Judikatura Soudního dvora Evropské unie

Rozsudek soudního dvora Evropského unie ze dne 10. července 2014, ve věci C-183/13, Banco Mais, dosud neuveřejněn v Úředním věstníku

K předpisům:

Článek 17 odst. 5 třetí pododstavec písm. c) šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby členský stát za takových okolností, jako jsou okolnosti věci v původním řízení, uložil bance, která provozuje mimo jiné leasingovou činnost, povinnost zahrnout do čitatele a do jmenovatele zlomku sloužícího ke stanovení jednotného odpočitatelného podílu pro veškeré zboží a služby používané pro smíšené účely pouze tu část leasingových splátek placených zákazníky na základě leasingových smluv, která odpovídá úrokům, je-li využívání tohoto zboží a těchto služeb spojeno především s financováním a správou uvedených smluv, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

Společnost Banco Mais je banka provozující činnost v oblasti leasingu motorových vozidel a další finanční činnosti. Za zdaňovací období roku 2004 odpočetla společnost Banco Mais v plné výši DPH zaplacenou při pořízení zboží a služeb používaných výlučně pro plnění, u nichž je DPH odpočitatelná, včetně nákupů vozidel pro potřeby své leasingové činnosti. V případě zboží a služeb používaných pro smíšené účely vypočetla společnost Banco Mais svůj odpočitatelný podíl pomocí zlomku, v jehož čitateli byly přijaté odměny z finančních transakcí, u nichž je DPH odpočitatelná, k nimž byl připočten obrat z leasingových transakcí, u nichž je DPH odpočitatelná, a v jehož jmenovateli byly přijaté odměny ze všech finančních transakcí, k nimž byl připočten obrat ze všech leasingových transakcí. Touto metodou dospěla společnost Banco Mais konkrétně k závěru, že 39% DPH splatné či odvedené z tohoto zboží a těchto služeb je odpočitatelných. Správce daně v rámci kontroly uložil povinnost doplatit DPH spolu s vyrovnávacím úrokem, a to z důvodu, že metoda použitá touto společností ke stanovení jejího nároku na odpočet daně vedla ke značnému zkreslení při stanovování částky splatné daně. Plátce s tím nesouhlasil, a tvrdil, že v případě zboží a služeb používaných pro smíšené účely musí být podíl vypočten na základě té části obratu, která připadá na plnění, u nichž je DPH odpočitatelná. V souladu s tímto ustanovením mělo být společnosti Banco Mais umožněno zahrnout leasingové splátky leasingových nájemců v plné výši. Metoda použitá společností Banco Mais, jež spočívala v tom, že do čitatele i jmenovatele zlomku sloužícího ke stanovení odpočitatelného podílu byly leasingové splátky zaplacené zákazníky na základě jejich leasingových smluv zahrnuty v plné výši, totiž podle správce daně Pública k takovému zkreslení vedla, zejména vzhledem k tomu, že ta část leasingových splátek, která připadala na splácení pořizovací ceny vozidel, neodrážela skutečnou část výdajů souvisejících se zbožím a službami používanými pro smíšené účely, která mohla připadat na zdanitelná plnění.

Rozsudek soudního dvora Evropského unie ze dne 17. července 2014, ve věci C-272/13, Equoland, dosud neuveřejněn v Úředním věstníku

K předpisům:

1) Článek 16 odst. 1 šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně, ve znění směrnice Rady 2006/18/ES ze dne 14. února 2006, ve znění vyplývajícím z článku 28c šesté směrnice, musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která podřizuje přiznání osvobození od platby daně z přidané hodnoty při dovozu stanovené v této právní úpravě podmínce, že dovezené zboží, které je pro účely této daně určeno do skladu s daňovým dozorem, je do tohoto skladu fyzicky umístěno.

2) Šestá směrnice 77/388, ve znění směrnice 2006/18, musí být vykládána v tom smyslu, že podle zásady neutrality daně z přidané hodnoty brání vnitrostátní právní úpravě, podle které členský stát vyžaduje zaplacení daně z přidané hodnoty při dovozu i tehdy, když tato daň byla již zaplacena v rámci přenesení daňové povinnosti tím, že osoba povinná k dani vystavila fakturu sama sobě a zanesla toto do výkazu svých prodejů a nákupů.

Společnost Equoland dovezla zboží ze třetí země. V celním prohlášení bylo uvedeno, že zboží je určeno do skladu s daňovým dozorem pro účely DPH. V důsledku toho nebylo v den této operace požadováno zaplacení DPH při dovozu. Správce skladu zboží zapsal do rejstříku uskladněného zboží. Ukázalo se však, že zboží nebylo nikdy fyzicky ve skladu uloženo, nýbrž bylo uloženo pouze virtuálně, a sice zápisem do uvedeného rejstříku. Zboží tedy bylo okamžitě vyjmuto z režimu skladu s daňovým dozorem a DPH byla uhrazena na základě přenesení daňové povinnosti, které Equoland provedla. Správce daně měl za to, že pokud dovezené zboží nebylo fyzicky uloženo do skladu s daňovým dozorem, nezbytné podmínky pro odložení platby DPH při vývozu nebyly splněny, takže Equoland neuhradila splatnou daň, nařídil podle článku 13 legislativního nařízení č. 471/97 zaplacení DPH při dovozu zvýšené o sankci dosahující 30% částky této daně. Equoland na svou obranu tvrdil, že v některých členských státech je „virtuální“ uvedení zboží do skladu s daňovým dozorem legální.

