Vyměření a doměření daně

Vydáno: 46 minut čtení

Podle úpravy obsažené v daňovém řádu je cílem správy daní správné zjištění a stanovení daní a zabezpečení jejich úhrady. Již na základě této úpravy je zjevné, že daňový řád klade důraz na prioritní stanovení daně pomocí dokazování a alternativní způsoby stanovení daně, tedy stanovení daně pomocí pomůcek či sjednání daně, jsou v tomto hierarchickém pořadí zákonně přípustné až poté, co selže prioritní způsob stanovení daně pomocí dokazování. Tento cíl správy daní má svůj odraz též v zákonné úpravě daňového řízení, které se vede za účelem správného zjištění a stanovení daně a zabezpečení její úhrady, tedy i zde je prioritním způsobem stanovení daně dokazování a ostatní alternativní hierarchické způsoby stanovení daní se použijí až v situacích, kdy není možné stanovit daň pomocí dokazování na základě stanovených zákonných podmínek pro jejich použití. Přičemž stanovení a zjištění daně je klíčovým okamžikem správy daní, zejména s ohledem na její zákonné a správné zjištění a stanovení správcem daně. Znalost daňového řízení, zejména znalost zákonné úpravy dílčího řízení nalézacího, ať již se jedná o řízení vyměřovací či řízení doměřovací, je tak základním předpokladem pro správné zjištění a následné stanovení daně správcem daně, přičemž navazující otázky ohledně evidence a placení daní dle daňového řádu budou obsahem následujícího příspěvku.

Vyměření a doměření daně
Mgr.
Jaroslav
Kratochvíl
 
Daňové řízení
Podle úpravy obsažené v zákoně č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „DŘ“), se při správě daní odehrávají řízení a další postupy, jejichž obecná úprava je obsažena v části druhé, hlavě šesté DŘ, přičemž samotné daňové řízení je dále podrobněji textováno v části třetí, hlavě třetí a čtvrté DŘ.
Vymezení pojmu daňového řízení je v DŘ věnována část třetí, hlava třetí obsahující ustanovení § 134, které pro jeho význam a relativní novost (byť se i dříve zde uvedené terminologie užívalo i v rámci aplikace úpravy obsažené v předchozím zákoně o správě daní a poplatků) je více než vhodné zmínit.
Dle úpravy obsažené v ustanovení § 134 odst. 1 DŘ je vymezeno daňové řízení jako takové řízení, které se vede za účelem správného zjištění a stanovení daně a také za účelem zabezpečení její úhrady v daňovém řízení. Konec daňového řízení je pak podle téhož ustanovení DŘ stanoven k okamžiku splnění daňové povinnosti, či k okamžiku jiného zániku daňové povinnosti než je její splnění. I v rámci vymezení daňového řízení v úpravě obsažené v ustanovení § 134 DŘ je reflektován cíl celé správy daní, jak je obsažen v ustanovení § 1 odst. 2 DŘ, včetně zákonného důrazu na správné zjištění a stanovení daní. Ohledně konce daňového řízení je pak právní úpravou pamatováno, též na jiné situace ukončení daňového řízení, než je zcela jistě nejčastější skončení daňového řízení úhradou stanovené daně, tímto jiným zánikem daňové povinnosti je pak zejména uplynutí lhůty pro stanovení daně upravené v ustanovení § 148 DŘ.
Jestliže je tedy daňové řízení podle výše uvedené úpravy, vedeno pro zjištění a stanovení daně včetně její úhrady, pak ustanovení § 148 odst. 2 DŘ vymezuje předmět jednotlivého daňového řízení a to tak, že za jedno daňové řízení je považováno daňové řízení o dani za jedno zdaňovací období, či daňové řízení k jednotlivé dani podrobené skutečnosti u tzv. jednorázových daní.
Právní úprava obsažená v ustanovení § 143 odst. 3 DŘ, pak ještě, v souladu s jednotlivými fázemi daňového řízení, podrobněji člení jednotlivá daňová řízení, na dílčí řízení, v nichž jsou vydávána jednotlivá rozhodnutí, v celkovém rámci probíhajícího daňového řízení. Těmito dílčími řízeními v rámci daňového řízení daňový řád rozumí:
a)
nalézací řízení,
b)
řízení při placení daní,
c)
řízení o mimořádných opravných a dozorčích prostředků proti rozhodnutím vydaným v rámci daňového řízení.
Jednotlivá dílčí daňová řízení v úpravě obsažené v DŘ pak sestávají z konkrétních dílčích řízení, spadajících do té které oblasti dílčích daňových řízení, přičemž v individuálním případě mohou, ale také nemusí dojít k tomu, aby veškeré zde uvedené konkrétní dílčí řízení byly využity. V rámci zaměření tohoto článku je vhodné uvést konkrétní dílčí řízení daňového řízení, z nichž sestává dílčí řízení nalézací. Těmito konkrétními dílčími řízeními podle úpravy obsažené v DŘ tak jsou:
1.
řízení vyměřovací, jehož účelem je stanovení daně,
2.
řízení doměřovací, které je vedeno za účelem stanovení změny poslední známé daně,
3.
řízení o řádném opravném prostředku proti rozhodnutí vydaném v řízení vyměřovacím nebo doměřovacím.
Pro úplnost je vhodné též poznamenat, že i v oblasti spadající do dílčího nalézacího řízení je samozřejmě možné, aby došlo k využití mimořádných opravných a dozorčích prostředků podle DŘ, pokud jsou k jejich využití dány zákonné podmínky, nicméně z pohledu dělby daňového řízení na dílčí řízení se již bude jednat o dílčí daňové řízení uvedené v ustanovení § 134 odst. 3 písm. c) DŘ.
 
Řádné daňové tvrzení
Vyměřovací řízení je nejčastějším typem dílčího daňového řízení, s nímž se setkává v zásadě každý, zejména registrovaný daňový subjekt. Je tomu tak již proto, že podle úpravy obsažené v DŘ je základem pro správné zjištění a stanovení daně podání řádného daňového tvrzení, jímž je podle ustanovení § 1 odst. 3 daňové přiznání, hlášení nebo vyúčtování. Povinnost podat příslušné řádné daňové tvrzení, je také stěžejním předpokladem pro co možná nejefektivnější výkon správy daní, založené zejména na prioritním břemeni tvrzení své daňové povinnosti samotným daňovým subjektem. Řádné daňové tvrzení je tak základním impulsem pro zahájení příslušného daňového řízení a to právě na základě návrhu daňové povinnosti daňového subjektu obsaženého v jeho příslušném řádném daňovém tvrzení. Tomuto odpovídá i textace ustanovení § 135 odst. 1 DŘ, které koncipuje dvě situace, za nichž je daňový subjekt povinen podat své řádné daňové tvrzení,