Změny v zákoně o dani z nemovitých věcí

Zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), byl v průběhu roku 2015 dvakrát novelizován, a to zákonem č. 23/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 23/2015 Sb.“), a zákonem č. 84/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách a o změně některých zákonů (zákon o investičních pobídkách), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen „zákon č. 84/2015 Sb.“). Zákon č. 23/2015 Sb. nabývá účinnosti 1.1.2016 vyjma ustanovení § 15a, které nabylo účinnosti dnem vyhlášení zákona ve Sbírce zákonů, tj. 5.2.2015. Zákon č. 84/2015 Sb. nabyl účinnosti 1.5.2015.

Na základě těchto novel dochází od zdaňovacího období roku 2016 k následujícím změnám.

U předmětu daně z pozemků dochází ke změně ustanovení § 2 odst. 2 písm. e) zákona, které negativně vymezuje předmět daně. Dle citovaného ustanovení předmětem daně z pozemků nejsou pozemky v rozsahu odpovídajícím výši spoluvlastnických podílů na nich, které jsou součástí zdanitelných jednotek v budově bytového domu, a jiné pozemky ve spoluvlastnictví vlastníků zdanitelných jednotek v budově bytového domu užívané společně s těmito jednotkami, a to v rozsahu odpovídajícím výši spoluvlastnických podílů těchto spoluvlastníků na nich.

Jedná se o upřesnění vymezení pozemků, které v rozsahu odpovídajícím výši spoluvlastnických podílů na pozemku nejsou předmětem daně z pozemků. Oproti stávající právní úpravě je nově vyňat z předmětu daně pozemek v rozsahu odpovídajícím výši spoluvlastnického podílu na něm, který je součástí zdanitelné jednotky v budově bytového domu. Příslušný podíl na pozemku musí tedy splňovat dvě základní podmínky. Musí být součástí jednotky, která je předmětem daně ze staveb a jednotek podle § 7 odst. 1 písm. b) zákona, a jednotka se musí nacházet v budově bytového domu.

Pozemkem, který je součástí jednotky, se rozumí pozemek, který je společnou částí jednotky, neboť podle § 1159 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), jednotka zahrnuje byt jako prostorově oddělenou část domu a podíl na společných částech nemovité věci vzájemně spojené a neoddělitelné. Ustanovení § 1160 odst. 2 občanského zákoníku dále uvádí, že společnými částmi jednotky jsou vždy pozemek, na němž byl dům zřízen, nebo věcné právo, jež vlastníkům jednotek zakládá právo mít na pozemku dům, stavební části podstatné pro zachování domu včetně jeho hlavních konstrukcí, a jeho tvaru i vzhledu, jakož i pro zachování bytu jiného vlastníka jednotky, a zařízení sloužící i jinému vlastníku jednotky k užívání bytu. Podrobněji upravuje společné části jednotky nařízení vlády č. 366/2013 Sb., o úpravě některých záležitostí souvisejících s bytovým spoluvlastnictvím, které uvádí, že společnými částmi jednotky může být, vedle pozemku, na němž je dům postaven, také pozemek funkčně související s provozem a správou domu a s užíváním jednotek, na němž jsou zejména zpevněné plochy, předzahrádky, parkovací plochy, dvory nebo na němž jsou umístěny drobné stavby, zejména čistička odpadních vod, septik, trafostanice, domovní kotelna a další stavby, které jsou nezbytné k zajištění provozu a správy domu.

Budova je definována v zákoně č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), v § 2 písm. l), jako nadzemní stavba spojená se zemí pevným základem, která je prostorově soustředěna a navenek převážně uzavřena obvodovými stěnami a střešní konstrukcí.

Bytovým domem se podle vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška), rozumí stavba pro bydlení, ve které více než polovina podlahové plochy odpovídá požadavkům na trvalé bydlení a je k tomuto účelu určena. Dále podle § 2 odst. 2 písm. e) zákona nejsou předmětem daně pozemky (v rozsahu odpovídajícím výši spoluvlastnických podílů), které jsou ve spoluvlastnictví vlastníků jednotek v budově bytového domu a jsou užívány společně s těmito jednotkami. Jedná se tedy o pozemky, které jsou ve spoluvlastnictví vlastníků zdanitelných jednotek v budově bytového domu užívané společně s těmito zdanitelnými jednotkami, ale nejsou součástí těchto zdanitelných jednotek. Bude se převáženě jednat o pozemky, které jsou užívané společně se zdanitelnými jednotkami vymezenými podle zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů).

