Zdanění dodávek stavebních prací systémem samovyměření

Vydáno: 26 minut čtení

Zákon o DPH zavedl od 1. ledna 2012 zcela nový způsob zdanění dodávek stavebních prací. Podstata změny spočívá v tom, že při poskytnutí stavebních prací nebude DPH na výstupu uplatněna dodavatelem, ale tuto daň uplatní v souvislosti s přijetím těchto prací odběratel. Ten také může za splnění zákonných podmínek uplatnit okamžitý nárok na její odpočet.

Zdanění dodávek stavebních prací systémem samovyměření
Ing.
Tomáš
Brandejs
Z pohledu zákona o DPH není výše popsaný režim přenesení daňové povinnosti (dále také jen „RPDP“) sám o sobě žádnou novinkou. Jde o způsob, který je do značné míry obdobný zdanění dodání odpadů dle zákona o DPH, ve znění účinném od 1. dubna 2011. Rovněž lze tento systém přirovnat ke způsobu výběru DPH v případě zboží, které je plátcem pořizováno z jiného členského státu (tzv. intrakomunitární pořízení zboží). Obdobná technika zdanění je užívána např. i u dovozu zboží plátcem.
Co je však skutečnou novinkou? Chaotičnost, s jakou je zákon o DPH interpretován. A také podle všeho zcela nevhodné zvolení způsobu legislativního vymezení stavebních prací prostřednictvím statistické klasifikace CZ-CPA. Něco tak nejasného - a přitom dopadajícího na téměř všechny české plátce - tu skutečně od doby účinnosti zákona o DPH nebylo. Bohužel světlo do určování režimu DPH nevnáší ani sama daňová správa. Mám na mysli především situace, kdy pracovníci Ministerstva financí ČR a Generálního finančního ředitelství s dobrými úmysly a ve snaze pomoci plátcům oficiálními i neoficiálními cestami k režimu přenesení daňové povinnosti vyjadřují. Mnohdy problematiku zjednodušují až příliš.
Ruku v ruce s tím jde postoj samotných daňových subjektů. Ti získali chybnou představu, jak má vlastně vypadat rozhodovací proces o tom, zda režim přenesení daňové povinnosti uplatnit či nikoli. Namísto několika podmínek zákona o DPH testují prakticky jen jednu z nich, a to zda je plnění zatříděno do kódu 41 až 43 klasifikace CZ-CPA. V jejich postoji je utvrzují „profesionální“ zatřiďovací pracoviště. Ta vyprodukovala za posledních několik týdnů tolik stanovisek na zatřídění produkce do klasifikace CZ-CPA jako nikdy předtím. Stanovisek, z nichž čiší základní neznalost principů klasifikace CZ-CPA na sto honů.
Co se týká zmiňované nevhodnosti statistické klasifikace CZ-CPA pro účely zatřídění stavebních prací, zde jde především o to, že tato klasifikace nikdy nebyla určena k něčemu takovému, jako je zcela jednoznačné, bezchybné a přesné zatřiďování. Účelem statistiky je přibližně a především agregovaně popsat vzniklé jevy, s předpokladem a tolerováním určitých statistických odchylek. Skutečně nikdy nebylo nezbytně nutné mít zcela dokonalou definici např. průmyslové klimatizace, protože pokud některé statistické zpravodajské jednotky v hraničních případech chápaly jimi využívanou klimatizaci (na základě dostatečně racionální úvahy) jako průmyslovou a jiné tutéž klimatizaci zatřídili jako neprůmyslovou, výsledek byl stále použitelný. V celkovém součtu se prostě tyto nesrovnalosti vyrovnaly.
Nicméně něco takového, jako je jednoznačné zatřídění do CZ-CPA, je pro účely zákona o DPH naprosto klíčové. V jednom mají totiž dnes jasno všichni - je potřeba vždy určit režim DPH zcela přesně - s nadsázkou řečeno „bez jakékoli statistické odchylky“. Pokud dodavatel chybně zatíží plnění podléhající systému přenesení daňové povinnosti DPH, nemá zákazník nárok na odpočet této daně. Uplatní-li jej, vystavuje se riziku doměrku včetně příslušných sankcí. Naopak, pokud dodavatel chybně aplikuje režim samovyměření tam, kde má být správně uplatněna DPH na výstupu běžným způsobem, vystavuje se riziku doměření DPH včetně příslušných sankcí. Odběratel se přitom může dokonce stát ručitelem za DPH neodvedenou dodavatelem.