Změna pravidel pro určení místa plnění u služeb a zvláštní režim jednoho
správního místa od 1.1.2015
Ing.
Václav
Benda
Novelou zákona č. 235/2004 Sb.,
o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o DPH“), která byla provedena zákonem
č. 196/2014 Sb., byly s účinností od 1.1.2015
provedeny změny v pravidlech pro stanovení místa plnění u služeb, a to podle směrnice Rady
2008/8/ES, kterou se mění s účinností od 1.1.2015
směrnice o DPH. Od tohoto data se zavádí zejména
nové pravidlo pro stanovení místa plnění u vybraných služeb, kterými jsou telekomunikační služby,
služby rozhlasového a televizního vysílání a elektronicky poskytované služby, jsou-li poskytovány
osobě nepovinné k dani. V návaznosti na změnu pravidel pro stanovení místa plnění u uvedených
vybraných služeb poskytovaných osobě nepovinné k dani se od 1.1.2015 v souladu s předpisy EU zavádí
nový zvláštní režim jednoho správního místa, který bývá také označován v angličtině jako „Mini One
Stop Shop“ (MOSS). Metodické informace k tomuto zvláštnímu režimu jsou zveřejněny na webových
stránkách finanční správy. V následujícím textu jsou nejprve vysvětleny změny pravidel při stanovení
místa plnění u služeb a návazně s využitím příkladů vysvětleny základní principy zvláštního režimu
jednoho správního místa.
Změny v pravidlech pro stanovení místa plnění u služeb
Základní pravidla pro stanovení místa plnění při poskytnutí služby se od
1.1.2015 nezměnila. Při praktické aplikaci tohoto ustanovení je klíčové, zda je služba poskytována
pro osobu povinnou k dani či pro osobu nepovinnou k dani. Při poskytnutí služby osobě povinné k dani
je místem plnění nadále podle § 9 odst. 1 zákona o
DPH obecně místo, kde má tato osoba své sídlo. Pokud je služba poskytnuta provozovně osoby
povinné k dani, nacházející se v jiném místě, než kde je její sídlo, je místem plnění místo, kde je
tato provozovna umístěna. Základní pravidlo pro určení místa plnění podle
§ 9 odst. 1 zákona o DPH je i po 1.1.2015
uplatňováno při poskytování telekomunikačních služeb, služeb rozhlasového a televizního vysílání a
elektronicky poskytovaných služeb osobám povinným k dani. Jsou-li však tyto vybrané služby
poskytovány osobě nepovinné k dani, od 1.1.2015 se určí místo plnění podle novelizovaného znění
§ 10i zákona o DPH.
PŘÍKLAD 1
Použití § 9 odst. 1 zákona o
DPH
Pokud by firma, která je plátcem se sídlem v České republice, poskytla
elektronicky poskytovanou službu firmě se sídlem na Slovensku, která je osobou povinnou k dani,
místo plnění by se určilo podle § 9 odst. 1 zákona o
DPH, tj. bylo by podle sídla příjemce na Slovensku. V tomto případě by nevznikla povinnost
přiznat daň české firmě, ale slovenské firmě jako příjemci služby. Pokud by naopak osoba neusazená v
tuzemsku, např. softwarová firma se sídlem v USA, poskytla software jako elektronicky poskytovanou
službu firmě, která je plátcem se sídlem v tuzemsku, místo plnění by se určilo také podle
§ 9 odst. 1 zákona o DPH, tj. bylo by také podle
sídla příjemce v tuzemsku. V tomto případě by nevznikla povinnost přiznat daň poskytovateli služby,
ale podle § 108 odst. 1 písm. c) zákona o DPH
plátci jako příjemci této služby.