Pozemky uvedené v ustanovení § 2 odst. 2 písm. e) zákona nejsou předmětem daně z pozemků, neboť jsou zohledněny v rámci zdanění zdanitelné jednotky použitím příslušného koeficientu podle § 10 odst. 3 zákona. Pozemky, které jsou součástí zdanitelné jednotky, která se ale nachází v jiné budově než budově bytového domu (například administrativní budově), jsou podle nové právní úpravy předmětem daně z pozemků. Obdobně je to také u jiných pozemků ve spoluvlastnictví vlastníků zdanitelných jednotek v budově jiné než budově bytového domu užívané společně s těmito jednotkami. V souvislosti s výše uvedeným je nutné upozornit, že předmětem daně z pozemků nejsou podle § 2 odst. 2 písm. a) zákona pozemky zastavěné zdanitelnými stavbami v rozsahu zastavěné plochy těchto staveb. Veškeré shora uvedené změny zohlední správce daně a poplatníkovi vyměří daň z moci úřední. Podle článku II. bodu 3 přechodných ustanovení k zákonu č. 23/2015 Sb. poplatník nemusí podávat daňové přiznání nebo dílčí daňové přiznání, pokud dojde ke změně výše daně z nemovitých věcí pouze v důsledku § 2 odst. 2 písm. e) nebo § 10 odst. 3 zákona. Správce daně tedy z moci úřední stanoví daň ze staveb a jednotek u zdanitelné jednotky za použití příslušného koeficientu podle § 10 odst. 3 zákona a vyměří daň z pozemků u pozemků, které se na základě změny ustanovení § 2 odst. 2 písm. e) zákona staly předmětem daně.

Do § 2 zákona se zavádí odstavec 3, který upravuje zákonnou fikci, že na pozemek, který je součástí jakékoliv jednotky a není nemovitou věcí podle občanského zákoníku, se pro účely daně z nemovitých věcí hledí jako na nemovitou věc a jejímž vlastníkem je ten, kdo vlastní jednotku. Tímto je vytvořena poplatníka tohoto pozemku.

Poplatníkem daně z pozemků po změně ustanovení § 3 odst. 4 zákona o dani z nemovitých nebude již uživatel pozemků, jejichž hranice v terénu reálně vznikly po předání pozemků jako náhradních za původní pozemky sloučené, ale jejich vlastník. Uživatel je nadále poplatníkem daně z pozemků pouze v případě, že vlastník pozemku není znám.

