V následujícím textu si připomeneme některé daňové výdaje (náklady), ve kterých daňové subjekty často chybují nebo jsou na ně časté dotazy. Bude se jednat o daně v daňových výdajích, rezervy, pohoštění a dary, časová rozlišení a ztráta části nebo celého účetnictví.
Daňové výdaje (náklady) v praxi
Ing.
Miloš
Kořínek
Daně v daňových výdajích
Daň z příjmů fyzických osob a daň z příjmů právnických osob není daňově uznatelná. Jedinou výjimku nalezneme v § 24 odst. 2 písm. ch) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“). Jedná se o daň z příjmů zaplacenou v zahraničí, která je u poplatníka uvedeného v § 2 odst. 2 a v § 17 odst. 3 ZDP výdajem (nákladem) pouze u příjmů, které se zahrnují do základu daně, případně do samostatného základu daně, a to pouze v rozsahu, v němž nebyla započtena na daňovou povinnost v tuzemsku podle § 38f ZDP. Tento výdaj (náklad) se uplatní ve zdaňovacím období nebo období, za něž je podáváno daňové přiznání, následujícím po zdaňovacím období, nebo období, za něž je podáváno daňové přiznání, jehož se týká zahraniční daň, která nebyla započtena na daňovou povinnost v tuzemsku.
V případě metody zápočtu je zahraniční příjem ponechán v základu daně rezidenta a zaplacená zahraniční daň je započtena na výslednou daňovou povinnost.
Příklad
Daň z příjmů fyzických osob
Příjmy ze zahraničí se v daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob uvádí na přílohu č. 3:
Příjem ze zdrojů v zahraničí (řádek 321) 200 000 Kč Výdaje (řádek 322) nejsou Daň zaplacená v zahraničí (řádek 323) 70 000 Kč Příjem v ČR 400 000 Kč Příjem celkem 600 000 Kč Daň (řádek 57) 90 000 Kč Koeficient zápočtu (řádek 321 - ř. 322) příjem celkem Vynásobeno 100 (řádek 324) 33,333 Z částky zaplacené v zahraničí lze maximálně započítat (daň podle § 16 ZDP x řádek 324) 30 000 Kč
Rozdíl mezi daní uhrazenou v zahraničí a daní započtenou na daňovou povinnost v České republice je 70 000 Kč - 30 000 Kč = 40 000 Kč a lze ji uplatnit jako výdaj v následujícím zdaňovacím období. ~PRIK
Daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků hrazená zaměstnavatelem (plátcem) za své zaměstnance (poplatníky) je nákladem zaměstnavatele. Pouze v případě, že zaměstnavatel vede daňovou evidenci podle § 7b ZDP, je daňovým výdajem až po jejím zaplacení. Do doby, než je daň uhrazena, se u zaměstnavatele jedná o závazek.
Daň z příjmů fyzických osob zaplacená plátcem za poplatníka je podle § 24 odst. 2 písmeno u) ZDP výdajem (nákladem) na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Jedná se o příjmy uvedené v § 10 odst. 1 písm. h) a ch) ZDP, nichž se uplatňuje zvláštní sazba daně (§ 36 ZDP), je-li výhra nebo cena v nepeněžním plnění.
Jedná se například o výhry v loteriích, sázkách a jiných podobných hrách a výhry z reklamních soutěží a slosování s výjimkou uvedenou v § 10 odst. 3 písm. b) ZDP a v § 4 ZDP. Dále jsou to ceny z veřejných soutěží, ze sportovních soutěží a ceny ze soutěží, v nichž je okruh soutěžících omezen podmínkami soutěže, anebo jde o soutěžící vybrané pořadatelem soutěže, opět s výjimkou uvedenou v § 4 ZDP.
Výjimky, tedy příjmy od daně osvobozené jsou kromě osvobození uvedeného v § 4 ZDP uvedeny v § 10 odst. 3 písm. b) ZDP. Jedná se o výhry z loterií, sázek a podobných her provozovaných na základě povolení vydaného podle zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách nebo na základě podobných předpisů vydaných v členských státech Evropské unie nebo dalších státech, které tvoří Evropský hospodářský prostor.
Podle § 4 odst. 1 písm. f) ZDP jsou od daně osvobozeny ceny z veřejné soutěže, z reklamní soutěže, nebo z reklamního slosování, pokud se nejedná o spotřebitelskou loterii podle zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách a cena ze sportovní soutěže v hodnotě nepřevyšující 10 000 Kč s výjimkou ceny ze sportovní soutěže u poplatníků, u nichž je sportovní činnost podnikáním (§ 10 odst. 8 ZDP). Cena z veřejné soutěže a obdobná cena plynoucí ze zahraničí je však od daně osvobozena zcela, pokud byla v plné výši darována příjemcem na účely uvedené v § 15 odst. 1 ZDP (dary).
Jestliže má být vybrána daň zvláštní sazbou daně (v případě výhry fyzickou osobou), má plátce daně povinnost provést srážku daně při výplatě výhry nebo při předání ceny. Sraženou daň odvede svému místně příslušnému správci daně do konce kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž byl povinen provést srážku.
Silniční daň je výdajem na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. V účetnictví je výdajem i v případě, že se nejedná o daň zaplacenou. V účetnictví zaúčtuje daňový subjekt předpis povinnosti k příslušnému účetnímu (daňovému) období. Náklad zaúčtuje do účtové skupiny 53 -Daně a poplatky. Zaúčtuje tam jak zálohy, tak i vyúčtování daňové povinnosti. Jestliže daňový subjekt vede daňovou evidenci podle § 7b ZDP, lze uznat jako daňový výdaj pouze zaplacenou silniční daň (včetně případných doměrků) a to bez ohledu na to, ke kterému zdaňovacímu období se platba silniční daně vztahuje.