Při poskytnutí služby osobě nepovinné k dani je podle
§ 9 odst. 2 zákona o DPH místem plnění místo, kde
má osoba poskytující službu své sídlo. Pokud je služba poskytnuta prostřednictvím provozovny osoby
povinné k dani, nacházející se v jiném místě, než kde je její sídlo, je místem plnění místo, kde je
tato provozovna umístěna. Osobou nepovinnou k dani je prakticky každá osoba, která není osobou
povinnou k dani, tj. např. fyzická či právnická osoba, ať již z tuzemska či z jiného členského státu
nebo třetí země, která neprovádí žádnou ekonomickou činnost a nemá ani registraci k DPH v některém z
členských států. Podle § 9 odst. 2 zákona o DPH se
určovalo do konce roku 2014 místo plnění také u telekomunikačních služeb, služeb rozhlasového a
televizního vysílání a elektronicky poskytovaných služeb, byly-li poskytovány osobě nepovinné k dani
z tuzemska či z jiného členského státu. Od 1.1.2015 se v případě uvedených služeb poskytnutých osobě
nepovinné k dani určí místo plnění podle novelizovaného znění
§ 10i zákona o DPH.
Základní pravidlo pro stanovení místa plnění při poskytnutí služby podle
§ 9 odst. 1 a
2 zákona o DPH se použije, jak vyplývá z
§ 9 odst. 4, pokud
zákon o DPH v dalších ustanoveních
§ 9a až § 10i novelizovaného znění zákona o DPH
nestanoví jinak. Prakticky to znamená, že u služeb uvedených v těchto ustanoveních se nepoužije
základní pravidlo pro určení místa plnění, ale pravidlo speciální. Novelou
zákona o DPH s účinností od 1.1.2015 zůstala většina
dřívějších výjimek zachována beze změn. K úpravě došlo, pokud se jedná o aplikaci pravidla o
stanovení místa plnění podle skutečného využití či spotřeby služby, pravidla pro určení místa plnění
nájmu dopravního prostředku, u vyjmenovaných služeb uvedených v
§ 10h a zejména u telekomunikačních služeb, služeb
rozhlasového a televizního vysílání a elektronicky poskytovaných služeb, jsou-li poskytovány osobě
nepovinné k dani.
V § 9a zákona o DPH je od
1.1.2015 uvedeno pravidlo pro určení místa plnění podle skutečného užití nebo spotřeby ve vztahu ke
službám poskytovaným osobám povinným k dani se sídlem nebo provozovnou ve třetí zemi, které jsou
zároveň plátci v tuzemsku, které bylo konce roku 2014 upraveno
§ 10k zákona o DPH, který byl novelou zákona s
účinností od 1.1.2015 zrušen. Vzhledem k tomu, že toto pravidlo věcně navazuje na základní pravidlo
pro osoby povinné k dani obsažené v § 9 odst. 1 zákona o
DPH, bylo rozhodnuto ho přesunout do navazujícího §
9a zákona o DPH, a to bez věcných změn. Při poskytnutí služby osobě povinné k dani, která má
sídlo, nebo provozovnu ve třetí zemi, se při stanovení místa plnění postupuje od 1.1.2015 podle
§ 9a zákona o DPH, pokud je tato osoba zároveň
registrována jako plátce v tuzemsku. Pokud se u služby obecně určí místo plnění podle základního
pravidla uvedeného v § 9 odst. 1 zákona o DPH, ale
je poskytována uvedené osobě povinné k dani ze třetí země a tato osoba je zároveň v tuzemsku
plátcem, za místo plnění se považuje tuzemsko, pokud ke skutečnému užití nebo spotřebě této služby
dojde v tuzemsku.
PŘÍKLAD 2
Určení místa plnění podle spotřeby či využití služby
Firma, která je plátcem daně se sídlem v tuzemsku, poskytla poradenskou
službu firmě se sídlem v Rusku, která však má registraci plátce v tuzemsku. Tato služba se týká
výkladů právních a účetních předpisů platných v České republice, a proto místo plnění je u takové
služby podle § 9a zákona o DPH v tuzemsku a
poradenská firma je povinna svou službu účtovat včetně české DPH na české DIČ ruské firmy jako
příjemce služby.
Pravidla pro určení místa plnění u nájmu dopravního prostředku v souladu s
předpisy EU jsou po upřesnění novelou zákona s účinností od 1.1.2015 stanovena
§ 10d zákona o DPH. Při poskytnutí krátkodobého
nájmu dopravního prostředku je nadále podle § 10d odst.
1 místem plnění, místo, kde je dopravní prostředek skutečně fyzicky předán zákazníkovi.
