Ing. Mgr.
Soňa
Kelnerová
Dočetl jsem se, že byl změněn daňový řád a je možné
znovu podat žádost o prominutí daně a jejího příslušenství. Je to pravda a za jakých podmínek mohu o
prominutí žádat?
ODPOVĚĎ
Ano, je pravdou, že s účinností od 1.1.2015 je v zákoně č.
280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „daňový řád“), obsažena nová úprava
institutu individuálního prominutí vybraného příslušenství daně (viz část čtvrtá zákona č.
267/2014 Sb., kterým se mění zákon č.
586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších
předpisů, a další související zákony). Oním vybraným příslušenstvím je:
-
úrok z posečkané částky, který je upraven v ustanovení
§ 157 odst. 2 daňového řádu, a představuje
sníženou sankci za prodlení s úhradou daně, jenž má časový charakter,
-
penále, které je upraveno v ustanovení
§ 251 daňového řádu, přičemž se jedná o sankci,
která postihuje daňový subjekt za neúplné splnění povinnosti daňového tvrzení, která je dána
procentem z částky doměřené z moci úřední, a
-
úrok z prodlení, který je upraven v ustanoveních
§ 252 a
253 daňového řádu, jako sankce za prodlení s
úhradou daně, která má časový charakter.
Dotazujete se rovněž na možnost prominutí daně, k čemuž je nutné
konstatovat, že daň (vedle toho ale i příslušenství daně) je podle ustanovení
§ 260 daňového řádu možné prominout pouze z moci
úřední, a to ministrem financí, pokud jde o daně, které spravují jím řízené správní orgány, zcela
nebo částečně z důvodu nesrovnalostí vyplývajících z uplatňování daňových zákonů, nebo při
mimořádných, zejména živelných událostech, a to všem daňovým subjektům, jichž se důvod prominutí
týká; tento institut správy daní můžete znát pod pojmem plošné prominutí či generální
pardon.
K druhé části otázky je vhodné hned na úvod uvést, že podoba současného
institutu individuálního prominutí příslušenství daně v
daňovém řádu není shodná s tou, kterou zřejmě znáte ze
zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve
znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o správě
daní a poplatků“). Podle ustanovení § 55a zákona o
správě daní a poplatků bylo prominutí možné:
-
z důvodu nesrovnalostí vyplývajících z uplatňování daňových zákonů (v
případě daně a příslušenství daně),
-
z důvodu odstranění tvrdosti (jen v případě příslušenství
daně).
O žádosti daňového subjektu o prominutí, případně z moci úřední, rozhodovalo
Ministerstvo financí, které však mohlo obecně závazným právním předpisem zmocnit k provádění tohoto
svého oprávnění správce daně, což se také u příslušenství daně do výše 600 000 Kč stalo vyhláškou č.
299/1993 Sb., kterou se zmocňují územní finanční
orgány k promíjení příslušenství daně, ve znění vyhlášky č.
209/2003 Sb.
Jak již bylo výše uvedeno, nově jsou od počátku letošního roku v části páté
daňového řádu upraveny instituty individuálního
prominutí penále, individuálního prominutí úroku z prodlení a individuálního prominutí úroku z
posečkané částky.
Institut individuálního prominutí penále je upraven v ustanovení
§ 259a daňového řádu.
Podle odstavce 1 tohoto ustanovení je předpokladem prominutí části penále
splnění dvou formálních podmínek, které musejí být splněny současně:
-
podání žádosti o prominutí (1. předpoklad) a
-
uhrazení daně, v důsledku jejíhož doměření daň vznikla (2.
předpoklad).
V odstavci 2 ustanovení § 259a
daňového řádu je upraveno materiální kritérium, podle kterého správce daně stanoví výši
promíjeného penále (resp. to, zda k prominutí vůbec dojde), pokud daňový subjekt naplní výše uvedené
formální podmínky pro prominutí penále. Tímto kritériem (3. předpokladem) je míra součinnosti
daňového subjektu v rámci postupu vedoucího k doměření daně z moci úřední (především daňové
kontroly). Z důvodu, aby nevznikla nedůvodná nerovnost mezi daňovými subjekty, které řádné plní své
povinnosti, a daňovými subjekty, které je řádně neplní,
daňový řád neumožňuje prominutí penále ve výši 100%.
Správce daně je v úvaze, jakou část penále prominout, omezen zákonnou horní hranicí 75% stanového
penále.
Daňový řád dále v odstavci 3
uvedeného ustanovení omezuje možnost podat žádost o prominutí penále lhůtou 3 měsíců ode dne právní
moci dodatečného platebního výměru, kterým bylo o povinnosti uhradit penále rozhodnuto; lhůtu není
možné prodloužit ani navrátit v předešlý stav. K zavedení časového limitu došlo s ohledem na zásadu
koncentrace. Je žádoucí, aby daňový subjekt svůj požadavek a důvody, o něž svoji žádost opírá,
nesděloval s časovým odstupem, který by ztěžoval možnost správce daně posoudit kritéria nezbytná pro
rozhodnutí o prominutí penále.
Lhůta pro podání žádosti se podle odstavce 4 staví po dobu:
-
řízení o povolení posečkání úhrady daně a
-
po dobu povoleného posečkání úhrady daně.
Institut prominutí úroku z prodlení (ustanovení
§ 252 daňového řádu) a úroku z posečkané částky
(ustanovení § 157 daňového řádu) je upraven v
ustanovení § 259c daňového řádu.
Podle odstavce 1 předmětného ustanovení je předpokladem prominutí úroku
splnění dvou formálních podmínek:
-
podání žádosti o prominutí (1. předpoklad) a
-
uhrazení daně, v důsledku jejíhož neuhrazení úrok vznikl (2.
předpoklad).
