Rekodifikace
Komu vzniká povinnost pečovat o nezbytnou cestu? Lze její užívání
zakázat?
ODPOVĚĎ
JUDr. et MUDr. Alexander Thöndel, Ph.D.
Občanský zákoník upravuje
institut nezbytné cesty v § 1029 až § 1034.
Na rozdíl od předchozí úpravy tak nečiní v kontextu úpravy věcných břemen
(§ 151o odst. 3 zák. č. 40/1964 Sb., ve znění k
31.12.2013, jako přístup ke stavbě), nýbrž samostatně, a sice jako přístup k nemovitosti, na níž
nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou
cestou.
Odpověď na položenou otázku závisí na tom, jakou povahu právní, ale i
faktickou bude nezbytná cesta mít.
1. Nejintenzivnějším omezením vlastnického práva jiného vlastníka je zřízení
nezbytné cesty jako cesty umělé přes jeho pozemek. Při zřízení nezbytné cesty jako umělé ji zřídí a
udržuje – pečuje o ni (nese náklady), ten, v jehož prospěch byla zřízena. Pokud by teoreticky
nezbytnou cestu užíval též vlastník zatíženého pozemku, musel by na její údržbu přispívat poměrně.
Při takovém způsobu zřízení nezbytné cesty může dokonce vlastník dotčeného pozemku požadovat, aby
žadatel převzal do svého vlastnictví pozemek potřebný pro nezbytnou cestu za podmínek
§ 1036 obč. zák.
2. Jako nezbytná cesta však může být též povoleno využití stávající soukromé
cesty ve vlastnictví osoby odlišné od oprávněného. V takové situaci jde o spoluužívání cizí soukromé
cesty. Odpověď na otázku, kdo pečuje o cestu, resp. nese náklady na její údržbu, je možné nalézt v
§ 1030 odst. 1 větě druhé obč. zák.: „Povolí-li
se spoluužívání cizí soukromé cesty, zahrne úplata (rozuměj za povolení nezbytné cesty) i zvýšené
náklady na její údržbu.“ Zvýšené náklady na údržbu cizí soukromé cesty ponese oprávněný. Tyto uhradí
v rámci úplaty za zřízení práva nezbytné cesty. Jestliže tato úhrada má pokrývat náklady na údržbu,
musí se při jejím stanovení přihlédnout k zamýšlené (rozuměj nutné) povaze zátěže cesty povolené
jako cesty nezbytné. Tato úplata může být poskytnuta ve splátkách anebo opakujících se plněních. To
by nakonec lépe odpovídalo tomu, že se cesta bude udržovat průběžně. Při zániku práva nezbytné cesty
povinnost plnit splátky anebo dávky, které nejsou splatné, zaniká
(§ 1035 odst. 1 obč.
zák.)1).
3. Nezbytná cesta může být ve smyslu
§ 1029 odst. 2 obč. zák. soudem povolena jako
služebnost (§ 1260 odst. 1 obč. zák.). Při
zřízení nezbytné cesty jako služebnosti lze dovodit, že pokud by výrok soudu anebo případná následná
dohoda stran nestanovily něco jiného, uplatní se subsidiárně použitelné pravidlo
§ 1263 obč. zák. Oprávněná osoba nese náklad na
zachování a opravu věci, která je pro služebnost určena. Užívá-li však věci i ten, kdo je
služebností obtížen, je povinen na náklad poměrně přispívat. Bude-li tak cestu, která je zatížena
služebností, užívat i její vlastník, je na její údržbu povinen přiměřeně přispívat. V praxi může být
problematická otázka přiměřenosti. Nepůjde jen o intenzitu projíždění po cestě, ale též o druh,
resp. hmotnost a povahu vozidel, která se po ní pohybují – např. těžká zemědělská technika apod., a
sice že náklady na služebnou věc (cizí pozemek – cestu) nese oprávněný. Užívá-li služebnou věc i
ten, kdo je služebností obtížen, je povinen na náklad poměrně přispívat, anebo se užívání zdržet.
Jisté specifikum obsahuje § 1276 odst. 3 obč.
zák., tento však nelze vykládat jinak, nežli ve shodě s
§ 1263 obč. zák.
