Nejdůležitější změny v poskytování náhrad cestovních výdajů platné od 1. 1. 2012

Podstatné změny se týkají zejména podmínek a výše stravného při pracovních cestách zaměstnanců, a to jak tuzemských, tak zahraničních. Došlo k tomu především proto, že po účinnosti předmětného zákoníku práce se ukázalo, že se v praxi objevují případy, kdy zaměstnavatelé nekrátili stravné, i když zabezpečili svým zaměstnancům na pracovních cestách bezplatné stravování (to znamená obvyklá denní jídla, přičemž na ně zaměstnanci finančně nepřispívali) a zaměstnavatelé takový postup odůvodňovali tím, že krácení stravného nebylo stanoveno jako povinnost (v zákonném textu bylo pro zaměstnavatele skutečně použito slovo „oprávněn“). Tímto postupem zaměstnavatelů ale podle MPSV docházelo k obcházení účelu stravného jako náhrady zvýšených stravovacích výdajů, neboť zaměstnanci měli naopak v důsledku toho stravovací výdaje snížené. Zároveň tím docházelo i k porušování rovnosti podmínek při poskytování cestovních náhrad, protože stejná částka byla poskytována i těm zaměstnancům, kteří si stravování na pracovních cestách plně zabezpečovali sami. Zaměstnavatelé tento postup nejčastěji zdůvodňovali tím, že ho považovali za výhodu přiznávanou a poskytovanou zaměstnancům za dobrou práci. Související problém vyvstával i v tom, že to v podstatě znamenalo i obcházení daňových předpisů a předpisů o sociálním a zdravotním pojištění, protože cestovní náhrady v určitém rozsahu nepodléhají příslušným odvodům.

S ohledem na uvedené důvody bylo proto navrhnuto řešení, které jednak zachová koncepci tohoto zákoníku práce, především stanovení tzv. minimálního sociálního standardu a jednak zachová i princip „co zákon nezakazuje, to dovoluje“. Současně se zaměstnancům zaměstnavatele, který je uveden v § 109 odst. 3 (tj. v podstatě v rozpočtové sféře), stanovilo snížit stravné za každé bezplatně poskytnuté jídlo (tj. jídlo, na které zaměstnanec finančně nepřispívá - ani sebemenší částkou) o konkrétně stanovenou míru přímo v zákoníku práce a dokonce stanovit přímo i případy, kdy stravné nepřísluší žádné.

V důvodové zprávě je přímo uvedeno, že

Při uplatňování dosavadní úpravy poukazovali mnozí zaměstnavatelé často také na to, že při souběhu tuzemského stravného (poskytovaného podle § 163) a zahraničního stravného (poskytovaného podle § 170) vzniká situace, a to z důvodu rozdílných časových pásem, kdy byla zaměstnancům poskytována náhrada zvýšených výdajů na čtyři jídla, které mají charakter snídaně, oběda a večeře. Novým zněním, tj. prakticky novou úpravou časových pásem zahraničních pracovních cest obdobnou jako při tuzemských pracovních cestách, tj. při pracovních cestách na území České republiky, se údajně zmíněná možnost eliminuje.

První textová změna se vztahuje k ustanovení § 152, kde ve výčtu právních úkonů, při kterých přísluší zaměstnanci úhrada cestovních výdajů v souvislosti s výkonem práce, se v písmenu c) mění text tak, že se jedná o (dosud se jednalo o cestu v souvislosti s mimořádným výkonem práce mimo rozvrh směn v místě výkonu práce nebo pravidelného pracoviště). V podstatě jde o zpřesnění, aby bylo naprosto zřejmé, že důvodem k přiznání a poskytnutí cestovních náhrad v těchto případech není výkon práce, který je, pokud je vykonáván mimo pravidelný rozvrh směn vždy mimořádný, nýbrž má být chápáno zdůraznění mimořádnosti samotné cesty. Mimo toto zpřesnění se nově vsouvá do předmětného ustanovení další zcela nový právní úkon jako písmeno e) a v důsledku toho se následující písmenka posouvají - nové písmeno e) představuje nový právní úkon, a to . Jak již vyplývá z textu, upravuje „dočasné přidělení“ nový § 43a, k čemuž je třeba zdůraznit, že toto dočasné přidělení závisí pouze na rozhodnutí zaměstnavatele, který k takovémuto rozhodování nepotřebuje ničí povolení (především MPSV). Toto dočasné přidělení je zcela něco jiného a nelze ho zaměňovat s dočasným přidělováním v rámci tzv. agenturního zaměstnávání zaměstnanců. Přesné podmínky k realizaci tohoto dočasného přidělení stanoví právě zmíněný § 43a.

