Nová právní úprava společnosti s ručením omezeným v zákoně o obchodních korporacích

Je třeba zdůraznit, že zákon o obchodních korporacích neobsahuje komplexní úpravu všech záležitostí obchodních korporací. Celá řada institutů týkajících se obchodních korporací bude upravena přímo v novém občanském zákoníku (zejména se to týká např. obecné úpravy právnických osob, jednání za právnickou osobu apod.). Zákon o obchodních korporacích bude upravovat záležitosti specifické pro právní úpravu obchodních korporací, z nichž mnohé se zásadním způsobem od současné právní úpravy odlišují.

Zákon o obchodních korporacích vychází především z dosud platného práva obchodních společností a družstev obsaženého v obchodním zákoníku, inspiruje se však též různými historickými úpravami obchodního práva a dále rovněž právní úpravou obchodních korporací v jiných evropských i mimoevropských státech. Zákon o obchodních korporacích přináší celou řadu různých významných změn, na něž by se všichni podnikatelé, kteří pro své podnikání využívají právní formu obchodní společnosti či družstva, rozhodně měli již nyní začít připravovat.

Velmi významné změny a novinky se objevují též v právní úpravě společnosti s ručením omezeným. Jelikož společnost s ručením omezeným je v České republice dlouhodobě velmi populární a často využívanou formou podnikání, zaměřuje se tento příspěvek ve stručnosti na uvedení některých nejdůležitějších či nejzajímavějších změn v právní úpravě společnosti s ručením omezeným, které nový zákon o obchodních korporacích přináší.

Poměrně významné změny zavádí nový zákon o obchodních korporacích (dále též jen „ZOK“) ve vztahu k základnímu kapitálu společnosti s ručením omezeným. Společnost s ručením omezeným je i podle nového zákona o obchodních korporacích považována za tzv. kapitálovou společnost, pro niž je charakteristické, že vytváří z vkladů jednotlivých společníků svůj základní . Oproti současné úpravě v obchodním zákoníku však zákon o obchodních korporacích režim tvorby základního kapitálu značně liberalizuje.

Podle § 142 odst. 1 ZOK nově platí, že minimální výše vkladu společníka je 1 Kč. Fakticky tedy bude možné, aby celkový základní s. r. o. byl pouze 1 Kč, neboť s. r. o. může být i nadále založena jediným zakladatelem, resp. může dojít k tomu, že se v průběhu její existence spojí všechny podíly v osobě jediného společníka.

Na jedné straně lze konstatovat, že tato úprava nepochybně výrazně zjednoduší proces zakládání společností s ručením omezeným a umožní jejich založení i osobám, které dosud byly od této formy podnikání odrazovány stanovením minimální výše základního kapitálu v částce 200 000 Kč a minimální výše vkladu každého společníka v částce 20 000 Kč. Na druhou stranu je zřejmé, že zákonodárce v tomto směru zcela rezignoval na to, aby hodnota základního kapitálu byla nadále u s. r. o. považována za určité byť jen orientační kritérium při hodnocení kredibility a finanční stability společnosti. Z důvodové zprávy k ZOK vyplývá, že základní již podle současných předpisů představuje pouze účetní položku, která nemusí vypovídat nic o skutečném aktuálním ekonomickém stavu společnosti, neboť společnost nemá žádnou povinnost prostředky odpovídající základnímu kapitálu někde fakticky deponovat apod. Tento argument je nepochybně pravdivý. Současně je ale třeba upozornit na to, že základní představuje též určité peněžní vyjádření majetku, který společníci (ať již při založení společnosti nebo v průběhu jejího trvání) do společnosti skutečně investovali (vložili), a může tedy navenek vypovídat např. o tom, nakolik společníci s. r. o. sami důvěřovali podnikatelskému záměru společnosti apod.

Z ustanovení § 142 odst. 1 ZOK vyplývá, že společenská smlouva může určit, že výše vkladu společníka musí být vyšší než 1 Kč. Lze proto očekávat, že mnozí zakladatelé s. r. o., kteří budou chtít cestou tvorby základního kapitálu soustředit nějaké zdroje pro zahájení podnikatelské činnosti s. r. o., budou navzdory liberální úpravě obsažené v ZOK sjednávat ve společenských smlouvách s. r. o., že výše vkladu společníka musí být i podstatně vyšší než 1 Kč.