Zákaz užívání nezbytné cesty jako takový je problematický. Při pominutí
příčiny, pro niž byla povolena nezbytná cesta, aniž je na oprávněné straně nějaký jiný důvod pro
její zachování, soud na návrh vlastníka dotčeného pozemku nezbytnou cestu zruší
(§ 1034 obč. zák.). Tento postup se uplatní jak
pro cestu zřízenou jako umělou, tak pro spoluužívání cizí soukromé cesty, ale též pro nezbytnou
cestu jako služebnost.
Je-li nezbytná cesta služebností ve smyslu
§ 1257 a násl. obč. zák., může být situace z
podstaty věci jiná. Podle § 1299 odst. 2 obč.
zák. se vlastník služebné věci (zatíženého pozemku) může domáhat omezení nebo zrušení
služebnosti za přiměřenou náhradu za podmínky, že zde nastala trvalá změna nemovitosti, pro kterou
cesta slouží (nemovitost má jiný přístup), vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a
výhodou panujícího pozemku či oprávněné osoby. Při změně okolností však iniciativa ke zrušení
služebnosti může též vyjít ze strany osoby oprávněné. Tato má jinou přístupovou cestu a nehodlá být
nadále osobou oprávněnou a nést náklady na údržbu služebné věci.
Občanský zákoník v
§ 1299 na rozdíl od
občanského zákoníku z roku 1964 toto oprávnění výslovně
poskytuje pouze povinnému. Nicméně argumentací § 11 obč.
zák. a např. § 1765 obč. zák. (podstatná
změna okolností) lze dovodit, že tímto postupem je takové právo dáno i oprávněnému.
Mám spoluvlastnický podíl k domu a potřebuji dát dům do zástavy, protože na
něm chci opravit fasádu a potřebuji úvěr. Je to možné?
ODPOVĚĎ
JUDr. Jakub Dohnal, Ph.D.
Odpověď na Vaši otázku se odvíjí od velikosti Vašeho spoluvlastnického
podílu. Ke zřízení zástavního práva na celé věci je dle §
1132 obč. zák. obecně třeba souhlasu všech spoluvlastníků. Zákon totiž normuje, že k
rozhodnutí, na jehož základě má být společná věc zatížena nebo její zatížení zrušeno, a k
rozhodnutí, na jehož základě mají být práva spoluvlastníků omezena na dobu delší deseti let, je
třeba souhlasu všech spoluvlastníků.
Z tohoto pravidla existuje ale výjimka v
§ 1133 obč. zák. Ke zřízení zástavního práva nebo
jiné obdobné jistoty sloužící k zajištění peněžité pohledávky vzniklé při zlepšení společné věci
nebo při její obnově postačí rozhodnutí alespoň dvoutřetinové většiny spoluvlastníků.
To tedy znamená, že pokud si budete brát úvěr na fasádu domu, budou Vám ke
zřízení zástavního práva postačovat dvě třetiny.
Mám ve spoluvlastnictví se svým obchodním partnerem pozemek, který chceme v
budoucnu prodat. Můj obchodní partner mi říkal, že si nechá pozemek přisoudit, protože ho nebaví
čekat. To je možné? Jak mohu pozemky získat já?
ODPOVĚĎ
JUDr. Jakub Dohnal, Ph.D.
Stávající koncepce zrušení a vypořádání spoluvlastnictví byla vtělena do
§ 1143 obč. zák. Logicky stejně jako doposud
zásadně platí, že spoluvlastníci se mohou dohodnout na zrušení a vypořádání mezi sebou. Pakliže
nenajdou společnou řeč, mohou se obrátit na soud.
Soud může vypořádat spoluvlastnictví pouze tak, jak mu přikazuje zákon,
neboť se jedná o výčet
taxativní
. Tzn., že o způsobu vypořádání nerozhodují primárně spoluvlastníci
ani Váš partner, ale soud. Návrh podává jen spoluvlastník, velikost podílu či názor ostatních
spoluvlastníků není i nadále rozhodující. Ani podle nového
občanského zákoníku tak nebude možné uplatnit princip majorizace, tzn., že o způsobu
vypořádání nerozhoduje ani to, kdo má větší podíl.Zákon postupuje podle přesného scénáře. Nejdříve je povinen dle
§ 1144 obč. zák. věc zkusit rozdělit, aby dostal
každý svůj díl. Ustanovení § 1147 obč. zák. pak
stanoví, že není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu
jednomu nebo více spoluvlastníkům. Teprve poté, nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud
prodej věci ve veřejné dražbě a výtěžek rozdělí mezi spoluvlastníky. Nově je rovněž možné žádat o
tzv. odložení vypořádání spoluvlastnictví, což by byl Váš případ. O vypořádání spoluvlastnictví
totiž nelze žádat v nevhodné době.
