Podmínky pro osvobození při dodání do jiného členského
státu
Ondřej
Lichnovský
Rozsudek Soudního dvora EU ze dne 27. 9. 2012, VSTR,
C-587/10, dosud nezveřejněný ve Sbírce
rozhodnutí.
K předpisům:
-
§
64 ZDPH.
„Z předchozích úvah vyplývá, že členské státy mohou uložit dodavateli zboží, aby
poskytl důkaz o tom, že pořizovatel je osobou povinnou k dani, která jedná jako taková, v jiném
členském státě než v tom, kde se přeprava nebo odeslání dotčeného zboží začaly uskutečňovat, za
předpokladu, že jsou dodrženy obecné právní zásady a zejména požadavek proporcionality.“ „Pokud jde
o otázku, zda tyto požadavky jsou splněny, když stejně jako ve věci v původním řízení členský stát
uloží dodavateli, aby předal identifikační číslo pro CPH pořizovatele, nelze zpochybnit, že toto
identifikační číslo úzce souvisí s postavením osoby povinné k dani v režimu zavedeném šestou
směrnicí.“ „Tento důkaz však nemůže ve všech případech záviset výlučně na předložení tohoto čísla,
jelikož definice osoby povinné k dani uvedená v čl. 4 odst. 1 šesté směrnice se týká výlučně osoby,
která na nějakém místě provádí samostatně některou z hospodářských činností vymezených v odstavci 2
tohoto článku, a to bez ohledu na účel nebo výsledky této činnosti, aniž toto postavení podmiňuje
skutečností, že tato osoba vlastní identifikační číslo pro CPH.“ „Ačkoliv tak identifikační číslo
pro CPH prokazuje daňový
status
osoby povinné k dani a usnadňuje daňovou kontrolu plnění, k nimž
dochází uvnitř Společenství, jedná se však pouze o formální požadavek, který nemůže zpochybnit nárok
na osvobození od CPH, jestliže jsou splněny hmotněprávní podmínky dodání uvnitř
Společenství.“ Český zákon o DPH je u dodání zboží do jiného členského státu pro případ nároku na
osvobození založen na podmínce dodat zboží jinému registrovanému plátci. Na rozdíl od českého zákona
je však příslušná směrnice založena toliko na tom, aby bylo zboží dodáno osobě povinné k dani. Ze
směrnice tak nevyplývá povinnost pro přiznání osvobození dodat zboží jinému registrovanému plátci.
Navzdory tomu dle Soudního dvora EU takovýto požadavek členského státu není v rozporu se směrnicí,
avšak nemůže platit absolutně, jelikož je to pouze požadavek formální. Formální požadavek pak nemůže
ohrozit existující hmotněprávní nárok.
Lze tak uzavřít, že dle Soudního dvora EU je zachován nárok na osvobození i v případě,
dojde-li k prokázání dodání zboží osobě povinné k dani, která však nemá přiděleno registrační číslo
(DIČ). V takovýchto případech je však vždy otázkou, zda se nejedná o podvod na DPH a zda dodavatel o
tomto věděl či musel vědět.