Základní bude nadále možné tvořit nebo zvyšovat jak peněžitými, tak i nepeněžitými vklady. Navzdory výše popsanému novému liberálnímu přístupu zákonodárce k tvorbě základního kapitálu u s. r. o. se u nepeněžitých vkladů nadále bude vyžadovat jejich ocenění znalcem. Nemusí se však již jednat o znalce jmenovaného soudem; při založení společnosti budou znalce napříště vybírat zakladatelé a v jiných případech jednatel. V případě zvyšování základního kapitálu bude možné znalecké ocenění nepeněžitého vkladu nahradit jinými metodami určení hodnoty nepeněžitého vkladu dle § 468 a násl. ZOK, jak to umožňuje již stávající znění obchodního zákoníku.

Podle stávající právní úpravy v obchodním zákoníku platí, že každý společník může mít v s. r. o. pouze jeden obchodní podíl, přičemž tento obchodní podíl nemůže být představován cenným papírem. Zákon o obchodních korporacích tato pravidla zásadním způsobem mění.

Dle § 135 ZOK může společenská smlouva s. r. o. připustit vznik různých druhů podílů. Ke stejnému druhu podílu budou napříště patřit všechny podíly, s nimiž jsou spojena stejná práva a povinnosti. Základním podílem bude podíl, s nímž nejsou spojena žádná zvláštní práva a povinnosti. Pokud tak určí společenská smlouva, může jeden společník vlastnit i více podílů v s. r. o., a to dokonce podílů různého druhu.

Zákon o obchodních korporacích nijak neomezuje možný počet druhů podílů, které lze ve společenské smlouvě vymezit. V praxi lze očekávat, že budou ve společnostech s ručením omezeným vznikat zejména např. prioritní podíly, které budou podobně jako v případě prioritních akcií v akciových společnostech umožňovat jejich držitelům zvýšený či přednostní nárok na zisk s. r. o. výměnou za určitá omezení hlasovacích práv jinak spojených s podílem. Praktické může být rovněž oddělit ve společenské smlouvě druhy podílů, s nimiž může být spojena příplatková povinnost společníka, od podílů, s nimiž tato povinnost spojena nebude. Při konečném posuzování toho, jak moc lze diverzifikovat práva a povinnosti společníků v s. r. o. prostřednictvím úpravy různých druhů obchodních podílů ve společenské smlouvě, však bude patrně třeba vyčkat až na ustálení budoucí soudní praxe. Lze předpokládat, že soudní praxe bude tvorbě různých druhů podílů v s. r. o. klást určité limity, např. bude zajímavé sledovat, do jaké míry bude možné omezit formou úpravy zvláštního druhu podílu právo společníka na zisk s. r. o. apod.

Velkou novinkou je dále též zavedení možnosti s. r. o. vydávat tzv. kmenové listy. Dle ustanovení § 137 ZOK bude moci být podíl společníka v s. r. o. představován kmenovým listem, pokud tak určí společenská smlouva. V případě existence více podílů jednoho společníka bude možné vydat tomuto společníkovi též více kmenových listů. Kmenový list bude moci být vydán pouze jako cenný papír na řad. Kmenový list nebude možné vydat jako zaknihovaný cenný papír. Každý kmenový list bude muset obsahovat označení, že se jedná o kmenový list, identifikaci společnosti, výši vkladu připadající na předmětný podíl, identifikaci společníka, označení podílu, k němuž je kmenový list vydán, a označení kmenového listu, jeho číslo a podpis jednatele či jednatelů. ZOK připouští vydat též hromadný kmenový list nahrazující více různých kmenových listů jednoho společníka.

Z důvodové zprávy k ZOK vyplývá, že účelem vydávání kmenových listů není snaha přiblížit právní režim společností s ručením omezeným právní úpravě akciových společností. Základním účelem kmenového listu má být zejména umožnit snadnější převoditelnost podílů, neboť převody podílu budou sledovat tento cenný papír.

Kmenový list nebude možné kótovat, resp. nebude možné jej veřejně nabízet nebo přijmout k obchodování na evropském regulovaném trhu ani na jiném veřejném trhu. Kmenový list též nebude možné vydat k podílu, jehož převoditelnost bude nějakým způsobem omezena nebo podmíněna.

