Existuje stále nějaký limit pro daňovou uznatelnost úroku z půjček v rámci skupiny mezi společnostmi se sídlem v různých zemích Evropské unie? Je nějaké omezení v oblasti uznatelnosti úroku vzhledem k účelu využitelnosti těchto půjček? Jakým způsobem se dnes určuje obvykle výše úroku?
Daň z příjmů Daňově uznatelné úroky v rámci skupiny
Ing.
Jiří
Vychopeň
Související předpisy:
-
§ 23 odst. 7, § 24 odst. 1, § 25 odst. 1 písm. w) zákona, č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.
Pro uplatnění úroků z půjček v daňových nákladech musí být splněny obecné podmínky daňové uznatelnosti podle § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů, tj. musí se jednat prokazatelně o náklady vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, a musí být respektována jejich věcná a časová souvislost v daném zdaňovacím období (také v účetnictví musí být dodržena zásada časového rozlišení těchto nákladů).
Daňová uznatelnost úroků z půjček mezi spojenými osobami je nadále omezena pravidlem tzv. nízké kapitalizace podle § 25 odst. 1 písm. w) zákona o daních z příjmů. Podle uvedeného ustanovení nelze pro daňové účely uznat jako náklady na dosažení, zajištění a udržení příjmů tzv. finanční náklady, kterými se pro daný daňový účel rozumí úroky z úvěrů a půjček a další související náklady (okruh těchto souvisejících nákladů je vymezen v pokynu GFŘ D-6), pokud je věřitel osobou spojenou ve vztahu k dlužníkovi ve smyslu ustanovení § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů, a to ve výši finančních nákladů z částky, o kterou úhrn úvěrů a půjček od spojených osob v průběhu zdaňovacího období nebo období, za něž se podává daňové přiznání, přesahuje čtyřnásobek výše vlastního kapitálu (je-li příjemcem úvěru nebo půjčky banka či pojišťovna, neplatí čtyřnásobek ale šestinásobek výše vlastního kapitálu). Při výpočtu výše daňově neuznatelných úroků z půjček podle výše uvedeného ustanovení mohou poplatníci, kteří nejsou bankou ani pojišťovnou, použít doporučený postup uvedený v pokynu GFŘ D-6.
Pro účely zákona o daních z příjmů již od roku 2008 není určena žádná obvyklá výše úroků z půjček, ale stále se i na úroky z půjček mezi spojenými osobami vztahuje ustanovení § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů, podle kterého správce daně upraví základ daně poplatníka (věřitele nebo dlužníka půjčky) o rozdíl, o který se v daném případě sjednaná výše úroku z půjčky mezi spojenými osobami liší od obvyklé výše úroků z půjček poskytovaných mezi nezávislými osobami za stejných nebo obdobných podmínek (tj. zejména z půjček poskytovaných bankami v daném místě a daném čase), není-li tento rozdíl uspokojivě doložen. Uvedené ustanovení se nepoužije v případě, kdy sjednaná výše úroků u půjčky mezi spojenými osobami je nižší, než by byla výše úroků sjednaná mezi nezávislými osobami, a věřitelem je fyzická nebo právnická osoba, která není českým daňovým rezidentem, nebo je věřitelem společník nebo člen družstva, který je českým daňovým rezidentem.