Výměna daňových informací s Bermudami

Z hlediska zajišťování daňových informací, které se týkají rezidentů České republiky, nastává největší problém u tzv. třetích států, se kterými nemá Česká republika dosud uzavřené smlouvy o zamezení dvojího zdanění, přičemž v rámci těchto států se nacházejí označované za tzv. . Samotná OECD vyvíjí značný tlak na tyto s cílem poskytování informací, aby se příslušný stát dozvěděl, v čem podniká firma jeho rezidenta, kolik příslušná osoba má na bankovním účtu, kam z něj peníze posílá apod. Rozšiřování a zintenzivnění mezinárodní daňové spolupráce v boji proti škodlivým daňovým praktikám podporuje také Evropská unie i skupina G20. Boj proti škodlivým daňovým praktikám a zároveň i zefektivňování mezinárodní spolupráce v oblasti daní se tak stává mezinárodní prioritou.

Nově uzavírané dohody umožní české daňové správě získat velmi účinný nástroj, pomoci něhož může prověřit, zda příjem nebo majetek rezidentů České republiky byl řádně zdaněn, a to bez ohledu na skutečnost, zda jsou příslušné informace v držení bank nebo dalších finančních institucí. Správce daně tak může získat informace, které jsou potřebné pro účely správy daní i od , se kterou mezinárodní smlouva tohoto typu dosud nebyla uzavřena. Získané informace v návaznosti na tyto dohody mohou být využity rovněž v rámci odhalování daňové trestné činnosti. Na druhé straně však dohody neobsahují spolupráci při získávání důkazů, která je v trestních záležitostech vyhrazena justičním orgánům. V současné době jsou z pozice České republiky rozjednány další smlouvy o výměně informací s klasickými daňovými ráji. Kromě dohody s Bermudami následně ve Sbírce předpisů České republiky vyšla Dohoda mezi vládou České republiky a vládou (č. 51/2012 Sb.m.s.), v nejbližší době vyjde smlouva s Britskými panenskými ostrovy. Mimo ujednání s uvedenými třemi jurisdikcemi byly dosud podepsány či projednány dohody s těmito státy či teritorii: Ostrov Man, Guernsey, San Marino, Kajmanské ostrovy, Bahamské společenství a Andorra. Nyní se nacházejí v příslušné fázi legislativního procesu. Určitým problémem je ale uzavření smluv o výměně informací se státy jako je například Lichtenštejnsko či Monako, které splnili „první limit“ OECD, a byly tak zatím smazány z „černé listiny“. U Lichtenštejnska se v této oblasti čeká na postoj Evropské unie.

Obsah samotné dohody s Bermudami vychází z modelové dohody OECD o výměně informací v daňových záležitostech a ze vzorového návrhu směrnice pro expertní jednání o dohodách o výměně informací v daňových záležitostech a návrhu Dohody o výměně informací v daňových záležitostech, které byly schváleny Usnesením vlády č. 227 ze dne 22. 3. 2010.

Uvádí, že předmětem spolupráce jsou informace, které se týkají příslušných daní, a zároveň lze předpokládat, že tyto informace jsou významné pro provádění a prosazování vnitrostátních právních předpisů smluvních stran. Ustanovení tohoto článku také deklaruje, že taková výměna obsahuje informace, u nichž lze předpokládat, že jsou významné pro stanovení, vyměření a výběr daní, vymáhání daňových pohledávek, nebo pro vyšetřování nebo stíhání daňových trestných činů, přičemž jsou považovány za důvěrné.

Z hlediska České republiky jsou předmětem dohody daně z příjmů fyzických a právnických osob, daň z nemovitostí, daň z přidané hodnoty a spotřební daň. Druhý odstavec článku 3, dále uvádí, že dohoda se vztahuje také na všechny stejné daně, které smluvní strana zavede po datu podpisu dohody mimo či namísto stávajících daní. K eventuálnímu rozšíření nebo modifikování tohoto článku by došlo na základě dohody smluvních stran ve formě výměny dopisů.

K praktické výměně informací bude docházet cestou „klasické metody“ výměny informací, a to na základě žádosti žádající strany (smluvní strana vyžadující informace). Čtvrtý odstavec článku 5 uvádí, že každá smluvní strana zajistí, aby její příslušné orgány měly oprávnění získat a na žádost poskytnout mimo jiné informace v držení bank či informace, které se týkají vlastnictví společností. V případě trustů, informace o zakladatelích, správcích a beneficientech.

Dohoda přímo neuvádí časový termín či limit pro poskytnutí informace, nicméně dožádaná strana (smluvní strana, která je požádána o poskytnutí informací) by měla písemně potvrdit přijetí žádosti a do 60 dnů od přijetí žádosti sdělit žádající straně případné nedostatky v žádosti. Na druhé straně, pokud dožádaná strana není schopna získat a zajistit informace do 90 dnů od přijetí žádosti, okamžitě vyrozumí žádající stranu včetně vysvětlení důvodu.

Charakterizuje podmínky, za kterých je možné, aby jedna smluvní strana povolila vstup zástupců druhé smluvní strany na území první strany. Jde například o situaci, kdy šetření v zahraničí je za účelem vyslechnutí daňového subjektu či prověření jeho záznamů a dokumentů, a to na základě předchozího písemného souhlasu dotčených osob.

Uvádí výčet situací, dle kterých dožádaná strana může odmítnout poskytnutí informací či pomoci.

Dohoda také obsahuje doložku o mlčenlivosti, jakož i financování nákladů, spojených se samotným šetřením. Je velmi důležitým článkem, který deklaruje, že v případě vzniklých problémů, pokud jde o provádění či výklad dohody, budou obě smluvní strany řešit záležitost vzájemnou dohodou.

Vypovězení dohody bude možné na základě podání písemné výpovědi diplomatickou cestou, jak uvádí tento článek.

Závěrem se nabízí konstatování, že teprve až samotná praxe a skutečné výsledky aplikace této mezinárodní smlouvy ukáží, jak je ve skutečnosti dohoda o výměně informací v daňových záležitostech dodržována a do jaké míry se podařilo realizovat její hlavní záměr, a to zabránění daňovým únikům a podvodům.