Cashpooling je výraz, se kterým se setkáváme často u firem holdingového typu s matkou v zahraničí; oblíbený je cashpooling zejména v německy mluvících zemích. Co však tento pojem znamená a jaké jsou s ním spojené nejčastější problémy v daňové oblasti? Cashpooling (nebo často také psáno „cash pooling“) je z hlediska jazykového formou sdílení peněžních prostředků. Pokud byste však tento výraz hledali v naší legislativě, bude vaše námaha marná 1. Z ekonomického hlediska se jedná o jeden z nástrojů cash managementu, který představuje soubor činností a opatření, které vedou k zajištění podniku hradit své závazky2. Cashpooling sám o sobě představuje řízení finančních zdrojů několika ekonomických subjektů - může se jednat o právnické osoby, provozovny, střediska atd., důležitá je v tomto pohledu ekonomická samostatnost. Podstatou je koncentrace finančních zdrojů za účelem dočasného dorovnávání rozdílů mezi debetními a kreditními zůstatky. Účelem je centralizovat řízení hotovosti a přitom zachovat jednotlivým subjektům potřebnou míru autonomie hospodaření. Cashpooling může omezit úrokové i měnové riziko v případě velkých nadnárodních korporací. Dochází ke snížení transakčních nákladů a zpřehlednění situace umožní efektivnější finanční plánování.
Cashpooling a jeho praktické daňové dopady
Ing.
Gabriela
Magsumová
IB Grant Thornton
Stejně jako cash management, může se u cashpoolingu jednat o podnikový cashpooling (jako jakousi vnitropodnikovou banku), nebo o bankovní cashpooling (jako produkt poskytovaný bankami podnikům).
Z hlediska technického provedení v podstatě existují dvě základní varianty cashpoolingu:
*
reálný (také nazývaný koncentrace hotovosti), kdy dochází k fyzickému převodu finančních prostředků na definovaný „master“ účet,
*
fiktivní, při kterém zůstávají finanční prostředky na účtech jednotlivých společností.
S ohledem na princip fungování cashpoolingu je v podstatě možné na něj nahlížet jako na sdružování prostředků (v případě fiktivního cashpoolingu) nebo jako na poskytování úvěrů. V případě reálného cashpoolingu dochází k fyzickým převodům zůstatků zúčastněných účtů na hlavní master účet a naopak. Na konci účetního dne je každý
debetní
zůstatek zúčastněných účtů financován transakcí z centrálního master účtu, a stejně tak jsou kreditní zůstatky zúčastněných účtů převedeny na master účet. Dochází tak ke vzniku pohledávek a závazků mezi jednotlivými zúčastněnými subjekty (pokud jsou samostatnými právními subjekty), jejich vztah lze tedy považovat za poskytování úvěru. Reálný cashpooling tedy může mít dopad do následujících ustanovení daňových zákonů.Daň z příjmů
Cena obvyklá
Vzhledem k tomu, že účastníky cashpoolingu jsou zejména spojené osoby3, je třeba věnovat pozornost nastavení cen v těchto vztazích, zejména tržní úrokové sazbě4. Často se v praxi stává, zejména v případě nebankovního cashpoolingu, že matka dcerám půjčuje za vyšší úrok, než za který půjčují dcery (za jinak stejných podmínek) matce. V případě kontroly správce daně je následně velice složité hledat argumenty proč tomu tak je. Situaci může samozřejmě ulehčit vypracování transferpricingové dokumentace5.
V případě poskytování služeb cashpoolingu bankou dochází často k úročení pouze master účtu, avšak úroky jsou připisovány dle instrukcí účastníků cashpoolingu na běžné účty jednotlivých účastníků. V takovém případě je nutné dbát na to, aby byla tato pravidla pro alokaci úroku nastavena v souladu s principy tržního odstupu a aby byla také dodržována. V praxi je nejčastějším problémem dostatečně tato pravidla doložit, neboť připisování úroku se děje automaticky, bez zásahu zúčastněných subjektů, které často nemají ani vůli tato pravidla znát a sledovat.