U osvobození pozemků dochází k upřesnění v případě pozemků tvořících jeden funkční celek se zdanitelnou stavbou nebo zdanitelnou jednotkou sloužící zdravotnickému zařízení dle § 4 odst. 1 písm. g) bodu 6 zákona. Doposud vznikal nárok na osvobození od daně z pozemků, pokud pozemek tvořil jeden funkční celek se zdanitelnou stavbou nebo zdanitelnou jednotkou sloužící zdravotnickému zařízení uvedenému v rozhodnutí o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb. Nově bude poskytováno osvobození i u pozemků tvořících jeden funkční celek se zdanitelnou stavbou nebo zdanitelnou jednotkou sloužící zdravotnickému zařízení uvedenému v rozhodnutí o registraci vydaném podle již zrušeného zákona č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 160/1992 Sb.“). Změna byla provedena v důsledku nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 1/12 ze dne 27. listopadu 2012, jímž došlo ke zrušení části ustanovení § 121 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů, které stanovovalo, že rozhodnutí o registraci podle zákona č. 160/1992 Sb. pozbývá platnosti uplynutím 36 měsíců ode dne nabytí účinnosti zákona o zdravotních službách. K upřesnění pojmu dochází také v § 4 odst. 1 písm. o) zákona, podle kterého jsou osvobozeny pozemky zastavěné stavbou podle stavebního zákona, která je dálnicí, silnicí, místní komunikací, veřejnou účelovou komunikací, stavbou drah a na dráze, leteckou, vodních cest a přístavů, za předpokladu, že jsou tyto pozemky v souladu s rozhodnutím speciálního stavebního úřadu užívány k veřejné dopravě, a to v rozsahu zastavěné plochy těchto staveb. Zde dochází ke změně pojmu „rozhodnutí“, které se nahrazuje slovy kolaudačním rozhodnutím nebo kolaudačním souhlasem, neboť pojmem „rozhodnutí“ se rozumí pouze kolaudační rozhodnutí vydané podle již neplatného zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, což neodpovídá terminologii zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), který používá termín kolaudační souhlas. Další drobnou změnou je nahrazení odkazu pod čarou normativním odkazem na stavební zákon v ustanovení § 4 odst. 1 písm. v) zákona. Výraznější změnou v ustanovení § 4 odst. 3 zákona je zavedení nové podmínky pro uplatnění osvobození od daně z pozemků, které jsou ve vlastnictví České republiky, obce nebo kraje. V případě, že k těmto pozemkům bude zřízeno právo stavby, nebude možné osvobození podle § 4 odst. 1 písm. a), b) a t) zákona uplatnit. Osvobození dle ustanovení § 4 odst. 1 písm. a), b) a t) zákona jsou tzv. osobní osvobození, tj. osvobození, u kterých právní nárok vzniklá z titulu vlastnictví nemovité věci určitými v zákoně výslovně vyjmenovanými subjekty. Zatížením pozemku právem stavby se poplatníkem daně z pozemků podle § 3 odst. 2 písm. e) zákona stává stavebník, tedy zpravidla jiný subjekt než uvedený § 4 odst. 1 písm. a), b) a t) zákona, a proto nebylo záměrem tyto subjekty osvobodit. Do zákona se dále zavádí nové osvobození obsažené v ustanovení § 4 odst. 1 písm. x), na základě kterého lze nejdéle na dobu 5 let osvobodit pozemky ve vládou schválené zvýhodněné průmyslové zóně podle zákona č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách a o změně některých zákonů (zákon o investičních pobídkách), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o investičních pobídkách“), pořízené pro účely realizace investiční akce, pro kterou je vydáno rozhodnutí o příslibu investiční pobídky ve formě osvobození od daně z nemovitých věcí, jestliže obec zcela nebo částečně osvobodí pozemky ve zvýhodněné průmyslové zóně obecně závaznou vyhláškou. Shora uvedené osvobození od daně z pozemků požívají tedy jen ty pozemky, které se nacházejí ve zvýhodněné průmyslové zóně a byly poplatníkem získány pro účely realizace investiční akce, na kterou je vydáno rozhodnutí o příslibu investiční pobídky ve formě osvobození od daně z nemovitých věcí a obec vydala obecně závaznou vyhlášku v souladu s ustanovením § 12d zákona. Osvobození podle § 4 odst. 1 písm. x) zákona je poplatník povinen v souladu s § 4 odst. 4 zákona uplatnit v daňovém přiznání.

V § 6 zákona byla v odstavci 3 upravena definice stavebního pozemku. Stavebním pozemkem nově není pozemek určený k zastavění zdanitelnou stavbou, která bude osvobozena podle § 9 odst. 1 písm. i) nebo j) zákona. Citovaná osvobození se vztahují na zdanitelné stavby vodárenských objektů včetně úpraven vody, kanalizačních objektů nebo čistíren odpadních vod, jakož i na zdanitelné stavby určené k čištění odpadních vod před jejich vypouštěním do kanalizací, zdanitelné stavby určené k závlaze a odvodňování pozemků, zdanitelné stavby přenosové, přepravní nebo distribuční soustavy nebo rozvodného tepelného zařízení podle energetického zákona a také na zdanitelné stavby na dráze, letecké, vodních cest a přístavů, pokud jsou v souladu s kolaudačním rozhodnutím nebo kolaudačním souhlasem speciálního stavebního úřadu užívány k veřejné dopravě. Výše uvedené změny navazují na právní úpravu účinnou do 31.12.2013, podle které nebyly některé shora uvedené stavby předmětem daně ze staveb a ani v případě jejich výstavby se pozemek pod těmito stavbami nestal stavebním pozemkem. Dále u definice stavebního pozemku dochází k úpravě zániku stavebního pozemku ve vztahu k jednotkám. Dle nové právní úpravy pozemek přestane být stavebním pozemkem až poté, co se všechny jednotky v budově stanou zdanitelnými jednotkami a jako takové budou předmětem daně ze staveb a jednotek. Zdanitelnou jednotkou se podle § 7 odst. 1 písm. b) zákona rozumí jednotka, která je dokončená nebo užívaná. To znamená, že do doby než dojde k dokončení nebo užívání všech jednotek ve zdanitelné stavbě, bude tento pozemek předmětem daně z pozemků a pro účely zákona stále stavebním pozemkem.

