Základ daně z příjmů u podnikající fyzické osoby

Vydáno: 22 minut čtení

Základem daně z příjmů fyzických osob se rozumí podle § 5 odst. 1 ZDP částka, o kterou příjmy plynoucí poplatníkovi ve zdaňovacím období přesahují výdaje prokazatelně vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení, pokud není pro jednotlivé druhy příjmů podle § 6 až 10 zákona stanoveno jinak. Zdaňovacím obdobím u fyzické osoby je vždy kalendářní rok. Do základu daně se nezahrnují příjmy osvobozené od daně a příjmy, pro které se uplatní zvláštní sazba daně podle § 36 ze samostatného základu daně.

Základ daně z příjmů u podnikající fyzické osoby
Ing.
Ivan
Macháček
Pokud má poplatník daně z příjmů fyzických osob souběžně příjmy uvedené v § 6 až 10 zákona, je základem daně součet dílčích základů daně zjištěných podle jednotlivých druhů příjmů.
Dílčím základem daně z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti jsou
podle § 7 odst. 3 ZDP příjmy z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti snížené o výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení, které jsou uplatněny prokazatelným způsobem anebo jsou uplatňovány procentem z příjmů; daňovým výdajem však není pojistné na sociální pojištění a na zdravotní pojištění hrazené poplatníkem za sebe sama. Pokud poplatník s příjmy dle § 7 odst. 1 písm. a) nebo b), který vede povinně nebo dobrovolně účetnictví, uplatní jako účetní období hospodářský rok, je dílčím základem daně rozdíl mezi příjmy a výdaji za ukončený hospodářský rok.
V případě, že podle účetnictví, nebo podle daňové evidence, resp. podle záznamů o příjmech a výdajích přesáhnou výdaje dosažené příjmy uvedené v § 7 a 9 ZDP, je rozdíl daňovou ztrátou, o kterou se sníží úhrn dílčích základů daně zjištěných podle jednotlivých druhů příjmů uvedených v § 7 až 10 zákona. Pokud tuto daňovou ztrátu nebo její část nelze uplatnit v příslušném zdaňovacím období, ve kterém vznikla, může ji poplatník odečíst od úhrnu dílčích základů daně podle § 7 až 10 v následujících pěti zdaňovacích obdobích.
Další vymezení základu daně nalezneme v ustanovení § 23 ZDP
, které se vztahuje jak na poplatníky daně z příjmů fyzických, tak na poplatníky daně z příjmů právnických osob. Zde se v odst. 1 říká, že základem daně je rozdíl, o který příjmy, s výjimkou příjmů, které nejsou předmětem daně a příjmů osvobozených od daně, převyšují výdaje (náklady), a to při respektování jejich věcné a časové souvislosti v daném zdaňovacím období.
Pro zjištění základu daně se podle § 23 odst. 2 ZDP vychází:
a)
u poplatníků, kteří vedou účetnictví
, z výsledku hospodaření (zisk nebo ztráta), a to vždy bez vlivu Mezinárodních účetních standardů. Poplatník, který sestavuje účetní závěrku podle Mezinárodních účetních standardů upravených právem ES, pro účely zákona o daních z příjmů použije ke zjištění výsledku hospodaření a pro stanovení dalších údajů rozhodných pro stanovení základu daně zvláštní právní předpis, kterým je vyhláška č.