V souvislosti se sjednáváním místa výkonu práce a pravidelného pracoviště zaměstnanců do jejich pracovních smluv se zaměstnavatelem, pro vyjasnění otázky kdy a zda vůbec se jedná o pracovní cestu zaměstnance, je vhodné poznamenat, že došlo k výrazné textové změně, a to k (nahradil starý § 34 odst. 2 a nově obsahuje zpřesnění v tom, že je zde výslovně stanoveno, . Tato formulace znamená celou obec nebo by mohla přicházet v úvahu přesná adresa ve vztahu k aplikaci § 159 odst. 2. Podstata této jasnější úpravy je shodná s dosavadní úpravou. Prakticky se jedná o přesné vyjádření.

Několik změn je pouze skutečně upřesňujících a zdůrazňujících nárok jako např. že sloveso

Do ustanovení § 159 odst. 2, které stanoví prolomení zásady prokazatelnosti jízdních výdajů za městskou hromadnou dopravu při pracovních cestách v obci sjednaného výkonu práce, se na konec připojuje . Tento doplněk představuje zpřesnění ve vztahu k použití místní hromadné dopravy zaměstnancem, pokud ji zabezpečuje zaměstnavatel tak, že zaměstnanec na ni nepřispívá. Toto v podstatě však platilo i dosud, neboť to znamenalo nemožnost prokázání jízdního výdaje a nebylo tedy na základě čeho jízdní výdaj podle § 157 odst. 1 hradit.

V ustanovení § 161 odst. 1 dochází pouze ke zpřesnění textu v tom, že se sloveso „poskytovat“ nahradilo slovesem „příslušet“. Projevuje se to jako celkové zpřesnění. Obdobné zpřesnění se nachází i v § 162.

U tuzemského stravného v § 163 odst. 1, stravného pro zaměstnance zaměstnavatele, který není uveden v § 109 odst. 3 (tedy podnikatelské sféře), je princip stanovení konkrétní výše pro jednotlivé pracovní cesty zachován, pouze je opět v první větě text „...poskytne zaměstnavatel“ nahrazen formulací „... Zaměstnanci přísluší náhrada....“, to znamená jen změna slovesa. Podstatně významnější je změna v odstavci 2 a 3. Jedná se o nové úpravy v krácení stravného z důvodu zaměstnanci poskytovaného částečného nebo plného bezplatného stravování, prakticky jídla majícího charakter snídaně, oběda nebo večeře. Odstavec 2 nově zní:

Zde je vhodné si všimnout, že se předně používá přesný pojem „bezplatné jídlo“, to znamená jednotlivé jídlo a zachovává se krácení ( fakticky pro dosud používané krácení stravného) v rozsahu stále , jako bylo dosud. To však je použitelné pouze tehdy, pokud zaměstnavatel využije této možnosti. Pokud však zaměstnavatel této možnosti nevyužije nebo tuto možnost dokonce opomene, pak nově platí v odstavci 3 připojená věta, která zní: – a to fakticky znamená příkaz pro snížení (krácení) stravného o 70 % (to je nejvyšší hodnota stanovená v odstavci 2) nebo o nejvyšší hodnoty stanovené pro jednotlivá časová pásma - formulace není evidentně jednoznačná. To představuje pro zaměstnance důležitou změnu.

K tomu je vhodné také podotknout, že i nadále platí, že nesjedná-li zaměstnavatel nebo neurčí před vysláním zaměstnance na pracovní cestu vyšší stravné, než je stanovené v odstavci 1, přísluší zaměstnanci stravné podle odstavce 1 (tj. v té nejnižší výši).

V odstavci 7 je pak jen opět zpřesněn text, nikoliv faktická změna, aplikace zůstává shodná jako před novelou.