Ke změně dále dochází v definici zpevněné plochy pozemku podle § 6 odst. 5 zákona. Dle upravené definice se zpevněnou plochou pozemku rozumí pozemek nebo jeho část v m2 evidovaný v katastru nemovitostí s druhem pozemku ostatní plocha nebo zastavěná plocha a nádvoří, jehož povrch je zpevněn stavbou podle stavebního zákona bez svislé nosné konstrukce, včetně plochy vlečky, bazénem nebo nádrží, pokud nejsou zdanitelnou stavbou. Dochází zde tedy k doplnění o některé další stavby, které jsou stavbou podle stavebního zákona, mají svislou nosnou konstrukci, ale nejsou zdanitelnou stavbou.

U předmětu daně ze staveb a jednotek dochází především k přesnějšímu vymezení zdanitelné stavby podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona. Zdanitelnou stavbou podle nové právní úpravy se rozumí dokončená nebo užívaná budova, kterou se pro účely zákona rozumí budova podle katastrálního zákona nebo inženýrská stavba uvedená v příloze k zákonu. Změna tak navazuje na právní úpravu účinnou do 31.12.2013, která zohledňovala faktický stav zdanitelné stavby, tj. její dokončenost nebo faktické užívání. Tato změna by měla mít minimální vliv na okamžik vzniku zdanitelné stavby, neboť i když současná právní úprava fakticky neobsahuje podmínku dokončení či užívání stavby a odkazuje pouze na definici budovy podle katastrálního zákona, vychází se při výkladu ustanovení z právní úpravy účinné do 31.12.2013. Z pohledu dokončení a užívání jsou tedy zdanitelnými stavbami ty stavby, které lze užívat dle § 119 stavebního zákona, který stanoví, ve kterých případech se vyžaduje pro užívání stavby vydání kolaudačního souhlasu nebo kdy postačí oznámení stavebnímu úřadu o zahájení užívání stavby. Dále jsou zdanitelnými stavbami stavby, které jsou užívané před vydáním kolaudačního souhlasu nebo před oznámením stavebnímu úřadu o zahájení užívání stavby, jestliže zdanitelná stavba bude stavebně a technicky uspořádána tak, že je schopna plnit základní funkci a je užívána, případně jde o takovou zdanitelnou stavbu, která nevyžadovala pro zahájení výstavby stavební povolení ani ohlášení, a je stavebně a technicky uspořádána tak, že plní základní funkci této zdanitelné stavby a je užívána nebo je možné začít s jejím užíváním. V ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) zákona se zavádí nový pojem zdanitelná jednotka, kterou se rozumí jednotka, která je dokončená nebo je užívaná. Rozestavěná jednotka tedy není pro účely daně z nemovitých věcí zdanitelnou jednotkou. Dokončení a užívání se posuzuje obdobně jako tomu je u zdanitelných staveb. Dále u ustanovení § 7 zákona se mění odstavec 2, podle kterého není předmětem daně ze staveb a jednotek zdanitelná stavba, v níž jsou zdanitelné jednotky. Jedná se o zpřesnění zákona, neboť v případě současné právní úpravy vznikaly pochybnosti, zda budova, v níž jsou jednotky, může být zdanitelnou stavbou. K zásadní změně dochází zavedením odstavce 4 shora uvedeného ustanovení, podle něhož je předmětem daně ze staveb a jednotek i část budovy nebo inženýrské stavby uvedené v příloze k zákonu nebo součást jednotky, je-li dokončená nebo užívaná. Účinností této úpravy se stává předmětem daně část budovy nebo jednotky, na které byl vydán kolaudační souhlas. Jde o takovou část budovy nebo jednotky, která je schopná samostatného užívání a splňuje všechny požadavky stanovené stavebním povolením. U jednotky může shora uvedená situace nastat pouze v případě, že se jedná o jednotku vymezenou podle občanského zákoníku, neboť v souladu s § 1158 odst. 2 občanského zákoníku může být jednotkou i soubor bytů nebo nebytových prostorů. Pokud je jednotka skutečně v části užívána nebo byl vydán kolaudační souhlas, např. na jeden z bytů ze souboru, je tento byt jako součást jednotky předmětem daně ze staveb a jednotek. Zbylá část jednotky není předmětem daně ze staveb a jednotek.