V případě, že silniční daň přizná a zaplatí jeden z manželů, který je v technickém průkazu zapsán jako držitel motorového vozidla, ale vozidlo je používáno pro podnikatelskou nebo jinou výdělečnou činnost druhým z manželů, který v technickém průkazu vozidla zapsán není, pak se tato zaplacená silniční daň uznává u druhého z manželů jako daňový výdaj (náklad). Nelze tak učinit v případě, že se jedná o zaplacenou silniční daň za jiného poplatníka. Ať se jedná o syna, otce, tchýni, známého apod. A to ani v případě, že se jednalo o výpůjčku nebo nájemní smlouvu.
Daňově uznatelným nákladem je též daň silniční zaplacená veřejnou obchodní společností za společníky veřejné obchodní společnosti nebo za komplementáře komanditní společnosti, kteří pro pracovní cestu používají své vozidlo. Zaplacená silniční daň bude nákladovou položkou, která sníží základ daně veřejné obchodní společnosti nebo komanditní společnosti.
Výdajem (nákladem) poplatníka může být daň z nemovitostí a daň z převodu nemovitostí. ZDP v § 24 odst. 2 písm. ch) vymezuje, kdy je daň z nemovitostí a daň z převodu nemovitostí daňovým výdajem. Jedná se o případ, kdy je tato daň zaplacená. V případě daně z převodu nemovitostí i tehdy, bude-li zaplacena ručitelem za původního vlastníka.
Daň z nemovitostí upravuje zákon č. 338/92 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDN“). Poplatníkem daně z nemovitostí je dle § 8 odst. 1 ZDN vlastník stavby, bytu nebo samostatného nebytového prostoru. Z platného znění § 13 ZDN je zřejmé, že poplatníkem daně z nemovitostí v daném roce je vždy ten majitel nemovitostí, který ji vlastní k 1.1. daného kalendářního roku. Dojdeli ke změně majitele v průběhu roku, tak se k této skutečnosti z hlediska placení daní z nemovitostí nepřihlíží.
Již jsme uvedli, že je možné daň z nemovitostí uznat jako výdajovou (nákladovou) položku na daních z příjmů, pouze pokud se jedná o daň zaplacenou [vyplývá z § 24 odst. 2 písm. ch) ZDP]. Tato podmínka je shodná jak pro poplatníky, kteří účtují v podvojném účetnictví, tak i pro ty, kteří vedou pouze daňovou evidenci podle § 7b ZDP. Pokud poplatník vede pouze daňovou evidenci podle § 7b ZDP je zaplacená daň z nemovitostí výdajem na dosažení, zajištění a udržení příjmů, a to bez ohledu, za které zdaňovací období byla tato daň zaplacena. Podmínkou je pouze, aby nemovitost sloužila pro dosahování zdanitelných příjmů. Poplatník, který má příjmy podle § 7 ZDP by měl nemovitost zahrnout do svého obchodního majetku. Poplatník, který je fyzickou osobou a nemovitost využívá pro příjmy z pronájmu, by měl tuto nemovitost zaevidovat jako hmotný majetek, který lze odepisovat.
Též v podvojném účetnictví jsou zaplacené částky daně z nemovitostí daňově uznatelné bez ohledu na to, se kterým účetním obdobím věcně a časově souvisejí. To znamená, jestliže v určitém účetním období proúčtuje poplatník předpis na daň z nemovitosti:
Daňová povinnost k dani z nemovitosti MD 53/D 34 - Ostatní daně a poplatky.
a daňovou povinnost neuhradí, musí v daňovém přiznání za toto zdaňovací období zvýšit o předepsanou částku daňové povinnosti k dani z nemovitostí základ daně. Naopak za zdaňovací období, ve kterém tuto částku zaplatil, základ daně o zaplacenou daň z nemovitostí sníží.
Daň z převodu nemovitostí upravuje zákon č. 357/92 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPN“). Především je potřebné si připomenout, kdo je jejím poplatníkem dle znění § 8 ZDPN:
a)
převodce (prodávající); nabyvatel je v tomto případě ručitelem,
b)
nabyvatel, jde-li o nabytí nemovitosti při výkonu rozhodnutí nebo exekuci podle zvláštního právního předpisu, vyvlastnění, vydržení, v insolvenčním řízení po rozhodnutí o úpadku nebo ve veřejné dražbě anebo o nabytí nemovitosti na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva, v souvislosti s postoupením pohledávky, při zrušení právnické osoby bez likvidace nebo při rozdělení likvidačního zůstatku při zrušení právnické osoby s likvidací,
c)
převodce i nabyvatel, jde-li o výměnu nemovitostí; převodce i nabyvatel jsou v tomto případě povinni platit daň společně a nerozdílně.
Jde-li o převod nebo přechod vlastnictví k nemovitosti ze společného jmění manželů nebo do společného jmění manželů, je každý z manželů samostatným poplatníkem a jejich podíly jsou stejné. V případě podílových spoluvlastníků je každý spoluvlastník samostatným poplatníkem a platí daň podle velikosti svého podílu.
Obdobně jako je daňovým výdajem (nákladem) zaplacená daň z nemovitostí, tak podle § 24 odst. 2 písm. ch) ZDP je rovněž daňovým výdajem (nákladem) zaplacená daň z převodu nemovitostí. Daňově uznatelná bude i v případě, že ji zaplatí ručitel za původního vlastníka. Ručitelem je podle § 8 odst. 1 písm. a) ZDPN, nabyvatel nemovitostí. Podle § 171 a 172 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, musí ručitel plnit svou ručitelskou povinnost tehdy, jestliže byl k tomu správcem daně vyzván.