Připuštění možnosti vydání kmenového listu se promítá v celé řadě dalších ustanovení ZOK. Zejména je výslovně uvedeno, že údaje o vydaných kmenových listech je třeba zapisovat do seznamu společníků s. r. o. Zákon dále též popisuje případy, kdy a za jakých podmínek je možné prohlásit kmenový list za neplatný, kdy je společník povinen společnosti kmenový list vrátit apod.

Poměrně zásadní změny přináší ZOK také ohledně právní úpravy tzv. uvolněného podílu a v návaznosti na to též v právní úpravě výpočtu a výplaty tzv. vypořádacího podílu společníka v s. r. o.

Zásadní změnou je, že uvolněný podíl, tj. podíl společníka, jehož účast ve společnosti zanikla jinak než převodem podílu, již nepřechází na společnost. Nově je stanoveno, že s uvolněným podílem nakládá společnost jako s věcí cizí jako zmocněnec v souladu s ustanoveními § 213 nebo 215 ZOK.

Prvotní povinností společnosti v případě vzniku uvolněného obchodního podílu (pokud převod nebo přechod podílu není vyloučen) bude pokusit se uvolněný podíl prodat bez zbytečného odkladu, a to za přiměřenou cenu. V případě tohoto prodeje budou mít ostatní společníci k uvolněnému podílu předkupní právo, aby případně mohli zabránit vstupu konkrétního nabyvatele do dosud uzavřeného okruhu společníků s. r. o. Vypořádací podíl bude v tomto případě tvořen výtěžkem z prodeje uvolněného podílu po odečtení nákladů a započtení pohledávek společnosti. Tento vypořádací podíl vyplatí společnost bez zbytečného odkladu oprávněné osobě nebo jej uloží do úřední úschovy.

V případě, že se nepodaří uvolněný podíl prodat ve lhůtě tří měsíců, zavádí ZOK v ustanovení § 214 náhradní způsob výpočtu vypořádacího podílu. Vypořádací podíl se v takovém případě vypočte dle § 36 odst. 2 ZOK, tj. neurčí-li společenská smlouva jinak, vypočte se z vlastního kapitálu zjištěného z mezitímní, řádné nebo mimořádné účetní závěrky sestavené ke dni zániku účasti společníka ve společnosti. Takto vypočtený vypořádací podíl bude společnost povinna vyplatit oprávněné osobě do jednoho měsíce od uplynutí tříměsíční lhůty. Přestože ustanovení § 214 ZOK odkazuje ve výši výpočtu vypořádacího podílu pouze na ustanovení § 36 odst. 2 ZOK, domnívám se, že by se v tomto případě mělo použít též ustanovení § 36 odst. 3 ZOK. Z tohoto ustanovení vyplývá, že pokud se reálná hodnota majetku společnosti podstatně liší od ocenění tohoto majetku v účetnictví (což může být případ velkého počtu s. r. o.), nepoužije se pro výpočet vypořádacího podílu vlastní společnosti, ale bude se vycházet z reálné hodnoty majetku snížené o výši dluhů vykázaných v účetní závěrce sestavené ke dni zániku účasti společníka ve společnosti.

Důvodová zpráva k ZOK zdůrazňuje, že výše popsaným „náhradním“ způsobem bude možné vypočíst vypořádací podíl pouze v případě, pokud bude uvolněný podíl postupem dle § 213 ZOK fakticky neprodejný. Nemělo by tedy být možné např. postupovat tak, že statutární orgán společnosti zůstane po dobu tří měsíců určených k prodeji uvolněného podílu zcela nečinný a následně provede výpočet vypořádacího podílu dle § 36 odst. 2 ZOK.

Bez zbytečného odkladu po vyplacení vypořádacího podílu dle § 214 ZOK, nejpozději však do jednoho měsíce, je společnost povinna rozhodnout o přechodu uvolněného podílu na zbývající společníky nejméně za protiplnění ve výši vyplaceného vypořádacího podílu, a to poměrně podle jejich podílů, nebo snížit základní o vklad společníka, jehož účast ve společnosti zanikla. Nesplní-li společnost tuto povinnost, soud ji zruší a rozhodne o její likvidaci.