Dále také dochází ke změnám v osvobození daně ze staveb a jednotek. Podle § 9 odst. 1 písm. j) zákona jsou osvobozeny zdanitelné stavby na dráze, letecké, vodních cest a přístavů, pokud jsou v souladu s rozhodnutím speciálního stavebního úřadu užívány k veřejné dopravě. Podle nové právní úpravy v citovaném ustanovení dochází ke změně pojmu „rozhodnutí“, které se nahrazuje slovy kolaudačním rozhodnutím nebo kolaudačním souhlasem, ze stejného důvodu jako u osvobození podle § 4 odst. 1 písm. o) zákona. U osvobození podle § 9 odst. 1 písm. k) bodu 6 zákona dochází v případě zdanitelných staveb nebo zdanitelných jednotek sloužících zdravotnickým zařízením ke stejné změně jako u pozemků ve funkčním celku s těmito zdanitelnými stavbami [§ 4 odst. 1 písm. g) bod 6 zákona]. Nově bude poskytováno osvobození i u zdanitelných staveb nebo zdanitelných jednotek sloužící zdravotnickému zařízení uvedenému v rozhodnutí o registraci vydaných podle již zrušeného zákona č. 160/1992 Sb. Podle § 9 odst. 1 písm. m) bod 11 zákona jsou osvobozeny o daně ze staveb a jednotek zdanitelné stavby nebo zdanitelné jednotky sloužící výlučně jako zdroje energie z biomasy, nejde-li o její přímé spalování. V daném případě dochází ke zpřísnění podmínky pro dané osvobození od daně ze staveb a jednotek z ekologických důvodů. Obdobně tomu je i u osvobození podle § 9 odst. 1 písm. r) zákona. Dle citovaného ustanovení jsou od daně ze staveb a jednotek osvobozeny zdanitelné stavby nebo zdanitelné jednotky na dobu 5 let od roku následujícího po provedení změny spočívající ve změně systému vytápění přechodem z pevných paliv na systém využívající obnovitelné energie solární, větrné, geotermální, biomasy, nejde-li o její přímé spalování. V souvislosti s § 9 odst. 1 písm. r) zákona se do odstavce 4 daného ustanovení zavádí další podmínka, podle níž se shora uvedené osvobození od daně ze staveb a jednotek nevztahuje na zdanitelnou stavbu a zdanitelnou jednotku, je-li centrálně vytápěna a napojena na systém rozvodného tepelného zařízení podle energetického zákona. Osvobození podle § 9 odst. 1 písm. r) zákona nelze tedy uplatnit u centrálně vytápěných zdanitelných staveb nebo zdanitelných jednotek, které jsou napojeny na systém dálkového vytápění a do kterých je přiváděna tepelná energie z elektrárny, i když dojde k jejich odpojení od tohoto zdroje tepelné energie a k vybudování vlastního topného systému. Podle článku II bodu 2 přechodných ustanovení se citovaný odstavec nepoužije u zdanitelných staveb nebo jednotek, u nichž byla přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 23/2015 Sb. provedena změna spočívající ve změně systému vytápění podle § 9 odst. 1 písm. r) zákona. Do zákona se obdobně jako v případě osvobození od daně z pozemků zavádí nové osvobození zdanitelných staveb obsažené v § 9 odst. 1 písm. w), které umožňuje osvobodit nejdéle na dobu 5 let zdanitelné stavby ve vládou schválené zvýhodněné průmyslové zóně podle zákona upravujícího investiční pobídky pořízené nebo zřízené pro účely realizace investiční akce, pro kterou je vydáno rozhodnutí o příslibu investiční pobídky ve formě osvobození od daně z nemovitých věcí, jestliže obec zcela nebo částečně osvobodí zdanitelné stavby ve zvýhodněné průmyslové zóně obecně závaznou vyhláškou. Osvobození je poplatník povinen v souladu s § 9 odst. 5 zákona uplatnit v daňovém přiznání.