Rozsudek soudního dvora Evropského unie ze dne 17. července 2014, ve věci C-438/13, SC BCR Leasing IFN, dosud neuveřejněn v Úředním věstníku

K předpisům:

Články 16 a 18 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty musí být vykládány v tom smyslu, že nemožnost leasingové společnosti dosáhnout toho, aby jí nájemce vrátil zboží, které je předmětem leasingové smlouvy, po ukončení této smlouvy pro nesplnění povinnosti ze strany nájemce, a to navzdory krokům učiněným touto společností za účelem navrácení tohoto zboží a navzdory neexistenci jakéhokoli protiplnění v důsledku tohoto ukončení, nelze považovat za dodání zboží za úplatu ve smyslu těchto článků.

BCR Leasing nakupovala od různých dodavatelů motorová vozidla, u kterých si odpočítávala DPH odvedenou na vstupu. Současně tato společnost uzavírala leasingové smlouvy na tato vozidla s osobami, které měly postavení uživatelů tohoto zboží po celou dobu trvání smlouvy, přičemž BCR Leasing zůstávala vlastníkem těchto motorových vozidel. Z důvodů nedodržení smluvních podmínek byla BCR Leasing nucena ukončit část leasingových smluv. Podle podmínek ve smlouvě měli nájemci vrátit zboží do tří dnů po jejím ukončení. I přes úsilí leasingové společnosti v části případů k navrácení zboží nedošlo. Správce daně toto nevrácení považoval za dodání zboží s povinností odvést z tohoto plnění daň.

Rozsudek soudního dvora Evropského unie ze dne 3. září 2014, ve věci C-589/12, GMAC UK, dosud neuveřejněn v Úředním věstníku

K předpisům:

Článek 11 část C odst. 1 první pododstavec šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně musí být vykládán v tom smyslu, že za takových okolností, jako jsou okolnosti věci v původním řízení, nemůže členský stát osobě povinné k dani zakázat, aby se ohledně určitého plnění dovolávala přímého účinku tohoto ustanovení z důvodu, že se tato osoba povinná k dani může v případě jiného plnění týkajícího se téhož zboží dovolávat ustanovení vnitrostátního práva a že by kumulativní použití těchto ustanovení vedlo k celkovému daňovému výsledku, jehož by vnitrostátní právo ani šestá směrnice, pokud by se na tato plnění použily odděleně, nedocílily ani o něj neusilovaly.

Společnost GMAC poskytovala zákazníkům vozidla na leasing. Dodání vozidel společností GMAC konečným zákazníkům podle leasingových smluv podléhalo DPH. V případě, že se nájemce dostal do platební neschopnosti, získala společnost GMAC vozidlo zpět a prodala jej v dražbě. Výtěžek z prodeje byl započítán oproti zůstatku měsíčních splátek dlužnému nájemcem. Tento prodej v dražbě nebyl GMAC považován za dodání zboží ani za poskytnutí služeb.

Spor se tedy dostal do roviny aplikace evropského práva, které umožňuje ve čl. 90 směrnice 2006/112/ES snížení základu daně v případě nezaplacení daně. Proto zde nastoupila pravidla pro přímý účinek.

Rozsudek soudního dvora Evropského unie ze dne 10. září 2014, ve věci C-92/13, Gemeente’s-Hertogenbosch, dosud neuveřejněn v Úředním věstníku

K předpisům:

Článek 5 odst. 7 písm. a) šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně musí být vykládán v tom smyslu, že se vztahuje na situaci, jako je ta, o kterou se jedná ve věci v původním řízení, kdy obec začne poprvé využívat budovu, kterou si nechala postavit na vlastním pozemku a kterou bude využívat v rozsahu 94% celkové plochy pro své činnosti, které vykonává v rámci výkonu veřejné správy, a v rozsahu 6% celkové plochy pro své činnosti jako osoba povinná k dani, z toho v rozsahu 1% pro plnění osvobozená od daně, která nezakládají právo na odpočet daně z přidané hodnoty. Nicméně pozdější využívání budovy pro činnosti obce může založit nárok na odpočet daně zaplacené z titulu využívání upraveného tímto ustanovením jen v poměru odpovídajícím jejímu využívání pro potřeby zdanitelných plnění na základě čl. 17 odst. 5 této směrnice.

Gemeente poskytuje plnění jako orgán veřejné správy a jako osoba povinná k dani. Pokud jde o plnění, která poskytuje jako osoba povinná k dani, poskytuje plnění, která jsou zdanitelná i osvobozená. Gemeente si na vlastním pozemku objednala výstavbu nové budovy s využitím 94% plochy této budovy pro své vlastní potřeby jako orgán veřejné správy, 5% této plochy pro činnosti vykonávané Gemeente jako osobou povinnou k dani, pro plnění zakládající nárok na odpočet DPH a 1% uvedené plochy pro činnosti vykonávané Gemeente jako osobou povinnou k dani pro plnění, která nezakládají nárok na odpočet DPH. Správce daně rozhodl vrátit částku DPH ve výši 6% daně.