U tuzemského stravného v § 176, stravného pro zaměstnance zaměstnavatele, který je uveden v § 109 odst. 3 (tedy rozpočtové, neboli státní správě), je princip stanovení konkrétní výše pro jednotlivé pracovní cesty také zachován, zaměstnavatel určuje stravné v rámci stanoveného rozpětí. V odstavci 1 je jen zvýrazněno, že při poskytnutí stravného se stravné za každý kalendářní den pracovní cesty stravné ve výši fakticky určené zaměstnavatelem v rámci stanoveného rozpětí - v podstatě jako dosud.

V odstavci 3 je nové znění:

Již touto změnou přichází výrazný rozdíl, totiž pozor, že v předmětném ustanovení bylo vypuštěno „až“, což prakticky znamená, že zaměstnavatel v rozpočtové sféře musí o stanovená procenta stravné zaměstnanci z důvodu poskytnutí bezplatného jídla snižovat (krátit). Tím dochází v této věci již k rozdílu mezi podnikatelskou a rozpočtovou sférou.

Nový odstavec 4 pak poskytování stravného dále zpřísňuje, neboť toto ustanovení nově zní:

Touto změnou bylo přistoupeno k tomu, že pro zaměstnavatele uvedené v § 109 odst. 3, tj. v rozpočtové sféře, se stanovil závazný postup při snižování (krácení) tuzemského stravného, jestliže bylo zaměstnanci v průběhu pracovní cesty poskytnuto bezplatně jídlo, které má charakter snídaně, oběda nebo večeře, a to proto, aby obcházením účelu této cestovní náhrady nedocházelo k nehospodárnému používání veřejných prostředků. Takovýto postup zákonné znění před novelou nezajišťovalo.

Nové znění posledního odstavce 5 pak zdůrazňuje výši stravného, pokud ji zaměstnavatel sám neurčí nebo na to může i zapomenout. Situace je potom řešena přímo v zákoně. Je zde výslovně stanoveno, že:

Z uvedeného vyplývá podstatně tvrdší řešení pro praxi ve srovnání s platnou právní úpravou před novelou. Jedná se přesně o to, že dochází nově k výraznému rozdílu mezi podnikatelskou sférou a rozpočtovou sférou, pokud se týká snižování (dříve krácení) stravného z důvodu poskytnutí některého bezplatného jídla nebo více bezplatných jídel během pracovní cesty. Jde konkrétně o to, že pro podnikatelskou sféru (tj. zaměstnance zaměstnavatele, který není uveden v § 109 odst. 3 ZP) zachovává možnost snížení (krácení) stravného z uvedeného důvodu v rozpětí, tedy (což fakticky znamená od 1 do 70 %, nebo od 1 do 35 %, nebo od 1 do 25 %), avšak pro rozpočtovou sféru (tj. zaměstnance zaměstnavatele, který je uveden v § 109 odst. 3 ZP) je nově stanoveno toto snížení (krácení) striktně jednoznačně o stanovená procenta, tedy (slovíčko „až“ bylo vypuštěno).

Mimo uvedené je ještě výslovně nově pro rozpočtovou sféru stanoveno v § 176 odst. 4 ZP, že stravné (tj. tuzemské) zaměstnanci nepřísluší (tedy žádné), pokud pokud mu během pracovní cesty, která trvá 5 až 12 hodin (tj. v prvním časovém pásmu), byla poskytnuta 2 bezplatná jídla a dále pokud mu během pracovní cesty, která trvá 12 až 18 hodin, byla poskytnuta 3 bezplatná jídla. Tato změna skutečně znamená pro zaměstnance nepříjemné výslovné zpřísnění. Pro třetí časové pásmo, jak vyplývá z odstavce 3 písm. c), se aplikace nemění.