Dopravní prostředek je přitom třeba pro účely DPH chápat ve smyslu definice uvedené v
§ 4 odst. 3 písm. a) zákona o DPH. Podle tohoto
písmene se dopravním prostředkem rozumí vozidlo nebo jiný prostředek nebo zařízení, určené k
přepravě osob nebo zboží z jednoho místa na jiné a obvykle konstruované pro použití k přepravě zboží
nebo osob. Dopravním prostředkem se tedy rozumí např. vozidlo, loď či letadlo, ale také železniční
vagóny, automobilové návěsy či přívěsy a podobná zařízení pro přepravu zboží nebo osob. Krátkodobým
nájmem dopravního prostředku se rozumí nepřetržité držení nebo užívání dopravního prostředku po dobu
nepřesahující 30 dní a u lodí nepřesahující 90 dní.
V § 10d odst. 2 zákona o
DPH se po novelizaci provedené od 1.1.2015 stanoví místo plnění u dlouhodobého nájmu
dopravního prostředku poskytnutého osobě nepovinné k dani. Do konce roku 2014 se v tomto případě
určilo místo plnění podle místa, kde měl příjemce služby sídlo nebo místo pobytu, tj. místo plnění
se určilo podle stejného principu jako v případě nájmu pro osoby povinné k dani. Novelou zákona se
místo pojmu sídlo nebo místo pobytu zavádí v souladu s předpisy EU pojem „místo příjemce služby“,
které však není definováno v zákoně o DPH. Místo
příjemce služby se určí, jak vyplývá z novelizovaného znění
§ 10d zákona o DPH, podle přímo použitelného
předpisu Evropské unie, kterým je prováděcí nařízení č. 282/2011. Podle tohoto nařízení je místem
příjemce služby obecně místo pobytu fyzické osoby nebo sídlo či umístění provozovny právnické osoby.
V čl. 24e tohoto nařízení jsou uvedeny v souvislosti s určením místa plnění u dlouhodobého nájmu
dopravního prostředku osobě nepovinné k dani důkazy pro určení místa příjemce služby.
PŘÍKLAD 3
Místo plnění u nájmu dopravního prostředku
Firma se sídlem v tuzemsku, která je plátcem daně, pronajala španělskému
turistovi, který je osobou nepovinnou k dani s místem pobytu ve Španělsku, osobní automobil na dobu
2 měsíců. Jedná se tedy o dlouhodobý nájem, u něhož je od 1.1.2015 místem plnění místo příjemce
služby, které je ve Španělsku, kde musí pronajímatel podle pravidel platných v této zemi zaplatiti z
tohoto nájmu daň. V uvedeném případě tedy nelze využít pro zaplacení daně zvláštní režim jednoho
správního místa, který platí pouze pro telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního
vysílání a elektronicky poskytované služby.
Pravidla pro stanovení místa plnění u vyjmenovaných služeb poskytnutých
osobě nepovinné k dani do třetí země jsou od 1.1.2015 stanovena v novelizovaném znění
§ 10h zákona o DPH. Podle novelizované úpravy je v
těchto případech místem plnění také místo příjemce služby určené podle přímo použitelného předpisu
Evropské unie, kterým je prováděcí nařízení č. 282/2011, a to v novelizovaném znění platném od
1.1.2015. Místem příjemce služby je pro tyto služby obecně místo pobytu fyzické osoby nebo sídlo či
umístění provozovny právnické osoby. Mezi vyjmenované služby, u nichž se stanoví místo plnění podle
tohoto pravidla patří nadále např. služby reklamní, poradenské, právní, účetní, nájem movitého
majetku apod.
PŘÍKLAD 4
Místo plnění při poskytnutí služby osobě nepovinné k dani do třetí
země
Právní kancelář, která je plátcem daně se sídlem v tuzemsku, poskytne právní
službu klientovi, kterým bude občan jako osoba nepovinná k dani s místem pobytu v Srbsku. Místo
plnění se tedy v uvedeném případě stanoví podle místa příjemce služby v Srbsku. Prakticky to
znamená, že právní kancelář bude účtovat tuto službu bez DPH, protože místo plnění bude ve třetí
zemi.
