Náhrada nutných vedlejších výdajů

Vydáno: 9 minut čtení

Podmínky pro poskytování náhrad cestovních výdajů, jejich jednotlivé druhy a jejich výši při pracovních cestách zaměstnanců upravuje od 1.1.2007 v podstatě sedmá část zákona č. 262/2006 Sb. , zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“). Jednotlivé druhy nárokových náhrad přesně stanoví jeho ustanovení § 156 odst. 1 , kde je stanoveno, že zaměstnavatel uvedený v této hlavě je povinen za podmínek stanovených v této hlavě poskytnout zaměstnanci při pracovní cestě náhradu: a) jízdních výdajů, b) jízdních výdajů k návštěvě člena rodiny, c) výdajů za ubytování, d) zvýšených stravovacích výdajů, e) nutných vedlejších výdajů.

Náhrada nutných vedlejších výdajů
JUDr.
Marie
Salačová
Tedy jednou ze základních cestovních náhrad je i náhrada nutných vedlejších výdajů. Tato náhrada je určena na krytí skutečně nutných výdajů, které vzniknou zaměstnanci při pracovní cestě v souvislosti s výkonem práce, a nejsou pokryty žádnou výslovně stanovenou náhradou. Zásadní podmínkou pro poskytování všech náhrad cestovních výdajů, a tedy i náhrady nutných vedlejších výdajů, je ta skutečnost, že vzniklý výdaj musí vzniknout při plnění pracovních úkolů, tj. v souvislosti s výkonem práce. Takto je to jasně stanoveno v § 151 shora citovaného zákoníku práce. Zde je přímo a výslovně stanoveno, že zaměstnavatel je povinen poskytovat zaměstnanci, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak (a to není), náhradu výd