Převod jmění na společníka - zdanění u fyzické osoby

Příjmy z převodu jmění na společníka podle § 10 odst. 1 písm. j) ZDP je nutno chápat v obecném slova smyslu § 3 odst. 2 ZDP, tedy nejen jako příjmy peněžní, ale také jako příjmy nepeněžní, přičemž tyto se v souladu s § 3 odst. 3 ZDP oceňují podle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, ve znění pozdějších předpisů (včetně jeho prováděcí tzv. oceňovací vyhlášky č. 3/2008 Sb.), a to k datu nabytí příslušného majetku, tedy ke dni zápisu této formy přeměny s. r. o. do obchodního rejstříku. Zpravidla se jedná o aktuální „cenu obvyklou“, a to především u běžných movitých věcí, ovšem u nemovitostí je tato „obvyklost“ komplikována řadou direktivně stanovených přepočítacích koeficientů apod., proto se při jejich ocenění odpovídajícímu zákonu o oceňování majetku prakticky nelze obejít bez znalce pro oceňování nemovitostí. Stejně tak je vhodné přenechat ocenění pohledávek raději na znalci v oceňování nehmotného majetku.

V souladu s § 10 odst. 6 ZDP se u příjmů z převodu jmění na společníka za daňově účinný výdaj považuje nabývací cena podílu na takto zanikající s. r. o. (její vymezení najdeme v § 24 odst. 7 ZDP) a také převzaté závazky, které byly následně uhrazeny. Zákon zde neomezuje právní titul závazku ani osobu věřitele. Potíž je ovšem v tom, že zde stanoví podmínku „úhrady“ daného závazku. Nehovoří tedy obecně o „zániku“ závazku - kam samozřejmě spadá mimo jiné i splynutí s protisměrnou pohledávkou - ale o „uhrazení“ závazku. Čemuž rozumím tak, že je nutno závazek splatit penězi, případně snad i formou nepeněžitého zápočtu. Při pokusu poplatníka o nějaké zastření skutečného stavu věcí formálním převodem předmětné pohledávky na nějakou zřejmě spojenou třetí osobu, by bylo rizikem neuznání této zastírající transakce správcem daně v souladu se zásadou materiální pravdy (§ 8 odst. 3 daňového řádu). Navíc by i tak byl daňový výdaj majoritního společníka podmíněn úhradou závazku této třetí osobě. Případně lze doporučit předchozí konzultaci s místním správcem daně, zda nemá k dispozici nějakou interní metodiku týkající se této poněkud sporné záležitosti. Pro úplnost dodejme, že daňovým výdajem je případně také uhrazené vypořádání určené pro minoritní společníky, což ale zřejmě není dotazovaný případ, jelikož je tazatel asi jediným společníkem s. r. o. Uvedené závazky (příp. i vypořádání minoritních společníků) je přitom daňově účinným výdajem i v případě, že k jejich uhrazení dojde v jiném zdaňovacím období než v tom, v němž plyne příjem z převodu jmění na společníka. Závěrem lze konstatovat, že s ohledem na poměrně vysokou aktuální odhadní cenu nemovitosti v majetku s. r. o. nebude převod jmění na společníka daňově optimální variantou. Navíc v tomto případě nelze uplatnit osvobození od daně z příjmů týkající se převodu obchodního podílu na s. r. o. po více než pěti letech ve smyslu § 4 odst. 1 písm. r) ZDP. Také právní a administrativní náročnost zamýšlené přeměny s. r. o. je zbytečně náročná, odborně i časově, a tedy také docela drahá. Lze tedy doporučit uvážit například po konzultaci s právníkem zabývajícím se obchodním právem i jiné alternativy, které závisejí na řadě okolností a dalších podnikatelských záměrech společníka.