Mám dvě vnoučata, kterým chci přenechat svůj rodinný dům. Vnoučatům je 9 let
a 11 let. Nechci, aby s domem mohli nakládat rodiče, resp. chtěla bych mít nastavená pravidla
nakládání s tímto domem. Slyšela jsem, že nová právní úprava zavádí svěřensk ý fond. Mohu jej
využít? Jak mám postupovat?
ODPOVĚĎ
Mgr. Konstantin V. Lavrushin
Ano. Svěřenský fond je jednou z možností, jak spravovat rodinný majetek.
Jeho výhodou je to, že zakladatel svěřenského fondu nastaví pravidla správy do svěřenského fondu
vloženého majetku a dokonce po celou dobu existence fondu bude mít nad fondem, resp. nad činností
svěřenského správce kontrolu (§ 1463 obč.
zák.).
Svěřenský fond je vlastně formou
detence
majetku, kdy v tomto konkrétním
případě byste byla zakladatelem, Vaše vnoučata pak obmyšlenými. Pokud jde o svěřenského správce, tím
může být např. někdo z rodičů, případně i oba. Přitom rodiče jako svěřenští správci budou muset při
správě daného domu postupovat podle pravidel, která si můžete více či méně podrobně určit ve statutu
svěřenského fondu. Dokonce se můžete rozhodnout, že budete svěřenským správcem vedle rodičů, tj.
daný dům budete prozatím spravovat společně.Statut vydává zakladatel a musí tak učinit ve formě veřejné listiny
(notářského zápisu). Ve statutu pak můžete mimo jiné určit dobu trvání svěřenského fondu (např.
omezit nabytím zletilosti vnoučat), určit, jak se má s domem nakládat (např. zda pronajímat), apod.
O tom, co musí být ve statutu uvedeno a co je vhodné uvést, Vám určitě blíže poradí příslušný notář
nebo i advokát.
Pro úplnost ještě doporučuji zvážit, jak daný dům budete užívat Vy. Např. je
vhodné mít zřízeno věcné břemeno dožití, aby se nestalo, že z domu budete vystěhována.
Může dojít k automatickému prodloužení nájmu sjednaného na dobu určitou i v
případě nájmu nebytových prostor, pokud jsou nadále nájemcem užívány a pronajímatel odmítá
prodloužit nájemní smlouvu?
ODPOVĚĎ
JUDr. Tomáš Tintěra, Ph.D.
Nový občanský zákoník změněným
způsobem upravuje možnosti automatického prodlužování nájmu a především způsoby, jak tomu může
pronajímatel zabránit. Pokud jde o nebytové prostory, zvláštní právní úprava zákona o nájmu a
podnájmu nebytových prostor již byla zrušena a na nájem nebytových prostor bude dopadat zvláštní
úprava nájmu prostoru sloužícího k podnikání (§ 2302 a
násl. obč. zák.) nebo obecná úprava nájmu v občanském
zákoníku, pokud je nájem nebytového prostoru sjednán za jiným účelem, než je
podnikání.
Zcela zvláštní ustanovení o prodlužování nájmu se týká nájmu bytu
(§ 2285 obč. zák.). Žádné automatické prodlužování
se nekoná u podnikatelského nájmu movitých věcí, kde je obecná úprava výslovně vyloučena.
Pokud užívá nájemce nebytové prostory i po uplynutí doby nájmu a
pronajímatel ho do jednoho měsíce nevyzve, aby mu věc odevzdal, nastupuje nevyvratitelná domněnka,
že nájemní smlouva byla znovu uzavřena za původně ujednaných podmínek. Byla-li nájemní doba delší
než jeden rok, je smlouva uzavřena na další jeden rok, pokud šlo o kratší dobu, smlouva bude trvat
ještě znovu tuto dobu (např. dalších šest měsíců).
Uvedené pravidlo o automatickém prodlužování se ale nepoužije, pokud již
před skončením nájmu jedna ze stran nájemní smlouvy dala v přiměřené době najevo, že nájem skončí,
nebo již dříve nájem vypověděla. Automatické prodlužování neplatí ani v případě, že nájem je ukončen
z jiného důvodu, než je uplynutí doby nájmu na dobu určitou. Například pokud došlo k výpovědi nájmu,
uplynula výpovědní doba a nájemce prostor nadále užívá.