Novelou zákona se s účinností od 1.1.2015 z
§ 10h zákona o DPH vypouštějí telekomunikační
služby, služby rozhlasového a televizního vysílání a elektronicky poskytované služby, protože místo
plnění se u nich od tohoto data stanoví v novelizovaném znění
§ 10i zákona o DPH. Z novelizovaného znění
§ 10i zákona o DPH vyplývá v souladu s předpisy EU
nové pravidlo pro stanovení místa plnění u telekomunikačních služeb, služeb rozhlasového a
televizního vysílání a elektronicky poskytovaných služeb, jsou-li poskytovány osobě nepovinné k
dani. Podle § 10i odst. 1 zákona o DPH je od
1.1.2015 místem plnění při poskytnutí výše uvedených služeb osobě nepovinné k dani místo příjemce
služby určené podle přímo použitelného předpisu Evropské unie, kterým se stanoví prováděcí opatření
ke směrnici o DPH. Tímto místem příjemce služby je
obecně v případě fyzické osoby místo jejího pobytu, tj. místo, kde se obvykle tato osoba zdržuje,
případně místo jejího bydliště. V případě právnické osoby nepovinné k dani je obecně místem příjemce
služby její sídlo, případně její provozovna, nachází-li se v jiném místě, než kde má tato osoba své
sídlo.
PŘÍKLAD 5
Místo plnění při poskytnutí vybrané služby
Firma se sídlem v tuzemsku, která je plátcem daně, poskytne aplikační
software jako elektronicky poskytovanou službu občanovi ze Slovenska, který je osobou nepovinnou k
dani, místo plnění se určí podle § 10i zákona o
DPH, tj. podle místa příjemce služby na Slovensku. Daň bude muset na Slovensku přiznat česká
firma, a to buď standardním způsobem spojeným s registrací k DPH na Slovensku, nebo ve zvláštním
režimu jednoho správního místa, jak je vysvětleno v dalším textu. Pokud by naopak firma, která má
sídlo na Slovensku a která nemá provozovnu v tuzemsku, poskytla elektronicky poskytovanou službu
občanovi z České republiky, který je osobou nepovinnou k dani, místo plnění se určí také podle
§ 10i zákona o DPH, tj. podle místa příjemce
služby bude v tuzemsku. Daň bude muset v tuzemsku přiznat slovenská firma jako poskytovatel služby,
a to buď standardním způsobem spojeným s registrací plátce v tuzemsku, nebo ve zvláštním režimu
jednoho správního místa, jak je vysvětleno v dalším textu.
Ve stanovených případech se podle uvedeného prováděcího nařízení určí místo
plnění na základě tzv. domněnky o místě příjemce služby. Z článku 24b prováděcího nařízení vyplývají
pravidla pro stanovení domněnky o místě příjemce služby pro některé telekomunikační služby, služby
rozhlasového a televizního vysílání nebo elektronicky poskytované služby. Podle těchto domněnek se
má např. za to, že místo příjemce služby je v místě instalace pevné linky nebo v místě přístupového
bodu Wi-Fi. Jsou-li tyto služby poskytnuty prostřednictvím mobilních sítí, má se za to, že se místo
příjemce služby nachází v zemi určené mezinárodním směrovým kódem země SIM karty použité při příjmu
těchto služeb nebo určené podle adresy internetového protokolu (IP) zařízení, které používá příjemce
nebo jiný způsob tzv. geolokalizace.
Vymezení vybraných služeb
V souladu s předpisy EU jsou v novelizovaném znění
§ 10i odst. 2 zákona o DPH vymezeny
telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního vysílání a elektronicky poskytované
služby, při jejichž poskytování se uplatní zvláštní režim jednoho správního místa.
Telekomunikační službou se podle
§ 10i odst. 2 písm. a) zákona o DPH rozumí
služba spojená s přenosem, vysíláním nebo příjmem signálů, textových dokumentů, obrázků, zvuků nebo
jakékoliv informace prostřednictvím kabelu, rádia, optických nebo elektromagnetických systémů,
včetně příslušného přenosu nebo stanovení práva využívat kapacitu pro tento přenos, vysílání nebo
příjem nebo přístup k informačním sítím. Podle metodické informace GFŘ se telekomunikační službou
rozumí prakticky zejména pevné a mobilní telefonní služby, dále videofonní služby, telefonní služby
poskytované přes internet, fax, telegraf, dálnopis a také přístup na internet.