K této úpravě je však třeba nezbytně přiřadit ještě daňovou úpravu, kterou stanoví zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a to pro zaměstnavatele ve svém § 24 odst. 2 písm. zh) a pro zaměstnance ve svém § 6 odst. 7 písm. a). Ve smyslu těchto ustanovení platí, že zaměstnavatel v podnikatelské sféře zahrnuje do daňově uznatelných nákladů náhrady cestovních výdajů do výše stanovené zvláštním právním předpisem (tj. zákoníkem práce) - prakticky to znamená, že zaměstnavatel zahrne do daňových nákladů vše, co svým zaměstnancům v cestovních náhradách přizná a na straně zaměstnance nejsou předmětem daně z příjmů, mimo jiného, také náhrady cestovních výdajů poskytované v souvislosti s výkonem závislé činnosti do výše stanovené nebo umožněné zvláštním právním předpisem (tj. také zákoníkem práce) pro zaměstnance zaměstnavatele, který je uveden v § 109 odst. 3 ZP, jakož i hodnota bezplatného stravování poskytovaná zaměstnavatelem na pracovních cestách s tím, že jiné a vyšší náhrady, než stanoví tento zvláštní předpis, jsou zdanitelným příjmem podle odstavce 1 (tj. § 6).

K tomu ještě platí pro zaměstnavatele v podnikatelské sféře (fakticky pouze v podnikatelské sféře, protože v rozpočtové sféře nelze vyšší a jiné náhrady podle § 173 ZP poskytovat) podle předpisů o sociálním a zdravotním pojištění, že to, co je na straně zaměstnance zdanitelný příjem, je pro zaměstnavatele zpojistnitelné, což znamená, že podléhá odvodům na sociální a zdravotní pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.

Z toho je nesporně zřejmé, že ve skutečnosti jsou pro všechny zaměstnance rozhodující sazby a limity stanovené pro rozpočtovou sféru. Současně z toho je možné chápat, že není příliš výhodné ani pro zaměstnavatele ani pro zaměstnance zvyšování cestovních náhrad (samozřejmě pouze v podnikatelské sféře).

Z uvedeného tedy vyplývá, že jestliže v podnikatelské sféře zaměstnavatel bude svým zaměstnancům snižovat (krátit) tuzemské stravné za bezplatné poskytnuté jídlo během pracovní cesty o méně procent než je stanoveno pro rozpočtovou sféru, bude rozdíl v těchto procentech zdanitelný příjem pro zaměstnance a zpojistnitelný příjem pro zaměstnavatele.

, že podle předpisů o sociálním a zdravotním pojištěním platí, (v letošním roce 2012 to činí 34 %). Dále je současně ještě stanoveno pro zaměstnavatele v podnikatelské sféře, že jestliže nesjedná nebo neurčí, před vysláním zaměstnance nižší hodnotu snížení stravného (než je stanoveno pro rozpočtovou sféru), přísluší zaměstnanci stravné snížené o nejvyšší hodnotu stanovenou v § 163 odst. 2. Pro všechny zaměstnavatele pak platí, že nesjednají-li nebo neurčí (ať už záměrně nebo z nedbalosti) před vysláním zaměstnance na pracovní cestu vyšší stravné než je stanovené v § 163 odst. 1 ZP nebo výši stravného podle § 176 odst. 1 ZP, přísluší zaměstnancům nejnižší stanovené částky stravného (tj. v § 163 odst. 1 ZP a § 176 odst. 1 ZP).

Základní výši tuzemského stravného stanoví každoročně Ministerstvo práce a sociálních věcí příslušnou vyhláškou, pro letošní je to

Výrazným změnám se nevyhnulo v předmětné novele ani zahraniční stravné. Pro podnikatelskou sféru ho upravuje § 170, pro rozpočtovou sféru § 179.

Základní sazby zahraničního stravného i nadále každoročně v zásadě bude stanovovat Ministerstvo financí příslušnou vyhláškou, pro letošní kalendářní rok 2012 je to

Pro zaměstnavatele v podnikatelské sféře zůstává i do budoucna v § 170 odst. 2 věty první ZP možnost sjednat nebo určit před vysláním jejich zaměstnance(ů) na zahraniční pracovní cestu snížit mu (jim) zahraniční stravné obecně až o 25 % (ze základní sazby) a u členů posádek vnitrozemské plavby až o 50 %. Pokud k tomuto postupu zaměstnavatel přistoupí, stane se předmětná snížená sazba u tohoto zaměstnavatele základní sazbou zahraničního stravného (ze které se všechno počítá). Tento postup však nikdy nemůže i nadále uplatnit zaměstnavatel v rozpočtové sféře.

Nově je stanoveno, že zaměstnanci přísluší zahraniční stravné ve výši základní sazby, jestliže doba strávená mimo území České republiky (tedy fakticky pobytu v zahraničí) trvá v kalendářním dni , trvá-li tato doba , přísluší zahraniční stravné ve výši dvou třetin této sazby zahraničního stravného, a ve výši 1/3 této sazby zahraničního stravného, trvá-li doba strávená mimo území České republiky Trvá-li doba strávená mimo území České republiky se i nadále podle § 170 odst. 4 věty druhé ZP započítávají do doby rozhodné pro poskytování tuzemského stravného. V tomto ustanovení je totiž jasně stanoveno, že doby, za které nevznikne zaměstnanci právo na zahraniční stravné, se připočítávají k době rozhodné pro poskytnutí stravného podle § 163. Praktické případy však již prokázaly, že aplikace § 170 odst. 4 druhé věty, vzhledem k obecné formulaci, bude třeba uplatnit i pro situace, kdy při zahraniční pracovní cestě nevznikne zaměstnanci nárok na zahraniční stravné při delším pobytu v zahraničí, protože mu vznikne nárok na tuzemské stravné, tj. při druhé variantě pro poskytování zahraničního stravného ve výši jedné třetiny základní sazby zahraničního stravného.

Stručněji formulováno jsou nová časová pásma pro zahraniční pracovní cesty podle doby pobytu v zahraničí v kalendářním dni pro určení výše stravného následující:

 +----+-------------------------------------------+----------------------------------------+ | 1. | déle než 18 hodin                         | základní sazba zahraničního stravného  | | 2. | déle než 12 hodin a nejvýše 18 hodin      | 2/3 základní sazby                     | | 3. | alespoň 1 hodina a nejvýše 12 hodin nebo  | 1/3 základní sazby                     | |    | 5 hodin, pokud vznikne zaměstnanci        |                                        | |    | za cestu po ČR právo na tuzemské stravné  |                                        | | 4. | méně než 1 hodina zahraniční              | stravné se neposkytuje                 | +----+-------------------------------------------+----------------------------------------+

Na rozdíl od podnikatelské sféry, rozpočtová sféra, tj. zaměstnavatelé, musí vždy poskytnout zahraniční stravné s respektováním základní sazby zahraničního stravného, protože v § 179 odst. 1 ZP je jednoznačně stanoveno, že při poskytování zahraničního stravného se § 170 odst. 2 věty první nepoužije a zaměstnanci přísluší za každý kalendářní den zahraniční pracovní cesty zahraniční stravné ve výši základní sazby zahraničního stravného stanoveného prováděcím právním předpisem, tj. příslušnou vyhláškou Ministerstva financí. Zaměstnavatelům v rozpočtové sféře zůstala i nadále podle § 179 odst. 2 ZP možnost limitované zvýšení zahraničního stravného, a to do výše nepřesahující 15 % (tedy maximálně o 15 %) základní sazbu zahraničního stravného vymezeným zaměstnancům, kterými jsou pouze vedoucí organizačních složek státu a jejich zástupci a statutární orgány a jejich zástupci.

Také pro zahraniční pracovní cesty, obdobně jako pro tuzemské pracovní cesty, je upraveno snížení (krácení) tohoto stravného z důvodu poskytnutí bezplatného jídla během zahraniční pracovní cesty zaměstnancům. Nová úprava je plně adekvátní nové úpravě pro tuzemské stravné - pro podnikatelskou sféru je také ponecháno stanovené rozpětí pro snižování a pro rozpočtovou sféru pevná procenta.

I pro zahraniční pracovní cesty platí, že bylo-li zaměstnanci během zahraniční pracovní cesty poskytnuto bezplatné jídlo, přísluší zaměstnanci zahraniční stravné:

K tomu je ještě pro rozpočtovou sféru výslovně stanoveno v novém odstavci 4, že zahraniční stravné zaměstnanci nepřísluší, pokud mu během zahraniční pracovní cesty, která trvá 5 až 12 hodin, byla poskytnuta 2 bezplatná jídla a během zahraniční pracovní cesty, která trvá 12 až 18 hodin, byla poskytnuta 3 bezplatná jídla.