Nová úprava nakládání s uvolněným podílem a určení výše vypořádacího podílu nepochybně sleduje cíl učinit vypořádání zaniklé účasti společníka ve společnosti o něco spravedlivějším než dle současné úpravy obsažené v obchodním zákoníku. Nezřídka totiž nyní dochází k tomu, že vypořádací podíl vypočtený dle pravidel stanovených v obchodním zákoníku nemusí odpovídat skutečné tržní hodnotě obchodního podílu, ohledně něhož účast společníka v s. r. o. zanikla. Nová úprava obsažená v ZOK je nicméně úpravou , bude tedy zejména záležet na tom, jaká pravidla pro určení výše a způsobu výplaty vypořádacího podílu si stanoví sami společníci prostřednictvím společenské smlouvy.

Zákon o obchodních korporacích přináší některé změny též do úpravy příplatků mimo základní s. r. o. Společenská smlouva může určit, že usnesením valné hromady společnosti může být společníkům uložena povinnost poskytnout peněžitý příplatek. V případě ocenění znalcem se připouští, aby příplatkovou povinnost založenou usnesením valné hromady splnil společník též poskytnutím nepeněžitého příplatku. Příplatky poskytují společníci podle poměru svých podílů, pokud společenská smlouva nestanoví jinak.

Nově musí společenská smlouva s. r. o. též určit, jakou výši nesmí příplatky uložené společníkům rozhodnutím valné hromady ve svém souhrnu překročit. Neurčuje-li společenská smlouva výši, jakou nesmí překročit souhrn příplatků, k usnesení valné hromady o příplatkové povinnosti se vůbec nepřihlíží a v takovém případě nelze příplatkovou povinnost uložit. Nově se tedy neuplatní obecné pravidlo dosud upravené v obchodním zákoníku, z něhož vyplývá, že výše příplatků uložená valnou hromadou je omezena výší poloviny základního kapitálu společnosti.

Kromě povinného poskytování příplatků upravuje ZOK též možnost dobrovolného poskytnutí příplatku. Dle § 163 ZOK společník bude moci dobrovolně poskytnout příplatek i tehdy, pokud tak nestanoví společenská smlouva, a to se souhlasem jednatele. Pro poskytnutí dobrovolného příplatku tedy nebude již vyžadován souhlas valné hromady, ale jen souhlas jednatele.

Důvodová zpráva k ZOK zdůrazňuje, že zákonem není vyloučena možnost započtení pohledávek společníka proti nároku společnosti na splnění příplatkové povinnosti. Taková je tedy teoreticky možná, byť v praxi nebude pravděpodobně často využívána, neboť se míjí s účelem poskytování příplatků, jímž je zejména snaha zajistit pro společnost nové majetkové zdroje.

Pokud společník poruší příplatkovou povinnost, použije se ustanovení § 151 ZOK, tj. společník bude povinen platit z dlužné částky příslušný úrok a bude moci být ze společnosti též vyloučen.

Zcela nově je v ZOK upraveno tzv. abandonní právo společníka, tj. právo společníka, který nehlasoval pro příplatkovou povinnost, aby písemně oznámil společnosti do jednoho měsíce od rozhodnutí valné hromady o uložení příplatkové povinnosti (resp. ode dne, kdy se o uložení příplatkové povinnosti dozvěděl), že vystupuje ze společnosti ohledně podílu, na který je příplatková povinnost vázána. Vystoupení společníka nabývá v takovém případě účinnosti posledním dnem měsíce, v němž písemné oznámení společníka společnosti došlo, tímto okamžikem příplatková povinnost společníka zaniká. Právo vystoupit ze společnosti však může vykonat pouze společník, který zcela splnil svoji vkladovou povinnost ohledně podílu, na který je příplatková povinnost vázána.

V ustanovení § 166 ZOK je upravena o něco podrobněji než ve stávajícím obchodním zákoníku problematika případného vrácení příplatku společníkům, která dosud v praxi vyvolávala některé sporné otázky. Je zde nově výslovně zakotveno, že o vrácení příplatku rozhoduje valná hromada. Pokud valná hromada nerozhodne jinak, příplatek se vrací společníkům poměrně podle výše, v jaké jej poskytli, přednostně se však vrací příplatek poskytnutý na základě příplatkové povinnosti před příplatkem, který byl poskytnut se souhlasem jednatele společníkem dobrovolně. Zůstává zachována zásada, že příplatek lze společníkovi vrátit pouze v rozsahu, v jakém převyšuje ztrátu společnosti. Ani v ZOK však není jednoznačně upraveno, jakým způsobem je společnost před rozhodnutím o vrácení příplatku společníkovi povinna ověřit, že zamýšlené vrácení příplatku skutečně ztrátu společnosti převyšuje. Patrně bude třeba aplikovat obdobně ustanovení týkající se rozhodování valné hromady o rozdělení zisku.

