Vyrovnání odpočtu
Bc.
Věra
Solnická
S ohledem na krátkodobý charakter majetku se vyrovnání odpočtu daně
uplatní pouze jednorázově při spotřebě tohoto majetku, popřípadě při jeho použití jiným způsobem,
než které plátce zohlednil v okamžiku uplatnění odpočtu daně.
Znamená to, že v případě nákupu vrtačky pouze pro zdanitelné plnění, kdy
ale po dvou měsících začnu používat tuto vrtačku i k osvobozeným plněním, vyrovnání odpočtu nemusím
provést?
Ustanovení § 77 ZDPH se
nevztahuje na soukromé použití a stále v tomto případě platí
§ 13 odst. 4 ZDPH?
Související předpisy:
*
§ 72,
75,
76,
77 zákona č.
235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“).
Pojmy „úprava odpočtu daně“ a „vyrovnání odpočtu daně“ získávají od 1. 4.
2011 nový význam.
Před novelou se oba postupy aplikovaly pouze u daně na vstupu z pořízeného
dlouhodobého majetku. Vyrovnání odpočtu se uplatňovalo při korekci nároku na odpočet u plátce v
režimu koeficientu krácení, pokud došlo ke změně koeficientu krácení o více než 10 procentních bodů.
Nově se od 1. 4. 2011 bude vyrovnání odpočtu (§ 77 ZDPH)
uplatňovat v případě jiného obchodního majetku než je dlouhodobý majetek (tj. majetek krátkodobého
charakteru - drobný majetek, zásoby), při změně způsobu použití daného vstupu. To znamená například,
pokud zásoba, u které byl uplatněn plný nárok na odpočet, bude zcela nebo částečně využita pro
uskutečňování osvobozených plnění bez nároku na odpočet. Řeší rozdíly v nároku na odpočet daně ve
zmíněných případech. Částka vyrovnání se vypočte jako rozdíl mezi výší nároku na odpočet daně
k
okamžiku použití majetku
a výší původního uplatněného odpočtu daně.V případě vrtačky - bod a) dotazu, u které byl původně uplatněn při nákupu
plný nárok na odpočet daně, je rozhodující, pro jaká plnění byla vrtačka používána v okamžiku prvého
použití této vrtačky. Pokud prokazatelně byla vrtačka používána ke zdanitelným plněním, a teprve po
nějaké době začala být částečně používána i k osvobozeným plněním (například při opravě nemovitosti,
kterou pronajímá neplátcům), vyrovnání plátce neprovádí. Vyrovnání odpočtu je plátce povinen, popř.
oprávněn provést, jednorázově za zdaňovací období, ve kterém příslušný majetek poprvé
použil/spotřeboval.
V přiznání k DPH se vyrovnání odpočtu vykazuje v rámci ř. 45 (korekce
odpočtů daně). Plátce je povinen vyrovnání odpočtu daně provést, jestliže je vypočtená částka
záporná, tj. je-li skutečný nárok na odpočet daně nižší, než který původně uplatnil, a to ve
zdaňovacím období, v němž došlo k příslušnému použití daného obchodního majetku. Plátce naopak
vyrovnání odpočtu daně může provést, je-li vypočtená částka kladná, tj. zvyšuje-li svůj nárok na
odpočet daně. Využití tohoto korekčního mechanismu je časově omezeno v rámci tříleté lhůty stanovené
pro uplatnění odpočtu daně.
Vyrovnání odpočtu daně podléhá rovněž původní odpočet daně uplatněný u
obchodního majetku krátkodobého charakteru v období před 1. 4. 2011, jestliže k prvnímu použití
daného majetku dojde po účinnosti zákona č. 47/2011
Sb.
K bodu b) dotazu - použití zdanitelného plnění pro soukromé účely - se
vztahuje obecný princip, podle kterého použije-li plátce přijaté zdanitelné plnění jak pro účely s
nárokem na odpočet daně, tak pro účely bez nároku na odpočet daně - přísluší mu nárok na odpočet
daně pouze v částečné výši, zůstává nezměněn. Stanoví se v základních zásadách týkajících se rozsahu
nároku na odpočet daně v § 72 odst. 6 ZDPH. Konkrétní postup
pro výpočet příslušné výše odpočtu daně v jednotlivých typech částečného nároku vymezuje
§ 75 pro případ odpočtu daně v poměrné výši při použití jak v
rámci ekonomických činností plátce, tak mimo ně a § 76 pro
případy odpočtu daně v krácené výši při použití v rámci ekonomických činností plátce jak pro plnění
s nárokem na odpočet daně, tak pro plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně.
Novela zákona zakotvuje podrobnější prováděcí pravidla pro uplatnění nároku
na odpočet daně v případě plnění použitých zčásti pro uskutečňování ekonomických činností plátce a
zčásti pro účely s nimi nesouvisejícími. Při uplatnění nároku na odpočet daně v případě takových
plnění plátce může postupovat dvěma různými způsoby:
a)
uplatnit odpočet daně přímo v poměrné výši;
b)
uplatnit odpočet daně v plné výši a použití pro účely nesouvisející s
ekonomickou činností průběžně zdaňovat obdobně jako doposud; tento postup od 1. 4. 2011 již však
nelze uplatnit u dlouhodobého majetku.
Pokud v okamžiku uplatnění odpočtu daně plátce ještě nezná skutečný podíl
použití daného přijatého plnění, postupuje následujícím způsobem (§
75 odst. 4: stanoví tento podíl, tj. výši poměrného koeficientu, kvalifikovaným odhadem. Na
konci příslušného kalendářního roku, ve kterém došlo k uskutečnění přijatého plnění, je povinen,
popř. oprávněn, výši uplatněného odpočtu daně opravit podle skutečného podílu použití pro své
ekonomické činnosti, pokud se poměrný koeficient vypočtený podle skutečného použití odchýlí od
poměrného koeficientu stanoveného odhadem o více než 10 procentních bodů; opravu výše uplatněného
odpočtu daně je plátce povinen provést, jestliže je vypočtená částka opravy záporná, tj. skutečný
podíl použití pro ekonomické činnosti plátce je nižší než plátce původně odhadoval; naopak tuto
opravu plátce může provést, je-li vypočtená částka opravy kladná. V přiznání k DPH se obdobně jako
doposud uvádí u přijatých zdanitelných plnění pouze poměrná výše údajů o základu daně a dani na
vstupu, tj. údaje přepočtené poměrným koeficientem, a to vždy na příslušném řádku (ř. 40 až 46)
podle charakteru přijatých plnění a sazby daně. Jestliže plátce stanovil podíl použití na základě
odhadu a na konci příslušného kalendářního roku výši uplatněného nároku opravuje podle
§ 75 odst. 4 uvede částku této korekce odpočtu daně v
přiznání k DPH za poslední zdaňovací období příslušného kalendářního roku na ř. 45.