Službou rozhlasového a televizního vysílání se podle
§ 10i odst. 2 písm. b) zákona o DPH rozumí
služba sestávající ze zvukového nebo audiovizuálního obsahu, jako jsou rozhlasové nebo televizní
pořady pro simultánní poslech nebo sledování na základě programové skladby poskytované veřejnosti
prostřednictvím komunikačních sítí poskytovatelem mediálních služeb pod jeho redakční odpovědností.
Podle metodické informace GFŘ se rozhlasového a televizního vysílání rozumí prakticky zejména
vysílání rozhlasových nebo televizních pořadů přes rozhlasovou nebo televizní síť a dále také živé
vysílání rozhlasových nebo televizních pořadů na internetu.
Elektronicky poskytovanou službou se podle
§ 10i odst. 2 písm. c) zákona o DPH rozumí
služba poskytovaná prostřednictvím veřejné datové sítě nebo elektronické sítě, s výjimkou pouze
samotné komunikace prostřednictvím elektronické adresy, a to zejména hostitelství internetových
stránek, poskytnutí programového vybavení a jeho aktualizace, poskytnutí obrázků, textů nebo
informací anebo zpřístupňování databází, poskytnutí hudby, filmů nebo her, poskytnutí politických,
kulturních, uměleckých, sportovních, vědeckých nebo zábavních pořadů nebo událostí, s výjimkou
programů, které jsou službou rozhlasového a televizního vysílání, nebo poskytnutí služby výuky na
dálku. Podle metodické informace GFŘ se elektronicky poskytovanou službou rozumí prakticky zejména
prezentace na elektronické síti (webové stránky), stahování softwarových aplikací, stahování hudby,
filmů a počítačových her, dále přístup k online počítačovým hrám a online aukce. Jako elektronicky
poskytovanou službu je třeba chápat i elektronické knížky a poskytnutí textu, dat či databází v
elektronické podobě.
Základní principy zvláštního režimu jednoho správního místa
Zvláštní režim jednoho správního místa, jehož hlavním smyslem je usnadnění
plnění daňových povinností pro poskytovatele vybraných služeb, je s účinností od 1.1.2015 upraven ve
vložených § 110a až § 110ze zákona o DPH.
Možnost využití zvláštního režimu jednoho správního místa se týká všech osob povinných k dani, které
poskytují telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního vysílání nebo elektronicky
poskytované služby, a to přeshraničně osobám nepovinným k dani bez ohledu na to, zda jsou
poskytovatelé těchto služeb z Evropské unie nebo ze třetích zemí mimo Evropskou unii. Podle
§ 110a zákona o DPH je v rámci registrace do
zvláštního režimu jednoho správního místa rozlišován režim mimo Evropskou unii (dále jen režim mimo
EU) a režim Evropské unie (dále jen režim EU), jak je podrobněji vysvětleno v dalším
textu.
Zvláštní režim jednoho správního místa může podle
§ 110a odst. 2 zákona o DPH v tuzemsku použít
osoba povinná k dani, která poskytuje vybranou službu a splňuje v tuzemsku podmínky pro použití
zvláštního režimu jednoho správního místa. Podle §
110a odst. 3 zákona o DPH je v případě zvláštního režimu jednoho správního místa místně
příslušným Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, a to i v případě plátců, kteří jsou registrováni u
Specializovaného finančního úřadu. Podle § 110a odst.
4 zákona o DPH se totiž ustanovení o příslušnosti Specializovaného finančního úřadu v případě
zvláštního režimu jednoho správního místa nepoužijí.
V § 110b odst. 1 zákona o
DPH jsou vymezeny základní pojmy pro účely zvláštního režimu jednoho správního
místa:
Daní se pro tyto účely rozumí peněžité plnění spravované v rámci zvláštního
režimu jednoho správního místa. Pojem daň pro účely zvláštního režimu jednoho správního místa bylo
třeba samostatně vymezit, protože v tomto zvláštním režimu bude spravována jak daň tuzemská, tak daň
určená jiným členským státům.
