím (o tom v dané věci není sporu),
-
dále zda vyšly najevo (tedy projevily se v intelektuální sféře stěžovatele či správce daně) nové skutečnosti, které nemohly být uplatněny dříve v řízení. Musel tedy posuzovat novost skutečností; jimi se rozumí takové skutečnosti, které sice již v době původního rozhodování o věci existova