Jak přiznávat stravné a kapesné, 2. část

Vydáno: 18 minut čtení

V minulém čísle 8 časopisu Daně a právo v praxi jsme se věnovali problematice poskytování náhrad cestovních výdajů při pracovních cestách (tuzemských i zahraničních) a v tomto vydání přinášíme jeho pokračování.

Jak přiznávat stravné a kapesné – dokončení
JUDr.
Marie
Salačová
Mnohem více změn doznala předmětnou novelou právní úprava zahraničního stravného.
Pro zaměstnavatele v podnikatelské sféře zůstává i do budoucna v § 170 odst. 2 věty první zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZP“), možnost sjednat nebo určit před vysláním jejich zaměstnance(ů) na zahraniční pracovní cestu snížit mu (jim) zahraniční stravné obecně až o 25 % (ze základní sazby) a u členů posádek plavidel vnitrozemské plavby až o 50 %. Pokud k tomuto postupu zaměstnavatel přistoupí, stane se předmětná snížená sazba u tohoto zaměstnavatele základní sazbou zahraničního stravného (ze které se všechno počítá). Tento postup však nikdy nemůže i nadále uplatnit zaměstnavatel v rozpočtové sféře.
Zcela nově jsou v § 170 odst. 3 ZP stanovena pro zahraniční pracovní cesty jednotlivá časová pásma s příslušnou výší zahraničního stravného. Nově je stanoveno, že zaměstnanci přísluší zahraniční stravné ve výši základní sazby, jestliže doba strávená mimo území České republiky (tedy fakticky pobytu v zahraničí) trvá v kalendářním dni déle než 18 hodin, trvá-li tato doba déle než 12 hodin, nejvýše však 18 hodin, přísluší zahraniční stravné ve výši dvou třetin této sazby zahraničního stravného, a ve výši jedné třetiny této sazby zahraničního stravného, trvá-li doba strávená mimo území České republiky 12 hodin a méně, avšak alespoň 1 hodinu, nebo déle než 5 hodin, pokud zaměstnanci vznikne za cestu na území České republiky právo na tuzemské stravné, tj. podle § 163 nebo § 176. Trvá-li doba strávená mimo území České republiky méně než 1 hodinu, zahraniční stravné se neposkytuje a tyto minuty (od 1 do 59 minut) se i nadále podle § 170 odst. 4 věty druhé ZP započítávají do doby rozhodné pro poskytování tuzemského stravného a podobně nově i hodiny pobytu v zahraničí od 1 do 5 hodin v případě, kdy zaměstnanci vzniká právo na tuzemské stravné. V tomto ustanovení je totiž jasně stanoveno, že doby, za které nevznikne zaměstnanci