Problematika zdanění dědictví ze zahraniční v rámci Evropské unie v kontextu EU a judikatury Soudního dvora EU

Vydáno: 24 minut čtení

Vytvoření vnitřního, nebo chcete-li jednotného trhu, bývá některými odborníky označováno za jeden z dosavadních největších úspěchů Evropské unie (dále jen „EU“). Pravdou je, že díky jeho existenci můžeme bez zbytečných hraničních kontrol či větších obtíží v rámci EU například uskutečňovat služební cestu či jet na každoroční dovolenou, vybírat a nakupovat zboží v jednotlivých členských zemích apod. Tato volnost pohybu platí nejen pro osoby a zboží, ale také pro služby a kapitál. Obecně se dá tedy konstatovat, že existence těchto čtyř základních svobod, tj. svobody volného pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu s sebou nese řadu výhod. Vytvoření jednotného trhu však předcházela s tím neodmyslitelně spojená nutnost odstranit velké množství omezení a překážek, a to nejen právních či administrativních, ale také technického charakteru, které zmíněný volný pohyb mezi členskými státy EU znesnadňovaly či znemožňovaly. Za tímto účelem byla přijata celá řada opatření či předpisů a uskutečnila se řada reforem. Nicméně i přes veškeré úsilí k plné integraci dosud nedošlo, neboť v některých oblastech stále přetrvávají jisté překážky, které určitým způsobem úplné sjednocení trhu v rámci EU stále ještě omezují. Jednou z těchto oblastí je daňová oblast, resp. daňové systémy jednotlivých členských zemí EU, které se od sebe někdy více, někdy méně odlišují. Tento fakt platí například i pro právní úpravu majetkových daní. Pro řadu z nás koupě či jiný způsob pořízení nemovitosti je stále oblíbeným způsobem investování. Studie, které v této souvislosti byly uskutečněny, ukazují na fakt, že v období 2002 až 2010 vlastnictví nemovitostí v zahraničí v rámci EU vzrostlo o více jak 50 %.1 Ať již je důvodem práce, studium, uzavření manželství, čas důchodu či jiná životní situace jednotlivce, vypovídá tento údaj o tom, že stále více občanů se během svého života stěhuje z jednoho členského státu EU do jiného. Dá se říci, že tento trend má stále vzrůstající tendenci a lze se domnívat, že bude pokračovat i v budoucnu.

Problematika zdanění dědictví ze zahraniční v rámci Evropské unie v kontextu EU a judikatury Soudního dvora EU
JUDr.
Zdeňka
Tesařová
 
Zdanění dědictví ze zahraniční v rámci Evropské unie
 
Právní základ
Článek 18, 21, 45 a násl., 49 až 55, 56, 63 až 66, 67 a násl., 114 a násl. Smlouvy o fungování Evropské unie.
Již v březnu 2005 vydala Evropská komise (dále jen „Komise“)
Zelenou knihu – Dědictví a závě
t2, z níž mimo jiné vyplývá, že zvýšená mobilita osob v prostoru bez vnitřních hranic, stejně jako rostoucí počet svazků mezi příslušníky různých členských států, které jsou často doprovázeny nabýváním majetku, který se nachází na území několika členských států EU, značně komplikují dědictví. Za hlavní důvod těchto obtíží byly označeny zejména odlišnosti právních úprav jednotlivých členských států. O čtyři roky později, dne 14. října 2009 předložila Komise
návrh nařízení o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a úředních listin ve věcech dědictví a vytvoření evropského dědického osvědčení
3, Hlavním cílem tohoto návrhu bylo podstatně zjednodušit vypořádání dědictví mezinárodního rozměru v Evropské unii, a to prostřednictvím společných předpisů, které určí pro tyto případy příslušný orgán a rozhodné právo, které se použije na veškerý majetek tvořící dědictví nezávisle na místě jeho polohy. Z hlediska postojů Rady EU vyplývající z tiskové zprávy k zasedání č. 3135 je zřejmé, že Rada, pokud se týče znění tohoto nařízení, dosáhla velmi široké obecné shody.4 V současné době se tento návrh nachází ve fázi po prvním čtení Evropským parlamentem5, které proběhlo dne 13. března 2012.6
Vrátím-li se ještě o několik let zpět, a to do roku 2006, tak již v této době Komise v rámci
Sdělení ke koordinaci systémů přímých daní členských států na vnitřním trhu
7 konstatovala názor, že vnitrostátní daňové předpisy navržené výhradně nebo přednostně s ohledem na situaci daného členského státu EU mohou v přeshraničních případech vést k nejednotnému daňovému zacházení. V prosinci 2010 vydala Komise sdělení, ve kterém za nejzávažnější problémy v daňové oblasti, jimž jsou občané EU při přeshraničních záležitostech nejčastěji vystaveni, označila případy dvojího zdanění, nemožnost získání daňových zvýhodnění, úlev a odpočtů u zahraničních daňových orgánů, ukládání vyšších daní než tuzemcům a jiné. Problematiku dvojího zdanění na jednotném trhu pak Komise blíže popsala ve svém sdělení pro Evropský parlament, Radu EU a Evropský hospodářský a sociální výbor z listopadu 2011.8