Vybranou službou se rozumí služba poskytovaná osobě nepovinné k dani s
místem plnění na území Evropské unie, a to:
-
telekomunikační služba,
-
služba rozhlasového a televizního vysílání,
-
elektronicky poskytovaná služba,
Státem spotřeby se v souladu s předpisy EU rozumí členský stát, ve kterém je
místo plnění poskytované vybrané služby podle § 10i
zákona o DPH, tj. členský stát příjemce služby.
Státem identifikace se také v souladu s předpisy EU rozumí členský stát, ve
kterém se osoba povinná k dani registruje k dani ve zvláštním režimu jednoho správního
místa.
Uživatelem se rozumí osoba povinná k dani, která je v tuzemsku registrovaná
k dani ve zvláštním režimu jednoho správního místa, uživatel má přitom z procesního hlediska
postavení daňového subjektu.
Pro účely zvláštního režimu jednoho správního místa se za provozovnu
považuje i ta organizační složka osoby povinné k dani, která může přijímat a využívat služby, které
jsou poskytovány pro potřebu této provozovny, neboť je dostatečně stálá a má vhodné personální a
technické zdroje, jak vyplývá z § 110b odst. 2 zákona
o DPH. Jedná se tedy prakticky o širší vymezení provozovny pro účely zvláštního režimu
jednoho správního místa, než jak ji vymezuje § 4 odst.
1 písm. k) zákona o DPH.
Poskytovatel vybraných služeb, který se zaregistruje do zvláštního režimu
jednoho správního místa, bude podávat za zdaňovací období vždy pouze jedno zvláštní daňové přiznání.
V tomto daňovém přiznání bude uvádět celkovou hodnotu jím poskytnutých služeb za každý členský stát,
ve kterém jsou usazeni jeho zákazníci. Podmínkou tohoto postupu bude, že poskytovatel služby není
usazen v dotčených členských státech spotřeby. Daňové přiznání se bude podávat výhradně elektronicky
za období kalendářního čtvrtletí, a to do 20 dnů po jeho skončení. Daň se v daňovém přiznání bude
uvádět v eurech s přesností na dvě desetinná místa bez zaokrouhlení. Daňové přiznání bude mít své
referenční číslo, které se automaticky vygeneruje při jeho podání prostřednictvím webového portálu.
Toto referenční číslo bude sloužit také k identifikaci platby. Platba daně bude provádět uživatel
také vždy pouze za kalendářní čtvrtletí, a to na zvlášť na účet českého správce daně vedený v
eurech. Do platebního příkazu, uživatel zadá referenční číslo svého daňového přiznání. Postoupení
příslušné část platby a relevantních částí daňového přiznání do jednotlivých států spotřeby zajistí
členský stát identifikace, v případě České republika tedy finanční správa.
Od 1.10.2014 je na daňovém portále zveřejněna přihláška k registraci do
tohoto režimu, v níž je třeba vyplnit předepsané údaje. Přihlášku k registraci lze podat tedy pouze
elektronicky, a to datovou zprávou ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně podepsanou
uznávaným elektronickým podpisem, nebo s ověřenou identitou podatele způsobem, kterým se lze
přihlásit do jeho datové schránky, nebo potvrzenou prostřednictvím registračních údajů. Na základě
přihlášky k registraci správce daně přidělí žadateli přístupové údaje. Do zvláštního režimu jednoho
správního místa se mohli žadatelé přihlásit již od 1.10.2014 do 31.12.2014, účinnost registrace
přitom byla až o 1.1.2015. Přihlásit se lze i po 1.1.2015, a to podle pravidel uvedených v
§ 110l až 110n novelizovaného znění zákona o
DPH.
Režim mimo Evropskou unii
Podle § 110g zákona o DPH
se do režimu mimo EU v tuzemsku může registrovat osoba povinná k dani, která splňuje tyto
podmínky:
-
nemá na území EU sídlo ani provozovnu,
-
není registrována ani nemá povinnost být registrována k DPH v žádném
členském státě,
-
není registrována k zvláštnímu režimu jednoho správního místa v jiném
členském státě.
Režim mimo EU se v tuzemsku použije na všechny vybrané služby poskytnuté
osobou, která používá tento režim. V rozhodnutí o registraci v případě režimu mimo Evropskou unii v
tuzemsku správce daně přidělí podle § 110n odst. 3
zákona o DPH namísto daňového identifikačního čísla daňové evidenční číslo. Na daňové
evidenční číslo se přitom přiměřeně použijí ustanovení o daňovém identifikačním čísle. Praktický
postup uplatnění DPH v případě režimu mimo EU je vysvětlen v následujícím příkladu.
PŘÍKLAD 6
Firma se sídlem ve třetí zemi, která nemá v žádném z členských států
provozovnu, ani nemá být registrována k DPH v žádném z členských států, poskytuje elektronicky
poskytované služby (počítačové hry), zákazníkům, kterými jsou občané z jednotlivých člensk ých států
jako osoby nepovinné k dani. Od 1.1.2015 bude u těchto služeb místo plnění podle
§ 10i zákona o DPH v zemi příjemců těchto služeb.
Daň z těchto služeb tedy bude muset v příslušné sazbě tato firma platit v jednotlivých členských
státech. Firma se rozhodne zaregistrovat se k zvláštnímu režimu jednoho správního místa v tuzemsku,
aby se nemusela registrovat v jednotlivých členských státech, do nichž bude poskytovat služby.
Finanční správě České republiky budu tato firma každé čtvrtletí elektronicky podávat daňové přiznání
a platit v eurech daň spojenou s poskytnutím elektronicky poskytovaných služeb. Finanční správa ČR
zajistí přeposlání přísluš ných částek daně a částí daňových přiznání do jednotlivých uvedených
členských států jako státu spotřeby.
Režim Evropské unie
Podle § 110h zákona o DPH
se do režimu EU v tuzemsku může registrovat osoba povinná k dani, která splňuje tyto
podmínky:
-
má v tuzemsku sídlo nebo nemá-li sídlo v tuzemsku ani v jiném členském
státě, má v tuzemsku provozovnu,
-
je v tuzemsku registrována jako plátce nebo jako identifikovaná
osoba,
-
není registrována k zvláštnímu režimu jednoho správního místa v jiném
členském státě.
Režim EU se v tuzemsku použije na všechny vybrané služby poskytnuté osobou,
která používá tento režim, s výjimkou vybraných služeb poskytnutých s místem plnění v členském
státě, ve kterém má sídlo nebo provozovnu.
PŘÍKLAD 7
Softwarová firma se sídlem v tuzemsku, které je plátcem daně, prodává
softwarové aplikace pro mobilní telefony, tj. poskytuje elektronicky poskytovanou službu osobám
nepovinným k dani. Od 1.1.2015 je u těchto služeb místo plnění podle
§ 10i zákona o DPH v zemi příjemců těchto služeb.
Firma poskytuje tyto služby jak zákazníkům z tuzemska, tak i Německa, Slovenska, Polska a Rakouska.
Daň ze služeb poskytovaných s místem plnění v tuzemsku přizná firma standardním způsobem. Daň ze
služeb s místem plnění v jiných člensk ých státech musí v příslušné sazbě platné v dané zemi česká
firma platit v jednotlivých členských státech, kde je místo plnění. Česká firma se rozhodne
zaregistrovat se k zvláštnímu režimu jednoho správního místa v tuzemsku, které bude státem
identifikace, a to přes daňový portál Finanční správy ČR, aby se nemusela registrovat jako plátce v
členských státech EU, kam poskytuje vybrané služby. Finanční správě bude každé čtvrtletí
elektronicky podávat daňové přiznání a platit v eurech daň spojenou s prodejem softwarových aplikací
osobám nepovinným k dani z jiných členských států, tj. Slovenska, Polska a Rakouska. Finanční správa
ČR zajistí přeposlání přísluš ných částek daně a částí daňových přiznání do jednotlivých uvedených
členských států jako států spotřeby. Ve standardním přiznání k DPH, které firma podává v ČR, bude
hodnotu vybraných služeb, z nichž bude přiznávat daň ve zvláštním režimu, uvádět v řádku 26, kam se
vykazují ostatní plnění s nárokem na odpočet daně, včetně služeb s místem plnění mimo
tuzemsko.