Pro podnikatelskou sféru je pak v § 170 odst. 5 ZP ještě přesně stanoveno, že nesjedná-li zaměstnavatel nižší hodnotu snížení zahraničního stravného, nebo ji neurčí před vysláním zaměstnance na zahraniční pracovní cestu, přísluší zaměstnanci zahraniční stravné snížené o nejvyšší hodnotu stanovenou ve větě první. I toto znamená pro zaměstnance nepochybně nepříjemné zpřísnění. Výsledek bude pro zaměstnance shodný bez ohledu na to, jestli zaměstnavatel bude podle formulace jednat záměrně nebo také třeba z nedbalosti.

Pro snadnější pochopení praktické příklady.

Jedná se konkrétně o to, že pro výhodnější počítání stravného při pracovních cestách, které spadají do 2 kalendářních dnů (tj. do doby od 0.00 hodin jednoho kalendářního dne do 24.00 hodin druhého kalendářního dne) nelze již od 1. 1. 2012 do předmětné doby (tedy zmíněných 2 kalendářních dnů) zahrnovat případný pobyt v zahraničí (jak to připouštělo od 1. 1. 2007 Ministerstvo práce a sociálních věcí). Tato změna vyplývá z novelizovaného znění § 166 odst. 1 ZP (úprava cestovních náhrad při zahraničních pracovní cestě), kde je nově stanoveno, že zaměstnavatel je povinen za podmínek dále stanovených poskytnout zaměstnanci stravné ve výši a za podmínek stanovených v

S poskytováním zahraničního stravného při zahraničních pracovních cestách úzce souvisí poskytování kapesného, neboť kapesné se počítá právě z poskytovaného zahraničního stravného, a to podle § 180 ZP. S ohledem na skutečnost, že zmíněné ustanovení § 180 nedoznalo žádné formulační změny, bude postup výpočtu kapesného po novele shodný jako před novelou. Prakticky to znamená, že kapesné se bude i nadále počítat ze skutečně vzniklého nároku na zahraniční stravné, tj. z výše zahraničního stravného přiznávaného podle § 170 odst. 3 a § 179 - to současně znamená, že se bude počítat ze zahraničního stravného před případným snižováním (krácením) z důvodu poskytnutí bezplatného jídla (stravné se snižuje z důvodu bezplatného jídla, protože zaměstnanec obdrží právě jídlo „in natura“ a kdyby se stravné nekrátilo, dostal by zaměstnanec bezplatně jídlo a pak by na toto jídlo obdržel ještě finanční částku ve stravném). V této souvislosti je třeba také zdůraznit, že časová pásma stanovená v § 170 odst. 3 ZP jsou platná jak pro podnikatelskou sféru, tak sféru rozpočtovou. Na věci nemění nic ani skutečnost, že zaměstnanec z důvodu bezplatně poskytnutých jídel v průběhu pracovní cesty, neobdrží žádné stravné - kapesné se za takové situace bude počítat z té výše zahraničního stravného, která by byla zaměstnanci poskytnuta, kdyby mu nebyla poskytována bezplatná jídla. Kapesné nelze nikdy krátit, k tomu neexistuje žádné zákonné ustanovení, a kdyby se mělo kapesné počítat ze sníženého (kráceného) stravného, snižovalo by se automaticky i kapesné. Výklady tohoto směru jsou nepřípustné. Mimoto zákony se nemají vykládat, nýbrž číst a aplikovat.

