Nárok na odpočet daně při pomůckách

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13.12.2012, sp. zn. 7 Afs 69/2012.

www.nssoud.cz

K předpisům:

Stěžovatel zjednodušeně zastává názor, že pokud plátce daně neprokáže nárok na odpočet daně z přidané hodnoty a neuplatní jej způsobem upraveným v ust. § 72 a násl. zákona o CPH, pak již existence tohoto nároku nemůže být zohledněna při použití pomůcek. Může jej však (řádně) uplatnit v jiném zdaňovacím období, neboť, na rozdíl od daně na výstupu, se neváže ke konkrétnímu zdaňovacímu období. S tímto názorem se Nejvyšší správní soud neztotožňuje, neboť použití pomůcek představuje rozdílný institut od uplatnění nároku na odpočet daně. Caňový subjekt totiž neuplatňuje nárok na odpočet daně v rámci pomůcek, nýbrž správce daně posuzuje mezi jinými okolnostmi i to, zda daňový subjekt mohl takový nárok uplatnit, a také by jej s největší pravděpodobností uplatnil, kdyby daňové přiznání podal. Míra pravděpodobnosti vychází z výše nastíněného zohlednění sociální či ekonomické situace daňového subjektu. Pokud daňový subjekt uplatňuje nárok na odpočet daně pravidelně v každém zdaňovacím období, pak se jeví logickým, že by tento nárok uplatnil i ve zdaňovacím období, kdy daňové přiznání nepodal, zvláště pokud to sám tvrdí. Jeli předmětné zdaňovací období posledním možným, ve kterém může daňový subjekt uplatnit nárok na odpočet daně z předchozích zdaňovacích období, pak je rovněž z ekonomického pohledu velmi pravděpodobné a logické, že by tento nárok uplatnil, pokud by daňové přiznání podal.

Tímto postupem není porušena zásada procesní rovnosti daňových subjektů, jak se domnívá stěžovatel. Svým pochybením (nesplněním povinnosti při dokazování, nepodáním daňového přiznání nebo hlášení) se daňový subjekt připravuje o možnost zvolit si, zda a v jaké míře nárok na odpočet daně uplatní. Výklad stěžovatele může vést k závěru, že nepodá-li daňový subjekt daňové přiznání za žádné ze zdaňovacích období, ve kterých mohl nárok na odpočet daně uplatnit, není možné daň na vstupu již nijak zohlednit. Takový výklad je však v rozporu s konstrukcí pomůcek a na přiblížení se realitě rezignuje.

V této věci finanční ředitelství (stěžovatel) obhajovalo svůj postup, na základě kterého stanovilo daň pomůckami, přičemž odmítlo zohlednit nároky daňového subjektu na odpočet daně. To s odůvodněním, že by tím nahrazovalo vůli daňového subjektu vyjádřenou v jeho (ne)podaném daňovém přiznání. Dle Nejvyššího správního soudu pak takovýto postup nemůže obstát tam, kde je pravděpodobné, že by daňový subjekt tento odpočet nárokoval. Je tak povinností správce daně nárok na odpočet zohlednit, když tímto způsobem je naplňován požadavek na dostatečnou spolehlivost pomůckami stanovené daňové povinnosti.