Jestliže nastane situace, že nájemci nebytového prostoru uplyne doba nájmu,
požádá o prodloužení a pronajímatel nijak nereaguje s ohledem na to, že nemá zájem na prodloužení,
pak ale ze zákona k prodloužení nájmu dojde. Pravidlo §
2230 obč. zák. je
dispozitivní
povahy a lze je tedy mezi stranami sjednat v odlišné
podobě.Se společníky v s. r. o. jsem se dohodl, že poskytneme do společnosti
příplatek. Už si ale nerozumíme, chci ze společnosti odejít a příplatek vrátit. Jde to?
ODPOVĚĎ
JUDr. Jakub Dohnal, Ph.D.
Záleží na konkrétní situaci a na tom, jak velký podíl máte ve společnosti.
Zákon o obchodních korporacích stanoví v
§ 166, že valná hromada může rozhodnout, že
poskytnutý příplatek bude v rozsahu, v jakém převyšuje ztrátu společnosti, vrácen
společníkovi.
Jednou poskytnutý příplatek se stává nejen součástí vlastního kapitálu, ale
také majetku společnosti, a ta je tedy jeho vlastníkem. Ze zákona nemá společnost příplatek vracet,
ani nemáte bez dalšího právo žádat jej zpět. Vracení příplatku totiž vždy jde na úkor vlastního
kapitálu, tedy dochází ke zmenšení majetku společnosti. Zákon vztahuje úpravu v
§ 166 z. o. k. na všechny příplatky, a použije se
tedy jak na příplatek povinný, tak na příplatek dobrovolný.
Z toho důvodu je problematickou skutečnost, že vrácení příplatku je možné
pouze se souhlasem valné hromady, a je třeba zkoumat, zda máte dostatečný počet hlasovacích práv.
Vrácení je navíc možné až poté, co se společnost dostane z případné ztráty.
V dané věci Vám tedy doporučuji, abyste se dohodl s ostatními na odkoupení
Vašeho podílu ve společnosti se zohledněním Vašeho příplatku.
Bytové družstvo vzniklé v roce 1992 má jako statutární orgán předsedu a
místopředsedu družstva. Je nutné toto nějakým způsobem měnit, pokud se stanovy družstva přizpůsobí
nové právní úpravě zákona o obchodních
korporacích?
ODPOVĚĎ
JUDr. Tomáš Tintěra, Ph.D.
Bytové družstvo, resp. družstvo obecně, které má méně než padesát členů, si
mohlo podle staré právní úpravy zvolit zjednodušenou strukturu orgánů. Podle
obchodního zákoníku tak statutárním orgánem byl
předseda, vedle toho popřípadě také další člen družstva pověřený členskou schůzí
(§ 245 odst. 2 obch. zák.). Podobně podle
zákona o obchodních korporacích mohou u tzv. malého
družstva stanovy určit, že představenstvo se nezřizuje a statutárním orgánem je předseda družstva
(§ 726 odst. 1 z. o. k.).
Nová úprava už nezná možnost mít vedle předsedy družstva jako statutárního
orgánu ještě další osobu (pověřeného člena) jako statutární orgán, ať je již označení funkce
jakékoli. Stanovy u tzv. malého družstva tak mohou nadále upravovat místopředsedu družstva jako
další orgán družstva, ale již nepůjde o statutární orgán a nejde o údaj zapisovaný do veřejného
rejstříku.
Pokud má bytové družstvo zájem mít více osob figurujících ve statutárním
orgánu, je třeba, aby došlo k vytvoření standardního představenstva jako statutárního orgánu
družstva. Novinkou však je stanovení minimálního počtu členů představenstva na počtu tři podle
§ 709 z. o. k., pokud stanovy družstva neurčí počet
členů ještě větší. Bohužel ale stanovy nemohou s ohledem na
kogentní
charakter této úpravy určit
menší počet, tedy že by představenstvo tvořili pouze dva členové, například předseda a
místopředseda.V tomto směru je tak nutné učinit úpravy stanov družstva jedním ze stručně
nastíněných způsobů a podat příslušné návrhy na zápis změn do veřejného rejstříku.
Úprava klamavé reklamy v § 2977
obč. zák. se oproti dřívější úpravě v § 45 obch.
zák. podstatně rozšířila. Má to nějaký vliv na obsah a rozsah ochrany před klamavou
reklamou?