 +--------------------------------------------------------------------------------+--------------------------------------------------------------------------+ |                              Podnikatelská sféra                               |                            Rozpočtová sféra                              | +--------------------------------------------------------------------------------+--------------------------------------------------------------------------+ | § 163                                                                          | § 176                                                                    | | (1) Za každý kalendářní den pracovní cesty (PC) přísluší                       | (1) Při poskytnutí stravného se § 163 odst. 1 a 3 nepoužijí              | | zaměstnanci stravné nejméně ve výši                                            | zaměstnanci přísluší za každý kalendářní den PC stravné ve výši          | | a) 64 Kč, trvá-li PC 5 až 12 hodin,                                            | a) 64 Kč až 76 Kč, trvá-li PC 5 až 12 hodin,                                     | | b) 96 Kč, trvá-li PC déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,                 | b) 96 Kč až 116 Kč, trvá-li PC déle než 12, nejvýše však 18 hodin,       | | c) 151 Kč, trvá-li PC déle než 18 hodin.                                       | c) 151 Kč až 181 Kč, trvá-li PC déle než 18 hodin.                       | +--------------------------------------------------------------------------------+--------------------------------------------------------------------------+ | Krácení stravného z důvodu poskytnutí bezplatného jídla během pracovní cesty:                                                                             | +--------------------------------------------------------------------------------+--------------------------------------------------------------------------+ | (2) Bylo-li zaměstnanci během PC poskytnuto jídlo, které má                    | (3) Bylo-li zaměstnanci během PC poskytnuto bezplatné jídlo,             | | charakter snídaně, oběda nebo večeře, na které zaměstnanec                     | přísluší zaměstnanci stravné snížené za každé bezplatné jídlo            | | finančně nepřispívá (dále „bezplatné jídlo“), přísluší zaměstnanci             | o hodnotu                                                                | | stravné snížené za každé bezplatné jídlo až o hodnotu                          | a) 70 % stravného, trvá-li PC 5 až 12 hodin,                             | | a) 70 % stravného, trvá-li PC 5 až 12 hodin,                                   | b) 35 % stravného, trvá-li PC déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,  | | b) 35 % stravného, trvá-li PC déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,        | c) 25 % stravného, trvá-li PC déle než 18 hodin.                         | | c) 25 % stravného, trvá-li PC déle než 18 hodin.                               |                                                                          | +--------------------------------------------------------------------------------+--------------------------------------------------------------------------+ | (3) Nesjedná-li zaměstnavatel nebo neurčí před vysláním                        | (4) Stravné zaměstnanci nepřísluší, pokud mu během PC, která trvá        | | zaměstnance na PC vyšší stravné, než je stanovené v odstavci 1,                | a) 5 až 12 hodin, byla poskytnuta 2 bezplatná jídla,                     | | přísluší zaměstnanci stravné podle odstavce 1;  nesjedná-li                    | b) 12 až 18 hodin, byla poskytnuta 3 bezplatná jídla.                    | | zaměstnavatel nebo neurčí před vysláním zaměstnance nižší                      |                                                                          | | hodnotu snížení stravného, přísluší zaměstnanci stravné                        |                                                                          | | snížené o nejvyšší hodnotu stanovenou v odstavci 2.                            |                                                                          | +--------------------------------------------------------------------------------+--------------------------------------------------------------------------+ |                                                                                | (5) Nesjedná-li zaměstnavatel nebo neurčí před vysláním                  | |                                                                                | zaměstnance na PC výši stravného, přísluší zaměstnanci                   | |                                                                                | stravné ve výši dolní sazby rozpětí podle odstavce 1.                    | +--------------------------------------------------------------------------------+--------------------------------------------------------------------------+ 

