Už v tom plave i Soudní dvůr Evropské unie

V únoru 2013 Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SDEU“) vydal své rozhodnutí v případu, jehož kořeny sahají až k nám do České republiky - šlo o spor české daňové správy s městem Žamberk, plátcem DPH. Počet „českých“ případů řešených u SDEU by se dal spočítat na prstech jedné ruky, navíc toto rozhodnutí je zásadní v tom, že může nemile překvapit řadu českých měst, obcí a jiných neziskových subjektů, jež provozují sportovní zařízení (zimní stadiony, plavecké stadiony, aquaparky apod.). SDEU v daném rozhodnutí totiž poukázal na to, že nelze z pohledu DPH přistupovat ke všem takovým zařízením obdobně.

Jak SDEU podotýká, zdanění daní z přidané hodnoty, či uplatnění osvobození od daně, je závislé na konkrétní situaci v daném sportovním zařízení (areálu) - vstupné do jednoho aquaparku může mít jiný DPH režim, než vstupné do jiného aquaparku v sousedním okrese. Mám přitom silné podezření, že na posouzení konkrétních podmínek, jak to SDEU ve svém rozhodnutí požaduje, v praxi mnohdy nezbývají čas ani peníze. Spíše mají čeští plátci (města a obce) tendenci daňová řešení kopírovat jeden od druhého. Proto v následujícím článku podrobně rozebírám pozadí případu, názory českých soudů a to, jak věc nakonec viděl SDEU.

Město Žamberk jako neziskový subjekt je provozovatelem areálu městského koupaliště, jehož součástí jsou plavecký bazén rozdělený na několik plaveckých drah a opatřený můstky pro skok do vody, dětské brouzdaliště, skluzavka a tobogány, masážní vana, přírodní koupaliště-řeka Divoká Orlice, hřiště pro plážový v