Daňová úskalí půjček

Vydáno: 33 minut čtení

Půjčky jsou poměrně běžnou záležitostí jak v podnikání, tak v osobním životě, kde přinášejí užitek oběma smluvním stranám. Toho, kdo půjčil (věřitele), hřeje dobrý skutek, který obvykle přihřívá i nějaká ta korunka navíc v podobě sjednané odměny - úroku. A ten, kdo si půjčil (dlužník), se díky tomuto cizímu přispění rázem dostane k majetku, s nímž má zajisté nějaké jemu prospěšné úmysly. Žel, půjčky mají také odvrácenou stranu. Přičemž nám tentokrát nepůjde o věřitelské riziko nesplacení celé půjčené částky a sjednaných úroků, ani o riziko dlužníka, že věřitel zneužije jeho tísně přehnanými úroky nebo skrze zajišťovací směnku anebo jinak. Zaměříme se pouze na potenciální úskalí peněžitých půjček číhající na dlužníka i věřitele na poli daní z příjmů.

Daňová úskalí půjček
Ing.
Martin
Děrgel
 
Základy práva u půjček
Smlouvu o půjčce
upravuje § 657 a § 658 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů („ObčZ“), přičemž se v souladu s § 261 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů („ObchZ“), přiměřeně uplatní rovněž u obchodních vztahů. Touto smlouvou
přenechává věřitel dlužníkovi peníze
nebo jiné věci určené druhově, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. U půjčky peněžité
lze dohodnout jako odměnu věřiteli úroky
, u půjčky nepeněžité lze ujednat místo úroků přiměřeně větší množství nebo věci lepší jakosti, přičemž se musí jednat o plnění stejným druhem věci. Smlouva o půjčce
nemusí být písemná
, s ohledem na průkaznost a jednoznačnost obsahu právního úkonu lze ovšem obecně vždy doporučit alespoň zjednodušenou písemnou formu, z níž by bylo zřejmé, kdo jsou věřitel a dlužník, co je předmětem půjčky, na jakou dobu se sjednává, zdali je bezúročná nebo úročená, a jaká je forma a výše úroku (u peněžitých půjček se vždy musí jednat o peněžitý úrok).
Dále se budeme zabývat jen peněžitými půjčkami.
Z formulace „přenechává věřitel dlužníkovi peníze“ se přitom dovozuje, že smlouva o půjčce je tzv. naturálním obchodem a
nabývá účinnosti až skutečným předáním (poukázáním) peněz dlužníkovi
. Z čehož návazně plyne, že věřitel nemůže ani vykazovat (ani účtovat) závazek vyplatit dlužníkovi část nebo celou sjednanou jistinu. Což je zásadní rozdíl oproti jinak věcně obdobné smlouvě o úvěru, která představuje pouze závazek věřitele na požádání dlužníka vyplatit danou částku, a to až do výše sjednaného úvěrového limitu.
 
Čtyři daňová úskalí půjček
Potenciálních daňových problémů okolo půjček je docela hodně, tak si je pro přehlednost rozdělíme do 4 skupin, které si posléze případně podle potřeby podrobněji rozčleníme do jednotlivých dílčích starostí. Zabývat se přitom budeme pouze daněmi z příjmů a v případě bezúročných půjček také daní darovací:
1)
Zdanění jistiny půjčky
*
Přijetí půjčky obecně není předmětem daně z příjmů, někdy tomu ale může být jinak.
2)
Bezúročné půjčky
*
Myslitelné jsou jen mezi „blízkými“ osobami, které někdy i ty neexistující úroky potrápí.
3)
Úroky u dlužníka
*
Zájmem dlužníka je uplatnit úroky jako daňový výdaj, což ale není až tak samo sebou.
4)
Úroky u věřitele
*
I na tento příjem si dělá zálusk bezedná státní kasa, jak tedy bude věřitel řešit zdanění úroků.
 
1) Zdanění jistiny půjčky
Přijetí půjčky fyzickou osobou - ať už jí tyto peníze budou sloužit k podnikání nebo pro jiné účely - není obecně předmětem daně z příjmů. Což pro dlužníky z řad osob fyzických plyne přímo z § 3 odst. 4 písm. b) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), podle kterého
předmětem daně nejsou půjčky
. K řešení tak pro daně z příjmů zůstává obvykle jen případný úrok, jak si probereme v částech 3 a 4. Nicméně ZDP zde uvádí výjimku z pravidla, že příjem z půjčky není u fyzických osob předmětem daně: