Podvody na DPH – evropský rozměr
Ondřej
Lichnovský
Rozsudek Soudního dvora EU ze dne 21. 6. 2012, ve spojených věcech C 80/11 a C 142/11.
http://curia.europa.eu
K předpisům:
-
§
109 a násl. ZDPH.
„Je na daňovém orgánu, aby dostatečně právně prokázal objektivní okolnosti
umožňující učinit závěr, že osoba povinná k dani věděla nebo musela vědět, že plnění uplatňované k
odůvodnění nároku na odpočet bylo součástí podvodu spáchaného dodavatelem či jiným subjektem
operujícím v dodavatelském řetězci na vstupu.“
„Obecně však nemůže daňový orgán vyžadovat, aby osoba povinná k dani, která chce
uplatnit nárok na odpočet CPH, ověřovala, zda vystavitel faktury týkající se zboží a služeb, na
které je uplatňován tento nárok, je v postavení osoby povinné k dani, zda má k dispozici dotčené
zboží a je s to uvedené zboží dodat a že splnil své povinnosti ohledně podání daňového přiznání a
úhrady CPH, a tím se ujistila, že nedošlo k nesrovnalostem či podvodu u subjektu na vstupu, a dále
aby v tomto ohledu měla k dispozici potřebné doklady.“
Soudní dvůr EU vydal dlouho očekávaný rozsudek, který významným způsobem dotváří jeho
stávající judikaturu k oblasti podvodů na DPH. Obecně lze konstatovat, že soud považuje za podvod na
dani každý stav, kde dochází k riziku ztrát na straně příjmů státního rozpočtu. Ve všech těchto
případech by pak měli správci daně postupovat stejným způsobem, a to zjistit objektivní okolnosti
transakce. Na základě těch pak musí v důkazním řízení vyhodnotit, zda daňový subjekt věděl či vědět
mohl o své účasti na podvodu na DPH. Naproti tomu není rozhodné, zda dodavatel (to v případě
uplatnění odpočtu u nákupů) zbožím skutečně disponoval, zda jeho dodání popírá, zda prodej zdanil
apod. Je tak zřejmé, že postup českých správců daně, jakož i českých soudů, se od požadavků Soudního
dvora EU odchyluje. Do budoucna tak lze předpokládat změnu postupu českých orgánů.