ODPOVĚĎ
JUDr. Petra Joanna Pipková, Ph.D., LL.M.eur.
Občanský zákoník skutečně
obsahuje novou úpravu klamavé reklamy (stejně jako i srovnávací reklamy), a to tak, aby lépe
odpovídala úpravě obsažené ve směrnici
2006/114/ES, o klamavé a srovnávací
reklamě.
V prvé řadě je klamavá reklama nově definována. V dřívější úpravě
(§ 45 odst. 1 obch. zák.) byla definována jako:
„šíření údajů o vlastním nebo cizím podniku, jeho výrobcích či výkonech, které je způsobilé vyvolat
klamnou představu a zjednat tím vlastnímu nebo cizímu podniku v hospodářské soutěži nebo v
hospodářském styku prospěch na úkor jiných soutěžitelů, spotřebitelů nebo dalších zákazníků.“ Nově
je klamavá reklama v § 2977 obč. zák. definována
jako: „reklama, která souvisí s podnikáním nebo povoláním (činnost za účelem zisku včetně svobodných
povolání, nikoli jednorázová akce), sleduje podpořit odbyt movitých nebo nemovitých věcí nebo
poskytování služeb, včetně práv a povinností, klame nebo je způsobilá klamat podáním nebo jakýmkoli
jiným způsobem osoby, jimž je určena nebo k nimž dospěje, a tím i zřejmě způsobilá ovlivnit
hospodářské chování takových osob.“
Odstavec 2
§ 45 obch. zák. pak obsahoval výčet možných způsobů
šíření. Výčet nebyl uzavřený, neboť obsahoval položku „či jiným sdělovacím prostředkem“. Nová úprava
způsob šíření údajů, resp. typ reklamy, nevymezuje. Vyplývá z toho, že stejně jako dříve se může
jednat o jakýkoli způsob, kterým lze druhému informace sdělit. Nedefinování způsobů je výhodné s
ohledem na rychlý vývoj nejrůznějších způsobů marketingu a propagace.
Účel reklamy, která spadá do působnosti
§ 2977 obč. zák., je vymezen jako odbyt. Smyslem
je – stejně jako v dřívější úpravě –vymezení proti nekomerční reklamě. I tam je sice možný postih
při klamání, ale nikoli pomocí úpravy nekalosoutěžních nástrojů, které mají za úkol chránit
hospodářskou soutěž. Ustanovení § 2977 obč. zák.
se nevztahuje pouze přímo na reklamu týkající se výslovně prodeje zboží nebo poskytování služeb,
nýbrž jakékoli reklamy, která propaguje zboží, resp. služby nebo jejich výrobce.
Dříve ustanovení mluvilo o způsobilosti zjednat prospěch, tato kvalita byla
nahrazena způsobilostí ovlivnit hospodářské chování. Záběr ustanovení je tak širší a zjednodušuje
dokazování. Nově obsahuje § 2977 obč. zák. i
vodítka pro posouzení klamavosti reklamy. Tato vodítka nejsou úplně nová, soudci se jimi řídili i za
dřívější úpravy. Pocházejí totiž z čl. 3
směrnice 2006/114/ES. Nyní jsou kodifikována i v
českém právním řádu.
Další vodítka obsahuje i § 2979
obč. zák., který se vztahuje jak na klamavou reklamu, tak na klamavé označení. Jeho odstavec
1 obsahuje stejnou úpravu jako § 45 odst. 3 obch.
zák. (klamavost správného údaje). Odstavec 2 je pak ekvivalentem
§ 46 odst. 2 obch. zák., který se vztahoval na
klamavé označení. Formulace těchto ustanovení se sice změnila, obsahově však odpovídají dřívější
úpravě. Změnou je, že tato vodítka jsou vztáhnuta na obě skutkové podstaty týkající se klamání, což
nemění rozsah ochrany, nýbrž ho pouze vyjasňuje.
Jak se změnila prevenční povinnost v
§ 2900?
ODPOVĚĎ
JUDr. Jiří Hrádek, Ph.D., LL.M.