Ustanovení odstavce 2 upravuje materiální kritérium, na základě jehož
posouzení správce daně o prominutí meritorně rozhodne, pokud daňový subjekt naplní formální podmínky
pro prominutí úroku podle odstavce 1 tohoto ustanovení. Tímto kritériem je existence zjevně
ospravedlnitelného důvodu pro prodlení s úhradou daně (3. předpoklad). Podle důvodové zprávy k
zákonu č. 267/2014 Sb. by mělo jít o výjimečný případ,
který je z lidského hlediska omluvitelný a z hlediska materiálního představuje prohřešek spíše
formalistický.
Stejně jako u prominutí penále není správce daně při rozhodovávání vázán
návrhem daňového subjektu uvedeným v žádosti o prominutí úroku z prodlení či úroku z posečkané
částky. Může mu tak přiznat prominutí v menším (častější případ) i větším (výjimečný případ)
rozsahu, než je žádáno. Správce daně může úrok prominout zcela nebo zčásti. Ano, s ohledem na
absenci zákonné hranice není vyloučeno prominutí úroku (ať již z prodlení či z posečkané částky) ve
výši až 100% (na rozdíl od výše uvedeného prominutí penále). Při stanovení výše prominutí je správce
daně povinen přihlédnout k tomu, zda ekonomické nebo sociální poměry daňového subjektu nezakládají
tvrdost uplatňovaného úroku; tato terminologie odpovídá znění zrušeného ustanovení
§ 157 odst. 7 daňového řádu.
V případě, že daňový subjekt podá žádost o prominutí jakéhokoliv z výše
uvedeného příslušenství daně, aniž by související daň uhradil, půjde o nepřípustné podání a správce
daně v důsledku toho řízení zastaví podle ustanovení
§ 106 odst. 1 písm. b) daňového
řádu.
Vedle výše vymezených podmínek, resp. předpokladů při rozhodování o
prominutí vybraného příslušenství daně správce daně rovněž ve smyslu ustanovení
§ 259c daňového řádu (v němž jsou normována
společná ustanovení o prominutí daně nebo příslušenství daně, která se vztahují na všechny případy
prominutí) přihlíží:
-
k četnosti porušování povinností při správě daní ze strany daňového
subjektu a současně
-
ke spolehlivosti daňového subjektu, popř. osoby, která je členem jeho
statutárního orgánu, z pohledu závažného porušování daňových nebo účetních předpisů.
Pro úplnost je možné rovněž odkázat na ustanovení
§ 259 daňového řádu, které obsahuje obecná
procesní pravidla pro promíjení daně nebo příslušenství daně (zejména se jedná o zahájení řízení na
základě žádosti nebo z moci úřední, postup při podání opětovné žádosti, možnost, resp. nemožnost
uplatnit opravné prostředky).
Pokud jde o formální obsah žádosti o prominutí příslušenství daně, musí
vedle popisu výše vymezených podmínek obsahovat pochopitelně i obecné náležitosti podání v daňovém
řízení. Zde je tak vhodné upozornit na ustanovení § 70
odst. 3 daňového řádu, podle kterého z podání musí být patrno, kdo je činí, čeho se týká a co
se navrhuje.
Asi je na místě rovněž upozornění na přechodná ustanovení, která jsou s
ohledem na zachování právní jistoty, resp. v zájmu zamezení retroaktivnímu působení nové právní
úpravy, a eliminaci neúměrného a skokového administrativní zatížení správců daně, nastavena od
účinnosti zákona č. 267/2014 Sb. To znamená, že žádat
o prominutí je možné žádat pouze v případě příslušenství daně vzniklého od 1.1.2015. Řízení o
žádosti o prominutí příslušenství daně vzniklého před tímto dnem bude správcem daně zastaveno jako
nepřípustné podání podle ustanovení § 106 odst. 1
písm. b) daňového řádu.
Je vhodné rovněž upozornit na skutečnost, že žádost daňového subjektu o
prominutí příslušenství daně podléhá správnímu poplatku. Podle položky 1 bodu 1 písm. c) zákona č.
634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o správních poplatcích“), přijetí žádosti o prominutí
příslušenství daně podléhá správnímu poplatku ve výši 1 000 Kč. Ale přijetí žádosti, v níž je
požadováno prominutí příslušenství daně ve výši trojnásobku nebo méně než trojnásobku stanovené
sazby správního poplatku, předmětem poplatku není. Pokud tedy daňový subjekt žádá o prominutí částky
3 001 Kč a více, podléhá jeho žádost správnímu poplatku, žádost o prominutí částky 3 000 Kč a méně
správnímu poplatku nepodléhá. V případě, že nedojde k zaplacení správního poplatku v situaci, kdy
žádost o prominutí příslušenství daně správnímu poplatku podléhá, správce daně řízení ve smyslu
ustanovení § 5 odst. 4 zákona o správních
poplatcích zastaví.
Na závěr je možné upozornit na to, že Generální finanční ředitelství s cílem
dostatečně spolehlivě zabezpečit v maximální možné míře jednotné a objektivizované rozhodování o
žádostech o prominutí příslušenství daně vydalo v únoru letošního roku Pokyn GFŘ-D-21 k promíjení
příslušenství daně s č. j. 4260/15/7100-40123 (pokyn je dostupný na www.financnisprava.cz a byl
zveřejněn ve Finančním zpravodaji 2/2015).
Shrneme-li v krátkosti celou problematiku, pak můžeme zjednodušeně na první
otázku odpovědět tak, že individuální prominutí daně možné není, ale individuální prominutí
vybraného příslušenství daně možné je, a to za shora uvedených podmínek.