Novela zákona o DPH od 1. 1. 2012 (další změny mimo sazby DPH)

Vydáno: 10 minut čtení

Tento článek navazuje na článek k novele od 1. 1. 2012 a od 1. 1. 2013 zveřejněný v čísle 12/2011 časopisu, který byl zaměřen na změny sazeb DPH a související, zejména přechodná, ustanovení. V tomto článku uvádím postupně ostatní důležité změny, které, jak jsem uvedl v předcházejícím článku, byly doplněny do novely v průběhu projednávání jako poslanecké pozměňovací návrhy, protože bylo důležité, aby tyto změny vstoupily v platnost dnem 1. 1. 2012.

Novela zákona o DPH od 1. 1. 2012 (další změny mimo sazby DPH)
Ing.
Ladislav
Pitner
Ve chvíli předání tohoto článku ke zveřejnění je již známo číslo zákona (novely, je to
zákon č. 370/2011 Sb.
, který je zveřejněn v částce 129.
Změny uvádím vzestupně podle paragrafů, kterých se týkají.
1.
Jedná se např. o
doplnění definice technického zhodnocení
do definice dlouhodobého majetku v § 4 odst. 3 písm. d), a to ve vazbě na odkaz na zákon o daních z příjmů.
2.
Několik změn se týká
oprav základu a výše daně a opravných daňových dokladů
podle § 42, resp. podle § 45. Většina změn byla vyvolána potřebou aktualizovat znění příslušných ustanovení zákona o DPH v souvislosti s výkladem k opravám u tzv. bonusů a skont.
a)
V § 42 odst. 4 bylo doplněno, že pro přepočet cizí měny na českou měnu v případě opravy základu daně a výše daně podle § 42 odst. 1 písm. b), tj. při snížení nebo zvýšení základu daně po datu uskutečnění zdanitelného plnění (tedy i např. při uplatnění tzv. bonusů nebo skont), kdy je zároveň vystaven opravný daňový doklad podle § 45 odst. 2 (tedy v případě, kdy se oprava týká více zdanitelných plnění, např. u tzv. množstevních bonusů) lze použít nejen kurz devizového trhu vyhlášeného Českou národní bankou a platného pro osobu provádějící přepočet ke dni povinnosti přiznat daň u původního zdanitelného plnění, ale případně i další kurz. Tímto kurzem je kurz platný první pracovní den kalendářního roku, ve kterém vznikl důvod opravy (umožňuje snazší přepočet v případě, kdy se např. množstevní
bonus
počítá např. podle stanovené výše odběru zboží z více plnění a na základě více daňových dokladů).
b)
V § 45 odst. 1 jsou na rozdíl od dosud platného znění zákona konkrétně náležitosti opravného daňového dokladu pro opravy podle § 42 a 43. Jedná se o tyto náležitosti:
*
obchodní firma nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který uskutečňuje plnění,
*
daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje plnění,
*
obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání osoby, pro kterou se uskutečňuje plnění,
*
daňové identifikační číslo, pokud je osoba, pro kterou se uskutečňuje plnění, plátcem,
*
evidenční číslo původního daňového dokladu,
*
evidenční číslo opravného daňového dokladu,
*
důvod opravy,
*
rozdíl mezi opraveným a původním základem daně,
*
rozdíl mezi opravenou a původní daní,
*
rozdíl mezi opravenou a původní úplatou.
c)
V § 45 odst. 2 se dosavadní věta druhá nahrazuje textem, podle kterého v případě, že na opravném daňovém dokladu nejsou uvedena evidenční čísla původních daňových dokladů, musí být na opravném daňovém dokladu ve vazbě na původní uskutečněná zdanitelná plnění uvedeno takové vymezení těchto plnění, aby souvislost mezi původním a opraveným zdanitelným plněním byla jednoznačně určitelná. Dále je stanoveno, že plátce na opravném daňovém dokladu uvede souhrnně rozdíly mezi opravenými a původními základy daně a tomu odpovídající částky daně za veškerá opravovaná zdanitelná plnění. Opět se jedná o změnu umožňující praktickou aplikaci oprav základu a výše daně u bonusů a skont, kdy se jedná o jednu opravu vztahující se ale k celé řadě uskutečněných zdanitelných plnění, např. dodání zboží a tedy i k celé řadě daňových dokladů.