Nízká kapitalizace
U subjektů, které jsou byť jen po část zdaňovacího období v pozici věřitele, je nutné též věnovat pozornost pravidlům nízké kapitalizace6 - z praktického pohledu je velice vhodné zavést sledování a vyhodnocování stavu přijatých úvěrů a půjček od spojených osob na denní bázi, aby bylo možné po skončení zdaňovacího období výpočet průměru denních stavů úroků a půjček vůbec provést.
Daň z přidané hodnoty
Koeficient krácení nároku na odpočet daně
Z hlediska daně z přidané hodnoty se v případě reálného cashpoolingu bude jednat u věřitele o finanční činnost, která bude zpravidla osvobozená od DPH bez nároku na odpočet 7. Plátce DPH však bude více zajímat, zda bude muset počítat koeficient krácení nároku na odpočet DPH? Do výpočtu koeficientu se totiž nezapočítávají poskytované finanční služby, a to za podmínky, že jsou doplňkovou činností k hlavní činnosti plátci a zároveň jsou uskutečňovány příležitostně8.
Dále je nutné upozornit na to, že s účinností od 1. 1. 2009 došlo k úpravě textu tohoto ustanovení: jednak byl odkaz na § 54 ZDPH nahrazen textem „poskytnutí finančních služeb“, jednak došlo k posunu od plnění alespoň jedné z podmínek (i) příležitostná činnost nebo (ii) vedlejší činnost na „doplňkovou činnost plátce uskutečňovanou příležitostně“. Pro vyloučení těchto činností z koeficientu již tedy není rozhodující, zda se jedná o osvobozené finanční služby či nikoliv, musí však být splněny obě podmínky: (i) doplňková činnost a (ii) uskutečňovaná příležitostně.
V praxi bude výklad tohoto ustanovení činit plátcům nemalé potíže. Určité vodítko mohou najít v Koordinačním výboru č. 130/31.05.06 - Stanovení vedlejší činnosti dle § 76 odstavec 3 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, autorů: Ing. Josefa Žížaly, Ing. Magdy Večeřové a Mgr. Milana Tomíčka, který byl vydán 24. 1. 2008. Tento koordinační výbor se však vztahuje ke znění ZDPH před novelou provedenou zákonem č. 302/2008 Sb., účinnou od 1. 1. 2009, a stanovisko Ministerstva financí bylo jen zčásti souhlasné:
"Za příležitostnou nebo vedlejší činnost plátce ve smyslu § 76 odst. 3 písm. b) a c) zákona o DPH nelze považovat činnosti, které představují přímé, trvalé a nezbytné rozšíření uskutečňovaných plnění. Za vedlejší činnost lze považovat pouze takovou činnost, která vyžaduje jen velmi omezené využívání majetku plátce nebo služeb, které jsou předmětem daně.
Při posuzování kritérií, zda danou činnost lze klasifikovat jako vedlejší, je nezbytné postupovat případ od případu. V žádném případě z uvedených judikátů ESD nelze vyvodit zevšeobecňující závěr, že by se za vedlejší činnost pro účely § 76 odst. 3 písm. b) a c) zákona o DPH považovala obecně každá činnost, která není předmětem podnikání plátce." Pokud se podíváme do Směrnice9, zjistíme, že vylučuje z výpočtu koeficientu vedlejší plnění. Výklad tohoto termínu přinesl Evropský soudní dvůr v několika svých rozhodnutích. Vycházel ze základního cíle článku 174 Směrnice, kterým je vyloučit určité položky z výpočtu koeficientu za účelem zabránění zkreslení výše koeficientu do té míry, že by neodpovídal rozsahu podnikatelské činnosti osoby povinné k dani. V rozsudcích Evropský soudní dvůr vychází při výkladu pojmu vedlejší činnost z rozsahu využití hospodářského majetku osoby povinné k dani pro uskutečňování dané činnosti. Dle výkladu Evropského soudního dvora 10 nejsou vedlejší činnosti součástí hospodářské činnosti v pravém slova smyslu a hospodářský majetek je při těchto činnostech používán pouze v zanedbatelné míře. Samotný výnos z finanční činnosti a jeho poměr k hlavní činnosti není pro určení, zda se jedná o vedlejší činnost, podstatný 11. Může být sice indikátorem, že tyto činnosti by neměly být považovány za vedlejší, ale skutečnost, že výnos z finanční činnosti je v daném období vyšší než výnos z hlavní činnosti, není dostatečným důkazem pro to, aby tato činnost byla vyloučena z okruhu vedlejších činností.