Ustanovení § 2900 obč.
zák. zakotvuje obecnou prevenční povinnost, kterou musí zachovávat každý, a to bez ohledu na
to, zda mu tato povinnost vyplývá ze smlouvy, nebo z obecné právní povinnosti. V případě naplnění
dvou základních předpokladů v podobě existence protiprávního úkonu a vzniku škody bude mezi takovým
jednáním a vznikem škody (v podobě vynaložených nákladů) příčinná souvislost. Pokud škůdce
neprokáže, že škodu nezavinil, bude mu založena i odpovědnost za škodu ve smyslu
§ 2910 obč. zák. Jedná se zde tedy o aplikaci
tradiční zásady neminem leadere v nejširším možném měřítku, neboť škodou ve smyslu prevenční
povinnosti nebude jen škoda přímo způsobená povinným, ale též škoda následná.
Ustanovení § 2900 obč.
zák. tak upravuje tradiční institut českého civilního práva. V minulém občanském zákoníku č.
40/1964 Sb. byla obecná prevenční povinnost zakotvena v
§ 415, který představoval jedno z nejvýznamnějších
ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., jeho role v průběhu
doby dokonce vzrůstala a zejména
judikatura
z něj vyvinula plnohodnotnou právní normu vyžadující od
všech právních subjektů chování, z něhož nebude vznikat škoda. Ustanovení
§ 2900 obč. zák. dosavadní přístup přejímá, byť s
určitými odchylkami.Dílčí úpravy oproti úpravě předchozí mají zajistit, že nevznikne nová
skutková podstata plnící úlohu všeléku na jakékoliv porušení požadovaného standardu chování. Za
správné využívání institutu obecné prevenční povinnosti totiž nelze považovat jeho aplikaci ve
smyslu bezbřehé ochranné normy, nýbrž toliko ve smyslu porušení oznamovací či zabraňovací
povinnosti. tj. povinností sledujících uskutečňování hlavního účelu preventivní
odpovědnosti.
Aplikace § 2900 obč. zák.
proto byla zúžena na situace újmy způsobené třetí osobě, kdy to vyžadují okolnosti případu nebo
zvyklosti soukromého života. Určitá bezbřehost původní koncepce obecné prevenční povinnosti je tak
korigována a standard péče, který je na základě § 2900
obč. zák. vyžadován, bude nutné zkoumat s ohledem na to, co se konkrétně v jednotlivém
případě od rozumné osoby podle zvyklostí soukromého života očekává, jaká míra předvídatelného
nebezpečí pro jiné se pojí s určitým chováním nebo jaký je význam zájmu, který sleduje konající
osoba, a zájmu další osoby a jaký je mezi těmito záměry hodnotový poměr.
Zejména však platí, že ustanovení
§ 2900 obč. zák. najde své uplatnění až tehdy,
pokud neexistuje jiná norma, z níž by se dal standard chování dovodit. Typickým příkladem bude
situace, kdy vlastník pozemku zanedbá péči o stromy na něm rostoucí. V takovém případě se namísto
ustanovení § 2900 uplatní
§ 1013 obč. zák., jenž stanovuje přímo
aplikovatelnou právní normu obsahující požadované chování. Obdobně tomu bude např. v případě, kdy
cyklista způsobí škodu na zdraví sobě a třetí osobě. Aplikace
§ 2900 obč. zák. by v takové situaci znamenala
použití příliš obecné normy, když základní povinnosti cyklisty vyplývají již z podmínek provozu na
pozemních komunikacích. Proto se § 2900 obč. zák.
uplatní jen jako podpůrná norma korigující standard chování, a nikoliv jako norma, která by
zakládala konkrétní povinnost vůči třetí osobě. Ve vztahu ke škodě vzniklé cyklistovi se pak
§ 2900 obč. zák. neuplatní vůbec.
Vedle obecné prevenční povinnosti stanovené v
§ 2900 obč. zák. existují i další ustanovení
občanského zákoníku, která od právních subjektů
vyžadují konkrétní jednání. Případem konkrétní prevenční povinnosti tak bude zejména plnění
povinností obsažených v § 2901 až 2902 obč.
zák. Uvažujeme-li v těchto případech o porušení prevenční povinnosti, jde o porušení
povinnosti k určitému aktivnímu jednání, které však nebude postihovat každého, ale jen osobu v
postavení vyžadovaném v daném ustanovení. Základem odpovědnosti v těchto případech není porušení
§ 2900 obč. zák., ale příslušné normy požadující
jednání subjektu, které coby speciální normy stanovují požadovanou úroveň chování.
1 Použitá literatura: Dvořák, J., Srbová, M. in švestka, J., Dvořák,
J., Fiala, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář Svazek III. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014, s.
93–107.