Zákon o obchodních korporacích v podstatě zachovává tři stávající způsoby ukončení účasti společníka ve společnosti. Nadále tak bude možné ukončit účast společníka písemnou dohodou všech společníků, bude možné požadovat u soudu vyloučení společníka, který závažně porušuje své povinnosti, a každý společník s. r. o. též bude moci žádat u soudu, aby soud zrušil jeho účast ve společnosti, pokud na něm nelze spravedlivě požadovat, aby ve společnosti setrval. Zůstává v podstatě zachováno též pravidlo o tom, že účast společníka ve společnosti zaniká v důsledku specifických rozhodnutí v rámci insolvenčního řízení anebo v důsledku pravomocného nařízení výkonu rozhodnutí postižením obchodního podílu nebo právní mocí exekučního příkazu k postižení obchodního podílu společníka.

Kromě toho však ZOK zavádí v ustanovení § 202 zvláštní možnost ukončení účasti společníka ve společnosti formou tzv. vystoupení společníka. Institut vystoupení má chránit společníka před tím, aby byl nucen setrvat ve společnosti za podmínek, které se významně změnily oproti stavu, kdy do společnosti vstupoval. Pokud společenská smlouva neurčí jinak, bude moci společník ze společnosti vystoupit, pokud valná hromada rozhodla o změně převažující povahy podnikání společnosti nebo o prodloužení doby trvání společnosti. Podmínkou realizace práva na vystoupení společníka ze společnosti bude skutečnost, že společník hlasoval na valné hromadě proti uvedenému rozhodnutí. Současně s oznámením o vystoupení ze společnosti musí společník odevzdat společnosti kmenový list, pokud byl vydán, jinak je vystoupení neúčinné.

Statutárním orgánem s. r. o. nadále zůstává jeden nebo více jednatelů. Na rozdíl od současné úpravy obsažené v obchodním zákoníku však může společenská smlouva určit, že více jednatelů tvoří kolektivní statutární orgán. V takovém případě se obdobně použijí ustanovení § 440 a 444 ZOK upravující rozhodování představenstva akciové společnosti a možnost jmenování náhradních členů kolektivního statutárního orgánu, jehož počet členů neklesl pod polovinu.

Lze konstatovat, že ZOK plně zachovává dřívější tradiční povinnosti jednatele, mezi něž patří zejména obchodní vedení společnosti, zajišťování řádného vedení účetnictví a další předepsané evidence, vedení seznamu společníků, informování společníků o záležitostech společnosti apod. Přesto ale přináší některé poměrně významné změny.

Určitých změn doznala v ZOK například úprava zákazu konkurence. Nejdůležitější změna spočívá v tom, že zákaz konkurence již není formulován jako zákaz, ale může být prolomen svolením všech společníků. Dle ZOK tedy nově platí, že bez svolení všech společníků jednatel nesmí podnikat v předmětu činnosti nebo podnikání společnosti, zprostředkovávat obchody společnosti pro jiného, být členem statutárního orgánu nebo osobou v obdobném postavení jiné právnické osoby s obdobným předmětem činnosti či podnikání (ledaže jde o koncern) nebo se účastnit na podnikání jiné obchodní jako společník s neomezeným ručením nebo ovládající osoba jiné osoby se stejným či obdobným předmětem činnosti či podnikání.

Pokud všichni společníci byli při založení společnosti nebo v okamžiku zvolení jednatele jednatelem výslovně upozorněni na některou z okolností odporujících zákazu konkurence nebo vznikla-li tato okolnost později a jednatel na ni písemně upozornil všechny společníky, má se za to, že jednatel uvedenou činnost zakázanou nemá, pokud některý ze společníků nevyslovil ve lhůtě jednoho měsíce svůj nesouhlas s uvedenou činností jednatele.

