Náhrada škody a obdobná plnění v daňové judikatuře

Vydáno: 46 minut čtení

V praxi se může často stát, že z nejrůznějších důvodů může vzniknout újma, kterou je nutno nahradit. Může jít například o náhradu škody, ale i o úroky z prodlení apod. Otázkám, které souvisejí s daněmi, je věnován dnešní přehled judikatury.

Náhrada škody a obdobná plnění v daňové judikatuře
Ing.
Zdeněk
Burda
 
Z judikatury
 
1. Úroky z prodlení přiznané zaměstnanci a daň z příjmů ze závislé činnosti
(Podle rozsudku Nejvyššího soudu čj. 20 Cdo 2006/2011 ze dne 24. 4. 2012.)
 
Komentář k judikátu č. 1
V prvním rozsudku dnešního výběru se dostáváme do oblasti závislé činnosti. Rozsudek není kupodivu z dílny Nejvyššího správního soudu, jak tomu obvykle v daňové oblasti bývá, ale autorem je Nejvyšší soud. Ten řešil situaci, kdy zaměstnavatel byl nucen svému pracovníkovi vyplatit spornou mzdu až na základě soudního rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že zaměstnavatel nebyl v soudním řízení úspěšný, byl povinen zaměstnanci vyplatit i úroky z prodlení. Nejvyšší soud rozhodl, že tyto úroky z prodlení je nutno danit stejným způsobem jako mzdu, není je tedy od daně možno osvobodit.
       
Shrnutí k judikátu
Dovolatel především nesouhlasí se závěrem, že úrok z prodlení
(přisouzený mu exekučním titulem z jednotlivých částek náhrad mzdy), pro nějž byl výkon rozhodnutí nařízen,
podléhá dani z příjmu
.
Podle § 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), předmětem daně z příjmů fyzických osob jsou příjmy ze závislé činnosti a funkční požitky (§ 6).
Podle § 6 odst. 1 citovaného zákona příjmy ze závislé činnosti jsou a) příjmy ze současného nebo dřívějšího pracovněprávního, služebního nebo členského poměru a obdobného poměru, v nichž poplatník při výkonu práce pro plátce příjmu je povinen dbát příkazů plátce, a d) příjmy plynoucí v souvislosti se současným, budoucím nebo dřívějším výkonem závislé činnosti podle písmen a) až c) nebo funkce bez ohledu na to, zda plynou od plátce, u kterého poplatník vykonává závislou činnost nebo funkci, nebo od plátce, u kterého poplatník závislou činnost nebo funkci nevykonává.
Podle § 6 odst. 3 věty první citovaného zákona příjmy podle odstavce 1 se rozumějí příjmy pravidelné nebo jednorázové bez ohledu na to, zda je na ně právní nárok či nikoli, zda je od zaměstnavatele dostává zaměstnanec nebo osoba, na kterou přešlo příslušné právo podle zvláštních předpisů, a zda jsou vypláceny nebo připisovány k dobru anebo spočívají v jiné formě plnění prováděné zaměstnavatelem za zaměstnance, kteří jsou poplatníky z příjmů ze závislé činnosti.
Podle § 6 odst. 7 citovaného zákona se za příjmy ze závislé činnosti nepovažují a předmětem daně, kromě příjmů, které nejsou předmětem daně podle § 3 odst. 4, dále nejsou:
a)
náhrady cestovních výdajů poskytované v souvislosti s výkonem závislé činnosti do výše stanovené zvláštním předpisem, jakož i hodnota stravování poskytovaná zaměstnavatelem na pracovních cestách; vyplácí-li zaměstnavatel vyšší náhrady, jsou částky, které překračují výši stanovenou zvláštním předpisem, zdanitelným příjmem podle odstavce 1, a to i v případě, že tento zvláštní předpis výplatu vyšších náhrad neomezuje,
b)
hodnota osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků poskytovaných v rozsahu stanoveném zvláštním předpisem, včetně nákladů na udržování osobních ochranných a pracovních prostředků, jakož i hodnota poskytovaných stejnokrojů, včetně příspěvků na jejich udržování, dále hodnota pracovního oblečení, určeného zaměstnavatelem pro výkon zaměstnání, včetně příspěvku na jeho udržování,
c)
částky přijaté zaměstnancem zálohově od zaměstnavatele, aby je jeho jménem vydal, nebo částky, kterými zaměstnavatel hradí zaměstnanci prokázané výdaje, které za zaměstnavatele vynaložil ze svého tak, jako by je vynaložil přímo zaměstnavatel,
d)
náhrady za opotřebení vlastního nářadí, zařízení a předmětů potřebných pro výkon práce poskytované zaměstnanci podle zákoníku práce.
Příjmy osvobozené od daně jsou uvedeny v § 4 a v § 6 odst. 9 zákona o daních z příjmů, ve znění účinném do 31. 12. 2005, přičemž úroky z prodlení vyplacené zaměstnanci (i bývalému) zaměstnavatelem v souvislosti s pracovněprávním poměrem mezi nimi uvedeny nejsou.
Z výše uvedené právní úpravy vyplývá, že mezi příjmy, které plynou zaměstnanci v souvislosti s výkonem závislé činnosti nebo funkce patří mj. i náhrady za ztrátu příjmů ze závislé činnosti [v případě sporu mezi zaměstnancem (i bývalým) a zaměstnavatelem vyplacené až na základě soudního rozhodnutí jako náhrada mzdy], a to včetně úroků z prodlení. Úroky z prodlení je tedy nutno zdanit stejně jako příjem ze závislé činnosti spolu s ostatní mzdou (resp. náhradou mzdy), neboť se jedná o příjem, který zaměstnanec dostává v souvislosti s výkonem závislé činnosti.
Mzda přísluší za výkon závislé činnosti, a pokud je zpožděna j