3.
Několik změn se týká oblasti
uplatnění nároku na odpočet daně
.
a)
V § 73 odst. 1 se na konci odstavce doplňuje písm. e), které stanovuje podmínky, které musí plátce splnit pro uplatnění nároku na odpočet, konkrétně v případě, kdy se jedná o zdanitelné plnění podle § 13 odst. 4 písm. b), tj. uvedení do užívání dlouhodobého majetku vytvořeného vlastní činností. V tomto případě má plátce povinnost daň přiznat a mít daňový doklad; pokud plátce daňový doklad nemá, lze nárok prokázat jiným způsobem.
b)
V § 73 odst. 5 se zrušuje druhá věta, která dosud omezovala možnost prokázat chybějící náležitosti daňového dokladu v případě daňového identifikačního čísla a údajů rozhodných pro výpočet daně. Znamená to, že od 1. 1. 2012 je možné prokázat jiným způsobem všechny chybějící náležitosti bez omezení.
c)
V § 75 odst. 4 se upřesňuje text druhé a poslední věty, a to:
*
po skončení kterého kalendářního roku, plátce zohlední do hodnoty poměrného koeficientu skutečný podíl použití zdanitelného plnění pro ekonomickou činnost v příslušném roce; jedná se o kalendářní rok, ve kterém po uskutečnění zdanitelného plnění byl plátce oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně a tento nárok uplatnil,
*
dále se upřesňuje, že opravu plátce uvede v daňovém přiznání za poslední zdaňovací období kalendářního roku, ve kterém po uskutečnění zdanitelného plnění je oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně, jehož se oprava týká.
d)
V § 77 jsou provedeny dvě významné změny:
*
v odst. 1 se doplňuje, že původně uplatněný nárok na odpočet daně u jiného než dlouhodobého majetku podléhá vyrovnání, pokud byl uplatněn před jeho použitím a plátce tento majetek použije k jiným účelům, než které zohlednil při uplatnění původního nároku na odpočet daně,
*
jako nový odst. 2 se vkládá text, který definuje, co se rozumí použitím pro jiné účely pro případ vyrovnání odpočtu daně; tedy případy, kdy plátce uplatnil původní odpočet daně v plné výši a následně tento majetek použije pro účely, pro které má nárok na odpočet daně v krácené výši nebo nárok na odpočet daně nemá, nebo v krácené výši a následně tento majetek použije pro účely, pro které nárok na odpočet daně nemá, nebo pro účely, pro které má nárok na odpočet daně v plné výši.
V tomto ustanovení není uvedeno, jak se postupuje při neuplatnění odpočtu daně, protože ze zákona o DPH má plátce možnost v rámci tříleté lhůty počínaje prvním dnem měsíce následujícího po zdaňovacím období, ve kterém nárok na odpočet vznikl, svůj nárok uplatnit bez vyrovnání daně podle § 77.
e)
V § 78 se na konci textu odst. 1 doplňují upřesňující slova
", protože daný majetek byl původně určený k použití v rámci ekonomických činností plátce pro účely, které nezakládají nárok na odpočet daně"
. Toto doplnění znamená, že se jedná o vysvětlení důvodu, o který případ, kdy plátce neměl nárok na odpočet daně, se jedná.
f)
V § 78 odst. 3 a § 78a odst. 1 se doplňuje do ustanovení, které od 1. 4. 2011 prodloužilo lhůtu pro úpravu odpočtu z 5 na 10 let pro stavby, byty a nebytové prostory, že se tato (delší) lhůta týká i jejich technického zhodnocení. V přechodném ustanovení bod 9 k novele je pak uvedeno, že u majetku pořízeného před novelou, to je do 31. 12. 2011, se použijí tato ustanovení ve znění před novelou, tj. lhůta pro úpravu odpočtu u tohoto majetku bude 5 let. Nová lhůta 10 let se u technického zhodnocení použije až u majetku pořízeného po 1. 1. 2012.