K zásadní změně dochází při stanovení základu daně u zdanitelných jednotek podle ustanovení § 10 odst. 3 zákona. Základem daně ze staveb a jednotek u zdanitelné jednotky je upravená podlahová plocha, kterou je výměra podlahové plochy jednotky v m2 podle stavu k 1. 1. zdaňovacího období vynásobená příslušným koeficientem. Počet koeficientů zůstal sice zachován, ale došlo ke zjednodušení jejich aplikace oproti stávající právní úpravě. Koeficient 1,22 se nově uplatní pouze u zdanitelné jednotky, která se nachází v budově bytového domu a její součástí je podíl na pozemku nebo je-li její vlastník spoluvlastníkem jiného pozemku ve spoluvlastnictví vlastníků takových zdanitelných jednotek užívaného společně s těmito jednotkami. Koeficient 1,22, kterým se násobí upravená podlahová plocha zdanitelné jednotky, zohledňuje příslušný podíl na pozemku, který není předmětem daně podle § 2 odst. 2 písm. e) zákona. V daném případě se jedná o značné zjednodušení právní úpravy v případě zdanitelných jednotek, které se nachází v budově bytového domu, neboť dle právní úpravy účinné do 31.12.2013 musel poplatník složitě vypočítávat daň ve výši svého spoluvlastnického podílu na pozemku na samostatném listu daňového přiznání. Dle současné právní úpravy musí poplatník pro správné stanovení koeficientu zjišťovat, zda pozemek přesahuje zastavěnou plochu budovy, což je v některých případech značně složité. Koeficient 1,20 se použije v ostatních případech, tj. v případech, kdy se bude jednat o zdanitelnou jednotku, která se nenachází v budově bytového domu nebo se bude jednat o zdanitelnou jednotku, která se sice nachází v budově bytového domu, ale součástí této zdanitelné jednotky není pozemek nebo jiný pozemek ve spoluvlastnictví vlastníků zdanitelných jednotek v budově bytového domu není užíván společně s jednotkou. V souvislosti s touto změnou nevzniká poplatníkovi povinnost podat daňové přiznání, neboť správce daně vyměří daň z moci úřední dle článku II. bodu 3 přechodných ustanovení k zákonu č. 23/2015 Sb.

V ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) zákona se v návaznosti na úpravu účinnou do 31.12.2013 upřesňuje použití sazby daně u zdanitelných staveb a zdanitelných jednotek užívaných k podnikání. Při posouzení, zdali převažující část zdanitelné stavby je užívána k podnikání, se podle nové právní úpravy vychází z podlahové plochy nadzemní části zdanitelné stavby, nebo, nemá-li podlahovou plochu, vychází se ze zastavěné plochy zdanitelné stavby. U zdanitelné jednotky se při posouzení, zdali je převažující část užívána pro podnikání, vychází z podlahové plochy této zdanitelné jednotky. Dále dochází k doplnění definice zastavěné plochy nadzemního podlaží v ustanovení § 11 odst. 2 zákona. Za zastavěnou plochu nadzemního podlaží se považuje zastavěná plocha nadzemním podlažím ohraničená pravoúhlými průměty vnějšího líce obvodových konstrukcí tohoto podlaží do vodorovné roviny. Nejedná se o nikterak zásadní změnu, neboť i podle současné praxe se zastavěná plocha nadzemního podlaží stanovuje stejným způsobem. Důležitou změnou je zavedení ustanovení § 11 odst. 7 zákona, které upravuje použití základní sazby daně u tzv. podnikatelských staveb a jednotek ve vazbě na jejich zařazení do obchodního majetku. Dle výše uvedeného ustanovení má-li podnikatel zařazenu v obchodním majetku podle zákona č. 586/1993 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dani z příjmů“), zdanitelnou stavbu nebo zdanitelnou jednotku, s výjimkou budovy obytného domu a ostatní budovy tvořící příslušenství k budově obytného domu, zdanitelné jednotky – garáže a ostatní zdanitelné jednotky (bytu), která nezahrnuje jiný nebytový prostor než garáž, sklep nebo komoru, použije se u nich sazba podle odstavce 1 písm. d), tj. sazba daně stanovená podle příslušného druhu podnikání. Obchodním majetkem poplatníka daních z příjmů právnických osob se podle § 20c zákona o daních z příjmů rozumí veškerý majetek, který mu patří, pokud jde o poplatníka – právnickou osobu, nebo k němu patří, pokud jde o poplatníka, který není právnickou osobou.

Zákon č. 84/2015 Sb. zavádí do zákona nový § 12d, který upravuje společné podmínky pro osvobození podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. x) nebo § 9 odst. 1 písm. w) zákona ve zvýhodněných průmyslových zónách. Dle odstavce 1 citovaného ustanovení nesmí shora uvedená osvobození ve zdaňovacím období překročit míru veřejné podpory podle zákona upravujícího investiční pobídky, vztaženou k dosud skutečně vynaloženým způsobilým nákladům, a současně nemůže v celkovém souhrnu s dalšími formami investiční pobídky překročit maximální výši podpory, stanovenou rozhodnutím o příslibu investiční pobídky podle zákona upravujícího investiční pobídky. Ustanovení § 12d odst. 2 zákona upravuje případy, kdy se obec rozhodne poskytnout pouze částečné osvobození podle § 4 odst. 1 písm. x) nebo § 9 odst. 1 písm. w) zákona. V těchto případech se částečné osvobození vyjádří procentem. Úprava obsahu obecně závazné vyhlášky vydávané v souladu se shora uvedenými osvobozeními je zakotvena v § 12d odst. 3 zákona. Dle citovaného ustanovení obec v obecně závazné vyhlášce vymezí pozemky zvýhodněné průmyslové zóny jejich parcelním číslem s uvedením katastrálního území, ve kterém leží.

