Evidence a placení daní podle daňového řádu

Vydáno: 50 minut čtení

Oblast evidence a placení daní navazuje i v úpravě obsažené v zákoně č. 280/2009 Sb. , daňový řád , ve znění pozdějších předpisů (dále také jen: "DŘ "), systematicky na nalézací řízení. Výslovná úprava postupů při placení a evidenci daní v daňovém řádu obsahuje více než významnou kategorii, pro řádnou úhradu stanovených daní a z toho plynoucích případných nedoplatků či přeplatků na jednotlivých osobních daňových účtech daňových subjektů. Přičemž podle stavu na jednotlivých daňových účtech může daňovému subjektu vznikat navazující zákonná povinnost k úhradě úroků z prodlení (pokud se jedná o nedoplatek), či navazující zákonný nárok na úhradu úroku z vratitelného přeplatku (při jeho pozdním vrácení) nebo nárok na úrok z neoprávněného jednání správce daně (při zrušení, změně nebo prohlášení nicotnosti rozhodnutí o stanovení daně z důvodu nezákonnosti nebo nesprávného úředního postupu správce daně). Znalost zákonné úpravy postupů při placení a evidenci daní se tak jeví velmi potřebnou i pro samotné daňové subjekty, neboť jen při jejím dodržení se jednak vyhnou vzniku případných úroků z prodlení a současně jim umožní posoudit, zda jim případně vznikl nárok na úhradu sankčních úroků správcem daně.

Evidence a placení daní podle daňového řádu
Mgr.
Jaroslav
Kratochvíl
 
1. Evidence daní
Evidence daní je podle úpravy obsažené v daňovém řádu (poznámka: obdobná úprava byla obsažena i v původním zákoně č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů - dále také jen "ZSDP"), vnitřní evidencí správce daně, ve které se evidují jednotlivé daňové povinnosti daňových subjektů, sestávající zejména ze vzniku, stanovení, splnění, popřípadě i jiných zániků daňových povinností. Logickou součástí evidence daní je pak též evidence vzniklých přeplatků, nedoplatků a případných převodů v rámci evidence daní, jak vyplývají ze vzniku, stanovení a splnění či jiného zániku jednotlivých daňových povinností daňového subjektu. Jinými slovy lze evidenci daní přirovnat k jakési obdobě účetnictví, kdy na
debetní
straně osobního daňového účtu je předmětem evidence daní zachycení předpisů a odpisů daní, včetně jejich oprav, včetně odpisu nedoplatků (strana má dáti v tomto přirovnání) a na kreditní straně osobních daňových účtů jsou evidovány platby a vratky osobních daňových účtů (strana dal v tomto přirovnání). Samotná evidence daní je vedena prostřednictvím předpisných, odpisných, platebních a opravných dokladů, které jsou průkazným způsobem evidovány v písemné nebo elektronické podobě, které zachycují veškeré změny prováděné na osobních daňových účtech a které jsou potvrzeny úřední osobou.
Uskutečnění plateb se eviduje na základě dokladů od poskytovatelů platebních služeb, provozovatelů poštovních služeb, popřípadě dalších dokladů o provedení platby, jejichž správnost také správce daně měsíčně kontroluje a odsouhlasí v rámci měsíční uzávěrky. Správně vedená evidence daní správcem daně, tak představuje nejen podklad pro samotného správce daně, zejména ohledně průkazu správně vyčíslených případných přeplatků či nedoplatků daňového subjektu, ale i průkaz pro daňový subjekt o tom, jak bylo naloženo s jeho platbou či přeplatkem. Správně vedená evidence daní správcem daně tak představuje podklad, na jehož základě správce daně může doložit daňovému subjektu, jak bylo naloženo s jeho platbou daně, a i proto má daňový subjekt zákonnou úpravou obsaženou v ustanovení § 151 DŘ zaručeno zákonné právo na vydání potvrzení stavu jeho osobního daňového účtu k žádosti daňového subjektu o jeho vydání správcem daně. Takovéto potvrzení o stavu osobního daňového účtu vydané správcem daně pak obsahuje podle přiměřeného použití ustanovení § 102 odst. 1 DŘ také některé zde vymezené obsahové náležitosti pro rozhodnutí vydávané při správě daní, které podle povahy tohoto rozhodnutí přicházejí do úvahy při vydávání potvrzení o stavu osobního daňového účtu.
 
Osobní daňový účet
Jak bylo již zmíněno výše, úprava obsažená v daňovém řádu používá v rámci evidence daní pojem osobní daňový účet. Tento pojem je nutno správně chápat, jelikož se jedná o jeden ze stěžejních pojmů evidence daní, na jehož základě je následně v rámci evidence daní konstruován pojem nedoplatku, pojem přeplatku a pojem vratitelného přeplatku. Osobním daňovým účtem je podle zákonné úpravy obsažené v ustanovení § 151 odst. 2 DŘ obecně takový účet, který je veden odděleně za každý druh daně. Přičemž druhem daně je zde nutno rozumět daň ve smyslu jejího jednotlivého druhu příjmů veřejného rozpočtu, podle jednotlivé hmotněprávní úpravy stanovící tuto daňovou povinnost jejím nositelům. Je tak obecně veden jeden osobní daňový účet daňovému subjektu odděleně za každý druh příjmů - daní, kterým s ohledem na příslušnou hmotněprávní daňovou zákonnou úpravu daňový subjekt podléhá, např. osobní daňový účet pro DPH. V zájmu přehlednosti evidence daní pak může být na základě téhož ustanovení pro jednotlivý druh příjmů rozděleno vedení evidence daní na více částí, o nichž se pak vedou samostatné osobní daňové účty, jak tomu v současnosti je např. u daně z příjmů. Klíčový význam osobního daňového účtu vedeného obecně odděleně podle jednotlivých druhů daňových příjmů pak bude zřejmý i v dále uvedeném nakládání s platbou na osobním daňovém účtu v rámci pořadí úhrad daně v jednotlivých skupinách konstruovaných uvnitř jednoho osobního daňového účtu. Vedle osobního daňového účtu upravuje ustanovení § 150 DŘ také oddělenou evidenci nedobytných nedoplatků na osobním daňovém účtu daňového subjektu po jejich odepsání pro nedobytnost podle § 158 DŘ. Speciální úpravu pak představují také osobní depozitní účty vedené pro částky na zajištění úhrady na nesplatnou nebo dosud nestanovenou daň a pro částky vymožené jednotlivými způsoby vymáhání, kdy je zákonnou úpravou také stanoven postup a okamžik přeúčtování takovýchto částek na osobní daňové účty daňových subjektů, přičemž pro částky vymožené jednotlivými způsoby vymáhání jsou také konstruovány speciální skupiny pro pořadí úhrady daně (§ 152 odst. 2 DŘ). Speciální a poněkud problematická úprava osobního depozitního účtu je obsažena v ustanovení § 150 odst. 6 DŘ, který upravuje osobní depozitní účet pro částky dobrovolně uhrazené daňovým subjektem, v souvislosti s vyrozuměním správce daně o výši nedoplatku daňového subjektu podle ustanovení § 153 odst. 3 DŘ.
Problematičnost této úpravy spočívá v tom, že platby přijaté v souvislosti s vyrozuměním o výši nedoplatku se mají obecně přijímat na tomto osobním depozitním účtu, přičemž jejich následné převedení z osobního depozitního účtu na osobní daňový účet se v případě současné e