Pokud tedy věřitel poskytuje úvěry v rámci cashpoolingu, měl by vzít v úvahu, do jaké míry se jedná o doplňkovou činnost uskutečňovanou příležitostně. Vodítkem může být výklad ustanovení Směrnice, provedený Evropským soudním dvorem, a sice že určující je míra využití hospodářského majetku věřitele pro poskytování finančních činností. Zpravidla se tedy bude jednat o plnění neovlivňující výši koeficientu pro krácení nároku na odpočet DPH.
Závěr
Cashpooling je užitečný nástroj, ale při posouzení jeho daňových dopadů je vždy nutné vzít v úvahu, o jaký typ smluvních vztahů se jedná. Vzhledem k tomu, že často se s ním setkáváme u spojených osob, je namístě se zajímat o nastavení výše úroku a způsob jeho výpočtu. Správná evidence je předpokladem pro ověření splnění pravidel nízké kapitalizace. Ačkoliv z hlediska DPH bude věřitel zpravidla uskutečňovat plnění osvobozené od DPH bez nároku na odpočet daně, cashpooling by však neměl mít dopad na výši koeficientu pro krácení nároku na odpočet DPH na vstupu.
Výraz cash-pooling se objevuje ve vyhlášce ČNB č. 34/2003 Sb., kterou se stanoví rozsah, období, lhůty a způsob plnění oznamovací povinnosti podle devizového zákona.
doc. Ing. Mária Režňáková, CSc. a kolektiv: Řízení platební schopnosti podniku, Grada Publishing, a.s., Praha 2010.
§ 23 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“) je definuje jako kapitálově spojené osoby (25% přímý nebo nepřímý podíl na základním kapitálu nebo hlasovacích právech) a jinak spojené osoby (podílí se na vedení, ovládají, jsou si blízké či vytvořily právní vztah za účelem snížení základu daně či zvýšení daňové ztráty).
Do konce roku 2007 se za cenu obvyklou mezi tuzemskými spojenými osobami považoval v textu zákona úrok ve výši 140 % diskontní úrokové sazby České národní banky platné v době uzavření smlouvy; dále byly z tohoto pravidla vyňaty půjčky společníka společnosti nebo člena družstva družstvu; nyní je v textu zákona, že ustanovení o obvyklých cenách se nepoužije pro půjčky a úvěry poskytované ze zahraničí a půjčky a úvěry společníka společnosti nebo člena družstva družstvu.
Viz pokyny D-332 k uplatňování mezinárodních standardů při zdaňování transakcí mezi sdruženými podniky, D-333 k závaznému posouzení způsobu, jakým byla vytvořena cena sjednávaná mezi spojenými osobami, a D-334 k rozsahu dokumentace způsobu tvorby cen mezi spojenými osobami, které vydalo Ministerstvo financí v prosinci 2010.
§ 25 odst. 1 písm. w) ZDP: úhrn úvěrů a půjček od spojených osob nesmí překročit čtyřnásobek (u bank a pojišťoven šestinásobek) vlastního kapitálu; pokud k tomu dojde, je část finančních výdajů (definovaných v tomto ustanovení) na tyto úvěry a půjčky daňově neuznatelným nákladem. Od 1. 4. 2009 je do tohoto ustanovení přidána podmínka, že do pravidla nízké kapitalizace patří i půjčky a úvěry, které dlužník obdrží, jen pokud je jeho věřiteli poskytnuta půjčka či úvěr od spojené osoby. Od 1. 1. 2008 jsou daňově neuznatelné též finanční výdaje z úvěrů a půjček, kde úrok nebo splatnost odvisí od zisku dlužníka.
§ 54 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“), zejména činnosti uvedené pod písm. c) poskytování úvěrů a peněžních půjček; též článek 135 odst. 1 písm. b) Směrnice Rady 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen „Směrnice“).
§ 76 odst. 4 písm. b) ZDPH.
Článek 174 odst. 2 písm. c) Směrnice.
C-306/94 Régie Dauphinoise.
C-77/01 Empresa de Desenvolvimento Mineiro (EDM).