Konec zákazu přepadových kontrol
Ondřej
Lichnovský
Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2011, sp. zn. Pl. ÚS-st
33/11.
K předpisům:
*
§ 16 ZSDP,
*
§ 85 až 88
DŘ.
„Legitimním cílem v případě daňové kontroly prováděné dle § 16 zákona
o správě daní a poplatků je veřejný zájem státu na řádném stanovení a výběru daní zakotvený v § 2
odst. 2 zákona o správě daní a poplatků. Omezení osobní sféry jednotlivce při realizaci daňové
kontroly správcem daně je nutno posuzovat z hlediska principu přiměřenosti v každém konkrétním
případě tak, aby byl vyloučen svévolný postup správce daně (jako např. šikanózní postup zvolený ve
věci sp. zn. I. ÚS 1835/07). Za takovýto postup
však nelze bez dalšího považovat, s ohledem na účel daňové kontroly, postup, při němž při zahájení
či průběhu daňové kontroly neexistuje důvodné podezření řádného neplnění povinností daňového
subjektu.“
Na konci roku 2008 způsobil Ústavní soudu pozdvižení svým nálezem ve vztahu
k daňovým kontrolám. Na základě něj měl správce daně povinnosti seznámit daňový subjekt s důvodným
podezřením, že daňová povinnost je stanovena nesprávně. Tento nález byl správci daně a soudy od
počátku přijímán kriticky. Jak vidno, 8. 11. 2011 se k celé věci opětovně vyjádřil Ústavní soud,
tentokráte v plenárním složení. Výsledkem pak je konstatování, že správce daně může zahájit daňovou
kontrolu nezávisle na tom, zda disponuje či nikoliv důvodným podezřením nasvědčujícímu zkrácení
daně. To neplatí pouze tam, kde se bude jednat o šikanózní postup ze strany správce daně. V čem však
Ústavní soud spatřuje onu šikanóznost, již zůstalo nevyřčeno, když bylo toliko odkázáno na
revidovaný nález.