Společenská smlouva může se souhlasem společníků upravit zákaz konkurence přísněji, resp. společenská smlouva může určit, v jakém rozsahu se zákaz konkurence vztahuje též na společníky. Obdobně platí zákaz konkurence též pro členy dozorčí rady společnosti, pokud byla zřízena.

Se zákazem konkurence úzce souvisí nová pravidla ZOK týkající se střetu zájmů mezi členem orgánu obchodní a obchodní korporací, která jsou upravena v ustanoveních § 54 a násl. obecné části ZOK a která se vztahují též na jednatele s. r. o. Podle této úpravy platí, že pokud se jednatel dozví, že při výkonu jeho funkce může dojít ke střetu jeho zájmů (resp. zájmů osob jemu blízkých nebo jím ovlivněných či ovládaných) se zájmy společnosti, je povinen informovat o tom bez zbytečného odkladu ostatní členy orgánu, jehož je členem, a kontrolní orgán, popř. nejvyšší orgán. V návaznosti na takové oznámení může kontrolní nebo nejvyšší orgán společnosti na vymezenou dobu pozastavit dotčenému jednateli výkon jeho funkce.

Další novinkou je, že pokud tak stanoví společenská smlouva, mohou být jednatelé jako statutární orgán společnosti voleni valnou hromadou tzv. kumulativním hlasováním. Jedná se o institut inspirovaný anglo-americkou právní úpravou, který umožňuje zejména menšinovým společníkům výrazněji uplatnit svoji vůli při volbě členů orgánů společnosti. Podstatou kumulativního hlasování je, že počet hlasů společníka se vynásobí počtem volených míst členů orgánu společnosti. Společník je následně oprávněn při hlasování použít všechny hlasy, jimiž disponuje, nebo jejich libovolný počet jen pro určitou osobu či osoby.

Nová právní úprava ZOK nicméně přináší též změny, které prohlubují osobní odpovědnost jednatele za řádný výkon jeho funkce. Mezi nejvýznamnější z nich patří nová úprava vyloučení člena statutárního orgánu obchodní z výkonu funkce a nová úprava ručení člena orgánu při úpadku obchodní .

Podstata vyloučení (neboli diskvalifikace) člena statutárního orgánu spočívá v tom, že insolvenční soud vyloučí svým rozhodnutím z výkonu funkce takového jednatele, který byl ve funkci v době vydání rozhodnutí o úpadku společnosti nebo po něm, pokud v průběhu insolvenčního řízení zjistí, že výkon funkce tohoto jednatele vedl k úpadku společnosti nebo přispěl ke snížení majetkové podstaty a k poškození věřitelů. Obdobně to platí též o jednateli, který v době vydání rozhodnutí o úpadku již statutárním orgánem společnosti nebo osobou v obdobném postavení nebyl, ale jehož dosavadní jednání zřejmě přispělo k úpadku obchodní . Insolvenční soud nerozhodne o vyloučení, pokud se dotčená osoba stala členem statutárního orgánu společnosti až v době hrozícího úpadku (a nepodílela se předchozím jednáním na úpadku společnosti) nebo pokud prokáže, že vynaložila takovou péči, kterou by v obdobné situaci vynaložila jiná rozumně pečlivá osoba. Návrh na vydání rozhodnutí o vyloučení může podat každý, kdo na něm má důležitý zájem, soud však může uvedené rozhodnutí vydat též bez návrhu.

Nová úprava vyloučení z výkonu funkce se tedy výrazně odlišuje od dosavadního znění § 38l obchodního zákoníku, který upravuje ze zákona vznikající nezpůsobilost k výkonu funkce jednatele. Mezi nejvýznamnější změny patří, že nezpůsobilost k výkonu funkce dle § 38l obchodního zákoníku vzniká ze zákona, aniž by bylo třeba ji konstatovat soudním rozhodnutím a aniž by bylo třeba předtím zkoumat konkrétní okolnosti každého případu, zatímco vyloučení z výkonu funkce vzniká až právní mocí soudního rozhodnutí o vyloučení. Současná právní úprava však umožňuje zhojit nezpůsobilost k výkonu funkce kvalifikovaným souhlasem příslušného orgánu společnosti, zatímco vyloučení člena statutárního orgánu z výkonu funkce soudem dle ZOK bude tímto způsobem nezhojitelné.