 +---------------------------------------------------------------------+----------------------------------------------------------------------------+ |                         Podnikatelská sféra                         |                        Rozpočtová sféra (odchylky)                         | +---------------------------------------------------------------------+----------------------------------------------------------------------------+ | § 170                                                               | § 179                                                                      | | (2) Sjedná-li zaměstnavatel nebo určí před vysláním zaměstnance     | (1) Při poskytování zahraničního stravného se § 170 odst. 2 věty           | | na ZPC základní sazbu zahraničního stravného, musí tato             | první a odst. 5 nepoužije;  zaměstnanci přísluší za každý                  | | základní sazba činit v celých měnových jednotkách, s přihlédnutím   | kalendářní den zahraniční prac. cesty zahraniční stravné ve výši           | | k podmínkám ZPC a způsobu stravování, nejméně 75 % a u členů        | základní sazby zahraničního stravného stanoveného prováděcím               | | posádek plavidel vnitrozemské plavby nejméně 50 % základní          | právním předpisem.                                                         | | sazby zahraničního stravného stanovené pro příslušný stát; jestliže | (2) Vedoucím organizačních složek státu a jejich zástupcům                 | | zaměstnavatel nepostupuje podle věty první, určí zaměstnanci        | a statutárním orgánům a jejich zástupcům je možné určit                    | | zahraniční stravné z výše základní sazby zahraničního stravného     | zahraniční stravné až do výše přesahující o 15 % základní sazbu            | | stanovené prováděcím právním předpisem;  výši zahraničního          | zahraničního stravného uvedenou v odstavci 1, pokud zvláštní               | | stravného určí zaměstnavatel ze základní sazby zahraničního         | právní předpis nestanoví jinak.                                            | | stravného sjednané nebo stanovené pro stát, ve kterém               | (3) Bylo-li zaměstnanci během ZPC v zahraničí poskytnuto                   | | zaměstnanec stráví v kalendářním dni nejvíce času.                  | bezplatné jídlo, přísluší zaměstnanci zahraniční stravné                   | | (3) Zaměstnanci přísluší zahraniční stravné ve výši základní        | snížené za každé bezplatné jídlo o hodnotu                                 | | sazby podle odstavce 2, jestliže doba strávená mimo území           | a) 70 % zahraničního stravného, jde-li o zahraniční stravné                | | České republiky trvá v kalendářním dni déle než 18 hodin            | v třetinové výši základní sazby,                                           | | trvá-li tato doba déle než 12 hodin, nejvýše však 18 hodin,         | b) 35 % zahraničního stravného, jde-li o zahraniční stravné                | | poskytne zaměstnavatel zaměstnanci zahraniční stravné               | ve dvoutřetinové výši základní sazby,                                      | | ve výši dvou třetin této sazby zahraničního stravného, a ve výši    | c) 25 % zahraničního stravného, jde-li o zahraniční stravné                | | jedné třetiny této sazby zahraničního stravného, trvá-li doba       | ve výši základní sazby.                                                    | | strávená mimo území ČR 12 hodin a méně, avšak alespoň               | (4) Zahraniční stravné zaměstnanci nepřísluší, pokud mu                    | | 1 hodinu, nebo déle než 5 hodin, pokud zaměstnanci vznikne          | během ZPC, která trvá a) 5 až 12 hodin, byla poskytnuta 2 bezplatná jídla, | | za cestu na území ČR právo na stravné podle § 163 nebo 176          | b) 12 až 18 hodin, byla poskytnuta 3 bezplatná jídla.                      | | trvá-li doba strávená mimo území ČR méně než 1 hodinu,              |                                                                            | | zahraniční stravné se neposkytuje.                                  |                                                                            | | (5) Bylo-li zaměstnanci během ZPC poskytnuto bezplatné jídlo,       |                                                                            | | přísluší zaměstnanci zahraniční stravné ve výši základní            |                                                                            | | sazby snížené za každé bezplatné jídlo až o hodnotu                 |                                                                            | | a) 70 % zahraničního stravného, jde-li o zahraniční stravné         |                                                                            | | v třetinové výši základní sazby,                                    |                                                                            | | b) 35 % zahraničního stravného, jde-li o zahraniční stravné         |                                                                            | | ve dvoutřetinové výši základní sazby,                               |                                                                            | | c) 25 % zahraničního stravného, jde-li o zahraniční stravné         |                                                                            | | ve výši základní sazby                                              |                                                                            | | nesjedná-li zaměstnavatel nižší hodnotu snížení zahraničního        |                                                                            | | stravného, nebo jí neurčí před vysláním zaměstnance na ZPC,         |                                                                            | | přísluší zaměstnanci zahraniční stravné snížené o nejvyšší          |                                                                            | | hodnotu stanovenou ve větě první.                                   |                                                                            | +---------------------------------------------------------------------+----------------------------------------------------------------------------+ 

Nová časová pásma pro zahraniční pracovní cesty v kalendářním dni:

1. déle než 18 hodin - základní sazba zahraničního stravného,

2. déle než 12 hodin a nejvýše 18 hodin - 2/3 základní sazby,

3. alespoň 1 hodina a nejvýše 12 hodin nebo 5 hodin, pokud zaměstnanci vznikne za cestu po ČR právo na tuzemské stravné - 1/3 základní sazby,

4. méně než 1 hodina - zahraniční stravné se neposkytuje.

Zaměstnavatel zahrnuje do daňově uznatelných nákladů podle daňového zákona , tj. zákonem č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů – .

Na straně zaměstnance nejsou předmětem daně z příjmů podle