Reklama v daňových výdajích

Vydáno: 33 minut čtení

Snad každá firma potřebuje alespoň jednou za čas informovat své potenciální odběratele o své nabídce. Ne vždy se jí však podaří odpovídající náklady uhájit jako výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Výběru z judikatury na toto téma je věnován její dnešní přehled.

Reklama v daňových výdajích
Ing.
Zdeněk
Burda
daňový poradce, BD Consult, s.r.o.
Rozsudky z oblasti realizování reklamních akcí jsme se v našem časopise již zabývali v číslech č. 3 a 4/2011. V úvodu dnešního článku se pokusíme shrnout případy uvedené ve zmíněných příspěvcích. Problémy ze sledované oblasti jde zařadit především do následujících okruhů:
a)
Podařilo se daňovému subjektu prokázat, že reklama byla vůbec uskutečněna?
b)
Pokud byla reklamní akce skutečně provedena, je příslušná akce daňově zohlednitelná?
Rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 7 Afs 112/2008-64 ze dne 11.12.2008 řešil skutečnost, že jednatelé dodavatelských firem popřeli provádění reklamních činností, zpochybnili též některé předložené doklady, jiné nikoli. Po požadavku na předložení účetnictví byli nekontaktní. Soud konstatoval, že daňový subjekt neunesl své důkazní břemeno.
V kauze čj. 7 Afs 10/2007-55 ze dne 1.11.2007 došlo ke zpochybnění fotodokumentace reklamy na ledním stadiónu a daňový subjekt byl též neúspěšný. Stejně tak pod čj. 9 Afs 27/2010-130 z 30.11.2010 byly uhrazeny náklady za reklamu v neexistujícím rádiu a předložena obrazová dokumentace z jiného období.
Konečně pod čj. 2 Afs 200/2005-86 ze dne 26.9.2006 daňový subjekt neobhájil v daňových výdajích barokní sochu, přičemž mu nepomohla ani skutečnost, že v dalších létech sochu prodal a příjem řádně zdanil. Nebylo mu uznáno též vstupné zaplacené za skauty, které se snažil uplatnit jako „charitativní“ dar.
Ve výše zmiňovaných příspěvcích jsme se dále zabývali rozsudky Evropského soudního dvora C-48/97 (Kuwait Petroleum)], ve kterém odběratelé nakupovali benzín a obdrželi vždy za určitý odběr věrnostní nálepky, které bylo možno vyměnit za dárky. Dárky nebyly prodávajícímu uznány jako součást ceny benzínu a bylo z nich nutno odvést DPH. V kauze řešené Nejvyšším správním soudem pod čj. 5 Afs 152/2004-55 ze dne 4.8.2005 soud zpochybnil skutečnost, že správce daně neuznal výdaje na ohňostroj.
Další případ se týkal prodejních zájezdů pro důchodce (média nazvala organizátory obdobných zájezdů „šmejdi“). Nejvyšší správní soud pod čj. 2 Afs 6/2004-67 z 27.10.2004 a pod čj. 5 Afs 170/2004-59 ze dne 23.8.2005 neuznal jednak náklady na dopravu, vstupné do objektů a občerstvení do výdajů na dosažení, zajištění a udržení příjmů, jednak neumožnil přiznat nárok na odpočet DPH u těchto zájezdů.
Nyní se přesuneme k další judikatuře.
 
1. Dálniční známka pro zákazníky a daňové výdaje
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 2 Afs 6/2011-123 ze dne 22.4.2011.)
 
Komentář k judikátu č. 1
V úvodním rozsudku dnešního výběru navážeme na již dříve výše uvedené příspěvky. V předešlém článku byl zmiňován rozsudek Městského soudu v Praze čj. 5 Ca 67/2008-77 z 25.8.2010, který se týkal dálničních známek poskytovaných zdarma autoservisem za předpokladu, že si zákazník nechá u něj opravit automobil. Opravu pak následně hradila pojišťovna. Správce daně ani městský soud zahrnutí dálniční známky do daňových výdajů autoservisu neumožnili. Po otištění našich článků pak dále celá věc doputovala k Nejvyššímu správnímu so