Jednatel, který byl vyloučen, nesmí po dobu tří let od právní moci rozhodnutí o vyloučení vykonávat funkci člena statutárního orgánu jakékoliv obchodní nebo být osobou v obdobném postavení. Vyloučený jednatel přestává být členem statutárního orgánu ve všech obchodních korporacích právní mocí rozhodnutí o svém vyloučení. Kdo poruší zákaz uložený mu rozhodnutím o vyloučení, ručí za splnění všech povinností obchodní , které vznikly v době, kdy vykonával navzdory uloženému zákazu činnost člena statutárního orgánu, ačkoliv se jím nestal nebo jím přestal být. Soud navíc může rozhodnout, že osobu, která porušila zákaz, opětovně vylučuje, a to až na dobu 10 let.

Kromě výše popsaných případů vyloučení spojených s insolvenčním řízením bude moci o vyloučení člena statutárního orgánu rozhodnout soud i bez návrhu také tehdy, pokud vyjde najevo, že člen statutárního orgánu v posledních třech letech opakovaně a závažně porušoval péči řádného hospodáře. Soud však bude moci též rozhodnout, že osoba, která byla vyloučena nebo u níž jsou dány podmínky pro vyloučení, může zůstat za podmínek stanovených soudem členem statutárního orgánu jiné obchodní , pokud z okolností případu vyplývá, že výkon funkce v této jiné obchodní korporaci neodůvodňuje vyloučení.

V souladu s ustanovením § 68 ZOK dojde k podstatnému rozšíření ručení jednatelů při úpadku společnosti. Na návrh insolvenčního správce nebo věřitele společnosti bude moci soud rozhodnout, že jednatel nebo bývalý jednatel ručí za splnění povinností společnosti, pokud bylo rozhodnuto, že společnost je v úpadku a dotyčný jednatel věděl nebo měl a mohl vědět, že je společnost v hrozícím úpadku, a v rozporu s péčí řádného hospodáře neučinil vše potřebné a rozumně předpokládatelné za účelem jeho odvrácení. Uvedené ručení se neuplatní vůči jednateli či bývalému jednateli, který byl prokazatelně do funkce ustanoven za účelem odvrácení úpadku či jiné nepříznivé hospodářské situace a svou funkci vykonával s péčí řádného hospodáře.

Značných změn doznala v ZOK rovněž právní úprava smlouvy o výkonu funkce, která je poměrně často mezi společností a jednatelem uzavírána. V souvislosti s výše uvedenými instituty prohlubujícími osobní odpovědnost jednatele za hospodářský stav společnosti je možné zmínit např. novou povinnost dle § 62 ZOK. V souladu s tímto ustanovením bude nově platit, že pokud bylo v insolvenčním řízení zahájeném na návrh jiné osoby než dlužníka soudem rozhodnuto o úpadku společnosti, jsou členové orgánů společnosti povinni vydat na výzvu insolvenčního správce prospěch získaný ze smlouvy o výkonu funkce i případný jiný prospěch získaný od společnosti, a to zpětně za období dvou let před právní mocí rozhodnutí o úpadku. Tato povinnost se týká těch členů orgánů společnosti, kteří věděli nebo měli a mohli vědět, že společnost je v hrozícím úpadku a v rozporu s péčí řádného hospodáře neučinili vše potřebné a rozumně předpokládatelné za účelem jeho odvrácení.

S ohledem na výše uvedené příklady významných změn, které zákon o obchodních korporacích přináší do právní úpravy společnosti s ručením omezeným, je možné konstatovat, že novému zákonu o obchodních korporacích by podnikatelé měli věnovat mimořádnou pozornost a měli by se pokud možno s co největším časovým předstihem připravit na účinnost nové právní úpravy. Je třeba zdůraznit, že záležitosti ve stručnosti popsané v tomto příspěvku představují pouze malou část celkového množství změn, které se podnikání s. r. o. v budoucnu dotknou, a je třeba se již nyní smířit se skutečností, že období bezprostředně následující po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku a ZOK bude nutně poznamenáno určitou mírou právní nejistoty a nejednoznačnosti týkající se zejména výkladu některých zcela nových právních institutů. V neposlední řadě tedy bude třeba věnovat pozornost též průběžně publikovaným odborným výkladům a komentářům a následně vznikající nové judikatuře soudů, neboť teprve jejich prostřednictvím bude postupně docházet k upřesňování a ustálení výkladu nových právních pravidel.