Agresivní daňové plánování

Vydáno: 33 minut čtení

Daňové plánování představuje od nepaměti legitimní nástroj ke snížení daňové zátěže poplatníků s cílem maximalizovat jejich zisky. V poslední době je však daňové plánování stále složitější a ze stran poplatníků i propracovanější, nevyjímaje skutečnost, že se realizuje napříč různými zeměmi. Během doby se tak poměrně zkomplikovaly struktury společností, v nichž se správci daně nesnadno orientují, což jim ztěžuje práci při odhalování daňových úniků a vyhýbání se daňové povinnosti. Přestože nebylo daňové plánování snad nikdy ze strany jednotlivých vlád a správců daně podceňováno, lze říci, že v posledních několika málo letech je velmi diskutováno nejen na poli Organizace pro hospodářskou politiku a rozvoj (OECD), ale i Evropskou unií. Do popředí zájmů se dostává zejména agresivní daňové plánování, které představuje pro řadu vlád, které se snaží v těžkých časech konsolidovat svoje finance, značné ztráta na daňových příjmech (podle odhadů OECD se může jednat až o bilion dolarů ročně). Jaká opatření proti agresivnímu daňovému plánovaní jsou tedy přijímána? S čím by měli daňoví poplatníci v rámci postupů proti agresivnímu daňovému plánování počítat?

Agresivní daňové plánování
Ing.
Veronika
Sobotková
Ph.D.
daňový poradce č. osvědčení 4440, Mendelova univerzita v Brně
 
Princip a problematika agresivního daňového plánování
Daňové plánování, přestože je považováno za legitimní nástroj, v mnohých ohledech balancuje mezi vyhýbáním se daňové povinnosti a daňovým únikem. Vyhýbání se dani totiž představuje velmi pečlivé studování daňových zákonů a norem jedné či více jurisdikcí k hledání takové
destinace
, která by poplatníkovi přinesla z hlediska nastavených právních norem maximální snížení daňové povinnosti. Naproti tomu daňový únik obvykle zahrnuje nelegální snižování daně. Ve své podstatě jde o porušování zákona. Hranice mezi oběma formami snižování daňové povinnosti však bývá velmi tenká. V praxi mohou být také oba dva aspekty minimalizace daní kombinovány. Poplatníci se tak rozhodují, k jakému typu daňové optimalizace se vzhledem k dosaženým nákladům a ziskům přikloní. Mnohdy také riskují, neboť změna daňových zákonů, která by mohla legitimní daňové plánování zhatit, není vyloučena, stejně tak jako odlišná
interpretace
daňových ustanovení správců daně a daňových poplatníků.
V posledním desetiletí, jak avizuje OECD, se však daňové plánování stalo vysoce sofistikovaným, a jak dále poukazuje, složitost přes-hraniční transakcí neustále roste. V poslední době je tak daňovému plánování přilepována nálepka "agresivní daňové plánování", které se vyznačuje využíváním drobných technických detailů jednoho či více daňových systémů za účelem snížení daňové povinnosti. Jako takové může agresivní daňové plánování nabývat mnoha podob. Primárně se zaměřuje na vyhýbání se placení daní, vytváření umělých struktur a vztahů, jejichž účelem je snížení daňové zátěže či získání jiné daňové výhody. Jde o operace, které mají právní základ, ale mohou překračovat jeho zákonodárný rámec.
Typickým současným efektem jsou hybridní ujednání mezi společnostmi, které na základě nich mohou uplatňovat tzv. dvojí odpočty. Tzn., že odpočet určitých položek vztahujících se ke stejným smluvním povinnostem je nárokován pro účely daně z příjmů ve dvou či více různých zemích. Může se jednat např. o ztrátu, která může být odečtena od základu daně jak ve státě zdroje, tak ve státě, ve kterém je společnost usazena. Dále se může jednat o případy, kdy naopak dochází k odpočtu úroků v jedné zemi, avšak nikoliv k odpovídajícímu zahrnutí do zdanitelného příjmu v druhé zemi, tzn., že je zde dvojí nezdanění. Příkladem může být i situace, kdy příjem není zdaněn ve státě zdroje, ani ve státě, ve kterém je společnost usazena, neboť je zde osvobozen. Další alternativou jsou generátory zahraničních daňových zápočtů, které by jinak nebyly možné.
Důsledkem agresivního daňového plánování je pak krácení daňových výnosů a vyhýbání se dani. Nejen OECD, ale i Evropská unie v současnosti řeší, jakým způsobem se proti agresivnímu daňovému plánování bránit. Přitom deklarují, že je pro členské státy značně obtížné chránit své vnitrostátní daňové základy před jejich narušováním prostřednictvím agresivního daňového plánování. Jedním z důvodů je právě zvyšující se rozměr daňového plánování, jež nemůže být plně vnitrostátními opatřeními postiženo. Zákonodárné orgány také mnohdy nemají dostatečný prostor na reakci, proto mohou být dosavadní opatření proti zneužívání neúčinná.
 
Opatření a doporučení proti agresivnímu daňovému plánování
V současné době, kdy většina zemí Evropské unie konsoliduje svoje finance, jsou diskuse a konzultace, které by měly vyústit v doporučení a náv