Může si tedy za rok 2014 uplatnit daňové zvýhodnění na dítě cizinec ze 3. země, který: a)Má trvalý pobyt v ČR a dítě v ČR žije (navštěvuje v ČR školu, školku).b)Má dlouhodobý pobyt v ČR a dítě žije v ČR.c)Má trvalý pobyt v ČR, ale dítě studuje v domovském třetím státě.d)Má dlouhodobý pobyt v ČR, ale dítě žije/studuje v domovském třetím státě. Musí se cizinec, který se prokazatelně (razítky v pase) zdržoval na území ČR více než 183 dní v roce a jeho jediné příjmy jsou na území ČR, daňovou rezidenturou nějak prokazovat, nebo ji stačí čestně prohlásit?
Existuje názor, že daňové zvýhodnění na dítě si smí uplatnit jen občané EU, Norska a Islandu. V § 35c zákona o daních z příjmů je uvedeno, že se to týká osob, které jsou rezidenty členského státu EU, Norska nebo Islandu.
Ing. Bc.
Marcel
Pitterling
Ph.D.
ODPOVĚĎ
Podle § 35c odst. 5 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, může daňové zvýhodnění skutečně uplatnit i daňový nerezident ČR, avšak pouze pokud je daňovým rezidentem členského státu EU, Norska nebo Islandu. Další podmínkou je, že má úhrn příjmů ze zdrojů na území ČR v úrovni nejméně 90% svých celosvětových příjmů. Výjimku tvoří příjmy vyňaté z předmětu daně, příjmy od daně osvobozené a příjmy zdaněné srážkovou daní, které se do limitu 90% nezapočítávají. Pro úplnost je ještě třeba uvést, že podle § 35c odst. 1 uvedeného zákona o daních z příjmů musí vyživované dítě, na které je daňové zvýhodnění uplatňováno, žít s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti na území členského státu EU, Norska nebo Islandu.
Společně hospodařící domácnost je podle § 21e odst. 4 zákona o daních z příjmů definována jako společenství osob, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby.
Pro posouzení daňového režimu všech v dotaze uvedených variant je tedy klíčové posouzení, zda je daný poplatník daňovým rezidentem ČR, či nikoliv. Otázka typu povoleného pobytu v ČR (trvalý vs. dlouhodobý) však z tohoto pohledu není kritériem rozhodujícím.
Daňovým rezidentem ČR je podle § 2 odst. 2 zákona o daních z příjmů poplatník, který má na území ČR bydliště nebo se zde obvykle (tj. 183 dnů v kalendářním roce souvisle nebo v několika obdobích) zdržuje. Bydlištěm na území ČR se podle § 2 odst. 4 uvedeného zákona o daních z příjmů pak rozumí místo, kde má poplatník stálý byt za okolností, z nichž lze usuzovat na jeho úmysl trvale se v tomto bytě zdržovat. K tomuto pojmu lze ještě odkázat na pokyn GFŘ D-22 k jednotnému postupu při uplatňování některých ustanovení zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, ve kterém se uvádí zpřesňující komentář k pojmu stálý byt (komentář k § 2 pod bodem 1.). V tomto komentáři se uvádí, že stálým bytem se rozumí byt, který je poplatníkovi kdykoliv k dispozici podle jeho potřeby, ať již vlastní či pronajatý. Tento byt může být poplatníkem pronajat jiné osobě formou, která umožňuje podle potřeby poplatníka obnovení jeho užívání poplatníkem bez prodlevy. Úmysl poplatníka zdržovat se trvale ve stálém bytě se posuzuje vzhledem k okolnostem jeho osobního a rodinného stavu, tj. žije-li v něm rovněž např. s manželkou, dětmi, rodiči, či zda byt je využíván v návaznosti na jeho ekonomické aktivity (tj. podnikání, zaměstnání, apod.). Bytem je tedy místo a nikoliv typ povolení k pobytu.
K otázce určení rezidentství je dále nezbytně nutné přihlédnout také k příslušné smlouvě o zamezení dvojímu zdanění (ČR má v účinnosti takovou smlouvu s více jak 80 státy nebo jurisdikcemi světa, včetně všech členských států EU, Norska a Islandu), které rovněž upravují otázku určení rezidentství. Mezinárodní smlouvy obecně mají přednost v aplikaci před domácím právem.
Touto optikou je tedy nutné nahlížet rozsah práv ohledně uplatnění daňového zvýhodnění na vyživované dítě.
Pokud tedy občan 3. státu v ČR žije, má tu bydliště, rodinu, atd., mohl by naplňovat kritérium daňového rezidentství ČR, tj. být daňovým rezidentem ČR (státní příslušnost opět není rozhodujícím kritériem). Pak by mohl daňové zvýhodnění uplatňovat standardně bez testování pravidla 90% příjmů ze zdrojů na území ČR, které je v dané souvislosti aplikováno na rezidenty jiných členských států EU, Norska a Islandu.
Současně platí, že pokud se fyzická osob tzv. obvykle zdržuje na území ČR, je v souladu s uvedeným zákonem o daních z příjmů považována za daňového rezidenta ČR, nicméně opět nelze opomenout existenci smluv o zamezení dvojího zdanění, na základě kterých může být rozhodnuto, že takováto osoba není daňovým rezidentem ČR (viz obvykle čl. 4 odst. 2 těchto mezinárodních smluv). V případě relace vůči bezesmluvnímu státu by tato osoba tedy byla považována za rezidenta ČR. Je-li daňové rezidentství v ČR odvíjeno od obvyklého zdržování se na území ČR, měla by být tato tvrzená skutečnost také prokázána.
Pro absenci základních znaků pro určení daňového rezidentství v zadání dotazu tak nelze spolehlivě posoudit rozsah daňových povinností poplatníka vůči ČR.