Právo na informace, 2. část

Vydáno: 46 minut čtení

Problematikou judikatury k právu občana na poskytnutí informací dle zákona č. 106/1999 Sb. , o svobodném přístupu k informacím, v platném znění (dále jen „ZSPI“), jsme se zabývali již v předchozím čísle našeho časopisu. Dnes budeme v této problematice pokračovat. V první části výběru z judikatury na téma práva občanů na poskytnutí informací jsme stručně shrnuli právní úpravu ZSPI a věnovali se judikátům ohledně práva na informaci o tom, komu bylo prominuto příslušenství daně, možnosti získat neveřejné (interní) pokyny vydávané jen pro správce daně a možnosti získání textů ještě nepravomocných rozsudků.

Právo na informace II
Ing.
Zdeněk
Burda
 
Z judikatury
 
1. Právo na získání zápisů z porad finančních úředníků
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 1 As 107/2011-70 ze dne 19. října 2011.)
 
Komentář k judikátu č. 1
Zatímco v prvním díle judikatury věnované právu na informace jsme se dozvěděli o možnosti získat interní pokyny Ministerstva financí, které nebyly původně určeny pro veřejnost, ale jen pro správce daně, v následujícím případě se pokusil žalobce hranici práva na informace posunout ještě dál - požadoval
přístup k zápisům z porad metodiků finančního ředitelství
. Poskytnutí těchto informací mu bylo odepřeno, přestože jiný správce daně (v jiném kraji) obdobné informace bez problémů vydal. Krajský soud žalobu zamítnul s odkazem na § 2 odst. 4 ZSPI, dle kterého se povinnost poskytovat informace netýká dotazů na názory, budoucích rozhodnutí a vytváření nových informací.
Nejvyšší správní soud však s touto argumentací nesouhlasil, krajskému soudu věc vrátil k dalšímu řízení s tím, že danou věc není možno posuzovat podle zmíněného § 2 odst. 4 ZSPI. Krajský soud se bude muset zaměřit na § 11 odst. 1 písm. a) ZSPI, dle kterého povinný subjekt může omezit poskytnutí informace, pokud se vztahuje výlučně k vnitřním pokynům a personálním předpisům povinného subjektu. Nejvyšší správní soud však ponechal na krajském soudu, aby rozhodl a odůvodnil, zda požadované zápisy z porad metodiků pod citované ustanovení ZSPI spadají či nikoli. Věc se tedy v říjnu 2011 vrátila zpět ke krajskému soudu k dalšímu rozhodování. V době sestavování tohoto textu je tedy zřejmé, že
požadavek na zápis z porady metodiků správců daně není požadavkem na názor, budoucí rozhodnutí či na vytváření nových informací ze strany správce daně. To, zda se vztahuje výlučně k vnitřním pokynům či personálním předpisům správců daně, bude muset krajský soud v dalším řízení teprve prozkoumat a odůvodnit
.
     
Shrnutí k judikátu
Žalobce požádal dne 5. 2. 2011 Finanční úřad v Třeboni o poskytnutí informace dle ZSPI.
Žádost se vztahovala na poskytnutí všech informací obsažených v zápisech z porady metodiků Finančního ředitelství v Českých Budějovicích a Ministerstva financí týkajících se výkonu daňové správy a upravujících aplikační postupy stran jednotlivých ustanovení zákona o dani z přidané hodnoty. Žalobce uvedl, že požadované informace potřebuje k výkonu své profese daňového poradce
, a tudíž se jej postupy obsažené ve zmíněných zápisech bezprostředně týkají.
Finanční úřad žádost odmítl.
Své rozhodnutí odůvodnil tím, že závěry, postupy nebo výklady přijaté na poradách metodiků nelze považovat za informace, které by podléhaly zákonu o svobodném přístupu k informacím. Jejich hlavním účelem není vydávat řídící pokyny, ale sjednocovat hlediska na postup v případě určitých situací. Zápis z porady má metodicko-koordinační a řídící charakter a neovlivňuje jiné subjekty než služebně podřízené. Požadované informace mají povahu informací o názorech, které povinný subjekt není dle § 2 odst. 4 ZSPI povinen poskytnout.
Odvolání podané žalobcem proti rozhodnutí finančního úřadu bylo zamítnuto finančním ředitelstvím s tím, že zápisy obsahují pouze názory, které jsou vyloučeny z povinnosti zveřejnění dle zákona o svobodném přístupu k informacím. Jakmile následně dojde k přijetí jednotného stanoviska, je bez zbytečného odkladu vypracován metodický pokyn, který je zveřejněn neomezenému počtu uživatelů.
Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Českých Budějovicích. Krajský soud žalobu zamítl.
    
Názor Nejvyššího správního soudu
Stěžovatel v žalobě uvedl, že nevidí žádný rozumný důvod, proč by měla být nepřípustná odvolací námitka týkající se poskytnutí obdobné informace Finančním ředitelstvím v Hradci Králové.
Rovněž v tomto případě se podaná žádost týkala informací metodicko-koordinačního charakteru neovlivňujících jiné subjekty než služebně podřízené. Přesto Finanční ředitelství v Hradci Králové požadovanou informaci poskytlo. Je zde tedy zjevná nerovnost a nejednotnost v poskytování informací metodicko-koordinačního charakteru, která není ničím rozumným zdůvodněna. Jako taková je tato nerovnost dle mínění stěžovatele v rozporu s § 2 odst. 4 správního řádu.
Podle § 2 odst. 4 správního řádu správní orgán dbá při rozhodování též
"na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly"
. Uvedené však
neznamená, že správní orgán nemůže rozhodnout jinak, než jak rozhodl v obdobné věci jiný správní orgán
. Jinak by totiž první rozhodnutí jakéhokoliv správního orgánu v České republice bez dalšího vázalo jakékoliv jiné správní orgány.
Odlišnosti ve správní praxi by měly být sjednocovány činností nadřízených správních orgánů, resp. rozhodovací činností správních soudů. Specifickým případem odlišností v rozhodovací praxi různých správních orgánů by mohlo být vybočení z ustálené správní praxe (k tomu srov. např. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 21. 7. 2009, č. j. 6 Ads 88/2006-132, publ. pod č. 1915/2009 Sb. NSS, ve věci
L’ORÉAL Česká republika s. r. o.
), o to se však v projednávaném případě zjevně nejedná.
Kasační námitka je proto nedůvodná. Klíčovou otázkou totiž není porušení § 2 odst. 4 správního řádu, ale správnos