Klasifikace služby a přenosu daně na příjemce plnění

Jak vidno, i více méně jednotná pravidla DPH v rámci celé Evropské unie svou složitostí a nepřehledností dokážou zmást i podnikatele vesměs dobře obeznámené s touto daní, a to jak české, tak i německé. Přístupy obou aktérů jsou nesprávné a zbytečně si situaci zkomplikovali.

Zaprvé české firmě A (objednateli služby) je třeba zdůraznit, že tzv. přenesení daňové povinnosti podle § 92a až § 92e zákona o DPH (tedy včetně od ledna 2012 aktuálního poskytnutí stavebních a montážních prací) se týká pouze tuzemských zdanitelných plnění uskutečněných mezi českými plátci. Proto se mu ostatně přezdívá „tuzemský reversecharge“. Nevztahuje se tedy na služby poskytnuté osobou, která není českým plátcem DPH, a to i kdyby se jednalo o osobu registrovanou k DPH v jiném státě Evropské unie.

Zadruhé německé firmě B je nutno připomenout § 108 odst. 1 písm. c) zákona o DPH, podle kterého je v případě služby související s nemovitostí v Česku uskutečněné osobou registrovanou k DPH v jiném státě Evropské unie než v Česku (která zde nemá provozovnu) povinen přiznat českou DPH tuzemský příjemce služby, který je plátcem české DPH. Německý dodavatel (B) se tedy vůbec nemusel registrovat k české DPH a český příjemce (A) by vcelku jednoduše přiznal tzv. samovyměřením českou DPH z takto přijaté služby na řádku 12 přiznání k DPH a současně by si mohl nárokovat odpočet této daně na řádku 43. A bylo by hotovo.

Dodejme, že německá firma by se musela v Česku registrovat k DPH v případě, že by příjemcem její služby související s nemovitostí v Česku nebyla česká osoba povinná k dani (zjednodušeně řečeno „podnikatel“), ale například soukromě jednající občan, na které takto nelze překlopit povinnost přiznat českou DPH.

Na výše uvedená pravidla nemá vliv, že se německá firma (B) dobrovolně registruje k české DPH s účinností až po dni uskutečnění předmětného zdanitelného plnění. Jestliže by se ale registrovala k české dani dříve, pak by se jednalo o tuzemské plnění jednoho plátce (B) jinému českému plátci (A), které by podléhalo letošní novince - zvláštnímu režimu „obráceného“ zdanění - tuzemskému přenesení daňové povinnosti z titulu poskytnutí stavebních a montážních prací na příjemce A, v souladu s pravidly § 92a, § 92e zákona o DPH.

V žádném případě nemůže odběratel B nutit své dodavatele (subdodavatele) C k registraci české DPH, pokud jim tuto povinnost neukládá přímo český zákon o DPH. Tato případná povinná registrace C k české dani přitom závisí na konkrétním druhu plnění a pak také na daňovém statusu německé firmy B, tedy zda vystupuje stále ještě v roli osoby registrované k DPH pouze v Německu nebo již jako plátce české DPH.

Co se týče případného zdanění záloh, resp. úplat přijatých před uskutečněním zdanitelného plnění, tak jde-li o plnění v režimu tzv. tuzemského přenesení daňové povinnosti (§ 92a až § 92e zákona o DPH), pak se k zálohám placeným předem nepřihlíží a nejsou samostatně předmětem DPH, daň se zásadně přiznává až ke dni uskutečnění plnění, viz § 92a odst. 1 zákona o DPH.

Jedná-li se o tzv. přeshraniční přenesení daňové povinnosti na českého příjemce (plátce) podle § 108 odst. 1 písm. c) zákona o DPH, tak v souladu s § 24 odst. 1 zákona o DPH je nutno přiznat DPH ke dni uskutečnění plnění nebo k poslednímu dni měsíce poskytnutí úplaty, a to k tomu dni, který nastane dříve. Na což nemá vliv skutečnost, zda, ani kdy byl vystaven nebo přijat daňový doklad k této záloze placené předem.