g)
V § 78a odst. 1 písm. b) se upřesňuje, že k výpočtu částky úpravy odpočtu daně se použije ukazatel nároku na odpočet daně ke kalendářnímu roku, v němž se provádí úprava odpočtu daně.
h)
V § 78a odst. 5 se upřesňuje, ve kterých případech uvedených v § 78 odst. 4 písm. a) až c), pokud plátce použije majetek pro změněné účely pouze po část příslušného kalendářního roku, zohlední tuto skutečnost v částce úpravy odpočtu daně vypočtené podle odstavce 1 nebo 4. Tuto možnost plátce nemá v případě, kdy vznikne rozdíl mezi poměrnými nebo vypořádacími koeficienty.
i)
V § 78a se nejprve zrušuje odst. 6, který dosud řešil postup při stanovení částky úpravy odpočtu v případě, kdy ve lhůtě pro úpravu odpočtu došlo k dodání zboží, poskytnutí služby nebo převodu nemovitosti. Nově se místo tohoto odstavce vkládá za § 78c nový § 78d, který podrobněji upravuje postup při úpravě odpočtu pro případ, kdy dojde u dlouhodobého majetku ve lhůtě pro úpravu odpočtu daně k uskutečnění plnění dodání zboží, převodu nemovitosti nebo poskytnutí služby.
j)
Zcela nově je do zákona o DPH doplněno ustanovení § 103, které se týká zajištění úhrady na nesplatnou nebo dosud nestanovenou daň, a v § 109 (Ručení za nezaplacenou daň) se v odst. 2 doplňuje, že příjemce zdanitelného plnění ručí také za nezaplacenou daň z tohoto plnění, pokud je úplata za toto plnění poskytnuta zcela nebo zčásti bezhotovostním převodem na účet vedený poskytovatelem platebních služeb mimo tuzemsko.
k)
Zbývá ještě jedno přechodné ustanovení platné již od 1. 1. 2012, a to bod 10, který se týká použití režimu přenesení daňové povinnosti podle § 92e zákona o DPH (poskytnutí stavebních nebo montážních prací), kdy plátci vznikla přede dnem nabytí účinnosti zákona, novely (tj. do 31. 3. 2011), povinnost přiznat daň ke dni přijetí úplaty. Pokud takový případ nastane, tak se základ daně stanoví z rozdílu mezi základem daně podle § 36 odst. 1 (sjednanou cenou) a souhrnem základů daně podle § 36 odst. 2 zákona o DPH (základů daně, ze kterých byla daň přiznána při přijetí úplat, záloh). Vzhledem k tomu, že u stavebních a montážních prací se při použití § 92e (přenesení daňové povinnosti z poskytovatele plnění na příjemce), od 1. 1. 2012 daň bude přiznávat až k datu uskutečnění zdanitelného plnění, po datu 1. 1. 2012 bude základem daně pouze rozdíl mezi sjednanou cenou a sumou úplat (záloh) přijatých do 31. 3. 2011 a použije se sazba daně platná od účinnosti novely (od 1. 1. 2012), tj. např. u služeb vztahujících se ke stavbě pro sociální bydlení 14 %, zatímco daň přiznaná ze záloh přijatých do 31. 12. 2011 se již nezmění (10 %).
Příklad
Stavební firma, plátce přijme do 31. 12. 2011 zálohy na stavbu pro sociální bydlení objednanou plátcem DPH v částce 2 000 000 Kč bez daně (stavební firma, plátce, přizná daň ve výši odpovídající sazbě 10 %, tj. 200 000 Kč) a k datu uskutečnění zdanitelného plnění po 1. 1. 2012, např. k 5. 3. 2012 bude základem daně částka rozdílu mezi sjednanou cenou 5 000 000 Kč a částkou za přijaté zálohy 2 000 000 Kč (obě částky bez daně) a příjemce plnění, plátce, přizná daň ve výši odpovídající 14 % z částky 3 000 000 Kč (daň bude 420 000 Kč).
Upozornění
Při poskytnutí úplaty, zálohy před datem uskutečnění zdanitelného plnění podle § 92e se již daň přiznávat nebude a k datu uskutečnění zdanitelného plnění po 1. 1. 2012 se na celý základ daně použije postup podle § 92e, tj. daň bude přiznávat příjemce služeb.