Nad judikaturou z oblasti technického zhodnocení pronajatého majetku

Vydáno: 47 minut čtení

Před nedávnem jsme se v našem časopise zabývali judikaturou z oblasti technického zhodnocení majetku. Samostatnou a neméně složitou disciplínou v této oblasti je technické zhodnocení najatého majetku, které kromě obecných problémů technického zhodnocení jako takového přináší další otázky vyplývající ze vztahu pronajímatel - nájemce.

Nad judikaturou z oblasti technického zhodnocení pronajatého majetku
Ing.
Zdeněk
Burda
daňový poradce, BD Consult, s.r.o.
 
Z judikatury
Komentář k rozsudkům č. 1 a 2
Jádrem sporu byla situace, kdy nájemce provedl a uhradil technické zhodnocení na najatém majetku. Po skončení nájemní smlouvy došlo k vyrovnání s pronajímatelem za uskutečněné technické zhodnocení formou zápočtu za neuhrazené nájemné. Nájemce argumentoval, že z jeho strany nedošlo k žádnému zdanitelnému plnění na výstupu, pro které by měl odvádět DPH. Popsanou transakci považoval pouze za finanční vyrovnání bez dopadu na DPH. Svou argumentaci opíral i o to, že dnešní zákon o DPH (č. 235/2004 Sb.) neobsahuje výslovnou úpravu dodanění těchto úprav (na rozdíl od zákona o DPH, který platil před vstupem České republiky do Evropské unie). Soudy (včetně ústavního) jeho argumentaci neuznaly a deklarovaly nutnost u technického zhodnocení provedeného a hrazeného nájemce uplatnit DPH na výstupu v okamžiku ukončení nájemní smlouvy. Případný zápočet za dlužné nájemné pak posouzení této situace nijak nemění.
 
1. Technické zhodnocení provedené nájemcem a zdanitelné plnění pro účely DPH
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu 1 Afs 70/2010-57 ze dne 22. září 2010, zveřejněno ve Sbírce rozhodnutí NSS 3/2001 pod č. 2212/2011.)
Shrnutí k judikátu
Právní věta:
„Přenechá-li nájemce po ukončení nájmu pronajímateli za úplatu technické zhodnocení provedené nájemcem na najatém majetku v průběhu nájemního vztahu se souhlasem pronajímatele, jedná se o poskytnutí služby spočívající v poskytnutí práva využití jiné majetkově využitelné hodnoty podle § 14 odst. 1 písm. b) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. V takovém případě se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem ukončení nájmu.“
V daňovém řízení bylo zjištěno, že ke dni 30.9.2005 byl na základě dohody ukončen komplexní pronájem předmětného tepelného zařízení; v tomto nájemním vztahu žalobce vystupoval jako nájemce. S ukončením nájmu došlo současně k vypořádání technického zhodnocení, které na pronajatém majetku žalobce se souhlasem pronajímatele již dříve provedl.
Při etapovitém pořizování technického zhodnocení žalobce uplatňoval plně odpočty daně z přidané hodnoty, technické zhodnocení evidoval ve svém účetnictví jako ostatní investiční majetek. Částky jím za technické zhodnocení vynaložené nepřefakturovával pronajímateli. Technické zhodnocení žalobce též odpisoval pro účely daně z příjmů. V souvislosti s ukončením pronájmu pak došlo k finančnímu vypořádání mezi nájemcem (žalobcem) a pronajímatelem, a to formou zápočtu vzájemných pohledávek, kdy pohledávkou žalobce za pronajímatelem bylo provedené technické zhodnocení a pohledávkou pronajímatele za žalobcem bylo neuhrazené nájemné.
Naopak sporným zůstalo posouzení právních otázek vyplývajících ze stanoveného skutkového stavu.
Žalobce v prvé řadě namítl, že nabytím účinnosti zákona o dani z přidané hodnoty (č. 235/2004 Sb.) vznikla v právní úpravě technického zhodnocení najatého majetku nájemcem mezera. S tímto závěrem se Nejvyšší správní soud neztotožnil.
V zákoně o dani z přidané hodnoty (č. 235/2004 Sb.), ve znění rozhodném pro posuzovaný případ, se pojem technické zhodnocení vyskytuje pouze jednou, a to v souvislosti s absencí nároku na odpočet při technickém zhodnocení osobního automobilu v § 75 odst. 2. Tento pojem však není právní úpravě daně z přidané hodnoty zcela neznámý, neboť, jak uvedl žalobce, předchozí zákon o dani z přidané hodnoty (č. 588/1992 Sb.), účinný do 30.4.2004, vymezoval technické zhodnocení, a sice jako vlastní provedení změn na majetku [§ 2 odst. 2 písm. ah) zákona č. 588/1992 Sb.], s odkazem na § 33 zákona o daních z příjmů. Zdánlivě tak byl tento pojem vymezen dotčenými daňovými zákony odlišně, ve své podstatě však spíše šlo pouze o rozdílné vyjádření náhledu na tutéž ekonomickou operaci, totiž na zvýšení hodnoty majetku specifickými způsoby vymezenými v § 33 zákona o daních z příjmů (dokončené nástavby, přístavby, stavební úpravy, rekonstrukce, modernizace), pro účely a z hledisek jednotlivých předmětů právní úpravy. Zákon o dani z přidané hodnoty (č. 235/2004 Sb.) v rozhodném znění výše uvedené výslovné vymezení nepřevzal, to však na posouzení věci nemělo vliv, neboť v daném případě postačilo vycházet z obecnějších ustanovení zákona o dani z přidané hodnoty, z popsané podstaty technického zhodnocení a z jeho charakteristiky podávané v