Ke změnám dále dochází v § 13a zákona. Z důvodu sjednocení terminologie se zákonem č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), dochází v některých případech k nahrazení pojmů „vyměření“ a „doměření“ širším pojmem „stanovení“. Stanovením daně se rozumí jak vyměření, tak i doměření daně. Vzhledem k tomu, že v současné právní úpravě je tato terminologie nejednotná a někdy dochází k výkladovým nejasnostem, dochází touto změnou ke zpřesnění a zjednodušení zákona. Tyto změny byly provedeny také v § 13b a § 15 zákona. Ke změnám v § 13a zákona dále dochází v odstavci 2 písm. d). Dle současné právní úpravy nemá poplatník povinnost podat daňové přiznání, pokud lhůta, po kterou byly nemovité věci osvobozeny od daně z nemovitých věcí, skončila. Nová právní úprava rozšiřuje tento postup i na případy, kdy dojde k uplynutí lhůty pro osvobození stanovené obecně závaznou vyhláškou podle § 17a zákona. Dle tohoto ustanovení může obec při řešení důsledků živelních pohrom zcela nebo částečně osvobodit od daně z nemovitých věcí na svém území obecně závaznou vyhláškou nemovité věci dotčené živelní pohromou, a to nejdéle na dobu 5 let. Důležitou změnou v § 13a zákona je zavedení nového odstavce 12, který stanovuje zvláštní lhůtu pro podání daňového přiznání. Podle citovaného ustanovení nepřešlo-li do 31. 12. zdaňovacího období vlastnické právo k nemovité věci prodané v dražbě, je poplatník za nemovitou věc povinen podat daňové přiznání nejpozději do konce třetího kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž byly splněny podmínky pro nabytí vlastnického práva k nemovité věci vydražené v dražbě, s výjimkou veřejné dražby, vydražitelem nebo předražitelem, nebo bylo vydáno vydražiteli potvrzení o nabytí vlastnického práva k nemovité věci vydražené ve veřejné dražbě. Lze tedy konstatovat, že v případech, kdy do 31. 12. zdaňovacího období nepřešlo vlastnické právo k nemovité věci prodané v dražbě a jedná se o dražbu podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, nebo o dražbu podle daňového řádu, běží lhůta pro podání daňového přiznání do konce třetího měsíce následujícího po měsíci, ve kterém nabylo právní moci usnesení o příklepu a případně došlo k zaplacení nejvyššího podání. V případě veřejné dražby podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů, běží lhůta pro podání daňového přiznání do konce třetího měsíce následujícího po měsíci, ve kterém bylo vydražiteli vydáno potvrzení o nabytí vlastnického práva k nemovité věci vydražené ve veřejné dražbě. Lhůta uvedená v § 13a odst. 1 zákona se nepoužije. Dochází tímto ke sjednocení postupu v případech, kdy do 31. prosince zdaňovacího období nepřešlo vlastnické právo k nemovité věci prodané v dražbě, s obdobným postupem uvedeným v § 13a odst. 11 zákona.

Dalším nově zapracovaným ustanovením na základě účinnosti zákona č. 84/2015 Sb. je § 14 zákona, který upravuje zánik nároku na osvobození pozemků nebo zdanitelných staveb ve zvýhodněné průmyslové zóně a s tím spojenou povinnost podat dodatečné daňové přiznání. Podle § 14 odst. 1 zákona nedodrží-li poplatník, který uplatňuje nárok na osvobození podle § 4 odst. 1 písm. x) nebo § 9 odst. 1 písm. w) zákona ve zvýhodněné průmyslové zóně, některou ze všeobecných podmínek stanovených zákonem upravujícím investiční pobídky nebo některou z povinností, jejichž nesplněním pozbývá rozhodnutí o příslibu investiční pobídky platnosti, nárok na osvobození pozemků nebo zdanitelných staveb zaniká. V případě zániku osvobození vzniká poplatníkovi podle § 14 odst. 2 zákona povinnost podat dodatečná daňová přiznání na všechna zdaňovací období, ve kterých uplatnil nárok na toto osvobození. Pokud poplatník svojí povinnost nesplní a nepodá dodatečné daňové přiznání, ustanovení § 14 odst. 3 zákona prodlužuje lhůtu pro stanovení daně tak, aby správce daně mohl v případě zániku osvobození doměřit daň na všechna zdaňovací období, ve kterých osvobození poplatník uplatnil.

V návaznosti na § 13a odst. 12 zákona odchází ke změnám v § 15 odst. 5 zákona. Podle tohoto ustanovení je daň z nemovitých věcí nebo její splátka, jejichž splatnost nastala před uplynutím lhůty pro podání daňového přiznání, splatná v poslední den lhůty pro podání daňového přiznání stanovené v souladu s § 13a odst. 12 zákona.

Zcela novým ustanovením zákona je § 15a upravující pokutu za opožděné tvrzení daně. Dle tohoto ustanovení má-li poplatník povinnost podat daňové přiznání nebo dodatečné daňové přiznání na daň nižší, než je poslední známá daň, a podá-li je po lhůtě pro jejich podání, aniž by byl správcem daně k tomu vyzván, nevzniká poplatníkovi povinnost uhradit pokutu za opožděné tvrzení daně podle § 250 daňového řádu. Na § 15a zákona se nevztahují přechodná ustanovení uvedená v zákoně č. 23/2015 Sb., a proto je možné jej uplatnit ode dne vyhlášení zákona č. 23/2015 Sb. ve Sbírce zákonů bez ohledu na zdaňovací období.

V ustanovení § 16 zákona, které upravuje splatnost daně ve zvláštních případech, dochází k záměně termínu „vyměřená daň“ za termín „poslední známá daň“, aby podle tohoto ustanovení bylo možné postupovat také v případě doměření daně, která již byla dříve doměřena. Dle citovaného ustanovení přesáhne-li po doměření daně roční daň z nemovitých věcí částku 5 000 Kč a poslední známá daň nepřesáhla tuto částku, část daně odpovídající poslední známé dani je splatná ve lhůtě splatnosti první splátky daně a doměřený rozdíl je splatný do 30. 11. zdaňovacího období.

Ustanovení § 16a zákona je zařazené v části páté nově nazvané jako oznamovací povinnost obce. V návaznosti na novou úpravu § 4 odst. 1 písm. x) a § 9 odst. 1 písm. w) zákona se pro obecně závazné vyhlášky vydané podle těchto ustanovení zavádí v § 16a odst. 1 zákona stejný režim jako je pro ostatní vyhlášky vydané podle příslušných ustanovení zákona. Dále dochází k drobným změnám v ustanovení a k vypuštění věty druhé § 16a odst. 1 zákona z důvodu obsolence. Značná změna nastává v § 16a odst. 2 zákona, do kterého se přesouvá ustanovení upravující povinnost obce zaslat obecně závaznou vyhlášku obce správci daně, původně obsažené v ustanovení § 17a odst. 2 zákona, a původní znění odstavce se ruší z důvodu neaktuálnosti. V souvislosti se změnou tohoto ustanovení je nutné upozornit na důležitou změnu daňového řádu účinnou od 1.1.2015 na základě zákona č. 267/2014 Sb., kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Tato změna spočívá v zavedení pokuty za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy v ustanovení § 247a daňového řádu. Podle § 247 odst. 1 písm. a) daňového řádu může správce daně uložit pokutu do 500 000 Kč tomu, kdo nesplní registrační, ohlašovací nebo jinou oznamovací povinnost stanovenou daňovým zákonem nebo správcem daně. Vzhledem k tomu, že povinnost obce zasílat obecně závazné vyhlášky týkající se daně z nemovitých věcí správci daně je oznamovací povinností stanovenou daňovým zákonem, je možné pokutu podle § 247a daňového řádu aplikovat v případě porušení této povinnosti obce.

Obecně v zákoně dochází k různým legislativně technickým změnám, které sjednocují terminologii, případně ji zavádí do souladu s daňovým řádem. Na základě upřesnění vymezení předmětu daně ze staveb a jednotek, kdy došlo v § 7 odst. 1 písm. a) zákona k zavedení nového pojmu zdanitelná jednotka, byl tento pojem zapracován do celého zákona, takže ve většině případů, tam kde zákon doposud používá pojem „jednotka“, došlo k záměně za pojem „zdanitelná jednotka“. Další změnou, která se projevila v celém zákoně, je záměna slova „využívaný“ na „užívaný“ s ohledem na sjednocení terminologie zákona. Ze zákona jsou rovněž vypuštěny pojmy jako „běžné“ (zdaňovací období), „kalendářní“ (měsíc, den).